Canyon Nerve XC 7.0 TEST

Race test

Osobně si myslím, že 120 mm je dnes standard pro univerzální celoodpružené XC kolo. Závodníci ať se drkocají na deseti centimetrech, občas jim mohou ty dvě čísla přijít zbytečná, ale široká veřejnost ať si užívá kdysi výhradně sjezdových 120 mm zdvihu.

Jelikož je tahle kategorie fullů hodně populární, nabízí ji vlastně téměř každý výrobce, tak se každý chce také v něčem lišit. V podstatě se dá říct, že stodvacítky (myšleno biky se 120-ti mm zdvihu) by se daly rozdělit ještě na dvě skupiny a to kola, postavená více na rychlost a jakoby závodní použití a kola naopak na pohodovou jízdu. Tím co určuje, do které skupiny bike spadá, je samozřejmě geometrie a z části také zvolené osazení.

Canyon se vydal u Nervu cestou lehkého kompromisu. Kolo svým pojetím a geometrií inklinuje více k rychlejší sportovnější jízdě, ve které nabízí svému majiteli maximálně citlivé ovládání. Geometrie kola inklinuje rovněž ke sportovnějšímu pojetí biku, takže můžete s klidem usednout za řídítka a vydat se na nedělní švih vstříct prosluněné sedmdesátce, nebo spolknout Krále Šumavy bez uzardění.

U celopér je vždy zajímavé sledovat jak se chová jejich odpružení v rozličném terénu a jelikož jsme Nerve měli možnost vyzkoušet i přímo na závodě v brdských lesích, kde o drncavé kořeny není nouze, byli jsme hodně zvědaví, jak si čtyřčepové odpružení spolu s tlumičem poradí s nástrahami lesa.

Ačkoliv tlumič Fox postrádá v označení trojku na konci, možnost zapnout Propedal tady fungovala spolu se zadní stavbou, nebojím se říct, že téměř dokonale. Odpružení ztuhne a ačkoliv tím nedocílíte úplného zablokování, tak ve stoupáních nebo rovných úsecích vám kolo bude odebírat jen opravdu minimum sil. Čtyřčep tak jak je konstruován, bez zapnutého propedalu je naopak velmi aktivní a pochytá jak malé, tak velké nerovnosti.

Mírné, nebo spíše velké zklamání pak přinášejí zapletená kola. Na kvalitu zapletených základních Maviců jsme na MTBS už žehrali v minulosti, opět opakujeme - pokud máte víc než 85 kg, raději se rovnou poohlédněte po jiných kolech. Crossride sice dobře vypadají, ale s jejich tuhostí to není žádná velká sláva. Stačí se soustředit na přední kolo při silnějším brždění a pouhým okem uvidíte jak se plášť sune téměř o centimetr k levé straně vidlice. Dílem za to může obyčejný rychloupínák a absence silnější osy v předním náboji, dílem pak výplet kola. V každém případě se občas nevyvarujete pocitu, že jedete poněkud plavmo :-)

Mírně rozladěni jsme byli také z funkce resp. přesnosti řadících páček SLX, jejich dlouhého chodu a občasné nutnosti přetáhnout páčku aby došlo k zařazení lehčího převodu na zadním kolečku. Inu jak je člověk zvyklý většinou testovat nejvyšší specifikace s XTR nebo XO, tak si rychle uvědomí, že s cenou přeci jen ruku v ruce poněkud stoupá i kvalita.

Jinak poslední malou kritiku na závěr bych nazval německým syndromem VW. Stejně jako je výše uvedená automobilka známá svými tvrdými sedačkami i Canyon pojal styčné body s cyklistou podobně. Tvrdé gripy i sedlo jsou spolu snad harmonicky sladěny, což rozdělí tábor majitelů na ty, kteří zajásají a na ty, kteří raději povyměňují. Osobně bych pochopil oba tábory, ale pravdou je, že tak rudé ruce jsem po Trans Brdech snad ještě neměl a to vozím celkem dost polstrované rukavice a vidlici nezavírám ani na silnici.

- výborný poměr cena/výkon	- nepřesné řazení
- precizně provedný rám	- měkká kola Crossride
- vyvážené funkční odpružení