Gluszyca Marathon — „Sudety po Polsku“

V sobotu se za hezkého počasí s teplotou tak akorát pro závodění jel další závod Kola pro život a druhý díl seriálu MarathonMan Europe 2008 na území Polska.

Autor: Tomáš Gladiš, Miloš Lubas

Maraton s centrem v polské Gluszyci nahradil v sérii MarathonMan-Europe jiný polský závod, a to Karpacz, který byl součástí série vloni. Trať tohoto podniku byla situována do Skalistých a Sovích hor, jež sousedí s českými hranicemi v oblasti Broumovského výběžku. Gluszyca je tedy vzdálena od českých hranic coby kamenem dohodil a dalo se tedy očekávat, že Čechů se tam sejde více. Již při pohledu na mapku trati a hlavně na její profil bylo ale jasné, že Gluszyca Marathon se bude od jiných závodů KPŽ hodně odlišovat: 89 kilometrů a přes 3000 metrů převýšení, takové byly totiž parametry maratonské tratě s označením Giga...

Véna Hornych vysvětluje kudy kam

Pořadatelé z  G&G Promotion v čele s Grzegorzem Golonkem vybrali trať, která bez nadsázky snese ta nejpřísnější měřítka z hlediska technické náročnosti. Na přípravě trati i závodu se navíc podílel i v českých zemích snad všem známý Véna Hornych, který zdejší kraj velmi dobře zná. Ačkoliv trať závodu se kvůli neshodám mezi místními bikerskými spolky ještě na poslední chvíli měnila, Véna sám kvalitnímu průběhu akce obětoval i vlastní výsledek, když se značením trati skončil až dlouho po půlnoci. Vznikla tak náročná (podle Vény Hornycha nejtěžší v Polsku), ale opravdu krásná trať, která účastníky provedla napříč panenskou přírodou s řídkým osídlením.

Centrum závodu se nacházelo na stráni místní sjezdovky v lyžařském areálu Lomnica, kde byly pro závodníky a jejich doprovod vytvořeny standardní podmínky, nevybočující z průměru českých závodů. Obavy vzbuzovaly snad jen první kilometry, které vedly hned po startu netradičně z kopce do první zatáčky na začátku úzké příjezdové cesty do areálu. Otázkou tedy bylo, zda a jak se takřka třísethlavý dav dokáže do první zatáčky závodu poskládat... Nakonec se ale i toto místo obešlo bez problémů a po desáté hodině dopoledne byl závod na 89 kilometrů odstartován.

Smolař Martin Horák

První metry tratě vedly po (pro Polsko typické) rozbité asfaltce třetí třídy, proti nimž jsou zubožené české okresky luxusní dálnicí. Poslední zbytky asfaltu se ale záhy vytratily a plynule se přešlo do terénu a prvních pět kilometrů se závodníci potýkali s prvním stoupáním do nadmořské výšky okolo osmi set metrů. Druhé stoupaní nešlo ani vyjet a muselo se tlačit. V tu chvíli ještě závodníci netušili, že v tomto smyslu se ponese trať závodu ještě víckrát... Závodníci se doslova „vydrápali“ na hřeben Skalistých hor, odkud byl nádherný výhled dolů do krajiny. Na pomezí česko-polské hranice pak vedl famózní singleltrail, který dokonale rozdělil startovní pole na jednotlivce a menší skupinky, a když po sjezdu projížděli bikeři znovu městem,  mohli si poprvé odpočinout. Na 22. km čekal účastníky nevšední zážitek v podobě asi 700 metrů dlouhého průjezdu starou podzemní továrnou Osowka, která měla za války sloužit Hitlerovi jako tajná výroba zbraní. Místa nad hlavami závodníků v osvětlené štole bylo poskrovnu a v jednom místě bylo nutné z biku sesednout, aby jezdci překonali dřevěné schody do druhého poschodí haly, odkud se vyjelo ven.

O 10 km dále se již začalo stoupat na nejvyšší bod tratě, jímž byla Wielka Petra KottováSowa (1015 m.n.m.). Následný rychlý sjezd po kamenech byl pro nebojácné bikery možností, jak poodjet pronásledovatelům, někoho si naopak sjet a nebo se po defektu procvičit ve výměně duše. Zhruba v polovině trati, severně od Gluszyce, stálo v cestě vícero nepříjemných, prudkých stoupání a v jedné skalnaté pasáži se kola nesla i na zádech.

Do konce závodu už nezbývalo více než 30 kilometrů a na první pozici se za poslední občerstvovací stanicí na Andrzejowce objevil Martin Horák (Rock Machine-Cyklomax). Tentokrát v tom však nebyla jeho výkonnostní převaha — Martin sám netušil, že jede na první pozici a na otázku kolik lidí je před ním, dostal tuto překvapivou odpověď. V tu chvíli už bylo jasné, že se něco stalo, a problém byl brzy odhalen. Gluszyca Marathon není prvním závodem, který utrpěl řáděním nesportovních vandalů — ti zde úmyslně přeznačili trať a přetočená šipka tak svedla ze správné cesty nejednoho účastníka. Nešťastníci si tak prodloužili závod o další náročný kopec úzkou cestičkou mezi borůvčím, vyšlapanou snad jen lesní zvěří, a změnu ve značení tak napravila až motospojka.

Nejtěžší sjezd dne čekal na bikery na 72. kilometru. Vedl mezi křovisky a po kamenech a byl natolik prudký, že ho snad nikdo nesjel celý! V závěru ještě zbývalo podřadit a z údolí se dostat na poslední kopec. Slalom po sjezdovce v areálu Lomnica už byl pro mnohé borce vysvobozením z několika hodin trvajících útrap. Na rozdíl od lyžařů nebylo projetí cílovou fotobuňkou spojené s maximální rychlostí, protože bikeři museli ještě zatočit zpátky do svahu a po dalších sto metrech mohli konečně slastně padnout do trávy. 

A výsledky? Kvůli zmíněným problémům se značením se jejich vyhlášení neobešlo bez předchozích dohadů a sporů. Martin Horák byl po podaných prostestech diskvalifikován a oficiálně se tedy ve výsledkové listině na prvním místě objevilo jméno Ondřeje Fojtíka (Toyota Dolák) — čas 4:51:21. Druhé Ondřej Fojtíkmísto získal Karel Hartl(Kellys Racing Team) a třetí příčka připadla Martinu Hamanovi (Superior Riders). Ženskou kategorii opanovala letošní suverénka Kola pro život Petra Kottová (Toyota Dolák) ve vítězném čase 6:10:12. Druhé místo a pohár za něj zůstal v Polsku díky Justyně Frączek a třetí dojela  Jana Kábrtová (Spinning MB — Alpine Pro).

Gluszyca Marathon je závod typický poctivými a spravedlivými kopci a sjezdy  místy až nejezditelnými. Po pořadatelské stránce závod za českými podniky pokulhával, ale vše bylo vykoupeno tratí v nádherném prostředí. Většina účastníků si vedení tratě pochvalovala, ačkoliv jedním dechem často závodníci dodávali, že se jedná o nejnáročnější závod, který kdy jeli. Gluszyca si tak mezi českými bikery vysloužila nálepku „české Sudety, ale těžší“, což o lecčems svědčí...

Dalším závodem Kola pro život je exhibice 25. června VC České spořitelny - Pražské schody. Kteří zahraniční profesionálové do Prahy přijedou letos? Nechte se překvapit, zítra vše organizátoři prozradí na tiskové konferenci.

Výsledky závodu naleznete na www.sportchallenge.pl

Foto: Miloš Lubas
Text: Miloš Lubas & Tomáš Gladiš

Přečteno - 8054x Tagy: kolo pro marathony 2008
Zapojte se do diskuze

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #6 Petr - vloženo: 22.06.2008 v 19:37:43

    pro Lukáše - Lukáši, s Dítětem jsem jel já a né Zdenek,musel jsi si nás splést ,ani se nedivím?

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #5 lukáš - vloženo: 19.06.2008 v 15:49:47

    to michal - Hakl na naši skupinku v polovine trati volal odkudsi a ptal se veny na trat,pry asi pichl.... rozhodne ho pak nikdo nevidel že by předjíždel no a ve vysledkach 4.flek. Stieber celý závod kdesi a najednou v mistě kde sem se ztratil(13km před cílem) tak jede s Děckem.
    Vím že Olda výkonostně patří tam kde dojel ale proč disknou Martina a jeho ne když oba zahnuli blbě? U Oldy to není poprvé, vzpomeňme na čp 1/2 marathonu na Zadově, kdy skupinka pár závodníků blbě zahnula ale jen on pak šel na bednu.
    Myslím že to není moc fér....

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #4 michal - vloženo: 19.06.2008 v 00:25:06

    toyota Dolák - pro Lukaše:Zeptat se můžeš,máš nějaké konkrétní na mysli?V podstatě dojeli v první desítce Fojtík,Hakl,Stieber.Předpokládam ,že dva znich museli být dle tvého tvrzení někde "kdesi vzadu".

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #3 tulda - vloženo: 17.06.2008 v 17:27:09

    . - Taky sem na jednom miste zabloudil, kdyz cedule ukazovali dvema smery. Docela sem si zanadaval, ale jestli je to skutecne tak, ze znaceni "upravili" domorodci, tak nema cenu nadavat na poradatele. I kdyz nejaky lidi aspon na par odbockach byt mohli, nemluve o absolutni absenci zachranny sluzby. Jedina sanitka v cili je docela silny kafe, vzhledem k narocnosti zavodu. Clanek hezkej, zavod se mi zhnusil po 2. noseni kola na zadech a hnusil se cim dal vic, pri snaseni kola opet na zadech. Singly sice krasny, ale noseni bylo fakt moc

    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #2 tomáš - vloženo: 17.06.2008 v 15:07:14

    Nejen toyoty ... - a nebyli to jen toyoty dolák,ale i další "závodníci"...Já osbně se pohyboval na chvostu závodního pole dlouhé trati,a na občerstvovačkách si polští závodnící zjišťovali od pořadatelů kudy nejrychleji do cíle ...a to mluví samo za sebe a i sám sem viděl jak někteří závoďáci co jeli předemnou opuští značenou trať a hurá zkratkou do cíle...hlvní příčinou byla ůplná absence pořadatelů !!!Což v některých usecích trati bylo nepochopitelné!!!Jinak trať a její značení bylo dobré,náročné ale i přezevšechny problémi super :-)Možná jen ty sprchy by příště neměli chybět:-)

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #1 lukáš - vloženo: 17.06.2008 v 13:46:03

    toyota dolák - můžu se zeptat jak se dostali někteří závodníci toyoty dolák do první desítky, i když byli v půlce závodu kdesi vzadu? Horáka disknou ale jiné ne?

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744