Floating? Vytříbený doping!

Floating aneb slané vejce, které nepozřete. Ono totiž spolkne vás!
Floating už má svou největší tsunami popularity pravděpodobně za sebou, nicméně byla by škoda, kdyby upadl v zapomnění, neboť regenerační, léčebné i relaxační možnosti, jež svým příznivcům skýtá, jsou přinejmenším zajímavé. Floating probíhá ve speciální uzavíratelné vaně (tzv. floatační tank), který je podobný obrovskému odklápěcímu vejci. Floatační vana je z části naplněná slanou vodou obdobných vlastností, jakými disponuje léčivá voda v proslaveném Mrtvém moři. Silně mineralizovaná voda vám umožní bezpracné vznášení na vodní hladině, které je podobné beztížnému stavu, jenž zažívají na svých vesmírných poutích astronauti. Možná i proto měl floating v době svého vzniku nenahraditelné místo v simulaci beztížných stavů v tréninkových programech kosmonautů.

Floatační „maxivejce“ vás bude ve svých útrobách nejen nadnášet, a tak napomůže takřka dokonalému uvolněními vašich svalů, ale svou skořápkou vás naprosto oddělí od vnějšího světa a poskytne vám příležitost k absolutní relaxaci mysli.

Relaxovat se musí umět
Propagátoři floatingu tvrdí, že k fyzickému uvolnění dochází takřka vždy, oproti tomu uvolnění psychické je otázkou tréninku a individuálních schopností jedince. Vynálezce floatingu Dr. John Lilly se dokonce nerozpakoval na základě svých dlouholetých experimentů tvrdit, že floating může způsobit i změněný stav vědomí, který vám umožní, podobně jako při hluboké meditaci, nahlédnout do mnoha zákoutí vlastního nitra. Ať měl pan Lilly pravdu či ne, ve floatačním tanku si většina lidí opravdu odpočine.

Experimentoval s LSD, chtěl komunikovat s delfíny a také vynalezl floating
Přestože uvedený nadpis zní poněkud bulvárně a John Lilly si takové zjednodušené shrnutí svých aktivit nezaslouží, nic z výše uvedených skutečností není smyšlené. První floatační tank sestrojil Dr. John Lilly (1915-2001), americký lékař s velmi zajímavým profesním životopisem (více např. na www.reflex.cz/Clanek10803.htm) v padesátých letech minulého století. Pan Lilly byl specialista na biofyziku, neurofyziologii a neuroanatomii, patřil mezi průkopníky využití mozkových elektrostimulací, působil i jako psychoterapeut. Lidstvo možná jednou zapomene na jeho floatační vany, ale jeho publikace zabývající se inteligencí delfínů a možností komunikace s nimi, ještě dlouho zapomenuty nebudou. John Lilly nazval své první soukromé pokusné „vejce“ (v němž sám trávil nekonečné hodiny) deprivační nádrží, neboť sloužilo především ke zkoumání senzorické deprivace. Pobyt ve „vejci“ totiž odděloval člověka od vnějších podnětů, hustota vody zase umožňovala tělu částečně se vymanit z pout gravitace a poklidně se vznášet. Stav mysli a těla při takřka beztížném stavu vrhal návštěvníka floatačního tanku do náruče naprostého uvolnění, což následně začali využívat nejen tehdejší vrcholoví sportovci, ale i excentrické osobnosti typu Johna Lennona.

Floatační vana v novém hávu
Moderní doba si floatační vany poněkud poupravila - nalezne v nich masážní trysky a perličkové koupele, které jdou regulovat přímo z nitra tanku. V některých zařízeních doprovází přibližně hodinovou proceduru relaxační hudba, ta však nemusí být každému návštěvníkovi příjemná. Někde si lze po dohodě přinést vlastní CD. Moderní floatační tank disponuje též tlumeným osvětlením, to však samozřejmě můžete vypnout. Všechny tyto soudobé floatační vymoženosti by vám otec floatingu Dr. Lilly pravděpodobně nedoporučil, neboť jdou proti jeho původním zásadám a idejím, a v konečném důsledku mohou ochudit o opravdu hlubokou psychickou relaxaci. Nicméně pravdou je, že na začátku úplně první procedury bývají dobrými pomocníky k překonání eventuálních nelibých pocitů z neobvyklého prostoru.

I floating má své mouchy
Jak jste si již během čtení domysleli, floating není pro každého. Do floatačního tanku jednoznačně nepatří jedinci trpící strachem ze stísněných prostor. Další z much, které často sedají na pomyslné floatační vejce, je skutečnost, že některým jedincům se v něm obtížněji dýchá. Zda je to zaviněno psychosomaticky či špatným odvětráváním nádoby je již otázka, kterou je dobré směrovat na provozovatele zařízení. Posledním postřehem, a pro mnohé velice rušivým elementem, je strach z potopení, který jednoznačně brání úplnému uvolnění. Ideální zanoření těla je kolem dvou třetin, hlava bývá potopená těsně nad úroveň uší.

Bohužel mnohé z „potřebných“ odradí od tohoto zajímavého druhu relaxace svalů i mozku cena, ta se pohybuje většinou mezi 400 — 500 Kč/hodina, což je v porovnání např. se saunou či bazénem poměrně dost.

Vyzkoušeli jste někdy floating? Nebo máte pocit, že je to jen další vetřelec mající zálusk na obsah vaší peněženky?

Foto: FreePhoto.com