Lukáš Frýba: pevná vůle porazí i cukrovku

Mnozí z vás jej možná potkávají na MTB závodech po celé republice. A přitom možná ani netušíte, že Lukáš Frýba nesvádí boj jen s tratí nebo soupeři…

Autor: Milan Noha
Lukáš Frýba: pevná vůle porazí i cukrovku

Existují různé metly lidstva. Alkohol, drogy, hladomor, nemoci. Člověk jako takový svým životním stylem často působení těchto stručně načrtnutých negativ sám vyvolává. Jsou ovšem i případy, kdy se objeví taková životní obtíž, jež dokáže jedince z běžného života doslova diskvalifikovat, aniž by měl, alespoň na první pohled, jakoukoliv možnost problém korigovat. Takovou nemocí je například cukrovka – diabetes mellitus takzvaného prvního typu. Ovšem, jak vyplyne z následujících řádků, zoufalství ani v tomto případě není na místě…

 Lukáš Frýba sportuje odmalička. Nejvíce mu ale učarovala cyklistika: silniční, ale i ta horská, jíž se věnuje dodnes. Jeho sportovní kariéra utěšeně rostla, v roce 2006 se například v Plzni stal amatérským mistrem republiky. A úspěchů přibývalo, trénoval naplno. Až v roce 2010 přišla rána.

Během jarního soustředění na Mallorce začal hubnout. Ne však tak, jak byl zvyklý. Namísto obvyklých pěti kilogramů najednou během dvou měsíců zaznamenal úbytek hmotnosti o celý čtyřnásobek! Až jeho kamarád Václav Vacek, cyklista a zároveň primář třebíčské nemocnice, mu doporučil lékařské vyšetření. A stalo se to, co přinášejí horečnaté sny. Z výsledků lékařských testů vyplynul ortel, který se Lukáš dozvěděl zostra a bez příkras. Najednou, telefonicky. Diabetes, typ 1.

„Lidé z velké většiny vnímají cukrovku jako nemoc těch, co mají rádi sladké, nesportují a vyhledávají alkohol. To je ale případ cukrovky 2. typu. Dvojka, řekněme, je momentální selhání slinivky, jež produkuje inzulín. Člověk to může korigovat kromě jiného třeba dietou. Jsou to vesměs případy, kdy si lidé slinivku sami zničili,“ vypráví Lukáš Frýba. Málokdo si tudíž představí cukrovkáře sportovce. „Cukrovka ale může být i vrozená. Buď se s ní člověk přímo narodí, nebo se metabolickým dějem odstartuje v mladém věku, tak do 35 až 40 let. To je typ 1. A nevybírá si. Člověk, v jehož rodině jsou k tomuto onemocnění dědičné dispozice, žije normálně. Pak náhle, bez varování, přijde zlom a slinivka během chvilky spadne s produkcí inzulínu o 80 % a následně až na nulu. A to je vlastně můj případ. U nás měla diabetes babička. Teď i já,“ dodává Lukáš.

Poté, co strávil první ránu, musel Lukáš okamžitě do nemocnice. Hlavou se mu honila tvrdá realita – bez šance na uzdravení, závislost na inzulínu. Ale začal bojovat. Hned si na internetu vyhledal problematiku cukrovky u sportovců a zjistil, že např. v USA je špičkový tým cyklistů s cukrovkou. K tomu říká: „Nejdřív to vypadalo, že mi sport zakáží, ale v modernějším diabetologickém centru v Brně mě naopak ve sportu podpořili a já po prvotních komplikacích zase začal trénovat a vracel se výkonnostně zase nahoru,“.

Začal tedy znovu závodit. Detailně musel poznat sebe sama, své tělo a jeho nároky na příjem a výdej energie. Vše konzultoval s lékaři. „Musím si píchat inzulín, používám takový, který působí okamžitě. A když dodržuji předem stanovená pravidla, jde závodění i s inzulínem.“ Musí proto vždy mít u sebe nějaký rychlý zdroj energie: tyčinku Mars, energetické tablety a další. Jedině tak se ubrání hypoglykemickému šoku. „Pokud mě někdo uvidí nezraněného, ale malátného, je dobré dodat cukry, tablety, dát napít koly… zkrátka cokoliv sladkého,“ doplňuje Lukáš.

Své zkušenosti si Lukáš nechce nechat pro sebe. „Spousta diabetiků netuší, jak jim sport může pomoci. Nejen snižováním hladiny cukru, ale i rychlejším metabolizmem a rozšířením cév při sportu se lépe prokrví i periferie těla, které jsou přebytečným cukrem ucpány. Chci, aby se vědělo o rozdílech mezi diabety. Chci, aby lidé uměli diabetikovi pomoci. Já sám jsem moc vděčný těm, co pomáhají mně,“ říká závodník, jenž letos hájí barvy týmu Gold´s Gym – Cyklopoint Brno.

Lukáš Frýba se vrátil do cyklistického pelotonu. Trénuje i žije naplno a má i výsledky. V seriálu závodů Kolo pro život byl vloni 10. v Úpici, 17. na Zadově a v Olomouci, na ČEZ maratonu byl druhý, když mu vítězství uniklo až v závěru. V drsném etapovém závodě Beskidy MTB Trophy v Polsku byl vloni čtyřicátý, a to do cíle po čtyřech dnech dojelo jen 320 závodníků ze šesti set startujících. Nikdo z nich však netrpí diabetem…

 

Foto: Mirek Chládek

 

Přečteno - 10436x Tagy: lukáš frýba cukrovka
Zapojte se do diskuze

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #7 Lukáš Frýba - vloženo: 17.04.2012 v 11:00:40

    odpověď na pajaso — #6 Zdravím, určitě, hlavní pravidlo kterým se řídím je, nad cukrovkou nezvítězím, můžu pouze remizovat a nenechat se ní omezit. Jestli sem cukrovku poznal nebo ne, to poznám v sedmdesáti, jestli nebudu slepej, s oběma ledvinama a všemi prsty na nohou. Co se týče poznámky o myslám nemyslím, jestli sem v balíku sám diabetik,,,to určitě ne, na závodech bývají i tisíce závodníků, z nich je většina anonymní. Autor špatně formuloval poslední větu,samotného by mě zajímalo, kolik nás vlastně na závodech je? Zde šlo hlavně o medializaci tématu, je spousta věcí, které se dělá špatně v prevenci ale třeba informovanosti možností pro nás diabetiky. Jsem rád i za kritiku. Ať se i tobě daří, ve sportu v životě....

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #6 pajaso - vloženo: 17.04.2012 v 10:12:25

    Zdar,přeji ti hodně úspěchů a sladký život s touhle životní partnerkou.Jen nepodlehni představě že ji znáš,je pěkně zákeřná!!!A nepodléhej představě že jsi v balíku sám dibetik. :-)) Sportu Zdar

    p.s.jinak je tento článek hrozný!!!!

    1. na tento komentář reaguje Lukáš Frýba — #7
    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #5 jenikmar - vloženo: 16.04.2012 v 19:08:42

    Tak to já mám tento týden 3 leté výročí s touto nemocí. Průběh zjištění u mne vypadal podobně jako u Lukáše, včetně toho, že to vypadalo, že mi sport nejprve zakážou, ale pak jsem se dostal do IKEMu a už to vše nevypadalo tak černě. Ten tým z USA mi také zvedl náladu :-)

    Jinak mne se docela osvědčili Carbosnacky. Mají hodně příchutí, takže se to nepřejí a tím že to je v tekutém stavu, tak po zapití vodou se to dá jíst i v kopci, což se třeba o Tatrance říci nedá.

    Jinak používám už cca dva roky inzulinovou pumpu a musím říct, že bych už se k peru nechtěl vracet, kompenzace je daleko lepší a při sportu jednodušší. Také se mi osvědčili senzory pro kontinuální monitoring glykemie.

    Kdyby si chtěl někdo s přítomných "diabetiků jedničkářů" povyměňovat zkušenosti, tak se nebráním, rád se přiučím nebo naopak někomu poradím. Pro kontakt zde uvádím svůj email: jenikmartin@seznam.cz .

    Také ještě doporučuji požádat svého doktora, aby vám napsal Glucagen. Já ho na závodech vozím přilepený na rámu a u sebe mám kartičku s návodem co dělat v případě, že mne někdo najde jak psal Lukáš nezraněného, ale malátného. Na to že mám u sebe tu kartičku mám upozorňující nálepky na kole a na helmě ve znění:

    JSEM DIABETIK

    I,M A DIABETIK

    Find my ID card./ Najdi mou kartu.

    Všem diabetikům bych chtěl vzkázat, nestyďte se za svou nemoc, naopak o ní dávejte svému okolí vědět. Může vám to jednou zachránit život. Přeji všem hodně sil a pamatujte, hlavně to nevzdávat.

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #4 nooski - vloženo: 16.04.2012 v 17:35:55

    Zrovna v těchto dnech mám taky 2 leté výročí s touhle "partnerkou" na celý život. Cyklistice se věnuju 13 let (hlavně ovšem jezdím pro radost, závodům se vyhýbám) a 2 roky s Diabetem 1. typu. Také mi dal jiskru naděje v článku nepřímo zmiňovaný cyklistický tým Type 1. Když s tím dokážou závodit, tak já se dokážu dostat taky zpátky do formy. Začátky byly těžké, člověk začínal téměř od nuly. Dlouhodobě vysoká hladina cukru v krvi a týdení pobyt v nemocnici člověka hodně oslabí, ale během několika týdnů už to zase jezdilo. A naprosto souhlasím s tím, že cyklistika je pro diabetiky perfektní sport. Glykémie se drží v rozumných mezích. Přeji Lukášovi i ostatním diabetikům hodně štěstí a vůle. Bohužel tenhle boj nejde zatím dost dobře vyhrát, ale každý den se s dá znovu bojovat. Dum spiro spero!

    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #3 Storck - vloženo: 16.04.2012 v 17:24:04

    Lukáše znám už z dřívějška a o jeho cukrovce jsem do teď neměl ani ponětí... Tak přeji hodně štěstí v životě i v ve sportu ;-)

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #2 Jary - vloženo: 16.04.2012 v 14:07:46

    Skvely clanek a tema! Mozna mohlo byt zmineno, ze Lukas pracuje pro spolecnost Moose a myslim, ze ho kazdy zna nejen jako cyklistu, ale predevsim dobrosrdecneho cloveka, ktery dokazal zprostredkovat produkty Moose jako sponzorsky dar a tim pomohl a pomaha rade cyklistum aniz oni vedi s cim sam bojuje! Clanek je zbytecne skromny, ale to vetsinou u lidi kteri opravdu pomahaji uz tak byva! Hodne zdaru a predevsim vyher v souboji s cukrovkou!

    odpověz na tento komentář
  7. avatar
    #1 Dejvi - vloženo: 16.04.2012 v 13:56:38

    To je super, jen tak dál... Přeju hodně úspěchů!

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744