GT Zaskar Carbon 29er Expert TEST

Praktická prověrka až na kost!

S termínem, po který jsem měl Zaskara k dispozici na test, se čistě náhodou kryl i závod Extreme Marathon Most. Letos sice nemám moc natrénováno, ale jak se říká, nejlepším trénikem je samotný závod. Navíc v náročných podmínkách, které při letošním ročníku panovaly, se skýtala ideální příležitost materiál maximálně prověřit.

Naladit, co se dá a jde se na to
Oproti celoodpruženým strojům je u pevného kola o jednu velkou starost s nastavením méně, zaměřuji se tedy hlavně na vidlici a posed. Vidlice Rock Shox Reba je starou známou, avšak s novými vnitřnostmi. Nejzásadnější změnou je vzduchová komora Solo Air v levé noze. Pro uživatele to má výhodu v tom, že nemusí řešit poměr tlaku ve dvou komorách, požadovaný tlak se nafouká pouze zvrchu a je to. Jelikož se během jízdy nechci moc zabývat tím, kdy v terénu zamknout a kdy odemknout, volím trochu vyšší tlak, a to 150 Psi, čímž se dostávám na cca 15% sag. Když už jsme u zámku, páčka PushLoc na řídítkách, která lockout v tomto případě ovládá, je také nová. Při zmáčknutí je odemčeno a odmáčknutím, kdy páčka vyjede zpět do vysunuté polohy je vidlice zamčena.

Po tlaku vzduchu nastavuji již jen odskok, s ovládáním umístěným klasicky ve spodní části pravé nohy, někam na střední polohu. Co se posedu týká, i přes poměrně dlouhý rám (629 mm ve velikosti L) si posouvám sedlo vzad, jak mi to sedlovka dovolí. Osobně bych asi uvítal sedlovku s offsetem. Představec dlouhý 100 mm je pro 29” kolo akorát a zůstává v negativní poloze. Řídítka mi celkem padnou do ruky, jen si je stáčím 6º backsweep úhlem více k sobě.

Od počátku mám z kola v sedle dobrý pocit. Vyhovuje mi sportovně laděná delší geometrie a při záběru do řídítek je cítit i velká tuhost rámu. A právě to, jak je celek tuhý, se později ukazuje jako největší plus.

Popisovat, jak se kolo chovalo v konkrétních částech závodu, nebudu, protože pocity z kola byly přebíjeny pocity z námahy, následné únavy a touhy dostat se do cíle :-) Jízdní vlastnosti se ale pokusím shrnout podle profilu.

Táhlé roviny
Jelikož je Zaskar na devětadvacítkových kolech, rovinaté pasáže jsou jednou z domén, kdy kolo opravdu jede a je stabilní. Co bych ale asi jako první upgradoval, by byla karbonová sedlovka. Při jízdě v tempu na štěrku ale i v houpavém singltreku mi hliníková sedlovka nic neodpustila a byla zdrojem pozdějších bolestí zad.

Výjezdy
Při stoupáních, ať už mírnějších táhlých, nebo prudkých, jsem si vyloženě užíval tuhý rám, do kterého se dalo opravdu opřít a kolo dobře stoupalo. Rozsah převodů s jistotou v podobě 36 zubového největšího pastorku byl naprosto dostatečným. Vyhovovala mi i geometrie, jak úhel hlavy, tak délka rámu, které kolu dávají potřebnou stabilitu a citlivé řízení.

Sjezdy a traily
Pokud budu zmiňovat sjezdy absolvované při závodě, které jak je známo rozhodně nejsou zadarmo, musím konstatovat, že hlavním omezením byly pomalejší soupeři a pak fakt, že jsem i ve velmi rozbláceném podkladu nechal nazuty sériové Maxxisy Aspen. Obecně ale i ve sjezdech kolo těží z již zmiňované tuhosti rámu. Díky tomu je možné se v zatáčkách pořádně opírat do řídítek a reakce předního kola je rychlá a přesná. Obratnosti pomáhá i délka zadní stavby, která je 445 mm. Trochu překvapením pro mě byl výkon brzd Formula, které v opravdu těžkých blátivých podmínkách odvedly velmi dobrou práci a přes trochu negativní zkušenosti z testů předešlých je nyní musím pochválit.

Bláto samozřejmě prověřilo i veškeré další komponenty. Nejhůře pak obstála, pro mě celkem překvapivě, páčka zamykání vidlice PushLoc, která od poloviny závodu v podstatě přestala fungovat. Řazení díky velkému nánosu nečistot samozřejmě také nemohlo svou funkci plnit na 100 %. Týkalo se to hlavně několika spodních pastorků, které byly plné hlíny a řetěz po nich neměl šanci chodit. Výhodou byl určitě dvojpřevodník, jenž i když měl několikrát namále namotat řetěz, vždy z toho vybruslil bez újmy.

- tuhost rámu	- vyšší hmotnost
- dobrá geometrie	- páčka zamykání vidlice
- volba komponentů