Ben Henderson: v Česku je to jako v pohádce

Jeden z nejlepších australských bikerů, přesněji řečeno dle rankingu aktuálně nejlepší, pobývá posledních pár týdnů v České republice. V dresu týmu Caffe Nannini startoval v několika závodech, mimo jiné i v mistrovství České republiky v bikemaratonu a nebo v několika závodech v cross-country včetně závodů Českého poháru.

Jak se Benu Hendersonovi v České republice líbí, co jej sem přivedlo a jak srovnává styl závodění i život v obou zemích? Rozhovor s ním vznikl před jeho letošním druhým startem v exhibici Pražské schody.

Bene, už pár posledních týdnů pobýváš v České republice, jak se ti tady zatím líbí?
Letos je to skvělé! Počasí je perfekní a tak si můžu vychutnávat vše, co tahle země nabízí. Tentokrát je více času i na turistiku a už jsem navštívil třeba Český Krumlov, Orlík, zámek Konopiště a další památky. Mám kolem sebe úžasné české lidi, kteří jsou mi zde průvodci.

Pokud se nepletu, nejsi tu poprvé. Ale tentokrát je to na delší čas, že?
Ano, už jsem Českou republiku navštívil v uplynulých dvou letech na celkem asi tři týdny. Chtěl jsem mít lepší přípravu na pár českých závodů. A byl jsem zvědavý, jaké jsou závody Českého poháru a jiné velké závody tady v Evropě.

Jaká byla vlastně tvá cesta sem do srdce Evropy, kde se zrodil ten nápad tady pobývat, trénovat a závodit?
Potkal jsem v roce 2009 na etapáku Crocodile Trophy Ivana Rybaříka a stali se z nás kamarádi. Když jsem pak byl v Evropě na závodech světového poháru, pozval mě poprvé k sobě do Česka a zorganizoval i můj start v exhibici Pražské schody. Byl jsem potěšen! Moc se mi tu líbilo a slíbil jsem mu, že přijedu zase. Tak jsem tu!

Kde tady vlastně pobýváš?
Mám za sebou už za tu dobu, co jsem tady, tolik cestování, že vlastně nevím, kde pobývám! Když nezávodím, jsem buď u Ivana doma v Jistebnici, v Dobrušce a nebo v Německu ve Weidenu. Bylo to teď docela divoké…

Trénujete s Ivanem společně?
Většinou ano. Máme každý úplně jiný styl přípravy a také jsme teď každý v jiné fázi naší běžné sezóny, ale přesto se snažíme trénovat společně je-li to možné. Aspoň se neztratím (smích)!

Čím se zabýváš když nejsi na kole?
Mám rád cokoliv, co se děje venku, prakticky veškeré outdoorové aktivity. Rád rybařím, zajdu si na pláž, projdu se po lese a nebo se věnuji jiným činnostem s přáteli. Jsem rád, že blízko svého domova v Austrálii je spousta pěkných míst, kam se dá jít nebo jet. Nejraději mám kempink v horách nebo u řeky.

Během svého působení tady v České republice jsi se stal členem týmu Caffe Nannini – jak funguje vaše spolupráce?
Když jsem se rozhodl vyrazit letos do Česka na delší dobu, Ivan kontaktoval šéfa týmu Petra Šimeru a ten byl tak laskavý, že mi nabídl místo v jejich řadách. K mému týmu v Austrálii mě pojí určité povinnosti, ale umožnili mi během mého pobytu v Evropě být členem týmu Caffe Nannini. A od Petra mám skvělou podporu, za kterou mu snad ani nemůžu dostatečně poděkovat.

V rámci angažmá v Česku jsi změnil i značku kola…
Jsem v Česku, tak jezdím na českém kole. Dostal jsem své Galaxy do rukou den před závodem ve Vimperku a přesto jsem se na něm cítil dobře. V technice se chová výborně, a to jsem ještě neměl šanci vyzkoušet jejich celoodpružený bike, ten taky vypadá jako hodně dobrý stroj.

Pár závodů jsi už v Česku absolvoval, závodí se tu o hodně jinak než v Austrálii?
Je tu větší základna závodníků kategorie elite. Proto se tu jezdí na vysoké úrovni a tak není divu, že jsou místní bikeři jedni z nejlepších na světě. Naučil jsem se tu hodně nových věcí z profesionalismu českých závodníků a z toho, jak jsou zvyklí závodit.

A když srovnáš tratě závodů tady a doma?
Celkově bych řekl, že v Austrálii jsou tratě více technické. Mohl jsi to zaznamenat na příklad na mistrovství světa před dvěma lety – Canberra je moje domovské město a tamní trať přesně vystihuje charakter australských tratí. Jsou kamenité, suché, s mnoha zatáčkami. Byl jsem ale překvapený závodem ve Vimperku – byl těžký, technický a zábavný. Nebyl čas si odpočinout.

A který závod se ti tady zatím líbil nejvíce?
Myslím, že právě ten Vimperk. Byl to přesně můj šálek kávy. Bohužel jsem ale spadnul v jednom ze sjezdů a poranil si trochu rameno. Líbila se mi ale i trať Českého poháru v Aši, která byla dost svérázná a nedokáži ji přirovnat k čemukoliv jinému.

Jaké vidíš největší rozdíly mezi životem tady a v Austrálii?
Češi mají podle mého názoru výraznější kulturu než my. Máte své tradice, které se tu vyvíjely po staletí, a bohatou historii. Přijet sem z Austrálie je jako dostat se do příběhu z nějaké pohádkové knížky!

A z pohledu cyklistiky?
Evropa má pro cyklistiku mnohem větší zázemí. Je uznávaným a respektovaným sportem, ale v Austrálii je to pořád ještě nový a málo rozvinutý sport, takže tam cyklisté nemají takové zázemí.

Liší se výrazně i smýšlení lidí?
Ano. Zdá se mi, že Češi k sobě nejsou tak otevření. Samozřejmě se mají rádi, ale nedávají to tolik najevo. Cítím z Čechů trochu smutek, ale přitom nevím proč. Snad to pramení z obtížné minulosti, ale doufám, že se Češi naučí se více usmívat. Máte krásné úsměvy a jste skvělí lidé, měli byste to více sdílet.
Na druhou stranu se mi líbí, jak třeba v malých českých městech lidé drží při sobě, starají se jeden o druhého a jsou jako jedna velká rodina. Takhle to u nás nefunguje. Češi jsou oproti Australanům mnohem více hrdí. To jsou sice Australané taky, ale zapomínají to dávat najevo, a chtějí být často někým jiným, než ve skutečnosti jsou.

Už jsi to zkusil někdy dříve? Sebrat se a na pár týdnů či měsíců odjet na druhý konec světa za tréninkem a závoděním?
Nějaký čas jsem strávil v Japonsku. Tu zemi miluji, je nenapodobitelná a takové místo nenajdeš nikde jinde na světě. Dobře se tu v létě trénuje a mám tam i pár dobrých přátel, cyklistika tam ale není kdovíjak populární a závody jsou svou úrovní výrazně níž. Chtěl bych se do Japonska ještě podívat, ale necítím se tam tak doma jako třeba tady v Česku.

Vám, Australanům, se tady vůbec líbí – už pár let tu žije silničář Adam Hansen…
O tom jsem neměl ani potuchy!

Jaké jsou nyní tvé nejbližší plány?
Pojedu znovu Pražské schody a pár dní na to i Český pohár v Plzni. Nebyl jsem teď zdravotně úplně v pořádku, tak doufám, že se mi pojede dobře. Jsou to totiž poslední závody mého pobytu tady v Česku. Bohužel musím oželet závod světového poháru v Novém Městě na Moravě, kde jsem se byl podívat už vloni a moc se mi líbil (dojel 22. – pozn. redakce). Moc mě mrzí, že mi Vysočina tento rok uteče…

Vracíš se zpět domů?
Ano, odlétám 14. června. Musím zpátky do Austrálie, abych se připravil na mistrovství světa a australskou MTB sezónu. Ale možná se vrátím zpět v době konání mistrovství světa. Ještě v tom ale nemám jasno, program se teprve vytříbí. Uvidím, jestli tady v Evropě budu s australským týmem.

Bude ti Česko chybět?
Určitě, moc se do chladné Canberry vlastně ani netěším. A budou mi chybět klidné cesty a ty vaše krásné zelené lesy!

Díky za rozhovor!

Foto: Michal Červený, Tomáš Tesař a archiv Bena Hendersona