Redakční

Den v krokodýlím rytmu

Budíček je v šest. Jakási neoblíbená osoba tou dobou v kempu troubí na trubku a zahajuje další den na Crocodile Trophy. Nikomu se vstávat moc nechce. Závodníci se postupně soukají ze stanů, probíhá u kanystrů s vodou ranní hygiena a před sedmou se jde na snídani. Každý den je to samé. Toastový chleba, džem, nutela, někdy burákové máslo a pak šunka, sýr a občas míchaná vajíčka a slanina.

Crododay 2008

Po snídani jdou závodníci "do kůže" a doprovod začíná balit stany a rvát všechny věci do tří offroadů. Doprovod v případě VIG Racing Teamu znamená Zdendovo manželku Kamču, mechaniky Romana a Pavla, kuchaře Vaška, lékaře Karlose a maséra Čurdu. Mezi tím se stíhají dělat bidony na etapu pro závodníky. Každý chce něco jiného, někdo jonťák, někdo vodu, pak třeba kolu nebo redbull. Dohromady to dá pro devět bikerů týmu mezi 80-90 bidony, tedy cca 60 litrů pití denně. Čurda k tomu klukům maže traťovky. Každému se pak dá jeho "dávka tekutin" do chladícího boxu a pošle se na občerstvovačku. Ty bývají tři nebo čtyři za etapu.

Crododay 2008

V osm hodin je start. Nějaké rozjíždění předem není třeba, času bude dost. Doprovodná auta už jsou tou dobou pryč. Jedou předem na první občerstvovací oázy do buše. Pokud se smí jet po trati, nebývají problémy. Pokud ale ne, je hledání oné feedzony poněkud složité. Bloudíte buší, nikde žádný orientační bod, kilometry dlouhé roviny a ve většině případů žádné značení, protože etapa se značí červenými šipkami až pár minut před průjezdem prvních závodníků. A to jen na odbočkách nebo nejasných místech. Mlíko na každém keři nečekejte. Etapy vedou hlavně po cestách a nepouští se do okolní divočiny. Zabloudit tam totiž není vůbec nic těžkého a může to mít fatální následky.

Crododay 2008

Džípem se dá na občerstvovačky dostat poměrně dobře, normálním osobákem byste tu neprojeli. Asfaltu je minimum, většina jsou tzv. Gravel Roads, tedy něco jako české polňačky akorát širší. Občas dělá řidičům problém hluboký písek, ale to se netýká Romana, který má naší Toyotu s volantem na pravé straně pevně v rukou. Občas je to celkem rallye. Všude jsme první a musíme být, jelikož máme na starosti naše nejlepší borce. S Kamčou zase nejde zabloudit. Další výhoda je, že z prvního auta vidíte před sebe a ven. Druhé auto už jede v obrovském množství prachu. Občas potkáte Road Train, 60ti metrový náklaďák, jinak nic. Maximálně krávy, koně nebo klokany. Těch je u silnic docela dost, ale do skoku jim už moc není...

Crododay 2008

Ze začátku etapy se jede buď v klidu a nebo se někdo pouští do úniků. Pak je nutné sledovat odstupy skupin a jednotlivých závodníků kvůli cekovému pořadí. Taktika a týmová práce tu hraje důležitou roli.

Českou specialitou na občerstvovačkách jsou občerstvovací tašky. Skvělá věc, která ušetří desítky vteřin a nerozhodí tempo. Závodníci dostávají své dva bidony a traťovku v látkové tašce jako na silničních závodech. Za jízdy jí čapnou od doprovodu, v klídku si vyberou co potřebují a tašku zahodí. Ta se pak samozřejmě sebere. Ostatní závodníci musí zastavit u chladícího boxu, kde mají podle svého čísla bidon. Pokud přijede na občerstvovačku celý balík, je to pěkný zmatek. Nepsané pravidlo je takové, že na občerstvovačkách a za nimi se nenastupuje. Ne vždy to ale u všech platilo.

Crododay 2008

Pokud se jede po trati, musí se závodníci zase předjíždět. To občas bývá problém. Když už je vedle závodníků místo pro předjetí, auta hodně práší a než projede celá kolona, nemají to závodníci vůbec lehké. Už tak mají trať dost těžkou. Ať už délkou, velkým vedrem nebo některé převýšením, tak především povrchem. To je to, co je na Crocodile Trophy asi nejtěžší. Co na fotkách či videích vypadá jako rovná dálnice buší, může být peklem a to hlavně díky roletám (něco jako když jedete po nějakém vlnitém plechu), písku nebo prachovým dírám, kam vjedete a rázem stojíte.

Crododay 2008

Cíl etapy a potažmo kemp je buď v divočině a nebo v nějaké vesničce či městečku. Doprovod by měl být v cíli před prvními závodníky, aby alespoň trochu postavil nějaké zázemí jako stany, úkryt před sluncem, pokud není stín a tak podobně. Ne vždy se to stihne, ale většinou ano. Organizátoři jedou do cíle rovnou a staví stany, ale jen těm, kdo si to zaplatili. Kemp je pokaždé (i v divočině) někde u vody, aby bylo možné zapojit wapku a postavit sprchy.

Crododay 2008

Kola po průjezdů cílem putují k Romanovi a Pavlovi. Nejdřív se vodou zbaví prachu a nečistot a pak jdou na servis. Znovu všechno dotáhnout, poštelovat a tak. Na roletách se často uvolňují třeba přesmykače nebo sedla. Pokud je problém, řeší se. K dispozici jsou dva náhradní kompletní biky a ty slouží jako zdroj náhradních dílů.

Crododay 2008

I kluci svou práci končí až za tmy s čelovkama na hlavách. Hodně času tráví mazáním. Prach se totiž dostane úplně všude. Řetězy tu mají zvláštní péči a prochází každý den několikrát balzámovací kůrou. I tak se jich hodně spotřebuje. Někomu vydrží jen třeba 400 kilometrů, tj. tři etapy.

crocoday

Do práce se mezitím pouští masér Honza Čuřín. Pod rukama mu denně projdou všichni závodníci. Martin Horák říká, že je to nejlepší opravář nohou.

Crododay 2008

A k vařiči se dostává kuchař Vašek, specialista na zdravou výživu, který vaří klukům různé zdravé dobroty. Když přijedou závodníci do cíle mají hlad. Organizátoři po těžkých etapách připraví nějaké rychlé těstoviny.

Crododay 2008

Tímhle to samozřejmě nekončí, protože se každý den najde několik věcí, které je třeba udělat. Tým je v tomhle směru velkou výhodou. Závodníkům ušetří spoustu sil a starostí.

Crododay 2008

Druhá část šichty čeká i mně. Konkurence je tu tvrdá...

Crododay 2008

Připojení k internetu je přes satelit. Zní to sice hustě, ale rychlost okolo 10kb/s už tak oslnivá není. A někdy se kempuje v takové divočině, že ani satelit nejde. Nebo se Ivánkovi podaří, tak jako ve druhé etapě, jedním klikem schodit celý systém a pak jediný funkční počítač široko daleko je můj MACíček. (Jojo, Ivane je ti věřim, že si nic neudělal... to PC...;-) )
Dělám bleskovku, pak chvilku odpočinek, dát dohromady zaprášené foťáky a začít připravovat článek. Energie v divočině je docela problém. Nikde žádné zásuvky! Za hlavou vám tedy celý večer hrčí naftový agregát a moje pracovní doba je závislá na množství nafty, které ten den organizátoři mají.

Crododay 2008

Večeře bývá okolo šesté a při ní probíhá i vyhlášení nejlepších závodníků dne. Jídla jsou na výběr dvě. Jedno bývají těstoviny (pokud nebyly hned po etapě) a druhé nějaké maso s přílohou. Jednu byly klokaní steaky... Celý den koukáte po buši a hledáte klokany abyste měli alespoň jednu fotku tohohle pro nás roztomilýho tvorečka a oni vám ho večer hodí do ešusu...
Členkou vařícího týmu na Crocodile Trophy je letos i Zuzka - sestra Giovana. Občas nám ulila nějaký zákusky. Díky :-)

Crododay 2008

Potom se tak nějak klábosí u stanů a mechanici s čelovkami dokončují servis kol. Já vypínám počítač po půlnoci. Tou dobou se už kempem ozývá chrápání, oddychování, sténání a podobné zvuky. Ostatní chodí spát mezi osmou a devátou. Další krokodýlí den totiž nebude lehčí a každá hodina odpočinku se během deseti dní počítá a to jak u závodníků, tak u jejich doprovodu...

Na spoustu věcí jsem teď určitě zapomněl nebo to nejde prostě popsat. Crocodile Trophy se musí zažít a já děkuji VIG Racing týmu, že jsem mohl být u toho!


Kompletní informace o Crocodile Trophy najdete ZDE

Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. PozvánkyOblíbená 24hodinovka Těžká Pohoda opět bude!
    Oblíbená 24hodinovka Těžká Pohoda opět bude!
  2. Ostatní závodyCrocodile Trophy ovládl Urs Huber již počtvrté
    Crocodile Trophy ovládl Urs Huber již počtvrté
  3. Ostatní závody22. ročník Crocodile Trophy startuje v sobotu
    22. ročník Crocodile Trophy startuje v sobotu
  4. Ostatní závodySplněný sen: Crocodile Trophy na vlastní kůži
    Splněný sen: Crocodile Trophy na vlastní kůži
  5. Ostatní závody21. ročník Crocodile Trophy startuje v sobotu
    21. ročník Crocodile Trophy startuje v sobotu
  6. Ostatní závodyCrocodile Trophy 2014 vyhrál Greg Saw, Jiří Křivánek šestý
    Crocodile Trophy 2014 vyhrál Greg Saw, Jiří Křivánek šestý

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #4 Radek - vloženo: 08.11.2008 v 09:46:15

    Jéńa je borec - Vážně super a gratulace všem. Jen pro ty, co už si nepamatujou. V roce 2000 odjel Honza Kopka sám s báglem na krokodýla. Byl čtvrtej!! To navíc na pučeným kole, protože mu to jeho přejeli pořadatelé v cíli jedný etapy autem. Navíc bojoval proti přesile týmu FUJI. To pro úplnost a že je teda taky borec.

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #3 kapitán - vloženo: 06.11.2008 v 13:59:41

    servis - Moc hezký článek. Asi málokdo si při sledování závodu stačil uvědomit, jakou pomocí pro závodníky musel být servis doprovodu. O to víc si cením loňský výsledek Ondry a Radka, kteří si museli většinu obstarávat sami, zatímco taliáni tam měli svoje lidi. Nijak jsem tímhle příspěvkem nechtěl snižovat letošní úspěch závodníků. Jeli bohovsky. Jen zdůrazňuju perfektní zajištění celé akce a jsem rád, že jsme se pár střípků ze zákulisí dověděli. Prostě jsem nabyl dojmu, že letos byla v Austrálii bezvadná parta, která dosáhla historického úspěchu. Ještě jednou blahopřeji a děkuji za hezký zážitek.

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #2 Mattingly - vloženo: 06.11.2008 v 12:28:16

    Je to tak správně? - Ahoj,
    přiznám se, že když si čtu o letošním ročníku, tak už mě trochu mrazí. Není to už trochu profi, nebyl závod myšlený tak, že si závodníci povezou přes den věci (pití, jídlo, lepení atd.) sami? Ale to asi nechám na jiných - sám bych neobjel ani jednu etapu :o)
    Takže gratulace ....

    M.

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #1 Žanek ze Zlína - vloženo: 06.11.2008 v 11:42:07

    Den v krokodýlím rytmu - Děkuji za tento článek.
    Celou dobu co se jel Krokodýl jsem tady hltal každou informaci a moc jsem všem fandil. Teď se navíc dopodrobna a s pěknou fotodokumentací dozvídám kolik za tím stálo práce.
    Všem moc gratuluju za to jak jste to tam zvládli a to nejen závodníkům, ale také veškerému doprovodu.
    Žanek

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744