Redakční

Česká spořitelna MTB - nekrolog

Všechno to začalo v roce 1993 na holešovickém výstavišti. Jako zarytý fanoušek horských kol jsem se jednoho podzimního odpoledne šel podívat na cyklistickou výstavu. Ohromen všemi těmi barvami procházím expozici za expozicí a najednou jsem přišel do ráje. Na skleněných podstavcích, ve světle reflektorů, stála nádherná, naleštěná kola, mně do té doby neznámé značky Campione. Laskal jsem se pohledem s těmi klenoty a v duchu přemýšlel, jak se k něčemu takovému propracovat, když doma v ložnici stálo obyčejné kolo “Shimano“ z Cyklocentra na Karláku. A znenadání se přede mnou zjevil Roman Čermák, můj dávný spolužák z právnické fakulty UK, kterého jsem dobrých pět let neviděl. „Co tady děláš?“ říkám mu bezelstně, ale jeho odpověď mě odrovnala. „No, my tady vystavujeme!“ a ukázal za sebe právě na expozici „Campione“ klenotů. Byl jsem ohromen. Dali jsme se do řeči a z Romana postupně vypadlo, že kromě prodeje kol mají se společníky rovněž bajkový tým. Malinko si postěžoval na platební morálku hlavního sponzora a v mé hlavě se začal rodit šílený plán.

Česká spořitelna MTB - nekrologTou dobou jsem pracoval v České spořitelně a měl dobrý přístup k lidem z nejvyššího vedení. Také jsem věděl, že spořitelna, ze své podstaty velmi konzervativní peněžní ústav, zoufale pátrá po nějakých reklamních a sponzorských aktivitách, které by jí přihrály také klienty mladších ročníků narození. Z mého pohledu logickou volbou by mohla být horská cyklistika v podobě již fungujícího týmu, sportovní odvětví získávající raketovou podporu nejširší veřejnosti a hlavně mladých lidí. Nastínil jsem představu Romanovi a on byl tehdy nadšen. A jako obchodník nelenil a jal se mě řádně motivovat. Slíbil mi, že pokud bych o takové spolupráci ve spořitelně úspěšně jednal, postavili by mi v obchodě právě to skvělé kolo Campione!

Slovo dalo slovo a já jsem se s myšlenkou na podporu bikového týmu vydal za odpovědným člověkem přímo z představenstva firmy. Upřímně řečeno, nečekal jsem žádné zázraky. Nevím, jak se to stalo, ale ta myšlenka se zalíbila. Z dnešního pohledu došlo na velmi rychlé jednání, smlouva byla podepsána a od roku 1994 se na pomyslné startovní čáře bikových závodů objevil nový hráč — ČS MTB.

Dresy z takřka všech předchozích sezón mi visí doma na zdi a i ty vypovídají o složitosti procesu vyjednávání o podpoře celého projektu tak, jak léta ubíhala. Zatímco v prvním roce se jednalo o čistě bílý dres s logem ČS, v dalších sezónách postupně partneři přibývali, jednání se stávala komplikovanější, povinnosti všech členů formace konkrétnější a obtížnější. Na tomto místě je třeba připomenout, že rozpočet týmu nebyl nikdy „nafouknutý“ tak, aby se mohly vyhazovat peníze z oken. Za ty roky jsem si užil přímo či nepřímo řady invektiv, ať už ze závisti nebo z neznalosti věci, směřujících právě k osočování ČS MTB jako „milionářského týmu“, který si může koupit všechno a každého. To ale nebyla nikdy pravda. Je třeba si uvědomit, že ČS MTB byla jediným týmem, za kterým ve své podstatě nestál nikdy vlivný partner z oblasti cyklistického průmyslu. O to bylo obtížnější absolvovat sezónu za sezónou na vysoké úrovni, tak, jak požadoval hlavní partner. Zpočátku jsme neměli vůbec žádné zázemí, auta, stany, ale ani kola, tak jako logicky využívají zázemí týmy podporované výrobci bicyklů nebo komponentů. Na úplném počátku vrhli nemalé prostředky do činnosti kluci z HETu, Roman, Michal a Robert.

Česká spořitelna MTB - nekrolog

Kromě Romana jsem nikoho z nich neznal. Robert stál v prvopočátcích činnosti týmu už trochu stranou, zato Michal Pick byl celou myšlenkou fascinován a postupně se stal pro tým nepostradatelným. Poprvé jsem ho vlastně potkal v obchodě HET a upřímně řečeno, neměl jsem z něj ten úplně nejlepší pocit. Zdál se mi trochu přezíravý, mlčenlivý, možná pořád trochu zpruzený. Na rozdíl od Romana, který si vzal na starost spíše komunikaci s partnery a další organizační věci, Michal se začal starat kompletně o technické zajištění týmu. Postupně jsem ho začal mít moc rád, on to byl totiž člověk ve své podstatě obětavý a moc hodný. Jen měl v sobě nějaký blok, povahový rys, že to skoro před nikým nedával najevo. Komu se podařilo poznat ho detailněji, musí se mnou souhlasit.

A tak jsme si v krásné atmosféře a symbióze užívali první roky fungování týmu. Často se dívám na fotku z našeho prvního mistrovství republiky na Všemině u Zlína, kde jsme vyhráli skoro všechno, díky bratrům Camrdům. Byli jsme mladí, oslavy stály za to a nejen na Všemině. V půlce devadesátých let se jevilo všechno mnohem míň svázané, bylo to bezprostřední a bezstarostné. Co my jsme zažívali krásy, to se ani nedá popsat. Často jsme s Romanem, který mi byl jakýmsi vzorem cyklisty, vyráželi na závody českého poháru už v pátek, dva dni jsme jezdili po horách a kopcích a v neděli si střihli trochu toho adrenalinu při závodech profíků. Ani oni nebyli tehdy úplní andílci, možná nejsou ani dnes, ale lépe to skrývají. Pařbička po úspěšném závodě nebyla výjimkou, parta tak získávala na soudržnosti.

Za nejúspěšnější období považuji druhou polovinu devadesátých let. Podařilo se nám s generálním sponzorem uzavřít tříletou smlouvu, která nám dávala jistotu a klid pro zkoušení mladých závodníků. Také přišla éra Kateřiny Neumanové a Radima Kořínka. Způsob, jakým jsme je tehdy získali z konkurenčního Olpranu, by si zasloužil samostatný článek, ale určitě nebyl nepodobný hazardním hrám. Byla to bomba! Oba dva si zaslouží s odstupem času to nejvyšší hodnocení, bylo nám s nimi moc dobře.

Na přelomu tisíciletí došlo ve spořitelně k zásadní změně, tj. změně vlastníka společnosti. V této souvislosti došlo po mnoha letech ke změně i u mě; odešel jsem pracovat do jiné banky. Ale nastaly i další přelomové události. Postupně zesilující tlak na tým vyvrcholil požadavkem hlavního partnera na vytvoření něčeho, co by přilákalo širší veřejnost k závodům horských kol a potažmo k přepážkám spořitelny. Úkolu se ujal Roman a Kolo pro život bylo na světě. Zpočátku se nezdálo, že by tento počin nějak výrazně ovlivnil atmosféru v ČS MTB. Postupem času ale bylo jasně znát, že dochází k úkazu dva kohouti na jednom smetišti (rozpočtu). Kromě toho Romana po letech celkem neúspěšného (jak se to vezme) vystupování našich závodníků na mezinárodním poli začalo více lákat angažovat se v KPŽ jako projektu, který rostl raketovou rychlostí a získával i ve vedení spořitelny velkou podporu než v týmu, který vždycky (z logiky věci) peníze spotřebovával, ale přímo nepřinášel.

Česká spořitelna MTB - nekrolog

Docházelo k názorovým neshodám, což ve své podstatě vyvrcholilo tím, že KPŽ a tým se staly oddělenými projekty se samostatnými rozpočty. To samo o sobě není nic špatného, kdyby spolupráce z objektivních důvodů mohla fungovat na správné úrovni. Osobně jsem přesvědčen, že myšlenka fungování obou projektů vedle sebe je geniální. Tým přináší vysokou sportovní úroveň, je hmatatelným důkazem toho, kam může člověk pílí a tréninkem dojít; amatérští závodníci v KPŽ se pak s oblibou porovnávali se svými vzory, mnohdy ve stejných dresech.

Problém byl v tom, že tým postupně vyčerpal kapacitu svých možností prezentovat se výrazně v těchto závodech. Když budu parafrázovat známé pořekadlo, příliš mnoho různých závodů znamená cyklistovu smrt. Tým, který po dlouhé roky pracoval stále se stejným objemem prostředků, nebyl schopen obsáhnout stále se zvyšující požadavky partnerů. Kromě toho Michal stále trval na tom, že je třeba se prezentovat pravidelně v zahraničí, že jedině těžké závody v silné konkurenci mohou přinést progres ve výkonnosti. Plně jsem ho v tom podporoval. Tak se stalo, že postupně nebyli lidi. Aby si celý tým držel vysokou výkonnost po celou sezónu, to nebylo v lidských možnostech. V našich „závazcích“ ale bylo zakotveno získávat pravidelně pódiová umístění na českém poháru, mistrovství republiky, v závodech KPŽ a nadto v reprezentaci a ve světových pohárech. Na takový rozsah činnosti by bylo potřeba mnohem více závoďáků, ale i lidí kolem, čili peněz.

Další zásadní událostí, nebojím se říct tou nejhlavnější a nejsmutnější v historii klubu, byla Michalova tragická smrt na soustředění v roce 2007. Tým ztratil nenahraditelnou osobnost, tmel, který dlouhé roky držel všechny u sebe, který zabraňoval častým útokům z venku, člověka, který za cenu nemalých osobních ztrát všeho druhu držel formaci pohromadě. A ne jenom ČS MTB! Michal pomáhal mnoha závodníkům konkurenčních klubů, byl dostatečně zběhlý v zařizování zahraničních startů a vzdělaný na to, aby věděl, jak řešit různé problémy. Nikdy nikomu, kdo se choval slušně a férově, neodmítnul pomoc. Mnoho lidí ho nemělo rádo. Dílem se celými těmi roky táhla závist (naprosto neopodstatněná) plynoucí z jeho postavení v někdy až démonizovaném ČS MTB, dílem byla důvodem i jeho schopnost orientovat se v prostředí a skutečně věci důrazně řešit, což bylo paradoxně mnoha lidem trnem v oku.

Poslední období týmu lze nazvat érou Terezy Huříkové. Ta samozřejmě figurovala v ČS MTB už za Michala, ale po jeho odchodu a převzetí klubu Jirkou Lutovským se stala její role ještě více nezastupitelná. Byla nositelkou skvělých výsledků, ale i mediálně zajímavou osobností, což týmu částečně oslabenému předchozími událostmi, přinášelo další podporu z venku. Nemohu nezmínit nezastupitelnou roli Jirky Lutovského. Jako jediný z nás sebral veškerou odvahu a po smrti Michala se týmu ujal se vším všudy. Mnoho lidí má do dneška pocit, že se vychytrale chopil něčeho, čemu se říká v přeneseném slova smyslu trafika. Ale tak tomu nebylo a není. Jirka se postaral o vše, co bylo nutné k přežití ČS MTB a hlavní část toho, co tímto krokem získal, byly starosti. Kromě toho jsem hluboce přesvědčen, že období, kdy vykonával současně i roli reprezentačního trenéra XC, bylo obdobím nejprůhlednějším a tím, kdy byly dodržovány předem prezentované zásady a kritéria. Patří mu dík za to, že ČS MTB nezahynulo v roce 2007, vstal z popela a postupně si znovu hledal místo na bikové scéně.

Česká spořitelna MTB - nekrolog

Všechno nakonec dopadlo jinak, než bych si přál. Když už jsme se vyhrabali z nejhoršího, přišla obávaná informace; spořitelna v roce 2010 nepodpoří jeden ze sesterských projektů, tým ČS MTB. Zamýšlet se nad příčinami tohoto kroku, není od věci. Podle mého mínění má širší, celospolečenské důvody. Všechno to začalo už tím, že naše předchozí vlády dopustily dalekosáhlý rozprodej národního bohatství, reprezentovaný velkými, úspěšnými firmami, mezi které patřila vždy i Česká spořitelna. Všechny tyto firmy v rámci svých sponzorských a reklamních aktivit podporovaly sportovce, subjekty z kulturní oblasti, zdravotnictví, apod. Jedním z hledisek uskutečňování takové podpory je její přímý přínos pro mecenáše. Z podstaty fungování některých aktivit (třeba sportovní kluby „malých“ sportů) je jasné, že nelze vytěžit přímý výnos, reprezentovaný hmatatelným výsledkem, jakým je třeba zvýšení prodejů výrobků sponzora. Pak by ovšem mohl a měl přijít na řadu určitý pocit společenské odpovědnosti a chtění podporovat něco, o čem si myslím, že ke kulturní rozvinuté společnosti každé země patří a čemu třeba stát nevěnuje potřebnou pozornost. Odpovídajícím výsledkem může být právě jistá satisfakce z toho, že podporuji sportovce a tím zvyšuji povědomí o sobě jako o rozumném, vzdělaném a společenské potřeby chápajícím mecenáši. Může ovšem takový pocit mít firma (vlastník) z cizí země, kterému jde jen o velmi prozaickou záležitost, jakou je zisk? Vlastně je to logické; Proč budu podporovat dítě souseda, když můžu zaplatit jazykovou školu svým vlastním dětem?

Pojídáme ovoce trpké chuti ze stromů, které jsme si sami zasadili. Ne, nestala se žádná tragédie. Nikdo nezemřel a nikdo není nevyléčitelně nemocný. Jen nám po šestnácti dlouhých a neuvěřitelných letech skončila legenda českého bikování, tým ČS MTB. Nezbývá než poděkovat všem těm, kteří i přes četná rizika a obtíže podporovali tento krásný sport po dobu, o které jsem já ani další netroufali ani snít. Poděkovat se sluší zejména České spořitelně, nakolik to v tuto chvíli vypadá jako paradoxní a úsměvné. Buďme ale optimisté; jestliže něco pěkného skončilo, musí zase něco dalšího krásného vzniknout. Doufejme, že se tak stane.

Tomáš Přibyl


Foto: archiv MTBS

27.10.2009 - Redakční - autor: Tomáš Přibyl - 13222x tymy ceska sporitelna cs-mtb
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Týmy a klubyŠvýcarský tým Möbel Märki se pro rok 2017 rozrostl
    Švýcarský tým Möbel Märki se pro rok 2017 rozrostl
  2. Týmy a klubySymbio Cannondale představil novinky 2015
    Symbio Cannondale představil novinky 2015
  3. Týmy a klubyBanshee Bikes představuje svůj nový tovární team
    Banshee Bikes představuje svůj nový tovární team
  4. Týmy a klubyPrůdková a Rajchart novou posilou Nutrend Specialized
    Průdková a Rajchart novou posilou Nutrend Specialized
  5. Týmy a klubyKulhavý, Huříková a Prokop na návštěvě ve Specialized
    Kulhavý, Huříková a Prokop na návštěvě ve Specialized
  6. Týmy a klubyMladí Spořínci z Vimperku zahájí o víkendu sezonu
    Mladí Spořínci z Vimperku zahájí o víkendu sezonu

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #19 jirka - vloženo: 30.10.2009 v 13:22:36

    vzory - Kolo pro život proboha nikoho neválcuje. Je to sport pro amatery, kterého se občas účastní někdo z XC špičky, když má volno. XC je olympijský sport, kde bez profesionálního přístupu nebude nikdy možno vychovat dobrého reprezentanta, který je pak vzorem pro naši mládež.

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #18 Dan - vloženo: 30.10.2009 v 08:45:26

    profíci - Souhlas s předminulým příspěvkem: jsme v roce 2009 a české cyklistice vládnou půlmaratony, které účastí a medializací drtí všechno ostatní s vyjímkou Kreuzigera a Štybara. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno co se s tím dá dělat. Krok České spořitelny je naprosto logický, vyhazovat peníze nechce nikdo.

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #17 Jirka Náchod - vloženo: 29.10.2009 v 14:36:01

    podpora - Velmi slušný článek, určitě psaní s přesvědčením a pravdivostí, závěr sluší.

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #16 profíci - vloženo: 29.10.2009 v 14:25:53

    Skutečný profík je ten, kdo dělá to, co po něm chtějí jeho zaměstnavatelé, a hledí na to, aby vydělal, to je podle mě definice profesionalismu, a ne jestli jezdím na svěťák nebo ne! Mimo to, kolik lidí by se u nás uživilo XCéčkem?

    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #15 Miroslav Volek - vloženo: 29.10.2009 v 12:04:46

    lajlyn - Máte pravdu pouze částečně, neboť spíše píšete popis cyklokrosu.
    Avšak ano, některé světové tratě jsou divácky atraktivní a přitom si zachovávají stále to hlavní z XC.

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #14 Blacky - vloženo: 29.10.2009 v 12:00:11

    MTB XC - tohle třeba dobře šlo na CP na Kunětické hoře. bohužel se konal jen jeden 2008 točník :/
    tak lze postavit divácky atraktivní trať a možností dobře snímat televizí jen s malou modifikací současné tratě

    odpověz na tento komentář
  7. avatar
    #13 lajlyn - vloženo: 29.10.2009 v 11:23:42

    MTBXC - Obecně je nutno XC udělat dramatičnější a divácky zajímavější. Kratší kopce, širší tecnické úseky, kratší tratě neustále se vracející do divácky sledovaných pasáží. Pak přijdou diváci, pak to bude schopna snímat televize, nebudou takové minutové nezajímavé rozestupy. Dlouhý kopec a singel tracky pole obrovsky roztahnou. Nevím proč téměř všude trať odchází, někam neznámo kam, do dáli. Je to nutno točit v místě, přes různé technické přírodní překážky v šíři cca 2-3metry, pro možnost předjíždění. Budeli to zajímavé přijde televize, přijdou sponzoři. Vše ostatní jsou pouze zbytečné keci..

    odpověz na tento komentář
  8. avatar
    #12 David Anderle - vloženo: 29.10.2009 v 10:57:26

    2Tomáš Přibyl - Tomáši, je to moc hezky napsáno! Člověk si nad tím jen povzdechne.. :-/

    odpověz na tento komentář
  9. avatar
    #11 Filip - vloženo: 29.10.2009 v 10:23:27

    Profesionál - Opravdový profesionál je te, kdo se dnes a denně měří se světovou špičkou a pracuje neustále na zlepšování své mezinárodní výkonosti. Jestli tu chce někdo, někdy, něco v tomto odvětví dokázat, musí jezdit pořád na závody do zahraničí a přes to prostě vlak nejede. Profesionál není ten, kdo se honí každý víkend s Frantou a Pepikem na Kolo o život - závodechy, které svou mezinárodní scénu ani nemají a existují vlastně jen u nás.

    odpověz na tento komentář
  10. avatar
    #10 Doktor QQ - vloženo: 29.10.2009 v 09:24:59

    Kolo pro život - Vždycky jsem si naivně myslel, že pro profesionály je český pohár a pro hobíky a lidi z ulice je Kolo pro život a podobné závody. Připadá mi, že časem se to vinou neschopnosti organizátorů ČP a naopak schopností organizátorů Kola pro život nějak promíchalo a dnes se "profesionálové" předvádí na závodech původně určených amatérům... Koho to víc baví a koho naopak výkonnostně posunuje vpřed si, netroufám hodnotit...

    odpověz na tento komentář
  11. avatar
    #9 Stan - vloženo: 28.10.2009 v 21:58:52

    naivní - Víc naivní příspěvek tu sna nemohl být. Myslíš že všichni odejdou od Spořky, že zruší účty, protože už nebude sponzorovat zájmový kroužek profesionálů? A kde jsou ty vzory? Já žádné nevidím. A že není horská cyklistika v televizi? Nedá se na ní koukat. Minutové rozestupy mezi závodníky, žádné drama, náročnost pro rozestavění kamer, slabé výkony našich závodníků. Tady ani masovost nepomůže.Je lepší na kole jezdit než se dívat na nekoukatelné.

    odpověz na tento komentář
  12. avatar
    #8 jirka - vloženo: 28.10.2009 v 21:31:37

    zamyšlení - Mám u české spořitelny jak bežný, tak i osobní účet. Myslím si, že nejsem sám kterému vadí ne příliš výhodné podmínky této banky. Velmi zvažuji, vzhledem k odchodu tohoto peněžního ústavu z MTB, odchod k jinému peněžnímu ústavu. Myslím si, že vzhledem k obrovské masovosti tohoto sportu v čechách si nikdo z vedení spořky neumí ani představit efekt domino..Popularita horských kol v čechách nemá ve světě obdoby, ač česká televize tento fakt ignoruje, nikdo neví proč? Není to fotbal ani hokej, na horském kole jezdí téměř každý a masovost závodů je neuvěřitelná a každý potřebuje mít své vzory. To byla ta skrytá ale obrovská reklama nejtradičnější české!!banky. Myslím si, že je ještě čas svou účast, jinou formou, v jiném profi týmu zvážit!!

    odpověz na tento komentář
  13. avatar
    #7 Filip - vloženo: 28.10.2009 v 21:04:38

    Článek vcelku pěkný. Ale je tu jedno, co i pan Přibyl bude nerad slyšet a nerad si to připustí. Ale ,,závody", spíše bych řekl pojízdný cirkus Kolo pro život je metlou české výkonnostní a profesionální cyklistiky.

    odpověz na tento komentář
  14. avatar
    #6 Biker - vloženo: 28.10.2009 v 20:21:31

    trochu moc slz - Celkem dobry clanek, co se historie teamu tyce. Bohuzel s uplne nesmyslnym a ubrecenym koncem o zahranicnim vlastnikovi Sporitelny a vyprodeji domaciho bohatstvi. Trocha te levicove retoriky je k slzam asi taky potreba.... Duvod je mnohem prozaictejsi: Proc ma cesky subjekt, ktery ma aktivity vyhradne v Cechach, podporovat team, ktery v Cechach neni prakticky videt???

    odpověz na tento komentář
  15. avatar
    #5 Johny - vloženo: 28.10.2009 v 19:59:36

    slzy - Ukápla mi slza při čtení. Bankéř nějdřív přesvědčí vedení, že horská kola jsou skvělý reklamní tah a potom na konci článku zoufá že by podobné firmy měly dělat mecenáše a podporovat malé sporty.... A jaká legenda? Skončil jen sponzor, legendami se stávají závodníci (v tomto případě ale asi ne) a ne logo na triku!

    odpověz na tento komentář
  16. avatar
    #4 ou:) - vloženo: 28.10.2009 v 09:36:54

    dlouhan u moratti:)

    odpověz na tento komentář
  17. avatar
    #3 Standa - vloženo: 28.10.2009 v 08:30:10

    óda z bezvědomí - Jsem naměko jací jsou to vlastně všichni dokonalí, obětaví, nezištní fandové cyklistiky. Běda těm zlým kapitalistům, co už nechtějí dát peníze.

    odpověz na tento komentář
  18. avatar
    #2 z.z. - vloženo: 28.10.2009 v 01:25:17

    M.P., detailneji poznan, respekt na vzdy

    odpověz na tento komentář
  19. avatar
    #1 Ondra - vloženo: 27.10.2009 v 20:25:50

    CS MTB Forever - skvělý článek pane Přibyle, děkuji- po jeho přečtění mě nenapadá nic jiného než si nalepit minimálně na kolo nálepku CS MTB FOREVER, alespoň tak poděkovat všem výše zmíněným, za jejich přínos tomuto doufám ještě stále čistému sportu...

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744