Redakční

Sám na Cape Epicu

Přípravy

Když jsem před rokem poprvé otevřel internetové stránky tohoto závodu a četl cosi o největším světovém etapovém závodě s plným zajištěním, netušil jsem moc, o co kráčí. Byl jsem zkrátka ohromen. Představa sejít se v takové dálce  a v neznámých terénech se světovou bikovou konkurencí mě hodně vzrušovala.

Když pak v létě přišel kolega Viktor Zeisel s tím, že bychom mohli Cape Epic zkusit jet, po krátkém váhání jsem souhlasil. Reálnost naší pouhé představy se zvýšila poté, co jsme byli vylosováni v loterii, která každoročně určuje, kdo se objeví ve startovním poli. Zájem z celého světa je totiž tak velký, že organizátor rozhodl o této formě výběru, aby podmínky pro všechny byly rovnocenné. Je samozřejmé, že zůstává pár volných míst pro lidi typu Sauser, Platt, apod., je v zájmu pořadatelů a sponzorů, aby světová jména ozdobila výsledkovou listinu.

Někdy v prosinci už bylo jasné, že sen dostává reálné obrysy. Bylo zaplaceno startovné (cca 45 tis. Kč na dvojici) a letenky, tam je cena velmi odlišná od toho, jakou společnost zvolíte a s jakými termíny odletu se spokojíte. Speciálně od ledna jsme oba nastolili tvrdou přípravu, která neměla aspoň v mém případě obdoby. Bohužel, letošní tuhá zima v žádném případě neulehčila toto tréninkové trápení. Naštěstí tady bylo spásné soustředění s týmem ČS MTB na Kanárských ostrovech, které umožnilo najet potřebný objem bez rizika zdravotních problémů. To už jsem ovšem absolvoval bez Viktora, který měl po lednovém pádu v tréninku vleklé potíže s kolenem a s jeho účastí na Cape Epic to začalo vypadat špatně.

Hořkou pilulku neúčasti nakonec musel Viktor spolknout; i pro mne byl tento fakt velmi nepříjemný. Nejsem až tak adaptabilní člověk pokud jde o výběr týmového kolegy pro závod, a tak jsem měl určité sklony svou účast rovněž odřeknout. Naštěstí zasáhli přátelé a silné argumenty finančních ztrát a nepříliš jisté možnosti podívat se do Afriky někdy příště rozhodly definitivně o tom, že jsem kývl a nakonec do Afriky odletěl.Týmový kolega mě byl zatím utajen, mělo se rozhodnou až den před první etapou, při prezentaci v místě startu.

Na letišti

Při znalosti problémů s nadváhou, resp. cenou za nadváhu, kterou nemilosrdně požadují všechny letecké společnosti, jsem při balení zavazadel postupoval velmi opatrně. Když se však nad celým problémem zamyslíte, nemůže vážení dopadnout dobře. Samotné kolo v přepravním boxu má nějakých patnáct kilo, potřebujete nářadí, nejnutnější náhradní díly a pak také osobní věci a výživu do závodu, na kterou jste zvyklí. Rázem se jeví dodržení limitu 20 kg jako sci-fi. Přestože jsem byl opravdu velmi opatrný, na Ruzyni mi zvážili o osm kilogramů víc a úřednice u přepážky mne požádala s kamennou tváří o zaplacení Kč 22 tisíc za nadváhu. I v tomto momentu jsem zvažoval otočku na podpatku a návrat domů, ovšem zavazadla byla již odbavena a nebylo cesty zpět. Po dlouhých debatách s dalšími úředníky letecké společnosti se mi podařilo částku podstatně usmlouvat  a celý orosený jsem se vydal do tranzitního prostoruຯ

V Africe

Po třech dnech strávených v Cape Town a adaptaci na místní prostředí a klima, jsem se v rámci placených služeb pořadatele závodu přesunul autobusem do startovního města, kterým je tradičně Knysna ležící na pobřeží Indického oceánu, přibližně pět set kilometrů východně od Cape Town. Počasí je zde koncem dubna velmi podobné našemu létu; přichází totiž africká zima. V noci chladno, přes den něco přes dvacet, rozhodně se není čeho bát, pokud máte k dispozici pořádný opalovací krém. Už tři dny před vlastním zahájením etapáku žilo městečko závodem. Stejnobarevné dvojice cyklistů se proháněly po pobřeží a já propadal nervozitě, sám a sám v daleké cizině. Určitým rozptýlením byly dvě bikové vyjížďky organizované pořadatelem po trase první etapy, které mi do určité míry pomohly dostat se zpátky do určité pohody na horském kole, které jsem v české zimě sice používal, ale jen na silnici. Prvních pár sjezdů v terénu jsem se necítil úplně jistě, ale rychle se to spravilo.

Organizace

O dojmech z organizace závodu by se dalo napsat mnoho. Hned na začátku řeknu, že jsem si představoval něco monstrózního a ono to bylo ještě větší! Jak je vše promyšlené, to mě nadchlo. Klíčem ke všemu jsou samozřejmě dnes už takřka všudypřítomné čipy. O Cape Epic to platí trojnásobně. Proč trojnásobně, to se dozvíte hned. Už při registraci vyfasujete mimo jiné následující: startovní číslo s vloženým čipem, náramkový čip a tašku se zašitým čipem. Tato kombinace umožňuje organizačnímu týmu kontrolovat pohyb všech věcí a lidí s minimálním rizikem nějakých ztrát. Osobně jsem nezaznamenal případ, kdy by zmizelo kolo nebo si někdo stěžoval na ztracené věci.

Ve zkratce je to asi takto: Ráno si sbalíte věci do tašky  (opatřené rovněž vaším startovním číslem)  a odnesete ji do transportního prostoru. Zajdete si pro kolo do hlídaného „bikeparku“, celou noc osvětleného. Když kolo vyvádíte, obsluha u PC vidí, zda čip na kole a čip na vašem zápěstí souhlasí a propustí vás ven. Přijedete z etapy, zamíříte rovnou k výdejnímu stanu s taškami a po přiložení zápěstí k čtecímu zařízení a kontrole čipu v tašce tamtéž je vám zavazadlo vydáno. Jdete do stanu na večeři, u vchodu vás vizuálně zkontrolují, zda-li máte na zápěstí čip a u výdejního místa vám čip přejedou čtečkou, čímž jste evidován jako „jedlík“ a už se znovu do fronty nepostavíte.

Vůbec celý areál, ve kterém se každý večer, noc a ráno pohybujete, je vymyšlen perfektně. Když si představíte, že je zde 1200  stanů pro závodníky (rozdělených do zón podle písmen na vysokých stojanech), dalších pár stovek pro personál, několik desítek  mobilních příbytků movitějších (pohodlnějších?) závodníků a jejich doprovodu, už to samo o sobě budí respekt. Ale to zdaleka není všechno. Logicky poskládané tu najdete mobilní sprchy (celkem luxusní kabinky vždy s teplou vodou), místo pro praní a osobní hygienu, několik desítek chemických WC v perfektním stavu, obrovský jídelní stan spolu s kuchyní sloužící i k večernímu programu, tj. vyhlášení výsledku etapy, popis etapy ředitelem závodu (vrtulník provází čelo závodu)  a detailní popis trati etapy následující, velkoplošné TV, stan kanceláře závodu, stan „Polar“ umožňující přes internet komunikovat data třeba se svým trenérem, manželkou nebo doktorem, již zmíněný bikepark s přilehlou zónu pro mytí kol, několik pracovišť mechaniků, stánky s občerstvením a v neposlední řadě takzvanou odpočinkovou zónu, což je v praxi  velké šapitó, ve kterém je bar a kde až do jedenácté hodiny večerní můžete sledovat obrazovky, hudbu a  pro pohodu si koupit nápoje všeho druhu a nějaké ty pamlsky. Pořadatelé jsou všudypřítomní, ochotní a  orientační systém vám  umožní nebloudit, prostě je to paráda.  

Pokračování za týden!



Text a foto: Tomáš Přibyl, Česká spořitelna MTB Masters

18.05.2006 - Redakční - autor: Jan Němec - 6674x bike cestovani
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. OstatníZ Valašska do JAR. Čeští traséři odjeli mapovat bikové traily v Africe
    Z Valašska do JAR. Čeští traséři odjeli mapovat bikové traily v Africe
  2. OstatníNa bikový zájezd s Kudrnou
    Na bikový zájezd s Kudrnou
  3. OstatníBike Tour: Jedovnice - Singltrail Moravský Kras
    Bike Tour: Jedovnice - Singltrail Moravský Kras
  4. OstatníPřed čtyřiceti lety se v Kalifornii začalo závodit na horských kolech
    Před čtyřiceti lety se v Kalifornii začalo závodit na horských kolech
  5. OstatníPodpořme stavbu Trutnov Trails na Hithitu
    Podpořme stavbu Trutnov Trails na Hithitu
  6. OstatníBike tour: Sölden - zábavné singly a večerní relax ve slané vodě!
    Bike tour: Sölden - zábavné singly a večerní relax ve slané vodě!

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #7 rasto - vloženo: 18.05.2006 v 16:49:06

    tss - cela akce musi byt srdcovka!! :-) s napetim ocekavam pokracovani!! :-)

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #6 Petr Lisičan - vloženo: 18.05.2006 v 16:23:53

    Moc pěkný ! Super !

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #5 Meesha - vloženo: 18.05.2006 v 14:08:28

    tyyy jo, du schanet papirky a jedu taky! :-D

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #4 jfb77 - vloženo: 18.05.2006 v 12:22:53

    moc pekne napsany..

    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #3 Beeda - vloženo: 18.05.2006 v 11:25:32

    Tak ocekavam pokracovani:-)...

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #2 ddd - andy - vloženo: 18.05.2006 v 08:51:00

    letiste - Jo na letisti je to sila :-) jeste kdyz clovek leti nekam, muze doma neco nechat, ale pri ceste zpet a nadvaze treba 15kg je to sranda a kdyz vam jeste slecna u prepazky rekne, ze box na kolo je moc velky a do letadla se nevejde.. hmmm to je dobra srdcovka.. :-)
    Nicmene pekny cteni Tomasi - musi to byt sila!

    odpověz na tento komentář
  7. avatar
    #1 lith - vloženo: 18.05.2006 v 07:40:01

    hezky psaný....pěkně se to čte...

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744