Cape Epic 09: lezba a píchání

Tak jsem tady s reportem ze třetí etapy. Jsou problémy s konektivitou, protože jsme přesídlili do Greytonu a nemůžou nastavit spojení na satelit. Takže píšu do foroty a snad se nám to podaří nějak poslat.

Včera večer nás varovali, že to je krátké, ale “Schody až do nebe”. Bohužel nelhali. Pro pobavení vám povím pár údajů, které se mohou zdát až neuvěřitelné. První prudké stoupání nás čekalo dvě stě metrů po startu. Po dvacetitřech kilometrech jsme měli rychlostní průměr 9,7 km/hod, a za sebou absolutně stupidní výstup pěšky až do tisíce metrů, takže některé mraky zůstaly pod námi. Za těch pár kiláků jsme nastoupali s kolem střídavě na zádech a v rukou celkem 1200 metrů. Nevím, který vůl designoval takovou etapu, ale idea kola, ktera má svou podstatu, že se na něm jezdí, byla plně potlačena. Všichni jsme byli docela otrávení.
Logicky pak přišly nějaké sjezdy po rozmlácených cestách, kde roleta střídala roletu, v jedné pasáži se nám tam podařilo s Markusem dosáhnout až sedmdesátky, ale pevný Superior nebyl v tu chvíli úplně idealním nástrojem. Ve finalním sjezdu nakonec přišel i očekávaný defekt, bylo to v takové rychlosti, že ventilek zůstal úplně rozemletý v pneumatice. Naštěstí jsme to rychle opravili, už máme praxi. Mimochodem, včera jsme nebyli rekordmani, jeden tým měl devatenáct defektů, protože nenašli v gumě zapíchnutý trn a co chvíli prodřeli další novou duši.

Ke konci etapy prišlo pár rovin, takže naše finalní průměrná rychlost je asi tak 12 km v hodině, docela tristní záležitost. Poslední kopec byl opět na tlačení, měl třista výškových metrů a Markuse to tam úplně sežehlo. Malinko jsme ztratili a jak se to snažil sjíždět z kopce, udělali jsme další defekt tři kiláky před lajnou. Už mě to nijak nerozhodilo, další tři minuty a bylo to.

Končili jsme zase v obrovském vedru, celkem jsme ztratili jen pár minut, nic nám není, tak můžeme být spokojeni. Už se tady totiž potlouká plno lidi se sádrou, o různě zafačovaných ani nemluvě. Mám pocit, že kvůli zlomenému klíčku skončili i nějací eliťáci. Je třeba říct, že úroveň lidí strašně vyrostla, a v podstatě bojujeme o první dvoustovku. Pravdou je, že včera jsme zaplatili za těch několik defektů pádem o asi čtyřicet míst v celkovém pořadí a dneska se propadli na startu až do sekce “E”, za což jsme se svorně styděli. Chtěli jsme to odčinit dnes, ale asi se to moc nepovedlo, i když výkon nebyl podle našich měřítek nijak katastrofální.

Z Greytonu všechny zdraví Tomáš