Kona Stab Supreme 09 TEST

Tento bílý "koní" krasavec se stal tentokráte naším testovacím terčem. Natrefili jsme na něj v rámci Kona prezentace 2009 a hned jsme využili šanci projet si ho v terénu, do kterého patří - na sjezdové trati. Ve španělském Kona bikeparku La Molina, který je situován asi 150 km od Barcelony v podhůří Pyrenejí jsme na něm lítali téměř celý den.

Kona Stab Supreme modelového roku 2009 je více méně na první pohled rámem totožný s loňským modelem. Konstruktéři na něm ale přeci provedli několik menších změn, které jsou patrné až na pohled druhý. Upravena byla kromě podélného žebrování horního vahadla zadní stavby i geometrie.

Mírně se zvětšil rozvor, a kleslo těžiště. Přepracována byla i zadní výměnná patka přehazovačky a středový domeček kvůli lepší lince řetězu. Pochopitelně, že se zásadně změnil barevný design rámu, a to podle nás rozhodně k lepšímu. Po oranžových a leštěných variacích, které byly nostalgickou vzpomínkou na Fabiana Barela a týmové barvy v předchozích letech, se Kona nově rozhodla ubírat jednobarevnou cestou. Jediné, co tak ruší bílo-bílou kombinaci všeho se vším je modrozelená textura, která podbarvuje nové logo KONA na spodní rámové trubce. Rám je jinak svařen z 7005 Duralu dle specifikace Kona.


Jako rámová pružící jednotka je použit kompletně nastavitelný FOX DHX 5.0 doplněný o sjezdovou dvoubrýlovou vidlici Marzocchi 888 ve verzi RC3 World Cup. Specifikace pohonu je jednoznačně v režii Shimana, které dodalo kompletní sadu Saint 2009. Její test rovněž připravujeme v následujících dnech. Kliky jsou doplněny jak jinak, než bílým napínákem od e-Thirteen a stejně barevnou novinkou, Kona lowprofile platformovými pedály. Nekompromisní komplet Race Face Diabolus obnáší sedlovku, představec a řídítka, jejichž černá barva kontrastuje z bílým zbytkem kola. Kola jsou zapletená SunRingle MTX 33 s 32 dráty do nábojů Shimano Saint. Obuté jsou sjezdové Maxxis Minion o šířce 2.5".


Toliko teorie a katalogové info, ale pojďme se podívat na bike poněkud víc v praxi. Po předložení dokladu totožnosti nám je vyvezen panensky neposkvrněný model s nulou na tacháči. Překvapení jsme z toho, že je bike celkem slušně seřízený. Natáčím tak jen trochu řídítka, abych měl páky o něco víc skloněné dolů, nastavuji optimální odskok vidlice, který byl úplně vypnutý a dost kopal, vypínám Propedal na zadním Foxu a povoluju maximálně předpětí pružiny. Hotovo, jde se na lanovku. V kabince trávím necelých deset minut. Po vystoupení se ocitám v pustině bez stromů. Sem tam nějaká rostlinka, a až po několika stovkách metrů první kleč. Instaluju kameru abych mohl vše dokumentovat a startuju dolů.

Po chvilce seznamování mám první dojmy z jízdy. Stab je drak, umí to mydlit hlava nehlava, kámen nekámen hodně svižně. Limit je můj pud sebezáchovy, nikoliv technické možnosti kola. Zkouším jak trávu, tak kamení, dostávám se i na lávky. K lanovce dojíždím po 3 kilometrech s víc jak 400 výškovými metry rozdílu docela unavený. Chce to znova. V neznámém terénu se člověk musí nejdřív trochu rozkoukat a teprve pak to pořádně rozperdit :-) Dávám další jízdu a další. Volím různé obtížnosti tratě. Začíná bouřka. Během několika minut se z prašných singletrailů stávají vodní strouhy. Teď je to teprve ten správný motokros. Zastavuje mě až nečekaně vypnutá lanovka. Bouřka a silný vítr jsou pro ní nebezpečí. Vracím kolo do depa náležitě odpaněné a patřičně zablácené a přemýšlím co o něm napsat.

Tak předně je to sjezďák se vším všudy. Váhu s sebou bohužel nemám, abych ho zvážil, ale odhaduji, že dvacka, plus mínus něco tam bude. Žádnej superlajt to teda není, ale zase je to záruka, že by mohl něco vydržet. Překvapuje mě celkem vysoko umístěný čep zadní stavby. Trochu jsem se bál, že jelikož je nad úrovní jediného převodníku, bude při šlapání kopat. Není to ale ani zdaleka tak hrozné. Navíc když si vyměníte převodník za větší, 36ka je na delší sprinty a rychlé tratě poměrně malá, tenhle problém ještě víc zmírníte. Pocit z jízdy rovně z kopce je skvělý. Kolo požere hodně věcí, aniž byste to registrovali. Problém má ale trochu při pomalejší jízdě a v utažených zatáčkách. Rychlá geometrie, položená hlava a velký rozvor kol, věci, které jsou plusem při držení stopy ve vyšších rychlostech, naopak hodně limitují pilota v trialových pasážích na singletrailech. Utočit Staba v serpentinách nejí sranda. Většinou se vám to podaří, ale na první pohled (a dotyk) je patrné, že tohle není to, pro co byl Stab navrhován. Bezchybně na mne působilo řazení i brzdy nového Saintu. Tomu se budeme ale věnovat v jednom z následujících článků, takže zde ho podrobněji popisovat nebudu.

Pokud bych měl v kostce zhodnotit, komu je Stab Supreme především určený, koho by mohl potěšit a koho spíše zklame, tak mám jednoznačnou odpověď. Sjezd v té nejbrutálnější podobě a bikeparky s červenými a černými tratěmi. Přesně tady se projeví největší devizy Stabu. Nutností je mít na místě lanovku nebo alespoň vývoz na kopec jinak, než po vlastní ose, protože k tomu není Stab rozhodně přizpůsoben. Důležité je vybírat si spíš rychlé a technické tratě bez opakujících se prudkých zatáček. Pokud je tohle váš život a Kona značkou, která je vašemu srdci blízká, pak neuděláte chybu, když si Staba pořídíte.

K dispozici bude stejně jako letos ve dvou provedeních. Testovaný topmodel Supreme bude opět za bratru 130 tisíc a lidovější Deluxe pak bezmála za polovinu. Přesné ceny Kona zatím neuvolnila.