Jan Kouřimský: MTBO mi přirostlo k srdci

Rozhovor o orientačním MTB s předním českým MTBO veteránem Honzou Kouřimským alias "Kouřou"...

Autor: Pavel Štáfek
Jan Kouřimský: MTBO mi přirostlo k srdci

Honzo, jak jsi se dostal k MTBO?
No to není tak dávno, takže to vím naprosto přesně. Bylo to na závodě, který se jmenuje Ruská Ruleta v roce 2006. Natrefil jsem na to tenkrát nějak náhodou na webu, zaujalo mě to, tak jsem se přihlásil a teprve poté začal shánět parťáka – je to totiž závod dvojic, takzvaný scorelauf. Spíš se jedná o takový cykloturistický závod, kde jedeš podle běžný turistický mapy a sbíráš body. Dřív takových závodů moc nebylo, ale v poslední době se jich objevuje čím dál víc. Nabírá to na popularitě. To pravý závodní MTBO jsem pak objevil až následně – nikde se to moc neprezentovalo a přitom v tu dobu už se jezdil Český pohár cca 10 let.

Jak jste se tenkrát na Ruletě umístili?
Byla to sranda. Jel se mnou kamarád – inline hokejista – na kole docela stíhá, ale orientace s mapou nic moc. Bylo to celý na mně. A i když s turistickou mapou jsem to uměl „odjakživa“ (nebo alespoň jsem si to myslel), stejně jsme tenkrát v bývalém vojenském prostoru, kde se závod jel, zabloudili. Udělal jsem tam asi půlhodinovej „kufr“. Museli jsme pak dokonce s kolama přelézat dvoumetrový plot v lese. Nakonec jsme skončili myslím na 33. místě, z asi 60ti dvojic.

Napoprvý to není špatný, asi jste i s tím zablouděním jeli dost rychle.
Tak já jsem dlouho předtím celkem intenzivně závodil na horským kole. Začínal jsem vlastně, když se objevily první horský kola u nás. To bylo krátce po revoluci. Byl jsem tehdy na gymplu a přemluvil jsem rodiče, abych peníze, který mi naspořili, mohl použít na koupi horskýho kola. Byl to Scott Boulder za 16 tisíc, to bylo tehdy něco! Běžný kolo tenkrát stálo od 4 do 6 tisíc. Táta nechápal, na co potřebuju tak drahý kolo. Já jsem si to ale vyprosil a začal jsem jezdit. V porovnání s jízdou na skládačce se na horským kole najednou dalo vyjet a sjet všechno! Pro jezdění se nám v tu ránu otevřely celý Krušný hory (Kouřa je původně z Teplic pozn. red.) A tak jsem s kámošema horolezcema, kteří na rozdíl od cyklistů byli mezi prvními, kdo si horský kola kupoval, začal jezdit do terénu do hor. A pak jsem se dostal k závodům, tehdy začínal Český pohár horských kol a tam si mě všimli, jak jsem v klipsnách porážel cyklisty, kteří už tehdy používali čerstvou novinku - nášlapné pedály. Dostal jsem dres, vozili mě na závody tranzitem a začal jsem to brát trochu vážně.

Dobře, ale zpátky k MTBO, po Ruletě jsi teda začal jezdit rovnou Český pohár MTBO?
Vlastně jo. Tak nějak to bylo. Ten rok, co jsem jel Ruletu, jsem pak přijel na jeden český pohár a chtěl to zkusit naplno s orienťáckou mapou. Měl jsem velkej respekt, protože mapa pro orientační sporty vypadá o dost jinak než běžné turistické mapy, takže jsem si nebyl jistej, jestli se v ní vůbec vyznám. Nechali mě startovat v kategorii C, což je ta nejjednodušší. V závodním MTBO to je podobný jako ve fotbale – tak jako existuje extraliga, druhá liga, divize a pak okresní přebor, tak v MTBO jsou výkonnostní kategorie: Elite, a pak kategorie A, B a C. Když začínáš, jdeš do Céčka, a když tam vyhraješ, tak můžeš postoupit o kategorii výš. Já jsem tenkrát sice jezdil strašně neefektivní postupy – všechno jsem objížděl okolo po velkých cestách, a když to bylo někde mapově složitý, tak jsem to taky radši objel - ale díky svojí rychlosti jsem se hned v prvním závodě umístil velmi dobře. Pak jsem se chtěl teda dostat do té vyšší kategorie, ale narazil jsem na problematiku licencí, nechtěli mi ji vydat, protože jsem nebyl v žádném orientačním oddílu, ale to není téma do dnešního rozhovoru…

No ale následující rok 2007, pokud vím, už jsi jezdil celou sezonu v kategorii A.
Jasně, nakonec se to s tou licencí vyřešilo a já jsem absolvoval svoji první kompletní sezonu a dokonce jsem jeden závod v tom roce v Áčkách vyhrál. V celkovém žebříčku jsem pak skončil na 8. místě a pro rok 2008 jsem postoupil do Elity.

A tam jsi pak z 50ti elitních borců skončil jako novic na 10. místě, jo?
První rok v Elitě néé! Tam už to nebyla sranda. Co stačilo v Áčkách objíždět s rychlýma nohama dlouhými postupy, to v Elitě už nemělo efekt. Špička Elity jezdí setsakramentsky rychle a zároveň téměř bezchybně. Ti nejlepší rutinérsky volí optimální postupy, které jsou často nejkratší – málokdy volí postup, kdy něco objíždí, leda když to je zřetelně výhodnější! V prvním roce v Elitě jsem skončil celkově na 21. místě. Rok na to patnáctý a až v roce 2010 jsem se umístil na 10. místě celkového žebříčku Českého poháru v Elitě.

Pořád ses zlepšoval. Čím to bylo?
Učil jsem se za pochodu a to mě na tom strašně bavilo. Najednou jsem se věnoval sportu, kde i v mém věku (tehdy 35 let) můžeš dosahovat další a další progres a dostávat se až do špičky! Na MTBO je nádherný, že natrénovat fyzičku je jen jedna složka úspěchu. Hlavní je umět, kudy se optimálně dostat od jedné kontroly k druhé. Terén a jeho záznam v mapě ti umožňuje spoustu různých přístupů. Musíš neustále přemýšlet – laicky řečeno to je asi takhle: jet raději přes kopec hladkou cestou, nebo po rovině, ale drncavou kořenitou pěšinkou? Raději dlouze okolo, nebo napřímo, ale s nutností slézt z kola? Raději cestou, kterou jsi před chvílí jel a pamatuješ si ji, nebo kratším postupem, který ale má hodně zmatených křižovatek, kde bude riziko zabloudění? A takhle to je při závodě pořád. Neexistuje jediná správná cesta nebo taktika, která zaručí úspěch. Co se ti osvědčilo na jedněch závodech, tě může na jiných připravit o dobré umístění, protože jde třeba o úplně jiný typ lesa a terénu. Musíš zkrátka pořád vyhodnocovat mapu, terén, používat zkušenosti, občas dát na intuici a hlavně se učit ze svých předchozích chyb.

Mluvíš o tom s takovým nadšením, že je z tebe jasně vidět, jak máš MTBO rád. MTBO mi přirostlo k srdci. Připadá mi, že je jako život. Máš nějakou nalajnovanou životní dráhu, osud, nebo chceš-li, tak říkejme plán, a musíš si jím od bodu k bodu projít. Přitom je jen na tobě, jak se do každého bodu dostaneš. To je ta svoboda volby a zároveň odpovědnost za svůj výběr postupu. Přitom tě v lese – v životě - čeká spoustu nástrah, slepých uliček a možná i totální ztráta orientace a občasný zabloudění. Chceš jet raději pomaleji, abys všechno stíhal „umapovat“ a nic tě nepřekvapilo? Nebo budeš riskovat, vsadíš na zkratku, nebo postup, který není možná tak jistý? Rozhodni se. Je to na tobě. A když pak po závodě probíráš se soupeři a kamarády, kdo kudy jak jel, vidíš různé přístupy k řešení téhož – opět krásná paralela života a lidský společnosti – různí lidé volí různé postupy - zrcadlí se tu typy osobnosti, jejich styl uvažování, atd…

Zajímavé, ale to už je na mě moc filosofický. Jaká je tvoje role na kladenských závodech? Budeš závodit nebo jsi pořadatel?
Jsem pořadatel. Přesněji řečeno stavitel. Stavitel znamená, že v MTBO musí být vždy někdo, kdo trať pro závodníky vymyslí, respektive kdo vymyslí, jak budou kontroly v lese rozmístěný. Nejde o to kontroly co nejvíc v lese schovat, ale o to, aby byly rozmístěný tak, aby závodníci museli intenzivně přemýšlet, který postup je výhodnější - rychlejší. Samozřejmě vymyslet tratě je po sportovní stránce důležité, ale mnohem víc práce a úsilí stojí nalezení terénu vhodného pro závod MTBO, následně jeho zmapování, což je dnes i přes obrovský přínos kartografických počítačových programů a satelitních snímků pořád časově velmi náročná práce, no a v neposlední řadě příprava a organizace zázemí pro závodníky. Na Českém poháru startuje pravidelně 300-400 lidí různých věkových a výkonnostních kategorií. Je to dost možná největší MTBO liga na světě.

Když jsi zmínil slovo liga – ty se angažuješ taky v Pražské MTBO lize, řekl bys něco i o ní?
Pražská MTBO liga je naprostý opak Českého poháru, jde v podstatě o komunitu pár desítek nadšenců do MTBO, kteří si sami pro sebe, téměř neorganizovaně a naprosto neoficiálně připravují ve všední dny jakési malé orientační tréninky. Jeden vždy připraví trať, vytisne k tomu mapu, dá na webu ostatním vědět, od kdy, do kdy mohou ten den přijet, a ti pak postupně přijíždí, dostanou mapu, zazávodí si, změří si čas a porovnají se s ostatními. Vše je naprosto jednoduché, amatérské a oproti ČP mnohem více neformální. Ligu jezdí už i hodně lidí, kterým o čas a umístění ani nejde, prostě je baví ten princip: hledat na kole v terénu kontrolní body – taková projížďka s nádechem dobrodružsví. Kdokoliv by chtěl MTBO vyzkoušet, vlastně bych ho nasměroval, ať vyzkouší nejdříve některý ze závodů Pražské ligy. Je snadný si vygůglit její stránky, kde je veškeré info.

Poslední otázka: Jak bys nalákal bikery na závody Českého poháru MTBO, které se budou konat 5. – 6. řijna v Kladně a na jejichž přípravě se podílíš? A lákal bys je vůbec?
Jasně! Ať určitě přijedou. My pro všechny zájemce připravujeme veřejnou kategorii OPEN dokonce ve dvou variantách, krátkou a dlouhou. Občas potkám bikery, kteří při zmínce orientační biking ohrnují nos a tváří se, že cykloturistika je pod jejich závodní úroveň. Je to pouze z neznalosti. MTBO je disciplína ryzího závodního bikingu. Mimochodem mladý talent Kryštof Bogar se letos stal v MTBO mistrem světa! Zároveň je reprezentantem v XC v kategorii U23 a prosazuje se na světové scéně. Některými lidmi začíná být považován za možného nového Kulhavého. Tím chci říct, že špička MTBO jsou dneska všechno skvělí bikeři. Žádní orientační běžci, kteří si někde půjčili horáka s klipsnami… Prostě pokud se někdo, kdo to nikdy nezkusil, alespoň trochu umí orientovat v mapě, tak je škoda, že to jen zdálky posuzuje, když by mohl vyzkoušet bikovou disciplínu, která by ho chytla možná mnohem víc než maratony a masovky typu Kolo o život. Koneckonců proč si na závěr sezony nezpestřit závodní kalendář nějakým neobvyklým závodem? Dokonce když vás bude 5, můžete se přihlásit do nedělního závodu družstev a využít tuhle příležitost jako podzimní setkání svojí MTB party, při kterém se 100% kromě projetí na biku rozhodně i dobře pobavíte!

Díky za rozhovor.

Jan Kouřimský
- 7 let jezdí MTBO, předtím MTB cross country a maratony

Úspěchy:
- člen zlaté štafety na mistrovství světa v MTBO Masters 2012 v Maďarsku
- 4. místo v individuálním závodě na MS Masters 2012 Maďarsko
- 2. v celkovém hodnocení Českého poháru MTBO 2012 v kategorii M40
- 10. v celkovém hodnocení Českého poháru 2010 v kategorii Elite
- V roce 2012 vyhlášen Sportovcem roku města Slaný

Přečteno - 3071x Tagy: mtbo
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Ostatní závodyHorko učinilo 15. ročník Superior Bike Adventure extrémním
    Horko učinilo 15. ročník Superior Bike Adventure extrémním
  2. PozvánkyBike Adventure 2015 již o nadcházejícím víkendu
    Bike Adventure 2015 již o nadcházejícím víkendu
  3. PozvánkySuperior Bike Adventure 2014: souboj na česko-německé hranici
    Superior Bike Adventure 2014: souboj na česko-německé hranici
  4. PozvánkyLetošní Superior Bike Adventure míří do západních Čech
    Letošní Superior Bike Adventure míří do západních Čech
  5. Český pohárPohárová MTBO sezona zakončila na Kladně
    Pohárová MTBO sezona zakončila na Kladně
  6. PozvánkyKladno bude hostit finále MTBO poháru
    Kladno bude hostit finále MTBO poháru

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744