V Karlovicích opět Hynčica

"Informace o památkách a historii Bratislavy vám poskytneme na čísle ..." Tak tahle eSMSka nás přivítala ve Velkých Karlovicích, dějišti odloženého prvního, tudíž aktuálně druhého závodu letošního Motorola DH Cupu. Světoznámá "vodní" mobilní firma, zde totiž nemá nikterak slavné pokrytí a tak zaskočil "pomerančový" kolega ze Slovenska, který nás hbitě informoval o našich možnostech. Ostatně z Karlovic je to blíž na slovenské hranice, než do nejbližšího českého velkoměsta, takže se vlastně ani nebylo čemu divit.

Bezmála čtyři stovky kilometrů a zhruba 5 hodin cesty nám avizoval navigátor na Kladně poté, co jsme nasedli do auta. Představa ranního vstávání a absolvování této cesty dvakrát během jednoho dne mne jaksi nenaplnila extra blahem, proto jsme zvolili variantu dvoudenního tripu. Odměnou po zdárně zdolané cestě na východ, a ubytování se v jednom z místních hotelů nám byl výhled z okna na kopec s tratí. Působivé bylo vidět z jednoho místa startovací rampu i cílovou oblast. To se opravdu nestává často a snad nikde jinde na sjezdu.

Karlovická trať měla letos svou pohárovou premiéru a tak si zaslouží pár slov o svém profilu. Situována je do lyžařského areálu Razula a pro transport jezdců na start tu slouží poněkud atypicky dvoukotva Dopelmayer, která je pro komfortnější dopravu jedninců na kolech opatřena speciální vifikundací, spočívající v doplnění háku který se zachytává za řídítka. Jako povrch se zde střídá travnatá sjezdovka, kořeny poseté lesní úseky, kamenité erzety a dřevěné lávko-skoky různých velikostí. Do cíle 1,3 km dlouhé trati pak závodníky přivádí prudký rychlý travnatý padák na kterém se ručička tachometrů u těch nejrychlejších blížila minimálně k osmičce.

Blízkost Slovenska, napovídala, že druhou nejpočetnější národností budou právě naši východní sousedé, ale nechyběli ani Poláci a letos tradičně i pár zástupců z Maďarska. Ačkoliv se poprvé po několika letech překrýval český a světový DH pohár, nezaznamenali jsme kromě Marošiho s Tatarkovičem jiné absentéry, kteří by měli brazilskou omluvenku z UCI. Naopak, přijel se dokonce podívat i rebel Gaspi, který za 14 dní odlítá do Kanady na Crankworks a který má stále ještě né úplně odléčený otok páteře z Rakouského Saalbachu. Kompletní moravská squadra or Remerx Manitou pochopitelně také nemohla chybět, stejně tak, jako další téměř místňáci z Ostravy od maximálního kurzoru (čti MaxCursor). Prostě první prázdninový víkend patřil v Karlovicích sjezdu a bylo to vidět opravdu na každém rohu.

Ještě v pátek byla trať koplet jako dělaná pro spiky, po dvoudenním dešti to teklo po svahu úplně všude a byla to neskutečná klouzačka. Jak se ale blížil vlastní závod, trať neustále víc a víc vysychala. V neděli pak na odpolední finále byla koplet usušená a neskutečně se tak oproti tréninkům v předchozích dnech zrychlila.

První se do zdolávání svahu pustili střelci na pevných kolech. Ačkoliv všichni očekávali, že tu zvítězí téměř domácí Michal Červenka (GT Czech) který to měl do místa konání z Želechovic jen něco přes 30 kiláků, nestalo se tak. Jak dopolední, tak i odpolední finálko vyhrál muž Tlustoš Petr z brněnského TBB a od průběžně vedoucího Červenky ho tak po čtyřech bodovaných jízdách dělí jen sedm bodů. Bronz v Karlovicích i průběžně uhájil Tomáš Marek z 901 bikes.

Něžné pohlaví nabírá v posledních letech opět monotóní scénář který se jmenuje Katarína Šišková. Děva, která letos sedlá bike Intense a která cestuje na český pohár ze Slovenska, pokaždé přijede, všechny porazí rozdílem třídy a zas odjede. Ne jinak tomu bylo v Karlovicích. Tady Šiškovka ukázala s přehledem záda v cíli i Polce Anně Sojce a třetí, své krajance z českého týmu Norcobikes, Heleně Božkové. Jen tak mimochodem, svou premiéru si v Karlovicích odbyla i mladičká Tereza Hanousková, pro kterou to byl první český DH pohár. Šesté místo ze sedmi a ztráta víc jak minuty na první místo nebyl sice nijak zářivý výkon, ale pro začátek určitě dobrá zkušenost. A na konec ještě jedna zajímavá žena se objevila v Karlovicích. Nikoliv na startovní listině, ovšem v sedle své silničky dorazila Šárka Chmurová, která přijela podpořit své kolegy z Max Cursoru. "Je to sem z Ostravy něco přes osndesát" pravila Šárka na můj dotaz co tady pohledává. "Přijela jsem potrénovat a za chvíli zas razím. Doma budu mít na tacháču 180", dodala s úsměvem.

Mezi muži staršího data narození se objevují taktéž stále stejná jména. O špici se přetahuje Srba (Scott DH) s Tlaškem (VTR Twister). Druhý jmenovaný ovšem na Moravu nedorazil, a tak se dalo očekávat, že se Martin Srba bude chtít ujmout průběžného vedení v poháru mezi Mastery. A to se mu samozřejmě povedlo. Vyhrál jak dopoledne, tak odpoledne a za sebou nechal i domácího Pavla Kubíčka (Remerx Manitou) a třineckého Radka Vojnara. Mimochodem Martin Srba byl pravděpodobně rekordmanem, co do ujeté vzdálnosti na tento závod. Ze západočeského Tachova si muset dát minimálně pětiset kilometrovej trip do Karlovic a to už uznejte musí být hodně velké nadšení absolvovat.

Mladí, nadějní, nebo také kategorie, ze které se líhnou noví adepti do elitní top Ten, to jsou Junioři. Tady se letos skloňují ve všech možných pádech hlavně dvě česká jména a jedno polské : Kuba Fišer, Martin Mikulenka a Arkadiusz Perin. V Karlovicích dopoledne diktoval nejrychlejš Mikulenka (Remerx Manitou), ale odpoledne mu to Fišer řádně oplatil a o půl sekundy ho porazil, vyhrál a potvrdil tak, že není v repre jen tak pro legraci. Juniorský bronz pak v Karlovicích bral poměrně neznámý Honza Šavr z Handicup týmu.

Pokaždé když přemýšlím, co psát o kategorii hoby, vzpomenu si na časy, kdy jsem ji sám brázdil a navyšoval si tak hladinu adrenalinu bez větších ambicí na čelní příčky, a časy nějak zásadně pod dvojnásobkem nejrychlejších eliťáků. Tady v Karlovicích jsem si zase po nějaké době uvědomil, že by nebylo od věci se pokusit obléct do chráničů a dát si tuhle trať, protože bych ji rozhodně sjel bez problémů a možná bych se i snažil pohonit nějaké ty sekundy, protože byla přesně taková, jaké se mi líbí. Ale pryč s nostalgií. Dnešní Hobby kategorie je úplně jinde, než v devadesátém čtvrtém, kdy jsem reprezentoval ve sjezdu 69 Company s osmicentimetrovými zdvihy na SuperV. Pořád mi ale přijde, že jsou hobíci rozdělení do dvou škatulek. Na ty, jejichž cílem je dostat se mezi elitu a vyniknout v ní a na ty, které DH prostě jen baví a jejich prioritou není stáhnout čas těsně pod kosmickou rychlost a riskovat život kaskadérskými kousky, kdy je zjevné, že kolo ovládá jezdce, nikoliv naopak, jak by to mělo být. Narozdíl od ostatních kategorií, hobby letos nemá jasného lídra, který by s přehledem dokázal porážet kdykoliv kohokoliv. Ve čtyřeh hodnocených jízdách letos figurují tři ména vítězů. Jen jednomu se tedy podařilo vyhrát dvakrát - Petru Tomšovi (Remerx Manitou). Ten vyhrál finále v Liberci a dopolední semi v Karlovicích. Odpoledne už se mu ale tak nedařilo. Dostal se před něj jak první Marcel Vaško ze slovenské formace SK Velo Sprint Nitra, tak druhý Petr Kantorek z nedalekého Planet Bikes ze Vsetína a dokonce i třetí Míra Křížek (Kona Czech).

Poslední kategorií na svahu je vždy ta, která předvádí největší umění na kolech a jejíž lídři mají techniku jízdy na biku z kopce dolů hodně v paži. Po smůle s pedálem v Liberci, si brousil zuby na nejvyšší příčky i Adam Vágner. Blýsknout se před domácím publikem chtěl ale také Vlasta Hynčica, Pavel Čep, nebo Rosťa Štencl. Posledně jmenovaný dokonce uzavřel přátelskou sázku s Radkem Šilarem (dovozcem značky Felt),

že pokud bude ve finále do pátého místa, skočí poslední drop před cílem na jednom z Felt cruiserů, který byl v místě konání k dispozici. Realizace sázky pak ale nakonec ztroskotala na nemožnosti nasadit na dotyčné kolo nášlapy a tak se one man šou nakonec nekonala, přestože Čert nakonec pátý opravdu byl.

Finálová jízda byla ovšem divácky hodně zajímavá, protože poslední jedinci na startu se neustále těsně atakovali a pořadí na vedoucích příčkách se tak neustále měnilo. Oproti dopoledni se téměř všichni zlepšili a kdo se nedostal s časem pod 1:27 neměl nakonec šanci na medaili. Skvěle zajel svou finálovou jízdu i Pavel Čep (RB), který si jak se zdá vybral pytel smůly v Liberci a tady dokázal stlačit svůj čas na 1:27.643 min a to znamenalo "bramborové" čtvrté místo. O poznání líp a bronz v cíli bral slovenský střelec Ján Javorník (SK Velo Sprint Nitra). No a je jasné, že o první dvě místa se podělila dvojice Vágner - Hynčica.

Adam Vágner (Rock Machine) si v semifinále vyjel druhou pozici a to ho opravňovalo k tomu, že odpoledne startoval jako předposlední. Adam to napálil solidně a Javorníka, který vedl před ním, odsunul na druhou pozici. V tu chvíli už bylo jasné, že oba dva budou stát na stupních vítězů. O tom na kterých stupních, ale mohl rozhodnout poslední na startu, Vlasta Hynčica (Remerx Manitou) a také to udělal. O dvě a půl desetiny sekundy se Vlasta dostal pod čas Adama Vágnera a hordy místních fanoušků, kterých se sešlo v Karlovicích opravdu nevídané množství, tak odcházely spokojeny, že vyhrál jejich oblíbenec.

Co dodat závěrem ? Karlovická premiéra poháru se podle mě hodně vydařila. Počasí vyšlo na jedničku, trať sice nebyla nijak extrémě náročná, ale při její délce byla rozhodně zajímavější, než její Hostýnská sokyně. Motorola poprvé dorazila s Holandským DEMO vozem a kromě posledních verzí elektronických mobilních produktů vystavovala i trojici promo slečen, takže bylo i v cíli nač koukat. Karlovice byly prostě fajn zpestřením v posledních letech stereotypních lokalit a doufám že se zařadí mezi pravidelná hostitelská místa čekého downhillového poháru.

Další podnik se uskuteční opět o prázdninách, konkrétně 27. července ve Špindlu, takže rychle na dovolenou, ať jste za 3 týdny ready na jedné z nejstarších českých tratí, která mimochodem prodělává opět velký update.