Redakční

Cape Epic skrz hledáček fotoaparátu


To takhle sedim s německým kolegou Arminem na Kypru u večerního pivka a on si stěžuje, že od ledna nebyl doma a že teď musí na Cape Epic. Prej je to osm dní stresu, drncaní se na motorce a špatnýho spaní ve stanu. Říkám, že takový problémy bych chtěl mít, že tam se chci někdy taky podívat. "Ok, tak pojedeš místo mně ..." říká. Máme sice první Stellu, ale stejně mu nevěřim. Začínám až druhý den, když mi přistane v mejlu letenka.

O týden později sedím v letadle do Kapského města. Letos mám fakt kliku na spolucestující (ťuk ťuk ťuk). Polská modelína se sice třikrát za noc malovala, ale je to lepší než se jedenact hodin loktovat s důchodcema o opeřky.
Dva dny před startem dostávám mejl od Armina se seznamem jeho nebo teď spíš mých "klientů". Ok, dva týmy Meridy a dva týmy Bulls jsem čekal, ale že to bude ještě MTN Qhubeka Ergon Topeak, Rabobank Giant, Rothaus Cube a ještě pár dalších lidí mě trochu zaskočilo. V podstatě šest týmů z první desítky. Deset fotek pro každýho ihned po etapě plus nějaký imidžofky pro média. Je to pro sponzory, a sponzory zajímaj jejich loga na dresu. Občas někoho ještě kolo, ale ne krajinky, ne zebry a ani bosý černošský děti podél trati ne. Nemáš fotku z trati? No, pro dnešek ok. Nemáš fotku z cíle? No, ty voe... Nemáš vyhlášení? Běž se nechat sežrat! Takže osm dní v nervech začíná.
ABSA Cape Epic 2010
Seznamuju se s řidičem, se kterým budu trávit denně několik hodin na motorce. Greg, kromě toho, že je tedy motorkář, je taky prej nadšenej fotograf. Brzy ale zjišťuju, že je to spíš naopak. Před čtrnácti dny fotil s Lancem Armstrongem a z první etapy měl titul v Cape Town Times. To de. No a hlavně je to fajn člověk. Seznamuju se taky s jeho motorkou, BMW GS 1200. Nejlíp znám dva šroubky zadního boxu, byly přesně v polovině zad. Jinak pohodlnej stroj, ale spíš na cesty.

Fotografů je nás tu sedm a kromě mně a Holanďana Irma Keizera fotí všichni pro organizátory, to je slušná přesila, navíc znají dobře trať a tím i spoty. Boss je tu Gary Perkin, podle mně jeden z nejlepších bikovejch fotografů. Je oficiálním fotografem UCI a fotil všechny ročníky Epicu, takže zná. Sven Martin je taky pan fotograf. Nově poznávám Nicka Muzika, šikovnýho mladýho kluka, jehož děda je z Čech. Česky ale neumí. A pak Karen, sympatická blondýnka, kterou jsem třeba za celej den neviděl, ale přivezla supr matroš.

První den je skoro přesně podle mých snů o Cape Epic. Zataženo, 17 stupňů a první spot na focení totální tragédie. Pak nás černoch nechce pustit na trať, i když jsme olepený všemožnejma nálepkama a ověšený machrkartama. Dělal práci zodpovědně, furt opakoval to samý, ale nakonec musel uskočit. Pak trochu bloudíme a farmář nás musí pustit z ohrady a jede nám asi 3 kilometry odemknout bránu. Greg mu říká, ať si koupí osla. "Buy a donkey" znamená afrikánsky "děkuju". Ve snaze dohnat ztrátu poprvé naskakuje na tachometru 160 km/h a to už trochu fouká. To kdyby viděla máma ...
ABSA Cape Epic 2010 Taky poprvé padáme. Ale jen z místa a do křoví. Tahle motorka, když jede v náročnějším terénu menší rychlostí jak deset kilometrů v hodině, tak se klátí. A zvednout jí stojí i dva lidi celkem úsilí.
Zázemí mě zaskočilo a to je teprve první den. Víc o tom až později v samostatném článku. Intenzivně se seznamuju se satelitním připojením a 100 mega fotek odesílám rychlostí asi 8 - 12 kb/s, večer nás Gary brífuje informacema a zajímavejma místama v další etapě. Do stanu se dostávám v jedenáct, matrace už jsem nehledal, jsem tak vyšitej, že je to stejně jedno.

Druhý den vstávám jako závodníci v pět, je tma a zima, takže se ani nemažu opalovacím krémem. Trochu mě potom překvapuje, když si na sebe Greg patlá ochranný faktor 100, ale zkrátka chybama se člověk učí. V sedm je start a v sedm a čtyři minuty vychází slunce. Ráno je o jedný fotce, o tom najít to jedno místo, kam dopadnou první paprsky, chytit tam balík a třeba i prach. To je prostě fotka z Cape Epic. Když jí máte, jste v klidu, když ne, štve vás to.
Z Ceres postupně se dostáváme do krajiny, která už vypadá jako africká buš. Slunce začíná pálit a všude jsou spousty prachu. Dva foťáky jsou nutnost, ale udržet je v čistotě je na motorce nemožný. Přestává mi fungovat autofokus na teleobjektivu. Druhý den to na klidu moc nepřidá, ale lehčí osprchování objektivu trochu pomáhá. Projíždímě nějaký osady chatrčí, děti vybíhají ven a mávaj, občas nás honí pes.
V práci už to vypadá na klídek, jenže Nino Schurter má na silnici do cíle podivuhodné probémy s přední gumou a rázem je ve hře o vítězství několik dvojic, takže sprint do cíle, kdyby vyhrál někdo z "mých" týmů. Nevyhrává.
Po vyhlášení se vracíme na trať mezi skutečný srdcaře. Někteří vypadají, že nedojedou na nejbližší waterpoint a přitom jsou teprve v polovině druhý etapy. I oni ale bojují s časem. Ne se ztrátou na prvního, ale s časovým limitem, do kterého musí etapu dokončit, aby mohli nastoupit na start i další den. Takoví borci dojíždí do cíle v pět nebo šest hodin odpoledne, po deseti hodinách na trati. V cílové rovince se schází skoro stejně lidí, jako kdyby měli přijet ti první a fandí úplně stejně, ne-li víc. Silnej zážitek.
Je zajímavý sledovat, jak tu funguje světová špička a hobíci vedle sebe. Stojí třeba stejnou frontu na jídlo. Eliťáci tu jsou daleko uvolněnější než v sezóně na svěťácích, můžete s nima povečeřet a v klidu se bavit.
ABSA Cape Epic 2010
Třetí den. Spal jsem blbě, ráno si dávám na čas a ze stanu se soukám v půl šestý. O pět stanů vedle je shluk záchranářů, ve vzduchu visí kapačka, blikají majáky a jinak je ticho. Tohle fakt nemám rád a nezkoumám oč běží. Nalhávám si, že se někdo včera vyšil, zakop o stanovej kolík nebo něco takovýho, strkám si do uší sluchátka, ruším snídani a mizím do tiskáče. Podle výrazů přicházivších kolegů to ale nevypadá dobře.
Etapa krásná. V jednom místě stál plastovej sněhulák, tak drbu do Grega, co to jako je. Prej je to jedno ze dvou míst v JAR, kde se v zimě lyžuje. Nevěřím mu, ale prej fakt jo. Výš horách je údajně i vlek s barem. V rámci honu za fotkou se dostáváme i do pro motorky zakázanýho sjezdu, ale že je to on zjištujeme bohužel až když jsme v něm. Dost prudkej a samý velký šutry a koryta. Není kde se otočit, takže nezbývá než jen se držet a čekat jestli nám to dá. A dalo, jen jsme urvali nějakej chránič motoru ze kterýho mám rázem opěrátko. Ke konci zase drama, Susi s Burrym zastavujou, jestli nemají defekt a o pár kilometrů dál už jsou s náskokem na špici a vyhrávají etapu. Všechno na špici se děje ve velkým fofru, tihle lidi na nic nečekaj. Pět minut náskoku nemusí znamenat vůbec nic, stejně jako defekt na začátku etapy. Alban Lakata má v posledních kilometrech defekt a ve snaze uhájit žlutý tričko dojíždí po ráfku. Jenže na to karbonový dýtýčko není asi úplně dělaný. Na třikrát se láme a Lakata poslední kilák běží a dost se propadají. Těch patnáct tisíc ho asi netrápí tolik, jako minuty ztráty na Bulls. V cíli je tribuna zaplněná malýma dětma, který vytváří fantastickou atmosféru až běhá mráz po zádech.
Dobrá nálada vzápětí mizí, mráz zůstává. Dozvídám se, že člověk, který ráno zemřel byl James. Přijde mi to neuvěřitelný. Byl to naprosto pohodovej tejpek z Austrálie (jak jinak), se kterým jsem se poznal dva dny před startem v Cape Town. Grilovali jsme na zahradě, kecali o bikách, o škole a o řece v Alice Springs, kde není voda, ale je to řeka. Prostě o normálních věcech. Bavili jsme se ještě včera odpoledne po etapě, pohoda, smích. Kurva.
ABSA Cape Epic 2010
Čtvrtá etapa začíná v 7:05 fotkou, takže dobrý. Jede se přes dva průsmyky v horách, hodně fučí, ale je tam hezky. Nestíhám cíl, ale naštěstí zase vyhrávají Burry s Christophem. Vracíme se k brodu, kde místní farmáři a vlastníci pozemků grilujou, popíjejí Brandy a závodníkům nabízejí maso a pivo. Pohoda panuje i v novém cílovém městě Worcesteru. Našel jsem uprostřed kempu klíč od BMW, tak jdu za Gregem, jestli ho někdo z ostatních motorkářů nepostrádá. Plácá mě po zádech, že je dobrý, že jsem ho našel, protože druhej nemá.
Pátá etapa je časovka, z mýho pohledu dost průser. Na doporučený fotogenický místa se nedostáváme, dlouhý sklo definitivně stávkuje a ve finále mě Greg vysazuje někde ve křoví na totální louce a kdyby nebylo třicet stupňů, tak bych řekl, že jsem na Zličíně na poli za Tescem. I přes večerní důkladnou přípravu je šestá etapa téměř to samé. Zatímco se závodí v horách, my objíždíme půlku Afriky po jediný asfaltce široko daleko. Má naštvanost je zřejmě dobře cítit, Greg za to bere fest, ale je to k ničemu, ani nemám náladu na to bát se. Fotky druhý den po sobě v podstatě nula a do konce zbývají už jen dvě etapy. Čas tu neskutečně letí a je cítit ve vzduchu, že už se blíží konec.
ABSA Cape Epic 2010
Kempuje se uprostřed vinic a ovocných sadů v Oak Valley. Je zima a v předposlední etapě hodně fouká, v horách dokonce prší. Ráno čekám na kopci na světlo, je všude, jen na místě kde by být mělo, není.
Poslední etapa je krásná a snažím se ji užít. Ráno lezu na kopec, startuje se pozdě a všichni najednou. Potřebuju nějakýho hada v prachu, ale eliťáci za to hned berou a tak musím rychle zpátky, abysme se nezasekli v silngletracku za nima. Poslední pád je symbolicky do písku, stíháme jedno místo v horách, koukáme jak Bulls mění řetěz a pak už do cíle. To by nebylo dobrý zmeškat. Okolo Lourensfordu je trochu dopravní kolaps, ale kruhové objezdy se dají jezdit i v protisměru, takže cajk. Atmosféra, jaká panuje na obří louce, kde je zase postavené kompletní zázemí, je neuvěřitelná. Minimálně stejná, jako když Štyby ovládal Tábor. Spíkři to mají pod palcem, všichni řvou. Vyhrává José s Rudim, to mám radost, protože jsem Josému včera na večeři nechal naložit od černocha extra porci lazání, aby mu to fičelo. Bulls po zásluze slaví dlouho, Karl mě sprchuje i s foťákama šáněm. Ostatní si cíl taky maximálně užívají. Hlavně hobíci, na které tu často čekají celé rodiny. Ještě kolečko vrtulníkem nad cílem, poslat do světa fotky a rychle na letiště zkusit, jestli mě stávkující British Airways vezmou domů. A samozřejmě loučení s naší média krů. Bylo to skvělých deset dní a příští rok tu chci být znovu. Je to nádherný závod.


Foto: sportograf.de, Michal Červený
02.04.2010 - Redakční - autor: Michal Červený - 10624x marathony maratony blog
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Ostatní závodyKrál Šumavy je letos z Německa, královna je hrdinka
    Král Šumavy je letos z Německa, královna je hrdinka
  2. ZávodyFotogalerie: Absa Cape Epic 2013 1/2
    Fotogalerie: Absa Cape Epic 2013 1/2
  3. ZávodySvaťa Božák bojuje v RAAM fotogalerie
    Svaťa Božák bojuje v RAAM fotogalerie
  4. ZávodyFotogalerie: Úsměvy z Helfštýna
    Fotogalerie: Úsměvy z Helfštýna
  5. ZávodyFotogalerie: Author Šela Marathon 2012
    Fotogalerie: Author Šela Marathon 2012
  6. OstatníChceme pořád inovovat, říká šéfka Cape Epicu
    Chceme pořád inovovat, říká šéfka Cape Epicu

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #11 Bulda - vloženo: 08.04.2010 v 08:55:31

    paráda - super fotky (hlevně ty z úsvitu) i čtení
    a co Karen, neřikej, že sis jí nezvěčnil :)?
    no a ten klíč ...hihi, štěstí v neštěstí

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #10 pušák - vloženo: 05.04.2010 v 07:31:37

    knajsna - tak to vím úplně přesně: 35 jihoafrických soudruhů a jeden jako krytka na závěsnou kouli

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #9 Horak - vloženo: 02.04.2010 v 18:11:42

    Knajsna - Jestli pak soudruzi vite, kolik se v Knajsne vejde do dodávky HnujDay jihoafrickych cernych soudruhu?

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #8 Rob Trnka - vloženo: 02.04.2010 v 15:09:29

    perfekt - perfetní! Díky.

    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #7 Georgio - vloženo: 02.04.2010 v 13:21:39

    Výstava - Super článek, nechystá se nějaká výstava fotek z Epicu? Třeba v nějakym cykloobchodě nebo galerii?

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #6 darkson - vloženo: 02.04.2010 v 13:18:27

    luxusní report...

    ...zasranej antispam!!!

    odpověz na tento komentář
  7. avatar
    #5 Petr Novotný - vloženo: 02.04.2010 v 11:46:18

    super počtení !

    odpověz na tento komentář
  8. avatar
    #4 Petr Bureš - vloženo: 02.04.2010 v 11:14:58

    jo - A kua, to znamená, že příště jedem ve třech Já s Germánem budeme závodit a Michal nás bude fotit, tak to už abychom začli trénovat :-)

    odpověz na tento komentář
  9. avatar
    #3 .... - vloženo: 02.04.2010 v 10:49:01

    hustý - fakt dobrý, hlavně s tim klíčkem....;-)

    odpověz na tento komentář
  10. avatar
    #2 Jan Němec - vloženo: 02.04.2010 v 10:30:50

    Díky! - Tak to dík čéče..... moc pěkný. Nadechni se a začni se těšit.... třeba do Teplic :-)

    odpověz na tento komentář
  11. avatar
    #1 Pája - vloženo: 02.04.2010 v 10:28:43

    článek - Krásnej článek :)

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744