Duna Maraton 2007

V maďarském Visegrádu se 1. července konal třetí závod Inter — Mountain — Series, Duna Maraton. Tento seriál v letošním roce zahájil český Author Šela Marathon.

Autor: Bob Damek

V maďarském Visegrádu se 1. července konal třetí závod Inter — Mountain — Series, Duna Maraton. Tento seriál v letošním roce zahájil český Author Šela Marathon. Seriál bikemaratonů tvoří závody v Rakousku, Česku, Polsku, Maďarsku a Chorvatsku. Vedle celkového hodnocení seriálu, které je řešeno poměrným systémem v kombinaci s bodovým ohodnocením jednotlivých tras, jde u takovýchto akcí zejména o vzájemnou propagaci a snahu o bourání bariér mezi evropskými státy. Stále je hodně bikových akcí, které mají pouze národní nebo jen lokální charakter. A tak seriály, které vznikají se snaží s tím něco dělat, jedná se o propagaci regiónů a zemí formou bikové turistiky, a bikemaratony přesně tam patří.

Přijali jsme pozvání Aleše Procházky a vyrazili do maďarského Visegrádu. Pro nás z Moravy to není dál než do Prahy a cesta po slovenské dálnici a rovinách je poměrně rychlá. Přejíždíme Dunaj a jsme v jiném světě. Jestli se říká, že je něco „ španělská vesnice“ pak já by jsem řekl raději „maďarská“. Jazyková bariéra je téměř dokonalá a co si člověk nedomyslí, to neví. Vyplnit například přihlášku v maďarštině je bez slovníku nadlidský výkon. V sobotu večer dojíždíme do Visegrádu, známého dnes, již historickým setkáním porevolučních prezidentů Česka, Polska, Slovenska a Maďarska. Visegrád je nevelké městečko mezi Esztergom (Ostřihom) a Budapeští na břehu Dunaje. Kdo by si myslel, že Maďarsko bude nějaká rovina, je pohledem na Visegradský hrad tyčící se na vysokém kopci nad Dunajem, okamžitě vyveden z omylu. Hladina Dunaje, na které panuje celkem čilý dopravní ruch, je tady nějakých 100 metrů nad hladinou moře. Vrcholky okolních  kopců se zvedají do výšky téměř 700 metrů. Informace o trati uvádějí počáteční stoupání dlouhé čtrnáct kilometrů, to by jsme obtížně hledali i u nás na horách.

Na břehu Dunaje celkem snadno nacházíme pěkně zařízený bikecamp. V kempu potkáváme Ivana Rybaříka a Petra Šimeru. Přijíždí i Aleš Procházka a tak české barvy tady bude hájit pět jezdců, a já jako doprovod jedoucí bez čísla, se snahou něco vyfotit. Táboření v bikecampu svou atmosférou je nenahraditelné a přesně ve smyslu mezinárodní propagace. Aleš staví svůj reklamní stan Author Šela Marathonu a kluci z KHS tady předvádí, co to je galuska na bika. Její použití, jako záchranného kruhu, pro případ tonutí v Dunaji by jistě díky samolepící pásce mělo úspěch. Dáte kolem pasu a drží i v tom nejsilnějším proudu. Ha,ha,ha..... Sousedi vedle grilují a večer je zpestřen pěkným ohňostrojem na obou březích řeky. Ve velkém fest stanu hraje příjemná hudba a kupodivu komáří se nehlásí o večeři. Pohodlně zaléháme do spacáků a vychutnáváme si pohodu pozdního startu. Ráno v klidu vyleháváme, protože se startuje až v 10 hodin.

Celý bikemaraton se nese v duchu písmen TM, hlavního sponzora T- Mobile a Top Maraton. Ano tento bikemaraton je největší v Maďarsku a účastní se ho přes tisíc bikerů. V tomto roce se Duna Maraton jede jako mistrovství Maďarska. Pro nás neznalé maďarštiny je start další stresovou situací, startují všechny tři trasy najednou a řazení a koridory jsou dosti nejasné. Místo startovního výstřelu se hraje Maďarská státní hymna, je to přeci mistrák. Startovní pole tak vyráží se zpožděním čtvrt hodiny. Předpověď počasí hlásila teploty 30 stupňů a jižní slunce bylo ostré. Obavy z „jižanského pekla“ se naštěstí nenaplnily, snad 90% trasy vedlo v hustých listnatých lesích, a trasa byla vlastně „zelený bikový ráj“. Jen občas se naskytnul výhled na panoráma a Dunaj jsme zahlédli, asi jen dvakrát. Jinak stále ponoření ve stínu hustých lesů s krásnými a technickými sjezdy a výjezdy. Navíc pořadatelé protínali asfaltky s větším provozem nejraději jen napříč a to přímo přes příkopu. Ale vždy tam stal policajt (nebo něco takového, mělo to uniformu). Pořadatelé v minulosti organizovali i závody XC světového poháru v Budapešti a profi přístup je znát. Dostatek občerstvovaček, označený začátek a konec bufetu a celkem se to dodržovalo, kelímky byly na zemi tam, kde měly být, příjemné bylo i označení kilometráže tras, takže i bez počítadla se dalo orientovat, kolik je ještě do cíle. Ale ztratit se tady někde, bych nechtěl. Naštěstí trasa byla velmi dobře značena a hlavně dostatečně zabezpečena množstvím pořadatelů. Trasa byla i atraktivní, průjezd hradbami a po pláži Dunaje patřil ke koloritu Duna maratonu.

Jak jsme dopadli. Smůlu měl Milan Damek, který na přední pozici kategorie U15 na krátké trase 35 km (1000 m) dostal defekt a náhradní duše byla vadná, takže pochodoval do cíle, než dostal duši od nějakého ochotného Maďara. Nevíme, jak se řekne maďarsky díky, ale díky němu, ty sjezdy kolem hradu k Dunaji za to stály. Bedna to nebyla, ale zkušenost ano. Na střední trase 65 km (2000 m) jela Lída Damková a dojela na čtvrtém místě mezi ženami a ve své věkové kategorii s přehledem zvítězila. Aleš Procházka si nekladl žádné výkonnostní cíle, přijel si to především užít, dal si zlatou střední trasu. Já ji jel taky a můžu potvrdit, že to bylo krásné bikování, snad se mi podařilo něco z té krásy objektivem foťáku zachytit.  Dlouhou trasu 100 km (3000 m) jeli jen muži a tam atakovali stupně vítězů Ivan na 4. místě absolutně a Petr na 3. místě v kategorii Masters.

Jak řekl Aleš Procházka, možná budu sám proti sobě, ale zajet na závod k sousedům stojí za to......

Výsledky závodu ZDE

Foto: Aleš Procházka & Bob Damek

Přečteno - 3906x Tagy: marathony
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. PozvánkyOblíbená 24hodinovka Těžká Pohoda opět bude!
    Oblíbená 24hodinovka Těžká Pohoda opět bude!
  2. Český pohárAuthor Šela marathon otevře Český pohár XCM
    Author Šela marathon otevře Český pohár XCM

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744