Seznamte se: Alena Krnáčová

Biochemička, externí pedagožka na universitě, slovenská mistryně v běhu na lyžích a zejména mistryně ČR v maratonu! Více se o sympatické bikerce dozvíte v našem rozhovoru...

Autor: Tomáš Gladiš

Alena Krnáčová se zčistajasna zjevila na české bikemaratonské scéně a letos se stala mistryní ČR v maratonu. Zatím se toho o ní ale příliš neví.

Vzrůstem drobná bikerka pocházející ze Slovenska a žijící v Ostravě po dlouhé době rozčeřila klidnou vodu ženského mountainbikingu v české kotlině. S úspěchem začala v loňské sezóně objíždět první velké závody jako absolutní hobík a bez jakékoliv týmové podpory, letos v dresu oddílu Poštovní spořitelna-Marin už vystrčila růžky výrazněji. Jako samoplátce vyrazila do italské Villabassy reprezentovat Českou republiku na MS v bikemaratonu a o tři týdny později se stala v Beskydech mistryní ČR v MTB maratonu. Nic není zadarmo a i za úspěchy Aleny stojí stovky tréninkových hodin a zřejmě i kvalitní sportovní minulost. Pojďme si tedy Alenu Krnáčovou představit v následujícím rozhovoru.

Aleno, zjevila jsi se na poli maratonů horských kol jako blesk z čistého nebe — jaká je vlastně tvoje sportovní anamnéza? Nevěřím tomu, že jsi nikdy dřív žádný jiný sport nedělala!

Je to tak.  Od roku 1994 jsem pět let závodila na Slovensku v běhu na lyžích, z toho tři roky jsem strávila ve slovenské juniorské reprezentaci. Z daného období mám šest titulů mistryně Slovenské republiky a druhé místo z evropského závodu v letním běhu do vrchu pro  narozené v letech 1980-82 a nějaké ty starty na FIS závodech v běhu na lyžích. Pak jsem šla na vysokou, přestěhovala se do Ostravy a začala pracovat. Takže osm let jsem v žádném sportu nezávodila.

Jak jsi se tedy dostala ke kolu?

Za to může můj manžel Víťa. Před čtyřmi lety jsem si pořídila svého prvního bika a jednou za čas jsme si vyrazili na výlet. Víťovi se ale zdálo, že mi to jezdí dobře a tak mne přihlásil na můj první závod - Rampušáka na 30 km ve Štítech. Skončila jsem tehdy čtvrtá a ta atmosféra a samotné závodění nás tak vzalo, že minulý rok jsme se rozhodli, že začneme nějak systematicky trénovat.

Ty pocházíš ze Slovenska, do Česka jsi se tedy vdala, ale přestože máš obě občanství, zvolila jsi českou licenci — co tě k tomu vedlo? I když Slovensko prožívá velký boom horských kol, měla bys tam zřejmě jedinou sobě rovnou závodnici.

Ano, pocházím z malé vesničky Ždiar ležící přímo pod Belianskými Tatrami. Hned po vysoké škole jsem odjela tehdy ještě za přítelem do Ostravy. Po mamce, která pochází z Rožnova pod Radhoštěm, jsem si vyřídila i české občanství. Pro českou licenci jsem se rozhodla proto, že tady teď žiji a taky závodím. Bylo by pro mne obtížnější objíždět Slovenský pohár. Druhý důvod byl ten, že v ČR je v cyklistice podstatně větší konkurence, takže získat například titul mistryně ČR má pro mne větší cenu.

To je sympatické. Dnes jako jedna z nejlepších bikerek u nás jsi reprezentovala ČR i na MS ve Villabasse — dostat se tam ale nebylo jednoduché, že?

Opravdu nominace na MS mne zrovna nezastihla v nejlepší době. Už z Mistrovství Evropy (15.6.) jsem přijela nemocná a zůstala jsem do středy v  posteli, takže Úpici jet hned na to v sobotu (21.6.) nemělo smysl. Také svaz dal dost pozdě vědět, jak bude vypadat nominace na MS. Bohužel kritéria pro výběr druhé ženy nebyla docela jednoznačná a výsledky z Malevilu, který byl prvním závodem ČP a jediný závod, kde od začátku sezóny startovaly zřejmě všechny ženy jezdící dlouhé maratony, ČSC nebral v úvahu. Druhý závod v Mostě jsem nejela, protože se kryl termín s ČP půlmaratónu a kdybych nejela Jistebnici, už bych neměla šanci bojovat o celkově první místo v kategorii. Nezbylo mi teda nic jiného, než díky možnosti samoplátcovství ukázat, že nominovaná jsem měla být.

A když jsme u MS — jak z tvého pohledu závod probíhal?

Byla to pro mne veliká zkušenost. Jenom tak se Vám nenaskytne možnost zazávodit si s nejlepšími ženami na světě. V závodě jsem udělala spoustu chyb, ze kterých jsem se už doufám poučilaຯV kopcích jsem se pohybovala kolem 28 místa a byla jsem skoro do třetí fit zóny na tom z našich nejlépe, ale pak jsem si to všechno zničila. Z občerstvovačky jsem vyrazila jenom s čistou vodou, gely a další zdroje energie se mi poztrácely z kapes a to byl přede mnou nejdelší kopec na trati v délce asi deseti kilometrů. Takže tady začal pro mne boj s vlastním tělem a tady mi taky Bára ujela. Bylo to asi nejhorších třicet kilometrů, které jsem na biku zažila. Málem mě to v cíli dohnalo k slzám

Nakonec jsi dojela kousek za Bárou Radovou, spokojenost s umístěním?

No deset minut zrovna kousek není. Nebyla jsem s výsledkem vůbec spokojená. Od osudné fit zóny jsem bojovala s křečemi a nedostatkem energie a právě tady jsem se propadala dozadu a modlila se, ať už je konečně ten cíl. Určitě jsem chtěla být do třicítky a tajně myslela i o pár příček výše.

Dolomiti Superbike se jede v nádherné scenérii — měla jsi čas se dívat i kolem sebe?

Sem tam ano, ale moc času na nějaké větší prohlížení krajiny nebylo (smích).

Pro některé se to může zdát u závodnice tvých kvalit neuvěřitelné, ale ty normálně chodíš do práce, že? Čím se živíš?

Ano, pracuji ve Fakultní nemocnici v Ostravě na Ústavu klinické biochemie jako vedoucí POCT.

Aha...

Jednoduše řečeno se staráme o biochemické analyzátory na odděleních, např. na JIPkách plus působím jako externí pedagog pro Ostravskou univerzitu. Do dubna jsem ještě k tomu sloužila třikrát do měsíce pohotovostní noční služby, ale pak to s velkým pochopením pro sport vzala za mne do října šéfová.

Kde bereš motivaci do tréninku po nějakém náročném pracovním dni? Jsou situace, kdy se nedonutíš k tomu, abys vyjela?

(Směje se). Těch situací, kdy se nemohu donutit vyjet je dost. Nebýt manžela, který mne někdy málem dokopává na to kolo a ještě půl hodinu přemlouvá, tak těch absencí by bylo hodně. Ale někdy nepomůže ani to, prostě když mám toho plné zuby, tak jednoduše nikam nejdu. Práce a věčné balení a vybalování, čištění, cestování a závodění je dost náročné.

Jezdíš v barvách týmu Poštovní spořitelna-Marin. Jak vzniklo toto spojení? A jsi spokojená s podmínkami, které ti tento tým dává nebo je co zlepšovat?

Dostala jsem tip a na výstavě Sport Life v Brně jsme se setkali. Ten rok jsem si všechno financovala sama, takže jsem byla ráda za všechno, co mi mohl tenhle nově vznikající tým poskytnout a byla to pro mne v té době nejlepší nabídka. Samozřejmě do kola a závodění jsem hodně investovala i letos, ale snad díky letošním výsledkům se dopracujeme i k tomu, abych už do kola nemusela vrážet ty desetisíce.

Byla jsi třeba najíždět kilometry někde v teple jak bývá zvykem?

Jo, na “Ostravské Malorce“ (smích) ... zimní rukavice a noviny přes tretry to v únoru jistily.

Máte v týmu někoho, kdo by vás trenérsky vedl?

Ne, žádného týmového trenéra nemáme. Každý trénuje podle sebe, nebo si našel svého trenéra. Já mám vystudovanou ještě jednu vysokou školu - trenérství běžeckého lyžování a vzhledem k tomu, že je to také vytrvalostní sport, hodně poznatků využívám právě z této oblasti... prostě tak nějak podle citu pro sport.

Kolik času tak tréninkem za týden strávíš?

To se odvíjí od tréninkového období. V době najíždění (únor, březen) to bylo asi patnáct hodin týdně. Teď v závodním období je to 6-12 hodin týdně.

Bára Radová, tvá v současné době asi největší soupeřka, které jsi vyfoukla titul mistryně republiky v maratonu, nebydlí moc daleko od Ostravy. Využíváte toho ke společným vyjížďkám? Radíte se ohledně tréninku a závodění nebo jste nesmiřitelnými soupeřkami?

Bára s přítelem nám v začátcích hodně pomáhali s komponenty na bika a radili, co je dobré a co ne. Myslím si, že jsme vždy spolu vycházely a vycházíme dobře. V závodě jsme soupeřky a nic si nedarujeme, ale mimo závod je to pohoda. Bára mě svými výkony vždy motivovala a já se chtěla na ni dotáhnout. Ale společné tréninky, rady na závody a tak... to nepraktikujeme...

Stala jsi se letos mistryní republiky, ale do poslední chvíle jsi kvůli bloudění nevěděla, na čem jsi. Jaké to byly pocity když jsi pak dojela do cíle a mohla si vychutnat aplaus diváků? Věřila jsi před závodem, že by jsi to mohla dokázat?

Byl to opravdu dramatický závod a hodně lidí bylo nadšených z toho průběhu, i když jsme zabloudily. Od Havlíkové jsem nevěděla, co mohu očekávat, ale jinak vím jak holky jezdí, takže jsem věřila, že když se poučím z chyb z MS a ME, tak i Báru můžu potrápit. V cíli jsem si to opravdu vychutnala plnými doušky... byl to super pocit...

Jeden titul je v kapse, další možnost máš v září na půlmaratonském MČR v Odrách. Pokusíš se o double po vzoru Báry Radové?

Každopádně se o to budu snažit....

Bára dojela druhá, Lucka Čuříková těžký závod v Letech nedokončila, jak se jelo tobě?

Poslední Pohár to byl teda zážitek. Měla jsem z kořenů a bláta tak vydrncané ruce, že jsem po dvou hodinách jízdy chytala křeče do prstů na řidítkách. Své hrála určitě i ta zima. Brýle jsem v půlce závodu sundala, protože se mi mlžily, a kombinace bláta a kontaktních čoček nebyla úplně ideální. O brzdách ani nemluvím, být tam o jeden sjezd víc, asi bych brzdila nohama.

Tvůj manžel jak jsi zmínila na kole také jezdí, nechystáte se spolu absolvovat nějaký bikový etapák dvojic například? Kdo z vás je na tom lépe?

S Víťou jsme začali trénovat teprve před rokem, jenomže na rozdíl ode mne nemá za sebou žádnou sportovní kariéru, takže zatím mám trošičku náskok.... A etapák? Po zkušenosti z Beskidi MTB Trophy mě láká zkusit zase nějaký těžký etapák, ale o etapáku dvojic jsme zatím neuvažovali.

Kolo je tedy jedním z tvých největších koníčků, co tě baví jiného?

Mě baví každý sport, letos jsem zkusila například i zimní triatlon. Kromě toho různé ruční práce, malování, navrhování oblečení, šití a tak.... ale na to teď vůbec nemám čas.

Přemýšlela jsi už nad tím, jak dlouho budeš ještě závodit? Ptám se z toho důvodu, že většina žen svou sportovní kariéru přeruší nebo úplně ukončí kvůli rodině a potomkům...

Není se čemu divit, prostě biologické hodiny snad u každé ženy tikají. Rok ještě určitě budu závodit, pak bychom chtěli asi potomka a je docela možné, že se pak opět vrátím a v ještě lepší formě.

I to se stává. Ale na co se teď těšíš nejvíce, až za zhruba dva měsíce skončí závodní sezóna?

Chtěla bych dovolenou u moře a hlavně bez kola!!!

Děkuji za rozhovor a ať všechny plány vyjdou!

Díky moc.

Foto: Michal Červený, archiv Aleny Krnáčové

Přečteno - 10423x Tagy: rozhovory
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. OstatníPrůdková má po Dauhá nabídky na silnici. Chce ale zůstat na biku
    Průdková má po Dauhá nabídky na silnici. Chce ale zůstat na biku
  2. Týmy a klubyKulhavý oceněn půlmilionem od ČSC. Teď řeší 6 kg nadváhy a smlouvu
    Kulhavý oceněn půlmilionem od ČSC. Teď řeší 6 kg nadváhy a smlouvu
  3. Světový pohárDruhý a třetí. Ondřeji Cinkovi chybí z Vallnordu zlato
    Druhý a třetí. Ondřeji Cinkovi chybí z Vallnordu zlato
  4. Olympijské hryJaroslav Kulhavý: O závodě, žabkách, pivu, rakvi a Tokiu
    Jaroslav Kulhavý: O závodě, žabkách, pivu, rakvi a Tokiu
  5. Olympijské hryNejsilnější zážitek z olympiád, jsem na sebe hrdá, říká Katka Nash
    Nejsilnější zážitek z olympiád, jsem na sebe hrdá, říká Katka Nash
  6. Mistrovství světaOndřej Cink se na MS připravoval ve stanu ve výšce 2000 mnm
    Ondřej Cink se na MS připravoval ve stanu ve výšce 2000 mnm

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #9 IP - vloženo: 01.09.2008 v 09:02:52

    Gratuluji - především k tomu, jak to zvládáte. Vyhrávat závody při tak náročné práci je skvělý výsledek.

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #8 Kukkis a Vikinka - vloženo: 29.08.2008 v 19:14:07

    Ali - JOJO to je naše Ali, jsme na tebe pyšné, jsi nejlepší

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #7 Blacky - vloženo: 29.08.2008 v 16:01:29

    2009 - držím palce do další sezony. Letos to byly super výkony...

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #6 babka - vloženo: 29.08.2008 v 11:05:31

    dobře - zlato jsi nejlepší

    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #5 SG - vloženo: 29.08.2008 v 09:49:06

    ale ale... - Pozdravujem Svetu a Vlada...Ako ide zivot???
    Nazdar Bek....27.9. to roztocime...
    Kup si ten Cosmo...sg

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #4 Sveta a Vlado - vloženo: 29.08.2008 v 09:36:08

    Gratulujeme - Nazdar Beky - kedy uz konecne prides do Kosic a spolocne oslavime tvoje uspechy?

    odpověz na tento komentář
  7. avatar
    #3 Palos - vloženo: 29.08.2008 v 08:19:05

    Moc pěkná ženská, držím palce ať je víc reportů
    s Ali.

    odpověz na tento komentář
  8. avatar
    #2 Xtýna - vloženo: 29.08.2008 v 08:11:54

    Držím palce, jen tak dál! ;-)

    odpověz na tento komentář
  9. avatar
    #1 Bass - vloženo: 28.08.2008 v 22:49:29

    Alča - Si nejlepší ! :)

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744