Graves vítězí ve Willingenu

Třetí letošní zastavení světového fourcrossového poháru zavedlo závodníky a jejich doprovod do místa, kde se loni sice světový pohár konal, ale 4X závod se zde kvůli technickým problémům se startovací rampou nakonec nejel. Do lyžařského střediska, daleko od civilizace i dálnice jsme tak vyráželi s vírou, že napodruhé se snad zadaří a organizátoři fourcrossový závod zvládnou ukočírovat lépe, než v loňském roce.

V zemi na západ od té naší se momentálně všechno točí kolem jedné sportovní události a tou je mistrovství světa ve fotbale, které tu začíná za necelý týden. V televizi nevidíte nic jiného, než reklamy nějak související se šampionátem, ulice jsou plné fotbalových billboardů a v McDonaldu jsem byl doslova donucen vyzkoušet speciální FIFA menu, což mne poznamenalo na celý víkend.

Prvním příjemným překvapením byl fakt, že fourcrossaři nemuseli platit startovné. Sympatický tah. Druhým, bohužel již méně příjemným zjištěním bylo počasí. To se nechovalo totiž vůbec na přelom května a června, ale spíše na březen. 5 stupňů a vytrvalý déšť předcházel páteční kvalifikaci po celé dva dny. Na pátek se počasí pak o něco vylepšilo, aby se mohlo vrátit do zatažena s občasnými přeprškami o celém víkendu. Nic moc ani pro fourcrosaře ani pro sjezdaře, nicméně regulérní podmínky to nenarušilo a tak jsme se letos nakonec poprvé fourcrossu ve Willingenu dočkali.

Zima, déšť a né úplně ideální trať (místy měkká a víc rozježděná) se podepsali na čtvrtečním tréninku. Čtvrtek se tak stal bohužel posledním dnem kdy si na kolo sedl náš Tomáš Slavík. "Po naskákání těch velkejch dablů jsem to zapích v klopence za nima a šel na rameno", komentoval ještě v sanitce svůj debakl čerstvě odmaturovaný Tom Slavík. Nadvakrát zlomená klička ho pak na další dny odsoudila do role diváka. Dalším smolařem se ve stejný den stal i Brian Lopes. Ten pro změnu nezvlád naskákat rovinku před poslední zatáčkou před cílem a s bolestí ramene posléze nenastoupil do páteční kvalifikace.

Ještě co se týče trati, tak organizátoři ponechali loňský koncept, který zhruba uprostřed rozdělil trať na dvě sekce. Levá "PROFI" stopa obsahovala dva celkem dlouhé dably s nekompromisně uříznutými dopady, pravá stopa, kterou jezdily především ženy, byla zásadně jednodušší, dala se projíždět i bikrosově, ovšem aby se do ní dalo najet muselo se před ní přibrzdit, a proto byla o dost pomajejší. Oproti loňsku ale stavitelé o něco zmírnili náročnost PROsekce, protože ji před rokem v trénincích dalo asi jen 5 jezdců a proběhlo na ní několik zranění. I tak vyvolávala respekt jak u závodníků, tak u diváků, kteří přímo před PROsekcí měli k dispozici celkem sušnou tribunu.

Páteční kvalifikace naznačila, že i přes absenci Lopese to nebude mít letošní suverén Michal Prokop vůbec jednoduché. Boj s časem sice vyhrál, ale za ním se seřadili Rinderknecht, Wichman a Graves, kteří jsou za Michalem v závěsu i v průběžném pořadí poháru. Kamil Tatarkovič (Kona Les Gets) skončil v kvalifikaci 9. Michal Maroši (RSP) 24. Radim Kvaček (GT Czech) 36. a Jirka Plaček (Max Cursor) 44. Všichni naši tedy do sobotních finálových jízd (do top 64-ky) z celkem 110ti startujících postoupili.

V sobotu sice už nebyla taková zima, ale "Itálií" se to nazvat rozhodně také nedalo. V přestávce mezi tréninkem a finále se chvíli honily černé mraky, ale naštěstí žádný zásadní déšť nepřinesly a tak se sešlo i překvapivě hodně diváků. Pavouk byl tentokráte k našim hodně nepříznivý. Podle prvních odhadů se měli totiž hned v druhé jízdě potkat Maroši s Tatarkovičem a Polcem a k postupivším se pak měl přidat ve čtvrtfinále Prokop, pokud by se samozřejmě potvrdily papírové předpoklady. Svou první jízdu nezačal dobře Radim Kvaček. V prvním esíčku na něj zbylo čtvrté místo a nevypadalo to nijak růžově. Pak se ale Radim vzpamatoval a na spodní rovince si doskákal pro postup z druhého místa za Gravesem. Stejně se už bohužel nedařilo Jirkovi Plačkovi. Jehož pouť skončila hned v první jízdě.

Velcí favorité ovšem postupovali rozjížďku po rozjížďce. Ve čtvrtfinále to musel zabalit po boji s Prokopem a Tatarkovičem i Michal Maroši a dál se překvapivě nedostal ani Cedric Gracia, který tradičně předváděl své letecké kousky s patřičným ohlasem našlapaných tribun.

V malém finále se chvíli řešil loktovací incident domácího Guida Tschugga, kterého nakonec rozhodčí nekompromisně poslali na poslední, celkově osmé místo. Sedmé bral Kamil Tatarkovič, kterému v Německu nešly starty z čehož nebyl Kamil úplně šťastný. "Nedal jsem dneska ani jeden start" posteskl si Kamil v cíli čekajíc na poslední finálovou jízdu dne. V ní se sešla první čtveřice z kvalifikace. V první klopence byl Graves s Prokopem téměř nastejno. Australan jel ale přeci jen o neco vepředu a Prokopa z vnějšku zavřel a donutil ho přibrzdit. Poslední rovinka před cílovou zatáčkou pak zpečetila osud do té doby suvéréna světového poháru.

"Měl jsem co dělat, abych se udržel na trati a nevylít. To mě zbrzdilo a předjel mě i Roger s Joostem" shrnul Prokop v cíli. Naopak vítězný Jared Graves v cíli skákal radostí a nedokázal ze sebe dostat skoro nic jiného než "jsem strašně šťastný, jsem strašně sťastný" Podobný důvod k radosti měla i Jill Kintner. té se podařilo prodloužit svou sérii neporazitelnosti o další závod a po právu tak neohroženě dál kraluje ženskému fourcrossu. Průběžné pořadí elitních mužů sice nezměnilo lídra, tím zůstává i dál Michal Prokop (Author), ale za ním se to trochu proházelo. Graves (Yeti) vystřídal Rinderknechta (GT Oakley) na druhém místě a na čtvrté se posunul Joost Wichman. Kamil Tatarkovič okupuje 5. místo před šestým Brianem Lopesem (GT Oakley).

Tím skončil první evropský blok závodů světového poháru. Za 3 týdny se seriál přesouvá do Kanadského Mnt.St.Anne a z něj pak poputuje na jih do Brazílie aby se zpět do Evropy vrátil až v září na finále do Schladmingu.

Kompletní výsledky najdete ZDE.