Duna Maraton 2007

V maďarském Visegrádu se 1. července konal třetí závod Inter — Mountain — Series, Duna Maraton. Tento seriál v letošním roce zahájil český Author Šela Marathon.

Autor: Bob Damek

V maďarském Visegrádu se 1. července konal třetí závod Inter — Mountain — Series, Duna Maraton. Tento seriál v letošním roce zahájil český Author Šela Marathon. Seriál bikemaratonů tvoří závody v Rakousku, Česku, Polsku, Maďarsku a Chorvatsku. Vedle celkového hodnocení seriálu, které je řešeno poměrným systémem v kombinaci s bodovým ohodnocením jednotlivých tras, jde u takovýchto akcí zejména o vzájemnou propagaci a snahu o bourání bariér mezi evropskými státy. Stále je hodně bikových akcí, které mají pouze národní nebo jen lokální charakter. A tak seriály, které vznikají se snaží s tím něco dělat, jedná se o propagaci regiónů a zemí formou bikové turistiky, a bikemaratony přesně tam patří.

Přijali jsme pozvání Aleše Procházky a vyrazili do maďarského Visegrádu. Pro nás z Moravy to není dál než do Prahy a cesta po slovenské dálnici a rovinách je poměrně rychlá. Přejíždíme Dunaj a jsme v jiném světě. Jestli se říká, že je něco „ španělská vesnice“ pak já by jsem řekl raději „maďarská“. Jazyková bariéra je téměř dokonalá a co si člověk nedomyslí, to neví. Vyplnit například přihlášku v maďarštině je bez slovníku nadlidský výkon. V sobotu večer dojíždíme do Visegrádu, známého dnes, již historickým setkáním porevolučních prezidentů Česka, Polska, Slovenska a Maďarska. Visegrád je nevelké městečko mezi Esztergom (Ostřihom) a Budapeští na břehu Dunaje. Kdo by si myslel, že Maďarsko bude nějaká rovina, je pohledem na Visegradský hrad tyčící se na vysokém kopci nad Dunajem, okamžitě vyveden z omylu. Hladina Dunaje, na které panuje celkem čilý dopravní ruch, je tady nějakých 100 metrů nad hladinou moře. Vrcholky okolních  kopců se zvedají do výšky téměř 700 metrů. Informace o trati uvádějí počáteční stoupání dlouhé čtrnáct kilometrů, to by jsme obtížně hledali i u nás na horách.

Na břehu Dunaje celkem snadno nacházíme pěkně zařízený bikecamp. V kempu potkáváme Ivana Rybaříka a Petra Šimeru. Přijíždí i Aleš Procházka a tak české barvy tady bude hájit pět jezdců, a já jako doprovod jedoucí bez čísla, se snahou něco vyfotit. Táboření v bikecampu svou atmosférou je nenahraditelné a přesně ve smyslu mezinárodní propagace. Aleš staví svůj reklamní stan Author Šela Marathonu a kluci z KHS tady předvádí, co to je galuska na bika. Její použití, jako záchranného kruhu, pro případ tonutí v Dunaji by jistě díky samolepící pásce mělo úspěch. Dáte kolem pasu a drží i v tom nejsilnějším proudu. Ha,ha,ha..... Sousedi vedle grilují a večer je zpestřen pěkným ohňostrojem na obou březích řeky. Ve velkém fest stanu hraje příjemná hudba a kupodivu komáří se nehlásí o večeři. Pohodlně zaléháme do spacáků a vychutnáváme si pohodu pozdního startu. Ráno v klidu vyleháváme, protože se startuje až v 10 hodin.

Celý bikemaraton se nese v duchu písmen TM, hlavního sponzora T- Mobile a Top Maraton. Ano tento bikemaraton je největší v Maďarsku a účastní se ho přes tisíc bikerů. V tomto roce se Duna Maraton jede jako mistrovství Maďarska. Pro nás neznalé maďarštiny je start další stresovou situací, startují všechny tři trasy najednou a řazení a koridory jsou dosti nejasné. Místo startovního výstřelu se hraje Maďarská státní hymna, je to přeci mistrák. Startovní pole tak vyráží se zpožděním čtvrt hodiny. Předpověď počasí hlásila teploty 30 stupňů a jižní slunce bylo ostré. Obavy z „jižanského pekla“ se naštěstí nenaplnily, snad 90% trasy vedlo v hustých listnatých lesích, a trasa byla vlastně „zelený bikový ráj“. Jen občas se naskytnul výhled na panoráma a Dunaj jsme zahlédli, asi jen dvakrát. Jinak stále ponoření ve stínu hustých lesů s krásnými a technickými sjezdy a výjezdy. Navíc pořadatelé protínali asfaltky s větším provozem nejraději jen napříč a to přímo přes příkopu. Ale vždy tam stal policajt (nebo něco takového, mělo to uniformu). Pořadatelé v minulosti organizovali i závody XC světového poháru v Budapešti a profi přístup je znát. Dostatek občerstvovaček, označený začátek a konec bufetu a celkem se to dodržovalo, kelímky byly na zemi tam, kde měly být, příjemné bylo i označení kilometráže tras, takže i bez počítadla se dalo orientovat, kolik je ještě do cíle. Ale ztratit se tady někde, bych nechtěl. Naštěstí trasa byla velmi dobře značena a hlavně dostatečně zabezpečena množstvím pořadatelů. Trasa byla i atraktivní, průjezd hradbami a po pláži Dunaje patřil ke koloritu Duna maratonu.

Jak jsme dopadli. Smůlu měl Milan Damek, který na přední pozici kategorie U15 na krátké trase 35 km (1000 m) dostal defekt a náhradní duše byla vadná, takže pochodoval do cíle, než dostal duši od nějakého ochotného Maďara. Nevíme, jak se řekne maďarsky díky, ale díky němu, ty sjezdy kolem hradu k Dunaji za to stály. Bedna to nebyla, ale zkušenost ano. Na střední trase 65 km (2000 m) jela Lída Damková a dojela na čtvrtém místě mezi ženami a ve své věkové kategorii s přehledem zvítězila. Aleš Procházka si nekladl žádné výkonnostní cíle, přijel si to především užít, dal si zlatou střední trasu. Já ji jel taky a můžu potvrdit, že to bylo krásné bikování, snad se mi podařilo něco z té krásy objektivem foťáku zachytit.  Dlouhou trasu 100 km (3000 m) jeli jen muži a tam atakovali stupně vítězů Ivan na 4. místě absolutně a Petr na 3. místě v kategorii Masters.

Jak řekl Aleš Procházka, možná budu sám proti sobě, ale zajet na závod k sousedům stojí za to......

Výsledky závodu ZDE

Foto: Aleš Procházka & Bob Damek

Přečteno - 3824x Tagy: marathony
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Český pohárAuthor Šela marathon otevře Český pohár XCM
    Author Šela marathon otevře Český pohár XCM

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744