Rozhovor - Cape Epic 2005

Martin Horák, jeden ze tří Čechů nám včera vyprávěl jaké bylo putování v osmi etapách na maratonu Cape Epic v Jihoafrické repubublice, kde s kolegou Giovanem skončili na krásném osmém místě...

Autor: Jan Němec
Druhého ročníku etapového závodu Cape Epic v Jihoafrické republice se zúčastnila i česká elitní maratonská dvojice týmu Rock Machine Cyklomax Martin Horák a Robert Novotný. Po loňském úspěchu na Transalp Challenge, kde skončili čtvrtí, odjeli zkusit štěstí do míst, kde nám mountainbiking stále zní trochu exoticky - do černé Afriky. Jejich osmé místo není žádnou ostudou, ba naopak, kluci dělají svými skvělými výsledky v těžkých etapácích čest českému bikingu. Třetím Čechem pak byl Petr Cirkl závodící za rakouský tým Hrinkow, Petr jel ve dvojici s domácím bikerem Reanem Exelbym a společně dojeli na krásném šestém místě. Češi se tedy v Africe rozhodně neztratili.

Závod od první etapy držel pevně v rukou, nohou a v hlavě tým Giant v zastoupení Barta Brentjense a Roela Paulissena, druhé skončilo duo Siemens Cannondale - Christoph Sauser a Fredrik Kessiakoff, třetí rakousko-jihoafrická dvojice Silvio Wieltshnig a Kevin Evans

Cape Epic : : 2.-9.4. 2005 : : JAR

Počet etap 8
Délka 900km
Převýšení 16.000m
Počet startujících 800
Startovné 700 EUR/os


Martin s Giovanem, jak je mezi bikery Robert přezdíván, jsou již přes týden doma a připravují se na další závody. Jejich zážitky nám po telefonu líčil Martin Horák:


- Co vás vůbec vedlo k přihlášení se na Cape Epic?
- Chtěli jsme zkusit nějaký další etapák, rozhodovali jsme se právě mezi Cape Epic, Crocodile Trophy, Trans Rockies a Transalp Challenge. Trans Rockies je hrozně drahý, Crocodile je zase ke konci sezóny, Transalp stejně pojedeme, takže nakonec jsme zvolili Afriku. Byla to pro nás ideální příprava v teple na sezónu.
Jediný obrázek našich, resp. Martina Horáka, který jsme dokázali od pořadatelů získat. Před ním na špici Fredrik Kessiakoff a Bart Brentjens, za Martinem je Roel Paulissen

- Zdá se, že preferujete závody ve dvojicích, kromě Crocodile Trophy jsou to samé závody dvojic. Jak to je?
- No, ono totiž maratonských etapáků, těch delších, moc není. Kdyby to byli jednotlivci, tak bychom tam stejně odjeli spolu. Závodění ve dvojici nám nevadí, plus vidím v tom, že jako dvojice se lépe soupeří s těmi nejlepšími. A také v tom, že člověk má pocit, že tam ještě má toho druhého, můžete na sebe čekat apod.

- Říkal jsi, že Cape Epic byl pro vás jako příprava na sezónu, tak prozraď jak bude vypadat, kde bude váš nebo tvůj vrchol?
- Brzy nás čeká blok maratónů jako je Šela, Malevil a Král Šumavy. Dalším blokem bude nominace na MS v Bad Goisernu na trati loňského MS - Salzkammergut Trophy na začátku července. Potom odjíždíme s Giovanim na Transalp. Vrcholem by potom mělo být mistrovství světa v norském Lillehammeru (20.8.). Po šampionátu bude následovat blok u nás doma s mistrovstvím republiky.

- Jaká byla vaše příprava na Cape Epic?
- Každý jsme začínali odděleně na horách, od 5. února jsme byli 3 týdny na Kanárech společně s Radkem Dítětem. Potom jsme byli 14 dní doma v Čechách a v polovině března jsme odjeli do Jihoafrické republiky, kde jsme strávili 19 dnů u Kapského města před startem samotného závodu. Tedy celkem měsíc a třičtvrtě přípravy s jedním závodem v teple.

- Za tři týdny, respektive za čtyři, jste mohli leccos o Jihoafričanech zjistit?
- Tak věnovali jsme se především kolu a tréninku. Je to dost sportovní národ, moře lidí jezdí na kole, ale spíše na silnici. Než jsme přijeli, tak byl silniční závod Cape Argus 120km, kde startovalo 40.000 lidí a s celkovými prémiemi 600.000 Kč!! My jsme si dali před Cape Epicem ještě takový 35km "hnoják" a na startu se objevilo 650 bikerů. Starty mají strašně brzy, už v půl osmé.

"Takhle jsme bydleli"- A teď už konkrétně k závodu, jak bys zhodnotil Cape Epic po organizační stránce?
- Řekl bych, že to měli dobře připravené. Dokonce bych si troufnul tvrdit, že byli připraveni na větší počet startujících než třeba na Transalpu. Tam jsme občas museli stát fronty, tu půl hodiny na jídlo, tu na záchod, v Africe nic takového nebylo, hladký průběh. Tady to byla zase větší divočina, 99% lidí spalo ve stanech, které připravil pořadatel. Stany byly úplně nové, s moskitiérou a zhruba 8cm vysokou matrací, takže celkem kulturní spaní.

- Bylo tedy znát, že hlavním organizátorem závodu jsou pečliví Němci?
- Asi ano, organizace byla fakt dobrá, všechno po kupě. Na drobnější práce tam bylo spousta černých domorodců. Ti byli ze všeho nejlepší, pořád se smáli, byli strašně ochotní, hrozně je to bavilo, zdálo se, že by se pro Cape Epic by se rozkrájeli.

- Přibliž nám náročnost trati.
- Kromě prvních třech etap to bylo úplně něco jiného než jsme zvyklí z Evropy. Začátek byl podobný v profilu, délce a povrchu - zpevněné cesty lesem, etapy kolem 120km a převýšení necelých 3000m. Ještě těžší to udělal déšť před závodem. Nikdy ale nebyly žádné zásadní dlouhé kopce, třeba dvacetiminutové, spíše kolem pěti, maximálně deseti minut. Prostředí mi připomínalo naše Beskydy. Potom se ráz krajiny výrazně změnil na takovou polopoušť, pro nás něco naprosto neznámého. Možná podobné krajině na Crocodile Trophy. Nic moc zeleného, písek a kameny. Tam už to bylo horší s povrchem, jezdilo po tzv. off road cestách, což znamená, že je cesta neprojetá a hodně špatně sjízdná. Velké kameny nebo hodně písku. Takže jsme i hodně chodili. V posledních etapách jsme třeba 200m šli, pak jeli, pak zase šli....

- Znamenala tahle místa největší problémy?
- Samozřejmě s tím jsou spojené i defekty, kterých jsme měli hodně, takže defekty byly naším největším problémem. Ale ty měli všichni. Byl to takový globální problém posledních etap. Defekty i hodně zamíchali pořadím. Nejdříve to vypadalo, že od čtvrté etapy to zůstane až do cíle stejné, podle porovnání výkonnosti, ale potom se to od třetího místa do šestého, díky defektům, ještě pěkně proházelo. Na ostré trny nepomáhali ani pěny do pneumatik.

- Dalo by se tedy předpokládat, že full byla ta správná volba?
- My jsme to objeli na pevných kolech - já Rock Machine Team Eleven 2005 a Giovan Team Ten 2004, oproti katalogovému standardu jsme měli kola Mavic CrossMax. Pláště nám kupodivu vydrželi jedny - Kenda Karma. Jinak bych řekl, že ostatní volili ze 70% celoodpružená kola, nejvíce byli vidět Specialized Epic, Scott Genius a Giant RST? V průměru dost drahá kola, nic pod XT.

- Potkala vás cestou nějaká velká krize?
- Krize ani ne. Hodně deprimující byly okamžiky, kdy jsme podruhé píchli a tahali z kapsy druhou rezervu. To byly nepříjemné stavy!

- Jak jste byli spokojeni s výsledkem?
- Na to jak jsme na tom byli, tak jsme spokojeni. S prvníma dvěma dvojicema (Paulissen-Brentjens, Sauser-Kessiankoff) se nedalo absolutně bojovat, oni jsou někde jinde, když chtěli, tak za to vzali a byli pryč. Reálně jsme mohli soupeřit i o čtvrtou příčku.

- Naznačoval jsi, že Robert měl nějaké problémy?
- No, Giovan měl první dva dny průjem. Voda totiž byla dodávaná v kanystrech, byla desinfikovaná, takže smrděla jak Savo a taky tak chutnala. Ale postihlo to více lidí. Museli jsme několikrát zastavit, aby Giovan vykonal to, co musel.

- Viděli jste cestou nějakou divokou zvěř?
- Ani moc ne. Líbil se mi zajímavý pohled v Knysně, kde se startovalo, na typicky českou krajinu, u silnice se pásly krávy a na patníku seděli opice. Cestou jsme viděli jen nějakou šelmu. A taky hodně švábů, 5cm dlouhých, pod stanem jich bylo asi padesát, ráno v tretrách jsem jich taky měl pár...

- Jaký byl váš nejhezčí zážitek?
- Když jsme byli v cíli :-))) Že jsme to celé absolvovali ve zdraví. Jinak samozřejmě to byla nová krajina, noví lidé, takže zážitek sám o sobě.

- Co vám problesklo hlavou po projetí cílem?
- Že to je konečně za námi a dvanáctihodinová cesta domů před námi:-)))

- Kolik by si musel připravit nadšený biker, kdyby chtěl v budoucnu vyrazit na Cape Epic?
- 700 EUR startovné, 21.000 letenka a zhruba 15.000 útrata za ubytování a jídlo na místě. Ve startovném bylo ubytování a snídaně. Zvláštností byly občerstovačky, kde bylo jen pití, žádné jídlo. Když někdo chtěl něco sníst, musel si to koupit, když měl kde. Platilo se třeba i za vyčištění a servis kola, i když pořadatel psal, že mechanici budou zdarma. Finančně nám velmi pomohl Cyklomax a Salomon, za což jim i touto cestou děkujeme.

- Do kolikátého místa se brali prémie?
- Bohužel jen do pátého, takže jsme jako osmá dvojice přišli zkrátka.

- Co příští rok? Chystáte repete?
- Zážitky jsou ještě příliš čerstvé, takže na to nemyslíme. Ale já bych jel, Giovanovi se moc nechce :-)))

- Ještě jednou gratuluju a hodně štěstí v sezóně.
- Díky

Foto: Stefan Eisend/Gary Perkin - The Cape Epic

Přečteno - 6383x Tagy: rozhovory
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Světový pohárMusel jsem pořád cítit, že můžu jet ještě rychleji, řekl Škarnitzl
    Musel jsem pořád cítit, že můžu jet ještě rychleji, řekl Škarnitzl
  2. OstatníSilnice je jinej svět, říká Ondra Cink
    Silnice je jinej svět, říká Ondra Cink
  3. Ostatní závodyAlbana neúspěch trápí víc než mě, říká Kristián Hynek
    Albana neúspěch trápí víc než mě, říká Kristián Hynek
  4. OstatníJiří Fikejz: Enduro není uzavřená kapitola, ale plánů je víc
    Jiří Fikejz: Enduro není uzavřená kapitola, ale plánů je víc
  5. Týmy a klubyJan Nesvadba o životním závodě, cyklokrosu a plánech
    Jan Nesvadba o životním závodě, cyklokrosu a plánech
  6. Mistrovství světaČeská krosová jednička Michael Boroš doufá v top ten
    Česká krosová jednička Michael Boroš doufá v top ten

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #2 Germáno - redakce MTBS - vloženo: 25.04.2005 v 12:11:18

    pravopis - Laskavě žádáme všechny konzervativní anonymusy, nechť si zakoupí Literární noviny a odebéřou se do kavárny Viola na Národní třídě v Praze. Jsem tam denně od 17:00, můžeme si o tom popovídat.

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #1 zbenda - vloženo: 22.04.2005 v 19:33:02

    pravopis - Jan Nemec je (ve vsi ucte) zrejme gramaticky negramotnej...

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744