Redakční

Kterak jsem si to v Berouně užil

Jako že je nad slunce jasné, že po dni následuje noc, po neděli pondělí, lyže patří na sníh a vlaky jezděj po kolejích, tak Bureš jezdí na kole minimálně dvakrát v roce a to v květnu na Trans Brdech a v září na Pražský padesátce.

Letos se mi to ale trošku zkomplikovalo. V termínu Trans Brd jsem "musel" do Bohnic, nikoliv do vyhlášeného ústavu pro choromyslné, ačkoliv tam bych se občas asi taky měl podívat, ale na bikros a s foťákem (report a galerie) a tak jsem musel začít usilovně hledat náhradní termín a místo, kde bych se letos protáhnul, zaexhiboval a pokud možno neumřel na začátku sezóny. Krále jsem zavrhl, protože tam jsem musel pracovně (galerie) a navíc je dost dlouhej když má před ním člověk najetejch 39km. Ideální volbou byl tedy Berounský Giant MX. Lokalita dobrá, znám to tam, protože kolem Kačáku i Chyňavy to mám najetý. Trať 39km je ideální na to prohoupat se jednou mezi kopcema podél Berounky. Padlo rozhodnutí. Jedu. Nedbaje pokynů zkušenějších vynechávám Condro kvůli kloubům, který se má jíst pravidelně s předstihem a baštím jenom bobuli s Karoténem, kterou papám pravidelně, kvůli sluníčku a Zirtec kvůli alergii na pole. Před odjezdem ještě checkuju počasí. Nebudu se smět moc loudat, ve 2 začne pršet a to Péťa na kole nemá rád. Do redakce doráží chvilku před desátou i kolega Michal, aby vše dokumentoval na úrovni a vyrážíme směr Beroun.

Cestou mi v hlavě vrtá myšlenka jak zprocesovat to, abych mohl na trati alespon trochu fotit a současně se na mě nečekalo. Krátká totiž startuje až hodinu po dlouhé a jelikož jsou na ni přihlášeni určitě samí sprinteři, dopadlo by to jednoznačně - vyjížďka po prázdné trati s tím, že sotva bych se vyškrábal na Zdejcinu, přehnalo by se přeze mě čelo dlouhé, a to jsem nemohl dopustit. V tom mě to napadlo. Udělám ze sebe doprovodné "kontrolní vozidlo". Registrační čip stejně nejde nasadit na moje kolo. Děti u registrace sice tvrdily, že jde na všechna kola, ale to nepočítaly s tím, že má někdo vepředu i vzadu pevnou osu pod kterou úchyt opravdu neé ani kdybych se hodně snažil. Bez čísla se obejdu taky, sice budu za socku, ale startovný bych stejně neplatil, takže takhle to bude alespoň jasně viditelný. Na náměstí už se to pomalu shlukuje. Zdravím Dalečáka, kterej se chystá vyhlašovat dětský kategorie a půl hoďky před startem dlouhé vyrážíme s Michalem nadjet čelu dlouhé na Zdejcinu. Krpál jak kráva. Jet dvakrát bych to nechěl ani náhodou. Loučím se s Michalem. Nechávám mu svou mtbs Astřičku a mapu tratě a švihám, abych stihnul čelo dlouhé nafotit někde s řekou v pozadí. Daří se. Těší mě, že je na čele spolu s Janem Hruškou i bývalý kolega sjezdař Jirka Hudeček a vzpomínám na debatu u nás na serveru poté co Hudy vyhrál v Krupce hobíky (report). Ani bych neřekl, že to jsou přesně tři roky a tejden.

Chvíli tu čekám, abych nevadil rychlé špičce dlouhé trasy a přitom přemýšlím, jestli bych si na barák také nakreslil něco podobného, nebo jestli je jeho majitel v nějaké sektě. Po chvíli nasedám a pokračuji.

Daleko nedojíždím. Zastavuju hned kousek před vjezdem na most v Nižboru, kde je krátký, ale o to prudší cyklokrosový výšlap na mezičku. Zajímavý záběr, balím to po chvilce a hurá do dalšího stoupání.

To čeká hned za Nižborem. Vlastně začíná ještě na cestě mezi baráky a pokračuje pak hezky lesem po úzké cestičce.

Následuje sjezdík, ve kterém to frčí kolem padesátky, ani nevím jak a pak taková pohodová cestička kolem žlubineckého potoka chvíli mírně s kopce, chvíli mírně do kopce. To už jedu skoro sám, protože všichni z dlouhé až na vyslovené turisty jsou přede mnou. V Chyňavě na občerstvovačce ani nezastavuju, akorat mávám na Michala a razím na pole za ves, protože se ke mě pomalu blíží čelo krátké a mým cílem není jim ujet, ale naopak si na ně počkat.

Chvíli hledám pozici a čekám. Čekám. Stále čekám, až se po cca 15ti minutách konečně dočkávám. Motorka a sprinteři jsou tu. Celkem velké časové rozdíly mezi skupinkamají. Čelo nechávám poodjet a startuju svou motorku vstříct dalším dobrodružstvím v sedle. Kousek pod Libečovem se projíždí podél koní, to prostě musím zastavit ...

Ve výjezdu do Přílep je málo kyslíku a moc vedro.

Zastavuju. Otáčím se, a ejhle docela hezkej pohled.

Za Přílepama ještě jednou fotím, Řepka je žlutá a je to taková marathónská klasika.

A před sebou mám poslední drama. Vrchařskou prémii na 29. kilometru. Jedu, jedu a posléze už jenom jdu. Jako všichni ostatní. Závěr k pitné stanici je prudší než se z dálky zdálo.

Nahoře doplňuji můj Camelbak jen do poloviny abych nevezl zbytečně moc kil navíc. Přeci jenom 3 litry na 8mi kilometrech asi potřebovat nebudu. Sjezd z vrchařské prémie je příjemný, displej vesele atakuje šedesátku, škoda, že tam není víc šutrů a kořenů. Ta jedna miniskočka v místě před pravotočivou zatáčkou, nebyla vůbec špatná. Z brzdnejch stop to tam muselo vypadat zajímavě, když projížděl balík.

Není mi na umření. Kupodivu. Ale projíždějíc nad dálnicí a vidíc před sebou hřbitov a temnící se oblohu, přemýšlím o tom, jestli stihnu dát těch pár kilometrů do cíle ještě za sucha.

Asfaltový úseky nemám vůbec rád, ale tady jich moc nebylo. Ten co následoval byl ale nejdelší a nejvíc do kopce. A zase tu bylo nějak míň kyslíku, než jinde. Divný. Malinko se ozývá pravé koleno, ale křeče naštěstí kupodivu žádné.

Přehupuju poslední kopec a táhlou úzkou pěšinou svištím do Berouna pod dálniční most k řece. Poslední zastávkou na focení je lávka a pod ní brod přes Berounku. Podle mě ho nedal celej nikdo. Všichni nosí, nebo tlačí a osvěženi ledovou vodou vyrážejí vstříct berounskému náměstí. Poslední okruh pěkně kolem celého rinku a je tu cíl.

Podařilo se, Michal už je taky tady. Začíná pršet. Nakládáme kolo a bágly těsně před tím, než se spouští velkej liják. Na computeru mám 2:30 čistého času. Spocený, unavený a hladový nasedám spolu s Michalem do auta a co nejrychleji pálíme na Zličín do americké restaurace k panu Donaldovi. Po dobrotách od Powerbaru, Nutrendu a nějaké mysli z loňska, co jsem našel zapomenutou v camelu, si tělo zaslouží pořádnou kalorickou bombu. Výběr je jasný, Velký Mac s černou bublinkovou limonádou a komplet příslušenstvím. Mňam.

Tak zase někdy na závodech páčko. Ale na kole to nebude asi dřív jak v září na Okoři, no nic, ještě se uvidí.

12.06.2008 - Redakční - autor: Petr Bureš - 4974x mx marathon
Zapojte se do diskuze

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744