Drsný Transalp Challenge

"....kotouče dočervena. Brzdy nebrzdily, poslední kilák vycvaklý nohy, páčky nadoraz...Brentjens mi přivezl gely, viděl, že jsem si je nestačil vzít...." Takové jsou zážitky Martina Horáka, který dokázal s Robertem Novotným dojet na 4. místě!

Autor: Jan Němec
Sedmý ročník jednoho z nejtěžší bikových závodů na světě - Adidas Bike Transalp Challenge se letos zúčastnila dvojice našich marathonských specialistů - Martin Horák a Robert Novotný. Po osmi etapách, ve kterých museli zdolat hranice čtyř států (Německo, Rakousko, Švýcarsko a Itálie), ujet 662 km, zdolat 17 horských pasů a nastoupat 22.455 výškových metrů, skončili na parádním čtvrtém místě! Klobouk dolů a obrovská gratulace. Robert Novotný a Martin Horák

Na start v bavorském Mittenwaldu se postavilo celkem 500 dvojic v kategoriích Elite, ženy, mixed a masters. Zajímavým duem byl třeba Thomas Frischknecht s Tomem Ritcheyem nebo Sabine Spitz se svým manželem Ralfem Sdäublem. Nejmladšímu závodníkovi v poli bylo osmnáct let, nejstaršímu pak šestašedesát!

V cíli v italském bikovém ráji na Lago di Gardě byla první německo-namibijská dvojice Karl Platt a Mannie Heymanns, celou trať zdolali za 29hod 2min a 09sek. Naše dvojice na čtvrtém místě zaostala o 57:59min. Ve výsledcích jsme zaregistrovali dalších pět českých dvojic - 25. Luboš Němec + David Klíma (35:12:33), 44. Pavel Vančuřík + Tomáš Vidlák (38:06:23), 80. Zdeněk Krob + Bohumír Pechar (41:42:16), 178. Václav Bůžek + Michal Kulovaný (48:56:14), 227. Petr Jeřábek + Pavel Rubeš (56:10:05). Poslední klasifikovaný tým v kategorii muži (celkem 259 týmů) měl čas o celý jeden den, 10hod a 37mi pomalejší! Všem patří náš obdiv a gratulace!

A jaký byl závod z pohledu jednoho z úspěšné české dvojice? Tak o tom se dozvíte v rozhovoru s Martinem Horákem:

Předem bych vám oběma chtěl pogratulovat k parádnímu výkonu. Kdy jsi vůbec poprvé slyšel o Trans Alpu a kdy jsi se rozhodnul jej absolvovat?

- Díky za gratulaci. Tak úplně poprvé jsem o Transalpu slyšel asi tak před čtyřma rokama, ale to jsem jenom věděl, že se to jede. Loni na Dolomitenmanovi jsme se o závodě bavili právě s Jovannim (přezdívka Roberta Novotného). Oba jsme chtěli nějakou takouvouhle akci jet. Potom jsem se viděli ještě jednou později a dohodli jsme se, že pokud na to seženeme peníze, tak pojedem. Peníze nakonec poskytnul tým Rockmachine Cyklomax

Kolik vůbec takové startovné na Transalpu je?

- Je to 1150 Euro za dvojici. Ve startovným je číslo a každý den večeře.

Takže přesuny věcí z místa na místo a ubytování si závodníci ještě hradí ze svého?

- Přesně tak. Jsou dvě varianty ubytování. Buď se spí v tělocvičnách nebo velkých halách na matracích. Každá dvojice nafasuje černou a žlutou tašku se svým startovním číslem. Tašky potom pořadatel přepravuje z haly do haly. Druhá varianta jsou hotely. Přijedeš do cílovýho města, oznámí ti, jaký hotel jsi dostal přidělený, dostaneš mapku jak se tam dostat. Tašky jsou připraveny na pokoji.  Z Riva del Gardy, posledního cílovýho města tě převezou zpátky do Mittenwaldu, odkud se startovalo. Za tenhle servis se připlácí od 150 do 600 Euro.

Jaké jste měli týmové zajištění podél trati, před a po závodě?

- My jsme tam byli společně s dvojicí Luboš Němec a David Klíma. S nima jsme měli k dispozici obytný auto, kde oni dva spali, my spali po hotelech. Pro naší čtyřku jsme měli společnýho maséra a mechanika.

Jaké byly vaše ambice před startem? Zajímali jste se předem o vaše soupeře?

- Studovali jsme, kdo tam přijede. Chtěli jsme se na závod dobře připravit, abysme tam nebyli jen do počtu. Našim přáním bylo skončit v první desítce.

Takže čtvrté místo je pro vás milým překvapením!?

- Tak určitě je to skvělý umístění. A to jsme ještě v šesté etapě zabloudili ve sjezdu a do cíle dorazili až čtrnáctí. Naštěstí jsme nebyli sami, takže jsme mohli dopadnout i hůř.

Říkal jsi, že jste nechtěli přijet jen do počtu, absolvovali jste nějakou speciální přípravu?

- Byli na jsme společně ve Špindlu na Adrenalin Cupu, kde jsme měli i čtyřdenní soustředění. Potom jsme byli ještě jednou na společným soustředění. Chtěli jsme být výkonnostně stejně, kdybysme na tom byli jeden líp a druhej hůř, tak bysme se hrozně trestali.

Trošku odbočím od Transalpu - nebylo ti líto, že vynecháš domácí cross country šampionát a marathonské mistrovství světa, které termínově kolidovaly?

- Ani snad moc ne. Já o reprezentační starty bohužel moc nestojim, protože se nemusím s reprezentačním trenérem. Nejsem úplně ztotožněnej s jeho názorama a s jeho prováděním všech nominací. Nominace probíhají tak, že je něco danýho, pak se to dvakrát změní. Člověk potom jenom mrhá časem, aby jel nějakou reprezentační akci, je to takový trápení závodníků. Takže jsem docela rád, že tam nemusím.

Uvažuješ ještě o návratu do závodů cross country, pokud vím, tak si letos jel jenom dva české poháry?

- V současný době určitě ne. Já mám cross country rád, ale teď je v Čechách situace strašná. Není tu pořádná konkurence a vyhlídky jsou podle mě mizivý.

Vraťme se k Transalpu, pověz nám tvůj nejhorší zážitek, nejkrutější etapu?

- Snad ani žádnej nejhorší zážitek nemám. Asi to, jak jsme zabloudili, jinak se nám vyhýbaly všechny defekty. Hodně špatný to bylo v sedmý etapě, kdy mě docházely síly, byl jsem horší než Robert a odpadnul jsem, na posledním kopci jsme byli až sedmý. Pak jsme to ale stáhli a dojeli třetí. Taky v poslední etapě jsem byl úplně mrtvej!

A naopak nejlepší etapa a nejhezčí zážitky?

- Tak samozřejmě nejlepší etapa byla, když jsme vyhráli v Meranu. Byla to pátá etapa, byla nejkratší, měřila 53 km a převýšení měla 2100m. Takže to nebylo nic extrémního, jela se jen přes jeden kopec. Končilo to technickým sjezdem ve městě, kde se nedalo moc předjíždět. Vyhráli jsme ve sprintu nad Němcema Sahmem a Kassem. Příjemný zážitky mám ze solidárnosti, jaká mezi závodníky panuje. Třeba když někdo spadne a jede víc dvojic pohromadě, tak ostatní většinou počkají až se borec zvedne a z pádu se oklepe. Mě dokonce přivezl Brentjens gel, když viděl, že už jsem si ho nestačil na občerstvovačce vzít!!

Jak vypadala trať po technické stránce? Hodně náročná?

- Pro mě byly nejhorší dva úseky. V šestý etapě byl asfaltový sjezd, kde jsem uvařil kotouče dočervena. Brzdy mi vůbec nebrzdily, poslední kilák jsem měl vycvaklý nohy, páčky zmáčklý nadoraz. Jovanni měl Véčka a byl na tom stejně. Spousta lidí tam musela zastavit a počkat, až jim kotouče vychladnou. Druhej úsek byl taky sjezd. V poslední etapě po dvou kratších stoupáních následoval sedmikilometrový sjezd s klesáním 29-30%. Bylo to po šutrech, takže jsme si užili dvacet minut za sedlem, úplně mi odešly ruce.

Více než výjezdy byly tedy horší sjezdy?

- Těžký to bylo obojí, ale mě se to líbilo. Některý konce výjezdů byli značený jako chodící, ale na důchodce se to dalo vyjet :-)) Taky tam byly sněhový pole, ve třetí etapě při přejezdu nejvyššího bodu. Ty první to museli jít, pak už to bylo rozježděný, takže to prý i jezdili.

Průběžně jste figurovali na třetím místě, co vás připravilo o stupně vítězů?

- Jednoznačně to zabloudění. Mohli jsme být i druhý, protože Kraler s Bresserm měli defekt (Kraler utrhnul přehazovačku), museli by potom dotahovat ztrátu zhruba pěti minut.

Jak velké bylo taktizování a počítání minut soupeřů?

- Ono se to rozhodilo už v první etapě, kde vznikly celkem rozdíly. Tu jsme dojeli jako třetí, třetí místo jsme si udrželi až do čtvrtý etapy. V ní vypadli Brentjens s de Knegtem, protože si de Kneght zlomil klíční kost. V tu chvíli nás ale předjel Bresser s Kralerem, takže i tak jsme byli třetí. Pátá etapa, i když jsme jí vyhráli, tak se v pořadí nic nezměnilo. V šestý bylo to osudné zabloudění a dostala se před nás dvojice Sahm s Kassem, před kterýma jsme byli o více jak dvanáct minut, nebýt toho zabloudění, tak bysme si třetí místo udrželi určitě.....

Vím, že je asi ještě hodně brzy, ale plánujete už odvetu na příští rok? Chtěli byste za rok medaili?

- Letos jsme jeli naše maximum. Určitě bysme se chtěli zúčastnit, do hovorů o medailích bych se ještě nepouštěl. Hodně záleží na tom, kdo přijede. A taky, že je to závod dvojic a je hrozně důležitý, aby na tom byla dvojice výkonnostně stejně. My jsme měli ze začátku štěstí, že jsme na sebe vůbec nemuseli čekat. Třeba Kraler byl pořád před námi a Bresser zase za námi, byl o třídu horší, pak se rozjel. Já jsem byl znatelně horší v posledních dvou etapách, ale na pořadí to nemělo vliv.

Můžeš prozradit prize money za čtvrté místo na Transalp Challenge?

- 990 Euro pro dvojici.

Je to pro tebe nejlepší výsledek kariéry?

- Pocitově ano. Pro mě není zas až tak důležitý umístění, ale spíš jaký z výkonu nebo závodu mám pocit. A z Transalpu jsem spokojený. Určitě se to dá porovnat s nějakým vítězstvím, ale každý vítězství nemá stejnou cenu. Jsou vítězství, kde z toho člověk má dobrý pocit, porazí těžké soupeře, má formu atd. Jsou na druhou stranu vítězství, kde je to třeba předem jasný, kde je malá konkurence, tak z toho člověk nemá zas až tak dobrý pocit.

Co tě vůbec láká na marathonech?

- Líbí se mi, že se člověk projede na kole. Ale zase jsou pěkný cross country a hrozný marathony a naopak. Člověk si musí vybrat. U nás hodně lidí nadává, když je trochu těžká XC trať, pak ale přijedou naši ven, stačí jen na polskej pohár a tam chodí z kopce pěšky!

Jaké jsou tvoje osobní cíle v cyklistice? Chceš zůstat u MTB nebo jsi někdy pomýšlel na silnici?

- Určitě chci zůstat u horských kol. Mě to baví celkově. Nemám nějaký ambice být mistr světa nebo olympijský vítěz, mě to baví jako sport. Já jsem na biku začínal, později jsem přidal silnici jako doplněk, teď na ní z 90% trénuju.

Díky za rozhovor a hodně štěstí....

- Taky díky

Kompletní výsledky všech etap ZDE
Oficiální stránky závodu: http://transalp.upsolutmv.com

Foto: Foto Hamann/Transalp Challenge;  Armin Küstenbrück - www.bikesportnews.com

Přečteno - 7881x Tagy: marathony rozhovory
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Mistrovství světaKulhavý: Porazit Schurtera je dobrá motivace na příští rok
    Kulhavý: Porazit Schurtera je dobrá motivace na příští rok
  2. Mistrovství světaVrcholný závod Jaroslava Kulhavého: Do trojky by to mohlo být
    Vrcholný závod Jaroslava Kulhavého: Do trojky by to mohlo být
  3. OstatníMartin Huber - Salzkammergut Muž #1
    Martin Huber - Salzkammergut Muž #1
  4. Světový pohárMusel jsem pořád cítit, že můžu jet ještě rychleji, řekl Škarnitzl
    Musel jsem pořád cítit, že můžu jet ještě rychleji, řekl Škarnitzl
  5. OstatníSilnice je jinej svět, říká Ondra Cink
    Silnice je jinej svět, říká Ondra Cink
  6. Ostatní závodyAlbana neúspěch trápí víc než mě, říká Kristián Hynek
    Albana neúspěch trápí víc než mě, říká Kristián Hynek

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #2 Biker - vloženo: 16.10.2005 v 21:20:52

    dost Gut článek!!

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #1 Vojtíšek - vloženo: 01.08.2004 v 09:17:27

    díky autorovi - Děkuji autorovi článku za rychlou reakci při doplnění informací.

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744