Příběh o Matěji Mazníkovi Kolomazníkovi

Matěj Mazník, jak se práče jmenovalo, z hloubi duše nenáviděl vrzání a skřípání a snad proto neustále mazal hřídele a čepy vozů, aby se vše dobře a lehce točilo....

Autor: Press News

Pověst praví, že husitský hejtman a zakladatel města Tábora Petr Hromádka z Jistebnice měl velice schopné a šikovné práče. Matěj Mazník,  jak se práče jmenovalo, z hloubi duše nenáviděl vrzání a skřípání a snad proto neustále mazal hřídele a čepy vozů, aby se vše dobře a lehce točilo.

Jednou při opravě vozu Matějovi náhodou uteklo kolo z vršku až do potoka a to ho natolik zaujalo, že si vyrobil kolo z kmene stromu a s tím dělal pokusy. Zjistil, že kolo opravdu z kopce dolů běží velikou rychlostí a přemýšlel jak to zařídit, aby se na tom kole mohl vozit i on sám. Nejprve provrtal střed svého kola a na dřevěný čep, který provlékl otvorem, přidělal dvoják z větve a na větev se pokoušel naskočit, když kolo pustil z kopce. Někdy se mu to i povedlo, ale jakmile větev zatížil, začala brzdit a kolo se zastavilo. Udělal tedy kolo s dvojákem ještě jedno, dal je proti sobě a větve svázal. Také už se nepokoušel na kola naskočit, ale v místě kde měl větve svázané si sedl. Teď už se dalo mluvit o jakési jízdě a Matěj měl velikou radost, když se mu někdy povedlo sjet celý kopec bez pádu.

Veškerý volný čas teď věnoval vylepšování svých kol a dosáhl také značné zručnosti při jízdě, i když to bylo za cenu šrámů, boulí a modřin. Ostatní práčata se o jízdu také pokoušela, ale Matěj byl nejšikovnější. Postupně jak se zdokonaloval, začínalo mu vadit, že se kola nedají řídit. Přišel na to, že když vidlice svázal trochu křivě, tak kola nějak zatáčela, ale on snil o řízení jako u vozů,aby kola jela  tam, kam chce on. Po mnohých neúspěšných pokusech ho nakonec napadlo přední dvoják přivázat na stojato tak, aby bylo možné s ním otáčet a teď teprve to vypadalo trochu slibně. Kola se skutečně nechala řídit větví, kterou přivázal na horní konec vidlice. Na větvi, která byla přidělána ke středu zadního kola a směřovala šikmo dolů, se však špatně sedělo. Bystrý Matěj to vyřešil geniálně. Doprostřed šikmé větve přidělal další větev a tu omotal starou kůží a měl relativně pohodlné sedlo. Teď už to byla jiná jízda. Jediné, co bylo ještě  trochu nepříjemné, byla veliká váha kol, která si Matěj sekal ze stromů. Dělal je sice pořád užší a nechával je vyschnout, ale pořád se mu zdála zbytečně těžká. Zkusil tedy dlátem vysekávat v kolech otvory a opravdu je podstatně vylehčil, jenže kola zase měla tendenci praskat. Jednou, když Matěj nadával nad prasklým kolem, uslyšel ho kovář. Byl to dobrák a bystrého Matěje měl rád, protože mu občas i vypomáhal v kovárně. Navrhl mu, že by zkusil na kolo natáhnout tenkou obruč, která by kolo hodně zpevnila. Teď teprve to bylo ono a kola přestala praskat.

Od této chvíle nedal Matěj bez kol ani ránu. Naučil se po rovině odrážet nohama, takže kola tlačil jenom do kopce, ale z kopce uháněl velikou rychlostí, až se všichni divili. Přitom kola neustále mazal, protože zjistil, že jedině dobře promazaná kola jedou lehce a rychle a také nesnášel skřípání. Pro tenhle účel mu kamarád kovář vyrobil ze staré přilby velikou maznici a Matěj jí vozil na řemínku přes ramena pořád s sebou. Pravděpodobně proto se mu začalo říkat Kolomazník a v pověstech už vystupuje jako Matěj Kolomazník.

Pověst také praví, že Matěj Kolomazník jednou dokonce pomocí svého kola zachránil život malému chlapci. To bylo tak.

Jednou navečer sjížděl Matěj na svém kole z kopce kolem rybníka kousek za Jistebnicí a všiml si, že na hrázi je nějak podivně živo. Zatočil tedy tím směrem a přijel přímo ke skupince dětí, která rozčileně ukazovala na hladinu nedaleko hráze, kde byla největší hloubka. Teď si teprve Matěj všimnul, že se tam topí chlapec. Plavat tenkrát nikdo neuměl, a tak to vypadalo, že se chlapec utopí, ale Matěj nezaváhal ani chvilku a hodil svoje kolo do rybníka tak, aby se ho topící mohl zachytit. Ten to také s vypětím posledních sil udělal a Matěj s pomocí dětí na hrázi ulomil dlouhou větev a kolo s držícím se hochem přitáhli ke břehu. 

Tato epizoda měla v konečném důsledku velký vliv na další vývoj kola, protože Matějem Kolomazníkem zachráněný chlapec byl synem významného jistebnického občana a ten z vděčnosti nechal pro Matěje podle jeho plánů a zkušeností udělat nové kolo, které mělo lehoučká loukoťová kola, měkké polstrované sedlo i jakási řídítka a na němž Matěj dosahoval nevídané rychlosti.

Jednou jeho rychlá a bravurní jízda zaujala samotného hejtmana Petra Hromádku, a proto ho začal využívat jako rychlého posla. Když se Matěj osvědčil při předávání zpráv po okolí, začal ho hejtman posílat i na delší cesty a nemohl si prý svého rychlého a spolehlivého posla vynachválit. Všude, kam přijel, byl středem pozornosti a byl velice obdivován pro svůj podivný stroj. Často prý se našli odvážlivci, kteří chtěli jízdu na zvláštní věci vyzkoušet, a Matěj byl ochotný tomu, kdo měl odvahu, svoje kolo půjčit, ale každý hned padal, a proto byl posel na zvláštním stroji velice vážený pro svoji šikovnost.

Po porážce příznivců Petra Hromádky a jeho popravě v Chrudimi v roce 1421 mizí i stopa po Matěji Kolomazníkovi, který odjel se zbylými husity na Spanilé jízdy hlásat svou víru a zcela jistě se na svém kole dostal i do dalších zemí Evropy, kde si vyráběli jeho napodobeniny. Můžeme se oprávněně domnívat, že Matěj Kolomazník z Jistebnice  patří k lidem, kteří se zasloužili o vynález zvaný jízdní kolo a předešel tak o stovky let třeba norimberského novináře Johana Hautzche (1650),  Francouze Médé de Sivrac (asi 1791) i Karla Draise, který se většinou udává jako oficiální vynálezce jízdního kola a který si v roce 1818 nechal patentovat otočné přední kolo. To kolo, na kterém nebo jemu podobném se kolem roku 1420 proháněl po malebné krajině kolem Jistebnice Matěj Kolomazník.

Příběh o Matěji Kolomazníkovi se vypráví v Jistebnici z generace na generaci a v této podobě se dochoval do současnosti. Při nedávném odbahňování jistebnického rybníku zvaného Chadimák se našlo torzo Matějova kola, které je v péči místních cyklistů chystajících se vyrobit jeho repliku, a kteří také na paměť Matěje Kolomazníka pořádají  7. června 2008 závod  horských kol Jistebnický kancionál České spořitelny, na který Vás tímto příběhem zveme. Start je v 11 hodin z Jistebnického náměstí. Více na www.kolopro.cz

Pavel Rybařík

Přečteno - 4183x Tagy: kolo pro
Zapojte se do diskuze

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #1 majk - vloženo: 05.06.2008 v 16:42:07

    hehe :)) najs :)

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744