Slovo s Ivanem Rybaříkem

Ivan Rybařík, bude zítra slavit čtyřiadvacáté narozky na cestě do švédského Fallunu, kde se jako jediný Čech popere o další body do světového poháru marathonu. Po pěti závodech je průběžně na šestnáctém místě, nejlepší výsledek je sedmé místo na zahajovacím závodě na Kypru. Svérázný a přemýšlivý biker trochu vybočuje z řady.
Připomíná spíš vesnického chasníka nežli reprezentanta České Republiky, který jako jediný dokázal splnit nominační kriteria na světový šampionát v Norsku příští týden. Věří tomu co dělá a dělá pro to maximum. Ivan je v posledním ročníku budějovické Jihočeské University na Pedagogické fakultě, obor tělocvik - zeměpis. Je členem Ravo Racing Teamu, který se letos rozrostl o další dva kolegy - Zdeňka Kříže a Jirku Vávru. Závodí na kole Ravo a za svůj největší úspěch považuje zisk titulu Mistr ČR v marathonu v roce 2003 a také to, že se vůbec dostal mezi elitní závodníky a do reprezentace. Nikdy s tím prý nepočítal. Těsně před jeho odjezdem na švédsko-norskou misi, jsme Ivanovi položili pár otázek:

- Kolikátý rozhovor vůbec děláš?
- (smích) No, tak asi pátej nebo šestej, nevim přesně. Ale do toho nepočítám regionální tisk, kde často pár řádek, odhaduju asi deset do roka

- To není mnoho, tak připomeň našim čtenářům tvoje začátky na kole.
- Já jsem začal jako čistokrevnej biker. Bylo to u nás v Jistebnici na hrozných plečkách za pět tisíc korun. To mi bylo patnáct let, potom už jsem rovnou skočil k Jirkovi Lutovskýmu na sportovní gympl do Vimperka. Tam jsem teprve začal závodit.

- Silnice tě nelákala?
- Ne

- Jak jsi na tom se svým studiem na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích
- Jo, pořád. Většina mých spolužáků má už po státnicích v řádným termínu. Mě pořád chybí jeden zápočet, zkouška a ty státnice. Ale už bych byl rád, aby to bylo za mnou. Doufám, že to zvládnu, v páťáku opustit školu bych nechtěl.

- Na českém bikovém poli se váš tým Ravo Racing trochu odlišuje, zaměřujete se čistě na marathony a dáváte důraz na světové poháry. To bylo vaše rozhodnutí nebo sponzora?
- Asi nejvíce moje iniciativa. Objíždět závody u nás doma a sbírat nějaký ceny teď rozhodně nechci. To budu moct dělat třeba za pět nebo osm let. Závody venku jsou úplně jinde. Jiná konkurence, jiné tratě, jiná atmosféra. Zkrátka baví mě to daleko více venku než doma.

- Dobře, ale musíš přece mít nějaký cíl, proč to děláš, čeho chceš dosáhnout?
- Jasně. Jako každej správnej závodník myslím na ty nejvyšší mety. Chtěl bych se v budoucnu prorvat mezi nejlepší tři ve svěťáku. I když je to asi ještě hodně daleko, tak přesto věřim, že je to reálný. Děláme proto všechno.

- Nepřijde ti ta marathonská sezóna až příliš náročná? Objíždíš i české poháry, víkend co víkend náročný závod. Jak se s tím vypořádáváš?
- Když cítim, že je tělo unavený, tak si dám oraz. Musim říct, že se o svoje tělo dobře starám, hlídám si stravu - spolupracuju s výživářema. Spolupracuju i s jednou léčitelkou. Má mě pod palcem i pan doktor Jánošík, který přesně ví, kdy si dát oraz. Jezdím hodně na pocit. Mám mladý tělo a to musí něco vydržet (smích).

- Jaká je atmosféra v novém týmu?
- Atmosféra je dobrá, moc se nevidíme (smích). Měl jsem však trošku jiný představy. Myslel jsem, že svěťáky objedeme všichni společně. Ale je to tak finančně náročný, že to nejde. Navíc klukům se taky nechce cestovat přes půl Evropy, aby pak dojeli dvacátý nebo třicátý.

- Absolvování světového poháru je hodně finančně náročné, kdo ti pomáhá?
- Finanční krytí je celé na našem týmu Ravo Racing, sám bych to rozhodně neutáhnul. Taťka pak se mnou absolvuje většinu štací.

- Co cross country jako olympijská disciplína, neláká tě bojovat o Peking?
- Abych pravdu řekl tak moc ne. Já už si v cross country moc nevěřim. Je to pro mě úplně jiná zátěž. Absolutně nejsem schopen s klukama vydržet tu intenzitu. Ale na druhou stranu stále o tom přemejšlim. V zimě bych chtěl dát pár cyklokrosů, abych se zrychlil. Je mi jedno, jak dobře nebo špatně, jen vim, že by mi to mohlo pomoct. Pak uvidíme.

- Jako jediný Čech odjíždíš na skandinávské turné na světový pohár do Švédska a potom hned na mistrovství světa do Lillehammeru. Jak vidíš svoje šance?
- Já o šancích strašně nerad mluvim. Jen vim, že jsem teď v kondici a že se cítim dobře. Zbytek nechávám tak nějak na osudu. Ale už se moc těšim, i když jedu z týmu sám. Půjčili jsme si obytnýho Mercedesa, takže to bude paráda. Zdeněk Kříž s Pepou Přibem mě do Norska přiletí povzbudit.

- Závěrem nám řekni jak jsi vůbec spokojen se svým Ravo pracovním náčiním?
- Spokojenej samozřejmě jsem. Jediný co bych vyměnil je můj stávající hliníkovej rám za novej karbonovej, kterej sem testoval.  To byla paráda, ale už mi ho vzali, protože poputuje po výstavách.

- Tak držíme palce do Skandinávie a šťastnou cestu!
- Díky, přeju i vám hodně úspěchů a čtenářů

Foto: Michal Pick & Jan Němec