„Jízda“ v biorytmu

Dnešní článek bude spíše zamyšlením nad potřebou alespoň elementární úcty a respektu k našim biologickým vnitřním hodinám, než fakty hýřícím odborným textem.

Všimněme si, že drtivá většina pochodů se v našem organismu během dne rytmicky v pravidelných cyklech mění a opakuje. Nádech střídá výdech, systolu diastola, spánek bdění, vstřebávání vylučování, dle denní doby stoupá či klesá hladina různých hormonů v krvi a dokonce i tělesná teplota. Ta se např. u žen s přesnými zákonitostmi mění i během cyklu.

Naše tělo však neladí své pochody pouze den za dnem, ale také dle ročních období (mění se délka dne a noci) a dalších okolností. V případě, že běžný chod privátních biologických hodin nějak dlouhodobě sabotujeme (opakovaně málo spíme, neodpočíváme apod.), či do něj nějak drasticky zasáhneme, tak si negativních dopadů na naše tělo jen těžko nevšimneme. Velmi dobrým ilustračním příkladem jsou přelety přes více časových pásem, jejichž důsledkem bývá zejména zhoršená schopnost soustředění, zažívací obtíže či poruchy spánku.

Čas – kde ho vzít a nekrást?
Žijeme rychle, většinu týdne odtrženi přírody a jejích elementárních zákonů. Musíme stíhat mnoho věcí – pracovní schůzky, rodinu, sport (na solidní úrovni :-), akce s přáteli, zábavu, dovolenou atd. – dny jsou pro moderní lidstvo zkrátka krátké. Jeden můj známý, který spával 5 hodin denně, dokonce s oblibou říkával, že si odpočine až v hrobě. Otázkou je, zda si tělo onen odpočinek nevyžádá o něco dříve. Je smutným faktem, že i většina z nás nedostatkový čas loupí především z času vyhrazeného spánku. V případě, že žijeme i trénujeme na úkor spánku a odpočinku, můžeme počítat s tím, že organismus po oddechu často prahne tak mohutně, že raději pozve na návštěvu nějakou chorobu, která nás zastaví a pokusí se zjednat si pořádek.

Jednoduše řečeno; unavený a vykolejený organismus snižuje svou výkonnost a stává se zranitelnějším. Takový stav je potom bezvadnou startovací metou pro mnohé neduhy.

Biologické hodiny
Člověk, ale i další živé organismy, mají své vnitřní biologické hodiny schované v suprachiasmatických jádrech (SCN). Tyto „hodiny“ nám s téměř 24 hodinovou pravidelností řídí mnoho dějů v těle – např. spánek, bdění, trávení, vylučování, sekreci nejrůznějších hormonů atd. Výzkumy z posledních let předpokládají, že biologické hodiny mladého zdravého člověka běží přibližně v rozmezí 23,7 – 24,5 hodin. Délka periody je pak každému z nás dána geneticky, většina z nás má tuto periodu delší než 24 hodin. Pokud bychom postrádali vnější podněty, budeme tedy neustále „ujíždět v čase“.

Hrubé porušování normálního chodu biologických hodin vyvolá obtíže podobné rychlému posunu přes časová pásma (viz. výše).

Světlo a tma, léto a zima
Práce našich vnitřních biologických hodin je s velkou pravděpodobností závislá na délce dne, a logicky tedy i na roční době. Informace o denní době a období roku vysílá do těla mozek, a to buď pomocí hormonů nebo vyhodnocováním vnějších vjemů. Dříve se předpokládalo, že velkou roli v celém tikajícím soukolí hraje vizuální vnímání světla, to hodiny buď urychluje nebo zpožďuje v závislosti na době působení – večerní osvětlení mělo hodiny zpožďovat a ranní světlo naopak urychlovat.

Poněkud rozporuplná byla v této souvislosti skutečnost, že biologické hodiny nevidomých a také některých druhů zvířat, která nemají dobře vyvinutý zrak, se řídí střídáním dne a noci (u lidí samozřejmě i díky sociálním kontaktům).
A tak bylo nakonec seřizování biologických hodin nedávno připsáno jistým neuronům v sítnici, jež se na vidění nepodílejí. Uvidíme, jaká zjištění přinesou další vědecká pozorování neboť práce vnitřních biologických hodin je stále obestřena mnoha otazníky.

Jisté je, že zmíněné vnější podněty hodiny přímo neřídí, pouze je seřizují; srovnávají jejich chod s reálným světem. Nicméně je dovedou i naprosto „rozhodit“.

Co se děje před probuzením
Naše tělo je v ideálním případě výborně seřízeným strojkem, sestaveným z mnoha častí a okruhů, jež spolu navzájem komunikují. Díky tomuto nastavení jsme nějakou chvíli před probuzením již jaksi vnitřně bdělí, náš organismus předvídá periodicky se opakující děje a chystá tělo na každodenní práci – zvyšuje se hladina glukózy a hormonu kortizolu, srdce zvyšuje výkon, rapidně klesá hladina hormonu melatoninu. Okolo 2. hodiny ráno velmi intenzivně pracují játra a snaží se „vyprat špinavé prádlo“ opravdu do čista (míváte-li noční, není vhodné v této době pít kávu, natož alkohol), dále se např. mezi 5 a 7 hodinou zintenzivňuje práce tlustého střeva (což většina z nás důvěrně zná) atd.

A závěr?
Snažte se porozumět a respektovat své biologické hodiny a pokuste se v maximální míře přiznávat nárok organismu na odpočinek – noční spánek, pomůžete tak svému tělu být v dobré fyzické i duševní kondici. Buďte ke svému tělu vnímaví, neignorujte signály, které vám vysílá. Je naprosto normální, že některé věci vám jdou mnohem snáze ráno, jiné v poledne, další večer.

PS:
„Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.“ (Bible, kniha Kazatel)

Foto: Jan Němec, iStockphoto.com