Petanovo okénko

Dvacet let od revoluce

Byl jsem tou dobou ve třeťáku na strojní průmyslovce. Jelikož byl listopad, kolo odpočívalo ve sklepní kóji našeho paneláku. Dlouhé večery jsme trávili většinou doma s rodiči a bratrama sledováním naší barevné televize Color Oravan. Pamatuju si, že když jsme jí s tátou kupovali, přes jednoho známého jako podpultovku, chlubil se tím, že je to nejlepší telka na trhu, protože má japonskou obrazovku od Toshiby. Bohužel dálkové ovládání tehdy ještě nebylo a o to zajímavější tak byly naše hádky o to, který ze dvou programů budeme večer sledovat.

Už si přesně nepamatuju jak často jsme to během týdně dělali, ale vzpomínám si, že jsme kvůli tomu měli speciální hodiny tělocviku. Nacvičovali jsme totiž na spartakiádu, která měla být v létě, na konci školního roku. Taky už nevím jak se skladba dorostenců tenkrát jmenovala, ale vím, že jsme v ní manipulovali s pětimetrovýma kladinama a řeknu vám, nebyla to vůbec legrace zapamatovat si, co máte v průběhu těch 4 minut dělat. Měli jsme tehdy ale supr partu i skvělou třídní profesorku na tělocvik, takže nás to bavilo přesto, že jsme kvůli tomu občas museli být v podstatě po škole. Asi jsme byli divný.

Na kole jsem jezdil, ale o nějakém systematickém tréninku a polykání kilometrů nemohla být řeč. Jako většina mladejch kluků jsem se přes pionýra, skládačku a RMX 20 propracoval k prvnímu "dospěláckému" kolu. Život ke mě nebyl sice tak štědrý, jako k ostatním, kteří se prsili rámem F1 od Favoritu, ale mě Eska Premiér, jak se můj bike jmenoval, naprosto postačovala. Můj první bike s přehazovačkou a beranama jsem začal tunit snad od prvního dne. Železné klínkové kliky se dvěma převodníky nahradil duralový šlapák zakoupený v prodejně "Jízdní kola, šicí stroje" za 500 Kčs, to si pamatuju dodnes a další vylepšení na sebe nenechala dlouho čekat. Na chmelových brigádách jsem měl jasný cíl. Našetřit na můj první digitální cyklocomputer.

Jako každej školák jsem se v pátek těšil až to ve škole po hodině technickýho kreslení zabalím a bude mě čekat volný víkend. Ten den to probíhalo úplně stejně jako jiné pátky. Odpoledne si už přesně nepamatuju co jsem dělal, ale to, co se odehrávalo večer, jsem dodnes nezapomněl. Bylo mi šestnáct. O politice jsem toho moc nevěděl ačkoliv každodenní zprávy podvědomě utvářely dojem, že naše zem nijak nepodléhá všemi omílané perestrojce, kterou tehdy rozjel v bývalém Sovětském svazu Michail Gorbačov. Přiznám se, že ten den jsem o to méně chápal večerní zprávy. V nich s neskrývaným napětím v hlase popisoval jakýsi reportér, že se v Praze cosi děje. Že demonstrace studentů byla ukončena brutálním zákrokem, že jsou desítky zraněných i zatčených. Vše dokumentovaly neuvěřitelné záběry z Národní třídy v Praze. Byl 17. listopad 1989 a my seděli celá rodina u televize a dobrých pár minut nevěřícně mlčky zírali. To přece nemůže být pravda ? Byla.

Události během víkendu nabraly celkem na obrátkách a tak pondělní vyučování bylo z dnešního pohledu celkem "punk". Netrvalo dlouho a naše třídní profesorka, na tu dobu hodně akční, zorganizovala "školní výlet" do Prahy na Václavák. Doteď mám ještě starou trikolóru a vybledlou placku "Havel na Hrad" někde v hloubi šuplíků schovanou. Byl to hukot. Půl dne jsme tam stáli a poslouchali různý lidi. Někteří zpívali, jiní skoro křičeli. Cinkalo se klíčema, zněla různá hesla, zpívala se hymna. Domů jsme se vrátili promrzlí večer za tmy. Doteď, když si na to vzpomenu, běhá mi mráz po zádech. Už je to dvacet let.

Když se z dněšního pohledu dívám na těch dvacet uplynulých let, musím konstatovat, že bych asi znovu neměnil. Pár životních zkušeností jsem udělal dobrých, pár zlých. Na moje lásky si občas v dobrém vzpomenu stejně jako na to, jak mi rodiče vyčítali, že jsem nedodělal vysokou školu a šel raději do práce, dělat to, co mě baví. Jedno ale vím jistě. Splnil se mi sen. Můj koníček je dnes i mou prací a přestože jsem ani ve snu tehdy v listopadu 1989 netušil co se stane a jak nás to všechny ovlivní, jsem rád, že jsem tu dobu zažil a že je dodnes v mých vzpomínkách.

Pád železné opony otevřel všem do té doby nevídané možnosti. Najednou jsme mohli cestovat bez toho abychom museli žádat o devizový příslib. V krámech se objevily i jiné magnetofonové kazety než Emgeton a já si mohl koupit můj první opravdový Walkman Sony, který byl do té doby výdobytkem jen toho zlého kapitalismu, o kterém jsme se učili v hodinách občanské nauky, který dělá z lidí jen žebráky a jiné podezřelé existence. Pád režimu umožnil obrovský boom všeho včetně cyklistiky. Jako by to bylo včera si vzpomínám, jak jsem v novinách četl články, že z Ameriky přicházejí nová kola s širokými plášti a 18ti převody. Na tu dobu neuvěřitelné počty. Prodejny s jízdními koly vznikají jako houby po dešti. Roky plynou, doba je stále hektická. Horská kola začínají dobývat svět a i Československo berou útokem. Jako první konkurence Velamosu a jeho prvním pokusům o pestrobarevné horské kolo se Shimanem, vzniká Olpran. I dovozci se objevují jako houby po dešti. Cyklocentrum na Karláku je plné Scottů, na závodech se to hemží Heavy Toolsy. V Paláci kultůry stojíme s bratry dlouhé fronty na vstup na Sport Prague. Můj celoživotní příběh začíná nabírat na obrátkách. Kolo pro mě už není jen občasnou volnočasovou aktivitou. Stává se drogou. Drogou natolik silnou, že si bez něj nedokážu představit život. Drogou, která mě provází dodnes.

Sametová revoluce změnila naše životy. A ačkoliv můžete namítnout, že na MTBS tyhle řádky nepatří, já říkám že nemáte pravdu. Díky listopadu 1989 jsme mohli a můžeme my všichni žít svůj "americký sen". Těch dvacet let za jeden článek, či jednu vzpomínku v našem uspěchaném světě určitě stojí. Nezapomínejme na to a važme si toho.

17.11.2009 - Petanovo okénko - autor: Petr Bureš - 11592x blog retro
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. RetroJak vypadal vozový MTB park v roce 1989?
    Jak vypadal vozový MTB park v roce 1989?
  2. TechnikaFotogalerie: Odpružení #2 rok 1992
    Fotogalerie: Odpružení #2 rok 1992
  3. RetroOdpružení #1 - Jak to všechno začalo
    Odpružení #1 - Jak to všechno začalo
  4. TechnikaFotogalerie: Specialized Stumpjumper FSR 1994
    Fotogalerie: Specialized Stumpjumper FSR 1994
  5. RetroSpecialized oslaví 22 let modelu Stumpjumper
    Specialized oslaví 22 let modelu Stumpjumper
  6. TechnikaCannondale Delta V 2000 retro fotogalerie
    Cannondale Delta V 2000 retro fotogalerie

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #8 pixy - vloženo: 19.11.2009 v 14:15:47

    taky vzpomínám - Je to šílený jak to letí a vzpomínám, že první mtb jsem viděl na dovolený v Jugoslávii v 1988 a nevěděl jsem wotsogou, ale moc se mi to líbilo.Jezdil jsem na silnici a do Cyklocentra,ale pod Nuselák, jsem chodil očumovat komponenty, který tam prodávali za marky.Potom u Štěrby jsem uviděl vystavenýho červenýho kanóna, což v době tenkých ocel.trubek, bylo opravdu ufo. Silničku jsem odložil na stáří:-) a zatím se držím mtb.

    ...rozdíl mezi bmx20 a rmx20, byl ten, že bmx mělo 2 nezávislé ruční brzdy,ale rmx jen přední. Zadní se brzdilo v náboji (zadupnout pedál dozadu).Potom bylo ještě něco, co znělo jak vtm (nevím přesně) a to byl cyklotrial s pomalým převodem

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #7 Semo - vloženo: 19.11.2009 v 01:33:09

    Eska - Eska Premier nemala barany. Mala bezne zdvihnute riaditka (aj ked samozrejme nemej ako Sobi20 alebo B(R)MX). Prevody 1x4. Pozdejsie som po roznych vylepseniach (3x6, barany, brzdy Special...) z toho dostal nieco ako cross s baranmi a vahou 17.5kg (mal som 15 rokov), na posilovanie dobre, najma kazdodenne znasanie a vynasanie po schodoch na 4 poschodie. Vzdy si na to spomeniem, ked niekto vykrikuje ze 13kg MTB je tazka krava :-)

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #6 Pavel - vloženo: 17.11.2009 v 19:56:10

    Vzpomínky . . . - To já také vzpomínám na BMX 20 a na věčné hádky se sousedem co měl RMX 20, které kolo že je lepší. Přitom obě kola byla v podstatě stejná :-) No a toho favorita mám dodnes. Akorát jsem vyměnil zapletená kola, ale stále ta 12ti kg kovadlina slouží jako kvalitní příprava na MTB. Stejně tak Eska De Luxe s nezničitelnými ocelovými ráfky mě už 25 let věrně slouží jako městské přibližovadlo.

    V čem ale šla kvalita podstatně dolů, tak to jsou pláště. Dříve jsem je bez problému sjel až na plátno, což se o dnešní čínské produkci říci rozhodně nedá.

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #5 beng - vloženo: 17.11.2009 v 16:17:10

    kultura - ty jeden kultůro :)...já teda chodím do Paláce kultury:)

    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #4 Michal K. - vloženo: 17.11.2009 v 12:18:18

    ... - V tý době mi byly dva roky, takže nemůžu říct, že jsem tu dobu zažil... :) ale článek je to moc pěknej!

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #3 Pavel - vloženo: 17.11.2009 v 11:55:11

    Cyklocentrum - Jo jo, do Cyklocentra na Karláku jsem chodil slintat hodně často...A jasně - obrovsky dlouhý fronty na Sport Prague...Je to už hrozně dlouho..

    odpověz na tento komentář
  7. avatar
    #2 Vlady - vloženo: 17.11.2009 v 11:19:09

    pěkný:) článek i koment pode mnou....:)) dík:)

    odpověz na tento komentář
  8. avatar
    #1 RD - vloženo: 17.11.2009 v 09:18:47

    určitě sem patří - Přiznávám se, že mám trochu strach z podobných článků, spíš z přístupu k minulosti, která se v nich nepochybně musí objevit. Osobně jsem moc rád, že jsem zažil, jak se žilo před revolucí. Stav společnosti jsem si uvědomoval, i když z mého současného pohledu přihlouplým způsobem. Velká změna sice přišla ale mé naivní očekávání, že se jaksi od přírody bude drát dopředu to nejlepší, se nesplnila. Zbavili jsme se jedněch nesmyslů, které nám komplikovaly životy a nyní se řídíme podle jiných. Díky revoluci to děláme zcela dobrovolně a nikdo už nás do toho nenutí.
    Přeju nám všem abychom alespoň trochu si začali uvědomovat o čem život vlastně je a vzájemně se neprudili, neotravovali, si nezáviděli a jánevím coještě ...

    Ať nám to dobře šlape

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744