Tak to vidím já ...

Jak to začalo...

 

Svoje první kolo jsem si postavil s tátovou pomocí někdy ve 14 letech. Byla to něžná klasika 80. let - volná tvorba na téma "Favorit", aneb co dům dal. Táta dostal jako pozornost pár sportovních rámů různých velikostí a tak nám celý rodině poskládal kola, jenže z toho svého jsem pak nějak vyrostl a tak jsem si na poslední rám, kterej na půdě ještě visel, začal navěšovat, co jsem našel doma, nebo koupil - a že toho tehdy moc nebylo. Do finále mi ještě něco chybělo (hlavně zkušenosti), takže osadit hlávko a šlapák mi musel pomoc táta, zbytek jsem si s jistou dávkou drzosti navěsil na kolo sám. Nakonec to i jezdilo a první stovky kilometrů jsem si na něm vyloženě užíval - že to nebylo hned ono, je jasný, takže jsem se na vlastních chybách učil, co a jak na kole nastavit a ono to šlo. Samozřejmě - vždyť to nebyl raketoplán (i když mě se to tenkrát skoro tak zdálo) a výrobce byl jen jeden. Pravda, komponenty leckdy reprezentovaly tak 30let vývoje, ale v zásadě se nic "nehádalo", takže nebylo co řešit.

Další kolo jsem si koupil hotový. Bylo to na jaře 1989 a já byl tenkrát celej zblblej do jakýsi novinky o který se "na západě" psalo jako o Mountainbike. Jo jo, do tý doby o něčem podobným nikdo z mýho okolí ani neslyšel, tedy teď mluvím tak o roku 84-87. V terénu jsme do tý doby likvidovali starý skládačky, všelijaký složeniny na variaci dámské kolo, ti šťastnější z nás statečně drvili Sobi 20 a ti nejšťastnější, kteří měli otce se svářečkou ochotné přiložit ruku k dílu sedlali první BMXa. Byla to krásná doba zrodu něčeho nového a tehdy se mi od strýčka "ze západu" dostal do pacek jakýsi US cyklo magazín a tam jsem HO poprvé v životě uviděl. Bylo to jako zjevení - fakt se mi o něm zdálo, aniž jsem ho do tý doby zahlíd a když jsem pak na něj zíral, věděl jsem, že už žádný jiný kolo nechci a že jsme si souzený. Jenže jak se k němu dostat? To bylo v tu chvíli neřešitelný - cože? Jaká revoluce? Otevřít hranice, vyhnat komanče, pluralita, demokracie? Jen diskuze na podobný téma někde na autobusový zastávce by tehdy komukoliv zajistila minimálně velký zájem zarputilých soudruhů. Těžko to tu vysvětlovat - je to stejný jako s vojnou "Kdo zažil, nezapomene, kdo nezažil, nepochopí".

Vrátím se k tomu roku 89. Tehdy se objevil pro mně snový kousek od neznámého výrobce (snad Velamos?) . Když to vidím z dnešního úhlu pohledu bylo to dost hustý - ocelovej rám, kterej nezapřel původ v silničce, komponenty sice byli Shimano, ale jak nízko ta řada byla už dneska ani nevím. Ale už to byl "horák", jak jsme jim tehdy začali s partou podobně postižených nadšenců z našeho malého krušnohorského městečka láskyplně přezdívat. Rovná řídítka, na nich řazení s indexem, 2" kola s ocelovými ráfky, který za mokra nebrzdili ani náhodou - paráda! :) Měl jsem ho asi tak dva roky, než mi ho ukradli:( Smůla, tenkrát už i naši osmahlí spoluobčané věděli, že kdo nekrade, okrádá svou rodinu.

Rok jsem to tehdy, ani nevím jak, vydržel bez kola. Blbý bylo, že na nový originál jaksi nebylo - valuta byla tehdy ještě příliš tvrdá a regulérní výdělek v naší měně příliš nízký. Nevím už, jaké přesně okolnosti předcházeli mému setkání s mým dalším kolem, zkrátka jeden z nových spolupracovníků ve fabrice, kam jsem jako zajda po maturitě nastoupil mi jednou asi nějak u pivka nabídl "horáka" :) no a já, značně vyhladovělý jsem nezaváhal a za těch krvavých, nekřesťanských 10.000,-Kčs jsem ho koupil. Zadlužil jsem se u všech, kdo k tomu tehdy byli ochotní, ale byl můj. Byl to suprovej plnokrevnej bajk od Fishera - fialovej, jak soumrak, sada Shimano LX - můj zhmotnělý sen. Jak jsem ho miloval, tak jsem mu při každý příležitosti, a že jich bylo, nakládal. U nás v kopcích to nebyl žádnej problém, les tu máme za humny a každý druhý kopec má víc než 200 výškových metrů. Tuším, že to byl první rok, kdy jsem najel víc jak 2000 km za sezonu.

A pak jednou před obchodem, akorát jsem si koupil limču na cestu, mi ho taky čorli. Nejhorší na tom bylo, že jsem na to koukal, ale doběhout jsem nestihl. To bylo v roce 1996. Další rok jsem zase nosil smutek a sháněl kačky na kolo. Naštěstí se dařilo a tak jsem o rok později pořídil opravdu luxusního fungl-nágl Treka 7000. Duralovej rám z lepených trubek, olepený XT-éčkovou sadou, fialový jako soumrak- dokonalý Héfaistovo dílo. Pravda, byl ještě celý "hard", ale to jsem hodlal změnit. Začal jsem se zajímat, jakou odpruženou vidli si pořídím a najednou jsem měl před sebou nádhernou lehounkou dvoukorunkovou RST s parádním zdvihem 60mm. Asi tehdy se zrodilo mý doživotní postižení - jiná než dvoukoruna mi na mým bajku nesedí.

Během let jsem na tom původním kole, kromě rámu vyměnil všechno, to je jasný, ale jak šel čas zamiloval jsem se do další maličkosti - převodovka od pana Rohloffa! Vadilo mi, jak mám furt zadělaný šaltry, zohýbanej hák toho zadního neustále hrozil se odlomit od rámu - zkrátka byl jsem časem rozhodnutej jít do převodovky za každou (AUUUU :) cenu. Taky jsem získal náklonnost k rámu CRX od českýho výrobce RaceBike no a nakonec, když šlo do tuhýho, jsem si řekl, že cpát převodovku do olýtanýho (rok 2008) Treka už nechci a že pomalu bude na pořadu dne novej "dream bike". No jo, ale když dream, tak se vším všudy. Začal jsem shánět podklady, jaký že ještě komponenty si na něm dopřeju, no a když už byl k dispozici internet i se všemi těmi e-shopy, tak proč toho nevyužít? Dal jsem se do toho a rok si s tím dal práci, než jsem si nový kolo postavil - zatím jen v hlavě, ale už jsem věděl, jak na to.

Časem z toho vznikla vyloženě posedlost a slušnej adrenalin - celý kolo mi nakonec navozil pošťák, tedy pošťáci - už jsme si začali málem tykat. Vidli jsem našel u amíků - musela to být dvoukoruna a jedinej, kdo se holedbá tak lehkou, že je vhodná i na XC je Maverick se svou DUC32. To, že nebyla v požadované povrchové úpravě jsem nakonec vyřešil, ale ze států mi ji nechtěli poslat. Naštěstí mají český zastoupení (Bicycle café), kde mi pan Klezl velice ochotně vyšel vstříc a jednu mi prodal. Tím byla vyřešena i přední nába, protože jinou než origo - stejně lehkou, jsem v té době nenašel. O zadní nábě - převodovce jsem měl jasno. Ještě jsem řešil sedlovku - celopéro mě nějak neuchvátilo, nevím, asi je to na mně nějak složitý, nebo co, zkrátka chtěl jsem jen ulevit otloukané p...áteři a tak jsem koukal jestli nenajdu nějakou vychválenou odpruženou sedlovku - a ejhle, na nějakém fóru chlapci horovali pro ThudBuster od Cane Creeku. Jenže jsem ji v českých luzích a hájích nějak nedokázal sehnat a tak jsem se poohlížel dále - až za velkou louži. Naštěstí to bylo těsně před restrikcema proti českým zákazníkům ohledně dvouletý záruky a tak jsem vesele nakoupil u Universal Cycles. A protože tam měli skvělé ceny, vzal jsem toho víc - o dost víc - i pro mé drahé, když se to tak vyplatilo:) Jo to byla skvělá doba, dneska tam našincovi neprodají ani čepičky na ventilky:(

Další komponentou, kterou jsem akutně řešil, byly brzdy. Vážím 100 kilo a když to tu u nás pouštím v těch chotárech šusem, potřebuju trochu nadstandardní brzdný výkon. Šťoural jsem a šťoural až jsem objevil Hope. A objevil jsem Tech M4. No a protože u nás nebyly, ohlédl jsem se po světě a objevil jsem super obchod - ChainReactionCycles.com. Dodnes tam nakupuju a budu dál, protože jsou fakt skvělí.

No, abych nezdržoval - kousek ke kousku a bylo to na hromadě. Stavět jsem začal v únoru 2010 a asi po měsíci jsem byl hotov. Trvalo to, protože kvůli vidli jsem si musel nechat udělat hafo přípravků, povrchová úprava taky něco skousla, takže jsem měl aspoň čas si dát záležet. Kupodivu tohle kolo jsem si neuměl představit, dokud jsem ho neměl postavený. První, co mně překvapilo, byl vzhled, abych tak řek na sucho. Bez zátěže vypadalo(-á) dost nakopnutě, ale všechno se srovná po nasednutí - vidle si sedne o 4,5 cm. To bylo asi jediný překvápko, pak už jsem na něj jen zíral jak v Jiříkově vidění - a zírám pořád. Můj zhmotnělý sen.

Jediný, co jsem teď po roce změnil, jsou řídítka - původní vláje 685 mm byly dost vysoký (bolely mě záda) a široký (bolely mě ruce). Dal jsem tam rovný 600 mm a po prvních 500 km (dva měsíce jsem ležel s přeraženým kotníkem z hokeje) bych řek, že je to dokonalý.

No a to je asi tak všechno - kolo jsem stavěl s jasným záměrem nenápadnosti - trpím trochu zlodějskou paranoiou, proto se někomu může zdát šeredný, ale radši budu sedlat "šeredu" než nic (cokoliv jiného). Ono je vlastně jen nebarevný. Zodpovědně tu chci jen závěrem uvést, že každý šroubek na tom kole jsem pečlivě uvážil a vzhledem ke svým tehdejším i současným zkušenostem mohu říct, že dobře. Na tom kole bych nic zásadního nevyměnil.

P.S. Chápu, že kritiky asi neustanou, jen mám takový názor, že pokud se jedná o skutečnou kritiku, měla by být konstruktivní. Kecy typu "mě to je odporný, takovej hnus" sice jasně svědčí o nevyzrálosti a nekompetentnosti autora, ale nic nikam neposouvají. Pokud se někomu něco nelíbí, uveďte co a proč a můžeme se o tom třeba pobavit. Jinak přeju každému, ať i jemu se splní minimálně jeho bikerskej sen a skutečně si aspoň jednou sáhne na to svý boží kolo.

Biku zdar a v přírodě zvláště :)

 

21.06.2011 - Tak to vidím já ... - autor: Marvin - 5467x
Zapojte se do diskuze

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744