Tatarkovič nejlepší z našich

Sjezdová trať v německém Willingenu patřila k těm, které udávají novodobé downhillové trendy. Hodně krátká (pouze 1,5km), ale obsahovala prakticky všechno. Asi nejvíc s ní ale byli spokojeni skokani, protože množství rozličně velkých, dlouhých a vysokých skoků, které na ní na jezdce čekaly by se dalo počítat na desítky. Jediným úskalím, a na tom se shodlo více zúčastněných, byl povrch, který byl na některých místech a to včetně skoků, až přespříliš měkký, takže některé odrazy neplnily přesně tu roli, pro kterou byly navrženy. Zajímavostí byla na mnoha místech vcelku velká šířka trati a tak se jezdilo zejména v horních lesních pasážích v několika odlišných stopách a nikoliv pouze v jedné jak bývá zvykem.

Downhill ve Willingenu byl stejně jako 4X druhým závodem letošního světového poháru. Obsazení startovní listiny bylo hodně nabité jediný z velkých jmen, který absentoval, byl Steve Peat, který dal přednost prezentačním povinnostem svého chlebodárce. Poprvé letos jsme mohli vidět i Australana Chrise Kovarika, který se po loňském zranění a problémy s vízem do Německa dostavil, stejně tak jako se překvapivě dostavila i francouzská stár Anne-Caroline Chausson, která se po svých dlouhodobých veleúspěšných sezónách v loňské sezóně poněkud stáhla do ústraní.

Co se počasí týče, tak to sjezdařům, ale ostatně ani fourcrossařům v Německu moc nepřálo (celý 4X článek zde). Střídavý déšť postupně vytvořil kontinuální bahenní vrstvu vyjma úseku na fourcrossové trati prakticky po celé délce downhillu. Ve finále pak především horní louka těsně po výjezdu z lesa poslala snad více jak polovinu jezdců k zemi nebo alespoň do plochodrážního skluzu.

Semifinálová klání, která proběhla odpoledne byla v mnohém do značné míry překvapivá. V ženách se musela Chausson spokojit s druhým místem za Rachel Atherton, která udělila Aničce téměř tři sekundy. Mezi muži pak zvítězil Australan Mick Hannah před HONDA dvojicí Minnaar - Lehikoinen. Dost dobře se dopoledne dařilo i Filipu Polcovi, který se 16. místem vešel do první dvacítky. Nejlepší z našich byl v dopolední jízdě 31. Adam Vágner.

Dopolední semi mělo určit osmdesátku postupujících z celkového počtu 155 startujících elitních mužů a tak se také stalo. Z osmi našich zástupců se do odpoledního finále probylo pět statečných. Maty Charvát a kluci z Max Cursoru, kteří to štěstí neměli se alespoň vydali na trať aby v odpoledním finále povzbudili své úspěšnější kolegy.

Nejprve se s tratí poprala třicítka žen. Jelikož šlo o finále, většina se zlepšila cca o 3-6 sekund. Ann-Caro Chausson přidala plynu trochu víc, stáhla svůj dopolední čas o bezmála deset sekund a to pro ni znamenalo vítězství. Nejrychlejší z dopoledního semifinále, Rachel Atherton, mimochodem sestra bratří Athertonů, kteří společně s ní tvoří rozsáhlý tříčlenný rodiný DH klan si oproti semi čas naopak o dvě desetiny pohoršila a to pro ni znamenalo v celkovém pořadí až nepopulární čtvrtou příčku. před ní se tak na stupně vítězů dostaly ještě druhá, bývalá juniorská mistryně Evropy a Světa Emmeline Ragot a Novozélanďanka Vanessa Quin. Smůlu si prodělala i další favoritka Tracey Moseley která polovinu trati dojížděla se zadním defektem.

Mezi elitními muži během odpoledního finále proběhl velký mač o první místo. Při neúčasti Steve Peata si na zlato brousilo zuby hned několik borců. V průběhu finálových jízd se ale potvrdilo, že snaha přiblížit se hranicím nejlepší jízdy nemusí být vždy tím pravým, co vede k úspěchu. Nástrahy trati, kterou v průběhu finále dvakrát skropil krátký déšť poslali k zemi mnoho známých jmen.

Rekordmanem co do počtu minut strávených v Adidas hot seat se stal Dan Atherton, 21. z dopoledního semifinále. Strávil v něm celkem tři čtvrtě hodiny a jediným kdo ho v horkém křesle vystřídal byl předposlední startující Greg Minnaar. Poslední na startu Mick Hannah v jedné z technických pasáží upadl a ztratil tak šanci na lepší umístění. Pro Grega Minnaara to znamenalo, že na poslu lídra průběžného vedení poháru vystřídal Peata.

Jak už jsem řekl, padalo se hodně a to především v lese v jedné s kolmých technických pasáží. Díky obrovské obrazovce v cíli, kam režie stříhala přímý přenos jízdy zrovna jedoucího ridera, mohli diváci vidět komplet jízdy zhruba poslední třicítky na startu. Bohužel pro naše barvy se na obrazovce objevil live a posléze i zpomalený záznam pádu Adama Vágnera, kterého na stejném místě jako Hannaha a mnoho dalších rozhodily kameny natolik že vystoupil z kola dozadu a jeho bike tak pokračoval bez pilota až pod zmíněnou technickou pasáž, což stálo nakonec Adama víc než minutu a zbytek trati tak už jen sjížděl s parádičkama pro diváky v poklidném tempu. "Týhle trati nerozumím, tohle neumím. Není kde nic podobnýho u nás trénovat" Komentoval ještě před startem tak trochu s nadsázkou Adam místní trať. Podobný osud potkal bohužel i Filipa Polce. Toho na stejném místě rozhodila trať natolik že předvedl divákům nedotočený backflip, po kterém skončil i s kolem na zádech, protože mu nevypnuly SPD pedály. Filipovi sice návrat zpět k jízdě netrval tak dlouho jako Adamovi, ale z 16. místa z dopoledne se propadl až na 56.

Nejlepším z našich se tak nakonec stal Kamil Tatarkovič na 29. místě, který byl paradoxně i jediným z Kona Les Gets týmu, který byl hodnocený ve finálovém závodě. Po defektu Tracey Moseley si kalich hořkosti Kona vypila v mužském finále prostřednictvím Fabiena Barela. Ten se nestihl dostat včas na start, byl tak z bojů o UCI body vyřazen a zbytek závodu strávil už převlečený do civilu v cíli jako divák.

Další z našich v cíli, který neoplýval přílišnou radostí byl Filip Matuš. Ten si sem přivezl svůj 14 dní starý DH speciál Twister made by VTR a postupem času na něm "spotřeboval" všechna valivá ložiska na kterých bylo zadní rameno uloženo, takže nejezdil, ale podle vlastních slov spíš "plaval" celou dobu bez šancí kolo jakkoliv přesněji ovládat. Do finále kam se dostal jako 73. pak Filip nastoupil hodně do pohody jen v tričku a trať projel bez stresu a pro diváky celkově 50. Umístění dalších našich : 32. Vlasta Hynčica, 39. Michal Maroši.

Další závod se pojede příští víkend v rakouském Schladmingu, kde se očekává rekordní česká účast a my vám z něj pochopitelně přineseme podrobné zpravodajství.

Foto : Petr Bureš & Jan Měmec