Zítra startuje Crocodile Trophy

Na osmdesát bikerů zítra v severoaustralské Mareebě odstartuje desetidenní hon na krokodýly, jak bude letošní Crocodile Trophy s pěti Čechy na startu vypadat vám nyní přiblížíme. Ondžej Fotík popisuje zážitky z cest....

Autor: Press News

Zítra odstartuje na druhé straně zeměkoule asi nejnáročnější z velkých světových bikových etapáků — 13. ročník australské Crocodile Trophy. Po loňském ročníku bez české účasti se letos postaví na start hned pět Čechů. Mezi nimi i zkušení Ondřej Fojtík a Radek Šíbl, kteří už zkušenosti z australské buše mají. Z Čechů budou na startu v Queensladské Mareebě stát ještě Bohuslav Bábor a Lukáš Mráz (oba X-Sports) a Roman Šťastný. Máme tedy důvod sledovat, jak si naši povedou v konkurenci světových hvězd.

Crocodile Trophy patří spolu s dalšími třemi etapáky (evropským Transalpem, severoamerickým Transrockies a jihoafrickým Cape Epicem) k těm opravdu největším světovým závodům. Od tří ostatních má však hodně odlišného:

  • Jako jediný se jezdí jako závod jednotlivců, ostatní jsou závody dvoučlenných teamů. Každý se tak spoléhá jen a jen na sebe.
  • Masovost - na ostatních závodech startují stovky dvojic, startovné tam bývá půl roku předem rozebráno. Oproti tomu před závoděním na druhé straně zeměkoule v náročných podmínkách Crocodile Trophymají všichni velký respekt. Počet účastníků sice bývá omezen na 60 — 80, ale ani tak nebývá většinou naplněn.
  • Podzimní termín — v době, kdy má většina jezdců po sezoně, začíná australské jaro a tím nejlepší podmínky k uspořádání závodu přes australskou buš. I tak jsou ale pro Evropany podmínky těžko snesitelné — teploty nikdy neklesají pod třicítku, vyjímkou nejsou dny, kdy jediný stín najdete pod podvozkem jeepu, a i tam vám teploměr klidně ukáže nějakých 45 stupňů.
  • Sepětí s přírodou — to je v Austrálii téměř absolutní. Často se spí v divoké buši, kde si musí každý sám stavět stan, a jediná možnost koupaní je v polovyschlých řekách, které slouží zároveň jako pitná voda pro domorodce žijící desítky mil po proudu.
  • Délka závodu — v Austrálii se jezdí na minimálně 10 etap, a hlavně kilometrové dávky bývají obrovské. Juilejní 10. ročník byl roku 2004 okořeněn 4 etapami delšími než 180 km a dalšími pěti přes 140 km. V málo hornaté buši pak závod často rychlostními průměry i taktikou připomíná silniční etapy po hodně rozbitých cestách

Tyto argumenty jistě stačí k tomu, že každý pochopí, že Austrálie je tak trochu o něčem jiném,  pro Evropany, navyklé na evropský styl závodění i života samotného, těžko pochopitelném. Ředitel závodu Gerhard Schönbacher k tomu říká: „Nejtěžší závod planety prostě nezorganizujete někde v Evropě. Každý, kdo si bude po šesti hodinách v sedle po rozbitých cestách z posledních sil stavět stan, aby našel kousek stínu, pochopí, o čem mluvím. Je to o cyklistice i o tom přitom přežít skoro dva týdny života v buši.“

Gerhard Schönbacher je také osoba, která dokáže na start přilákat cyklistické hvězdy první velikosti. Dvakrát zde startoval třeba Alberto Elli, bývalý profesionál dnešního T-Mobilu, který jedenáckrát startoval na Tour de France a pokaždé ji dokončil (!). Nebo Mauro Bettin, v roce 2005 jako aktuální vítěz světového poháru v maratonu. V letech 2004-2005 se pak víězem Crocodile Trophy stal Australan Adam Hansen, který dnes závodí v barvách ProTour stáje T-Mobile.

Sestava pro letošní rok bude neméně hvězdná. Jde třeba o rakušana Valentina Zellera, vítěze ulramaratonského RAAM. Opět zde bude Mauro Bettin, v Dream Teamu s ním pojede i Lucemburčan Joachim Benoitt, v posledních letech závodník ProTour stáje Discovery Channel.

Příjemné je, že za favority můžeme považovat i dva české závodníky — Ondru Fojtíka a Radka Šíbla. Oba už mají navíc z Austrálie své zkušenosti, při své premiéře v roce 2004 obsadil Ondra skvělé 2. a Radek 5. místo. Ondra Fojtík v letošní sezoně v dresu Toyota Dolák dokázal, že patří k naší maratonské elitě. Radek Šíbl závodí v posledních sezonách za team NORTH.Bikezone.cz, a specializuje se stále více na ultramaratonské bikové závody. Vyhrál poslední tři ročníky italského Ironbiku, z Austrálie má navíc bohatší zkušenosti, startoval jako jediný Čech i roku 2005 a obsadil 6. místo.

Letošních 1400 km je rozděleno do 10 etap, nejkratší měří 100km, všechny ostatní budou dlouhé přes 120 km, takže závodníci si o nějakém odpočinkovém dni mohu nechat jenom zdát. Všem našim jezdcům můžeme fandit od 23. 10. do 1.11. Aktuální zpravodajství od Radka Šíbla lze navíc sledovat na www.bikezone.cz, Ondra Fojtík a jeho zážitky můžete sledovat přímo na zde na MTBS a hnedle první zprávu si můžete přečíst po tímto představením Crocodile Trophy 2008:

Nr. 1, zatím jen o cestování na jižní polokouli

Letěli jsme z Vídně („my“ bude odteď znamenat trojici Radek Šíbl, už NORTH.Bikezone.cz, já Ondra Fojtík z Toyoty Dolák s mojí ženou Pavlou). Tentokrát s China Airlines, společně s další desítkou závodníků. Letenky totiž zajišťoval šéf Crocodile Trophy Gerhard Schönbacher. Let jsme měli mít s 15ti hodinovým stopem v tajwanském Tai-Pei. Až v letadle jsme se dověděli, že navíc s hodinovou zastávkou v Abú Dhabí. Naštěstí let na Tajwan tak netrval 15 hodin, ale snesitelných 5 plus 9.Tajwan nás přivítal ve čtvrtek v 6 ráno a odlet byl až po 9. večer, takže jsme spolu s dalšími jeli do města. Město znamená v tajwanském pojetí 6 milion lidí na ploše velikosti Brna. Nechali jsme se provést po nejvyšším mrakodrapu v Taipei-101 tower a ochutnali jsme místní speciality.  

Let do Brisbane už pak proběhl standartně, s neustále se usmívajícími letuškami, slušnou večeří a plechovkou Taiwan beer. V Brisbane jsme měli na přesednutí dvě hodiny, do čehož se mělo bez problémů vlézt vyzvednutí zavazadel, projití pasovkou a kontrolou čistoty všech zavazadel včetně plášťů kol, přesun na Domestic terminal a nové nacheckování zavazadel na let do Cairnsu. Gerhard nás sice po telefonu ubezpečoval, že to je úplně v klidu, ale ten asi není zvyklý létat s bajkem.  To ještě bylo OK, ale když se  policajt u jeho krabice rozhodl, že si zpříjemní ráno chováním se jako osoba prvořadé důležitosti a prohlásil, že musím zajít vydezinfikovat jeho zcela čisté hladké Tufa a sedlo, bylo jasné, že času nazbyt na letišti nebude. Na vlak na druhý terminál jsme nasedali 35minut před odletem, a 18 minut před ním jsme dovlekli zavazadla k nacheckování. Mělo to tu výhodu, že převažováním se nikdo nezabýval, tak jsme nemuseli řešit nadváhu a ušetřili dolary na rozumnější výdaje. Skenery jsme procházeli 11 minut před odletem, naše nástupní brána byla samozřejmě ta nejdál ze všech, takže jsme se od nich s nenavlýklími opasky ještě pěkně proběhli.

Přelet do Cairnsu jsme už prospali a v pátek po 2. hodině dorazili na náš Rosies Backpakers Hostel. Pobývají tu samé existence stylu hippies 60. let, takže jako sportovci jsme tu trochu jako exoti. Na Radka časové přesuny a změny teploty vůbec nepůsobí. Sobotní trénink na 120km jsme mu visel v háku na 150tepech. Před závodem jsme stihli najet skoro 400 km a oba se cítíme kvěle. Dnes jsme absolvovali official meeting, který proběhl v italském stylu a zítra v sedm ráno odjíždíme na start první etapy v Mareebě dlouhé 80 km s přvšením 1100m první etapa. Dnes jsme si připravili kola, Radek jede na kole NORTH, kolech American classic a já na karbonové Meridě a karbonových výpletech Tufo.

Z Cairns čtenáře MTBS zdraví Ondra Fojtík!

Foto: Mark Wats on/Crocodile Trophy 2005
Text: Pavel Vojtíšek, BikeProduction.cz

Přečteno - 5317x Tagy: marathony 2007 crocodile trophy 2007
Zapojte se do diskuze

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #1 Lukas - vloženo: 23.10.2007 v 08:04:39

    Odletel tam Trunda nebo ne?

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744