Redakční

Hurá na Cape Epic!

Možná si někteří z vás ještě vzpomenou na mé vyprávění z účasti na famózním etapáku Cape Epic v Jihoafrické republice. Rok se sešel s rokem a já se zase chystám. Ba ne, uplynuly už roky tři, tak to letí. A další velká změna, která mě moc těší. Jedu, tak jak to původně mělo být i v roce 2006, s Viktorem Zeiselem.

Cape Epic 2009

Jak k tomu všemu došlo? Loňského roku jsem se s tímto mým parťákem, zřejmě stejně šíleným jako jsem sám já, pustil do přípravy na Trans Germany. Chtěli jsme po prvním nevydařeném pokusu (do Afriky jsem tenkrát odletěl jen já) absolvovat něco bližšího, takže Německo bylo úplně na pohodu. No ale zase to nějak nevyšlo. Jeli jsem fakt docela dobře, to musíte ale brát s rezervou, jsme přece jen veteráni. Naši takticky rozehranou bitvu o bednu pokazil nenápadný pařízek, který se Viktorovi tak nějak připletl pod přední kolo a on chudák mohl místo na bedně skončit v truhle. Nakonec to spravilo pár deka kovu v pravém rameni, ale co bylo horší, Viktor mi odmítal určitou dobu jezdit na kole! Měl zkrátka nějaký blok a možná i pocit, že se nám společně nedaří.
Kdo ho znáte, už asi tušíte, že mu poměrně brzy otrnulo a jednou mi takhle volá, což je skoro zázrak, a povídá; poslechni, co kdybychom ten Epic přece jen zkusili? Přiznám se, měl jsem trochu smíšené pocity. Můj nový parťák z roku 2006 chtěl také znovu jet se mnou, kromě toho představa té ukrutné přípravy mě malinko zmáhala. Ale čas a potažmo život běží sakra rychle, není čas na luxus nějakého váhání a odkládání, mnozí takhle odložili své tužby úplně definitivně k ledu. Řekl jsem zkrátka ANO, což mi ulehčila i zpráva od mého teammate z Afriky, že tento ročník musí obětovat práci. Ve chvíli, kdy mi Viktor v srpnu loňského roku zavolal a spiklenecky sdělil, že byl v loterii pro účastníky vylosován, nebylo cesty zpátky. K „radosti“ našich nejbližších začalo všechno nanovo.

Cape Epic 2009Letošní šestý ročník Cape Epic bude zahájen co nevidět. Pořadatelé chytře využili toho, že na africký kontinent se shodou okolností po deseti letech vrací rovněž světový pohár MTB a přesunuli termín konání etapáku do března tak, aby  hvězdy světového bikingu mohly účast na závodě pojmout jako smysluplnou část závěrečné přípravy. To všechno pro nás přináší určité těžkosti. Už když se závod konal v dubnu, bylo dost složité v amatérských podmínkách přijet do Afriky v uspokojivém fyzickém stavu. Ano, díky možnostem strávit nějaký ten týden spolu  s borci  z ČS MTB na Kanárech to bylo trochu jednodušší, ale kdo si pamatujete na zimu před třemi lety, víte, že třeba do terénu se u nás nedalo vyjet.

Letos je situace ještě o poznání horší. Pokusili jsme se zahájit přípravu už někdy v listopadu, ale střídavé sezení v kanceláři a na biku v dešti a mrazu mělo a má prozatím na zdraví dost zhoubný vliv. Musím se přiznat, že to už nějak hůř snáším a aniž bych si myslel, že jsem nějaký bolestín, nevím, zda se v budoucnu ještě k podobné šílenosti přemluvím. I letos jsme se dostali na dva týdny na Gran Canarii a najezdili  dost zásadní vytrvalostní tréninky v kopcích, ale obávám se, že na nějaký solidní výsledek to nebude stačit.

Cape Epic 2009

Změnil se totiž, a to dost zásadním způsobem, i charakter etapáku. Zatímco v roce 2006, kdy bylo odjeto v celé historii závodu nejvíce kilometrů, se jednalo o poměrně jezdivou záležitost  na širokých a přehledných cestách, letos to pravděpodobně bude úplně jiná káva.
Celková délka Cape Epic se sice smrskla o nějakých 200 kilometrů, ale zato profily etap se dramaticky naježily. Víc kopců, víc technických úseků, celkově pomalejší závod a z mého pohledu, bohužel, více podobný třeba těm evropským.
Možná po návratu změním názor, ale zatím si myslím, že Afrika měla zůstat věrná svým specifickým tratím a mít svůj jedinečný Cape Epic, než  se přibližovat trendu nastolenému na evropských podnicích.

Cape Epic 2009A je tu ještě další odlišnost. Doposud se závod jel vždy point to point, každý den jinam, každý den jiné etapové místo. Tradičně se startovalo východně od  Kapského města a  po nějakých devíti stech kilometrech se končilo v jeho bezprostřední blízkosti, když řada etap měla zastávku přímo na pobřeží Indického oceánu. Letos je to něco jiného. Pořadatel vyhlásil, že chce závod přiblížit více divákům, takže změnil od základu jeho charakter. Velká bomba je to, že první den se jede horská časovka na devatenáct kilometrů přímo v Kapském městě a někde jsem si přečetl, že očekávají desítky tisíc diváků. To bude velké divadlo! Bezprostředně po dojezdu se celý cirkus přesune do několik desítek kilometrů vzdálené zátoky Gordons Bay a tam teprve druhý den v sedm ráno výstřelem odpálí start do první etapy. Ale znovu je tu pár zásadních odlišností; sedm etap má nepočítaje startovní a cílové město, jen tři další zastávky, čímž chci říct, že v každém etapovém místě se spí dvě noci.
Někdo to možná přivítá, mě osobně se mnohem víc zamlouvalo poznat každý den jinou část té zajímavé země.
Důvody mohou být různé; počínaje prozaickým, jako je úspora nákladů pořadateli, až po dramatičtější, kterým by mohla být snaha o zajištění větší bezpečnosti všech účastníků, protože celková atmosféra v zemi ovlivněná současným politickým vývojem může být mírně napjatá. O tom se nechci dohadovat a věřím, že podstatu věci zjistíme na místě.

A s čím budeme do Jihoafrické republiky odlétat? No hlavně s minimem věcí, protože moje tři roky stará historka s osmi kilogramy nadváhy mě straší dodnes! Bude to od prvních minut trochu adrenalinové; díky panu Špačkovi ze SIT TRAVEL jsem sice ušetřili obrovskou sumu za letenky, když nám sehnal spoj s Turkish Airlines, ale těm spadlo před pár dny letadlo a pochybuji, že se mi na tuto skutečnost při nasedání podaří zapomenout.

Cape Epic 2009

Výzbroj a výstroj jsme také po předchozí zkušenosti doladili. Viktor pojede poprvé v životě na celopéru, a to na „ninety six“ od Meridy, vepředu pruží Reba, pověšené na tom bude mít Shimano a FSA komponenty, roztáčet bude DT výplety a týmové Schwalbe Racing Ralph asi v dušové variantě. Já zůstávám věrný hardtailu od Supoše na týmovém rámu G7 s R7,  řadí a brzdí mi ixtéerko, výplety mám od 9395 takové, jak nakázal Dlouhán a zbytek obstará FSA. Na ráfcích budou také Ralphy, ale já nedám dopustit na bezdušové, minule mě ve štychu nenechaly ani jednou. Na strašně rozmlácených cestách s roletou před  každou zatáčkou a v mnoha sjezdech strašně trpí zadnice. Tak jsme si od Lawi vyžádali ty nejlepší vložky do kraťasů, za vzor jsme si vzali ty, které dělali pro kluky na Crocodile Trophy, stejně jako odlehčené ČS MTB týmové dresy, mimochodem individualizované přímo pro příležitost afrického dobrodružství obrysem Afriky a jménem závodu. Funkční prádlo nám poskytli lidé z firmy Moose a byli moc vstřícní.
Kdo budete pořádně číst a odpovíte na zvídavý dotaz MTBS týkající se etapáku, můžete se od nich na něco určitě těšit.
A abych nezapomněl; ze spřátelených zdrojů jsme čerpali i pokud jde o výživu a nějaké ty potravinové doplňky, Aminostar a Survival už patří léta mezi naše osvědčené lahůdky, někdy si dokonce myslím, že bychom bez nich nepřežili.

Ponožky Moose Cape Epic !!! SOUTĚŽ !!!

Ve spolupráci s firmou Moose, která se specializuje na výrobu nejen cyklistických ponožek, jsme pro vás připravili malou soutěž. V průběhu Cape Epicu budou v náhodnou dobu v sekci Bleskovky zveřejněny soutěžní otázky. Pro prvních pět nejrychlejších, kteří na danou otázku správě emailem odpoví, tu máme dva páry luxusních ponožek Moose. Věrné a bystré čtenáře tentokrát bohužel musíme zklamat - vyhrát v této soutěži může každý jen jednou.
Jednoduché že? Pojďme si to tedy zkusit...

"Kolik kilometrů musí minimálně ujet účastník Cape Epicu, když na kole pojede z jihočeského Vimperku přímo do sídla výrobce ponožek Moose?"

a) do 100 km
b) 100 - 200 km
c) 200 - 500 km
d) 500 - 5000 km

Své odpovědi posílejte na email: michal.cerveny@mtbs.cz.


No, a to je pro začátek asi všechno. Jasně, už jsem toho tady naplkal docela dost. Víte, ale ono vás to vždycky zcela bezpečně tak pohltí, že není možné se nepodělit s dalšími, zvlášť, když vím, že vy jste ta správná banda lidí. Uznejte, komu dalšímu bychom tohle mohli povídat a očekávat, že něco pochopí?! Držte nám palce a já pevně věřím, že vám za pár týdnů pošlu dalších pár stránek z jámy lvové. Skoro doslova...

Tomáš Přibyl
ČS MTB Masters



Foto: Frank Bodenmüller - mtbsector.com, Tomáš Přibyl

10.03.2009 - Redakční - autor: Tomáš Přibyl - 4398x marathony maratony xcm
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. PozvánkyOblíbená 24hodinovka Těžká Pohoda opět bude!
    Oblíbená 24hodinovka Těžká Pohoda opět bude!
  2. Český pohárJednadvacáté Rallye Sudety opět uzavřely Český pohár v maratonu
    Jednadvacáté Rallye Sudety opět uzavřely Český pohár v maratonu
  3. PozvánkySpecialized Rallye Sudety 2015: předzávodní informace
    Specialized Rallye Sudety 2015: předzávodní informace
  4. ZávodyFotogalerie: Mistrovství světa v maratonu 2015 - Sella Ronda Hero
    Fotogalerie: Mistrovství světa v maratonu 2015 - Sella Ronda Hero
  5. Mistrovství světaStaronovými světovými šampiony v maratonu jsou Lakata a Dahle Flesjaa
    Staronovými světovými šampiony v maratonu jsou Lakata a Dahle Flesjaa
  6. Ostatní závodyKrál Šumavy je letos z Německa, královna je hrdinka
    Král Šumavy je letos z Německa, královna je hrdinka

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #2 Jirinak - vloženo: 12.03.2009 v 14:00:07

    hodne stesti chlapi a piste casto, at mame co zavidet a prozivat ;-)

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #1 Ota Z. - vloženo: 11.03.2009 v 11:51:25

    Good luck chlapci :-)

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744