Ironbike 2010 - ohlédnutí českých účastníků

Popisovat po dvou týdnech vývoj závodu na hřebenech italských Alp není dnes to pravé, raději si přečtěte autentická svědectví účastníků.
Autor: Radek Šíbl a Czech Iron Bike crew
Ironbike 2010 - ohlédnutí českých účastníků

Před startem letošního Ironbiku jsme čtenářům představili české startující, jejich zkušenosti a cíle (Italský Ironbike právě startuje).

Ikona severočeské cyklistiky nám jistě promine, když dáme jezdcům slovo postupně podle jejich životních zkušeností:

Jarda Hrubý, KL Sport Most, 49.místo (7. v kategorii nad 40 let)
Za cca 40 let závodění jsem toho na kole zažil hodně, ale tohle jsem opravdu přehnal. Jsem šťastný, že jsem tento závod absolvoval (přežil) a jsem si jistý, že to bylo určitě naposled. Rád bych se na Ironbika vrátil, ale musel bych být mladší a mít více času na přípravu.

Můj celkový čas závodu podle mých záznamů za 6 etap + prolog trval 55 hodin a to jsem jednu etapu vynechal. To je o dost víc, než natrénuji za kterýkoliv měsic v roce!

Asi na třicátém kilometru první etapy jsem zjistil, že jsem podruhé ve sjezdu, který se mi před půl hodinou hrozně líbil, vytlačil jsem kolo zpět na asfalt, kde jsem se snažil domluvit s pořadatelem na motorce. Po chvíli přijíždí další cyklista, byl to „Veselka“ týmový kolega Míra Veselý. Motorkář někam telefonuje a pak nás vede po trase, kterou už známe. Přidali jsme si 7 km s 400 metrovým převýšením, asi 50 minut. Hodina tady nehraje žádnou roli, jen těžce nesu kilometry a převýšení navíc. V cíli jsem za 7 hodin a to ještě netuším, že většina etap pro mě bude časově delší.
Dva sedmikilometrové měřené okruhy po startu třetí etapy s krásným, technicky náročným sjezdem, se mi s podivem jedou docela dobře, bohužel tento úsek byl po italsku zrušen. Další výjezdy kdy jedu 4 km/h nebo jdu 3,5 km/h rychlostí. Na kilometry se radši vůbec nedívám, pouhých 10 km mohou být také 2,5 hodiny. 10 hodin 4 minuty to je můj čas 98 km dlouhé etapy s převýšením 4180 metrů. Jsem pevně rozhodnutý, že zítra nejedu. Po večerní rozpravě, kdy pořadatel slibuje zkrácení sedmdesátikilometrové trasy (nikdo neví o kolik) jsem se rozhodl opět pokračovat. Nevím proč, ale i tachometr mi přestal ukazovat, z této etapy mám je záznam v čase (také pěkný). První kopec hodinu, sjezd půl hodiny, druhý kopec 3,5 hodiny, sjezd půl hodiny, další kopec 2:10, sjezd 45 minut a 30 minut výjezd do cíle (celkem 8:55 s převýšením jen 3350 m).

Další etapu s kolegou Honzou Vokounem konečně vynecháváme a děláme dobře, protože předposlední etapa s vrcholem Chaberton byla opravdovou lahůdkou.

Poslední etapa 66 km s převýšením 2600 metrů není žádná procházka růžovou zahradou, ale můj čas 5 hodin a 42 minut s velkými přestávkami na občerstovačkách napovídá, že tato etapa přeci jenom patřila k těm lehčím. Na občerstvovačkách se dnes opravdu přežírám. Z jedné odjíždím ve skupince se Šibalem, který si jede pro celkové třetí místo. Po chvilce dohadů o správném směru, nás jeden z Čechů ujišťuje, že všichni odjíždějí po cestě dolů. Tak tam jedeme také. Úzké serpentiny Šibal běží, já se snažím jet, ale po prvním pádu přes řidítka přestávám machrovat a běžím také. Serpentiny končí nad propastí, přes kterou vede úzký lanový žebřík. „Tak to si dělaj pr.., tam nejdu“ se ozvalo přede mnou. Polovina bikerů to otáčí. Na lávce v propasti pod námi je vidět cyklista, po dalším průzkumu zjišťujeme, že za lany a cedulí zákaz vstupu jsou kamenné schody. Paráda, jednou rukou se držím za řetěz, který je ve skále a druhou držím kolo nad propastí. Byl jsem přesvědčen, že jdeme špatně, ale po několika kilometrech po lávkách kolem potoka mezi skalami jsme narazili na šipku. Před posledním měřeným úsekem následovala další občerstvovačka, kyselé rybičky, smažené vejce atd. Před vrcholem mě předjíždí Španěl a hned za ním Trunda, dnes si to rozdávají o celkové vítězství. Nevím jak startovali, ale ve sjezdu před koncem měřeného úseku má Trunda ještě defekt a tak je jasné kdo zvítězí.

Chybí mi závěr. I když to tak nevypadá, moc se mi tato akce líbila. Jídlo první dva dny nic moc, potom super, sjezdy super, výjezdy krásné, ale dlouhé, příroda super.


Miroslav Veselý, KL Sport Most, 77.místo (13. v kategorii nad 40 let)
Po týdnu už se začínám určitým věcem smát a vidím to úplně jinak než po dvou etapách, kdy jsem měl pocit, že to jsou nejhůře investované peníze a čas v mém životě. Teď, když vím, co tento závod obnáší po fyzické, materiální a morální stránce, asi bych se nebránil to zkusit ještě jednou. Zážitek asi nebude takový jako poprvé, ale tak už to v životě chodí.
Celkový dojem je i přes tu dřinu a občasný chaos kladný, člověk jezdí v nádherné přírodě a sáhne si několikrát někam na dno svých sil, což u našich závodů asi nehrozí. Každopádně závod je spravedlivý a těžký pro všechny stejně.


Ondřej Krejčík, Biesse.cz, 64.místo
Vzhledem k tomu, že jsem od Ironbiku netušil co čekat, tak těžko hodnotit, jestli přežití byl úspěch nebo ne. Dneska vzpomínám jen v dobrém. Možná toho chození mohlo být méně, ale člověk za dva, tři dny přivykne a příště ví, do čeho jde :-). K organizaci nemám výtek, jídlo výborné, bydlet a umýt se bylo kde, takže zabezpečení OK. Občas mohlo být lepší značení (hustěji, ale kufroval jsem snad jen jednou...). Ale to si jeden nevybere, tohle se stává i v Čechách. Každopádně se uvidíme za rok na startu.


Jan Vokoun, KL Sport Most, 31.místo
Druhý až čtvrtý den jsem sice jel skoro pořád v krizi, stalo se mi třeba to, že jsem se rozsekal v neměřeným úseku jen proto, abych stíhal limit na etapu. Pak jsem se s tím srovnal, dal do toho trochu víc nadhledu a závod si užíval, to jezdění v těch horách je nesrovnatelný s čímkoliv se dá jinde zažít.


Pavel Pastrnek, SK SKIVELO DEAF Olomouc
Krajina kolem a jezdění bylo super, ale moc jsem toho nevnímal, jak jsem byl vyčerpanej. Myslel jsem, že tím, že se v závodě měří jen úseky a zbytek jede na limit, nebude to tak kruté. Pokud by se jen šlapalo na kole, jistě bych to zvládnul. Dlouhé táhle kopce mi nevadí, ale jak přešly na delší pěší úseky, tak byl se mnou konec.

Skončil jsem ve 4 etapě, vypnul mozek, zabalil jsem a odjel hned dom. Nechtěl jsem si kazit formu před ME MTB neslyšících v září. Až doma jsem se doslechl, že ME MTB byl zrušen. To kdybych věděl dřív, tak bych etapu vynechal a dojel až do konce. Znovu bych se na závod připravil jinak, je potřeba pořádná vytrvalostní příprava, taky kombinovat chůzi a šlapání.


Ondra Fojtík, Volvo Auto Hase
Těžko se mi hodnotí, dojmy z těch ročníků, co jsem vyhrál, jsou samozřejmě silnější, než teď, když jsem závodění nechal ve 3. etapě, potom co jsem si nepříjemně narazil koleno. Jsem rád, že jsem tam zase byl, jen myslím, že je škoda, že to tak staví do extrému, po 2 dnech to bere chuť na cyklistiku. Etapy jsou fakt extrémně dlouhý, často s nezáživnými přesuny, tou délkou a únavou jsou často i nebezpečný. Krásný hory, Itálie, ale na nic není čas, ani na kafe ráno ani večer, ani na odpočinek.


Tomáš Trunschka, Cafe Nannini, 2. místo
Letos jsem na Iron Bika (MS v nošení kol) odjížděl s tím, že si to chci užít. A pokavaď bych zvítězil, byl by to takový bonus. Na tomhle závodě si nemůžete být jisti do poslední měřené erzety, jak to dopadne a potřebujete mít také štěstí na své straně. Hrozně moc pomůže, když to jedete podruhé nebo vícekrát. Musíte si trochu zvyknout na značení, na náročnost etap, kterou jste určitě nikde jinde nezažili. Nejde popsat, to musíte prožít.

Po loňské zkušenosti jsem byl připraven na vše, ale zbytečně. Letos probíhalo organizačně vše jak má, skoro jako na jiných závodech. Nepočítala se jen jedna krátká RZ. V průběhu závodu jsem si vybudoval celkem slušný náskok, ale potkala mě smůla ve formě defektu galusky. Tu jsem sice ještě rozumně vyměnil, ale druhý defekt by už znamenal gameover, takže jsem musel uzpůsobit styl jízdy. Měřená erzeta byla bohužel ten den jedna z nejdelších vůbec. Další dny jsme si sice se Španělem ještě vyměnili pořadí, ale poslední den už jsem na něj nestačil.

Na startu bylo celkem dost fajn Čechů. Byla sranda, hlavně když se vraceli večer popravený a plní zážitků. Takže všem díky za spolupráci a snad zas někdy někde na startu.


Radek Šíbl, Bikezone.cz/MRX, 3. místo
Loni na mně nechalo dost silnou stopu, když jsme v pustině v horách křísili zkrvaveného Španěla (aby letos vyhrál). Tehdy jsem si řekl, že na Ironbike pojedu už vždycky jen na dovolenou, užívat si jezdění. To závodění z kopce dolů tam může být fakt nebezpečný, ať člověk má jakýkoliv kolo a je na tom jakkoliv technicky.

Takže jsem jezdil tak, že do kopce jsem si jezdil svoje (tj. můj vytrvalostní šrot), a dolů co nejvíc na jistotu. Za sebe mě těší to, že se mi jezdilo dobře, díky tomu, že jsem jel na fullu, jsem ani nebyl tak mrtvej jako dřív. A jsem rád, že do kopce jsem Trundovi i Španělovi dokázal relativně stíhat.
Všichni kluci popisují náročnost a chození, jako samozvaný velitel české skupiny si dovolím svůj názor. Já na tomto závodě „vyrostl“, takže si nemůžu stěžovat, ale ani popírat. Náročnost extrémní je, ale na druhou stranu, kdyby na to člověk měl fyzicky, tak během 7 etap závodu je nejetelných směrem nahoru maximálně 2 hodiny celkem. A když jsem viděl místní Italy, co jsou schopní jezdit na pevňácích směrem dolů, tak opravdu nejetelná místa bych vyčíslil na 10 minut za týden. V mém podání (i většiny ostatních) jsem se prošel směrem dolů samozřejmě mnohonásobně. Technická náročnost tam prostě je obrovská, a v našich terénech to člověk do sebe nedostane.


Ondřej Bílek, RotorBikeTeam, 22. místo
Vše bylo tak, jak jsem si představoval, akorát řádově větší, těžší, krásnější i debilnější. Nadšenej jsem byl ze spousty těžkých, technických sjezdů a hravých singlíků, což bylo to, na co jsem se nejvíc těšil. Parádní byly výhledy a vůbec příroda kolem, které jsem si ale kvůli silnému vyčerpání příliš nevychutnal. Líbily se mi i ty dlouhý stojky, který dosavadní těžký kopce odsunuly do kategorie brdků nebo dokonce lehce zvlněného terénu. Jen mě mrzí, že s hromadící se únavou jsem nevyjel místa, která by vyjet šla. A ta extrémnost - s nošením kola na zádech jsem počítal, ale čeho je moc, toho je příliš.

S výsledkem jsem spokojen, předčil má očekávání, jen mě mrzí pád v poslední etapě, který mě asi připravil o umístění v první dvacítce. Rád se tam někdy vrátím, ale už se nebudu hnát za výsledkem, ale budu si užívat přírodu a parádní bajking.


Jan Novota, FUN BIKE Ústí nad Labem, 35. místo
Ironbike mnohonásobně předčil moje očekávání :-) Byl jsem připravenej na hodně, ale přesto mě dost věcí zaskočilo, především to nekonečný tahání kola kdesi po skalách a pak extrémně dlouhý etapy každý den. Všechno bych ale přežil, kdyby fungovaly výsledky, to mě zlomilo ve 4. etapě, kdy zrušili pro mě tak povedenou RZ (ranní XC). To jsem přestal závodit a užíval si ty výlety už jen s foťákem. I přesto bych svoje ambice na TOP 10 nenaplnil. Reálný by bylo tak 15. místo.
Přesto všechno ani na vteřinu nelituju, bylo to fakt dobrodružný. Nezapomenutelný zážitky...


Jan Ševeček, Vizovické Střely, 36. místo
Na závod jsem se hodně těšil, ale i jel s určitými obavami, jak to celé zvládnu. Naštěsí mě uklidňovala možnost dát si aspoň jeden den pauzu. Tu jsem pak jednou nedobrovolně (z technických důvodu) musel vyzkoušet :)

Závod se mi celkově hodne libil, protože kolo ve spojení s krásnýma horama a "sem-tam" nějakým nošením kola na zádech mi nevadí, i když občas bych asi uvítal více
jezdivějších sjezdů.

Parta Čechů supr, jídlo taky, až na údiv Italů, když jsem si nasypal kakao na jejich nedotknutelne "pasta"...

Závod mě spíš nabudil než odradil, a proto se na něj určitě minimálně ještě jednou podívám.


Jan Václavík, Kellys Bikeranch team, 25. místo
Pro mě to byl určitě největší bikový i sportovní zážitek. Krajina, kde se závod odehrával, je úžasná, i kvůli tomu stojí za to závod absolvovat. Pohybovat se běžně ve výškách nad 2000 m.n.m. nebo se dostat s kolem přes 3000 m.n.m. se nepodaří každý den. Strávit na kole od 8 do 10h každý den chce nejen fyzickou připravenost, ale i psychickou odolnost. Dokončit všechny etapy v limitu znamená hrábnout si na dno svých sil. Nakonec svoje 25. místo celkově beru jako pěkný výsledek, protože zkušenosti v tomto závodě hrají klíčovou roli.

Organizačně chápu, že vše nemůže být dokonalý, ve finále jsem byl vcelku spokojen, to, že při etapách byl občas zmatek, asi k tomuto závodu patří. Ostatní zázemí a vše před a po závodě klapalo. Takže finálně parádní a jsem rád, že jsem se toho mohl zůčastnit.

Informace o závodě: www.ironbike.it

Foto: archív účatníků

Jste spokojeni se zpravodajstvím MTBS.cz? Nominujte nás!

 

Přečteno - 4681x Tagy: etapáky
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Ostatní závodyOdstartoval Masiv, etapáček po Česku. V čele je Kaněra se Šilarem
    Odstartoval Masiv, etapáček po Česku. V čele je Kaněra se Šilarem
  2. Český pohárRegistrace na premiéru Masiv končí už zítra!
    Registrace na premiéru Masiv končí už zítra!
  3. Ostatní závodyNový etapák Masiv odtajnil přesné trasy: 220 km a 7 000 m
    Nový etapák Masiv odtajnil přesné trasy: 220 km a 7 000 m
  4. Ostatní závodyGladiátor na kole aneb Drsný IronBike na vlastní kůži
    Gladiátor na kole aneb Drsný IronBike na vlastní kůži
  5. Ostatní závodyChceme, aby Masiv lidi bavil a byl jiný, říká šéf Pešta
    Chceme, aby Masiv lidi bavil a byl jiný, říká šéf Pešta
  6. Ostatní závodyCape Epic po Česku: Nový etapový závod dvojic Masiv
    Cape Epic po Česku: Nový etapový závod dvojic Masiv

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #1 game_over - vloženo: 20.08.2010 v 10:00:31

    Škoda, že u nás sponzoři nejsou rozumnější a neposílají bikovou elitu na podobný akce a místo toho je radši pošlou na kolo pro život...

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744