Americký šampionát

Galerie fotografií a report z amerického šampionátu, který nám představuje Pavel z L.A.

Autor: Jan Němec

Po vydařeném pátku, mě a ostatní čekala ještě lepší sobota a neděle. Počasí bylo opět skvělé a sluníčko  nás hřálo již od rána. V sobotu byly na programu různé sjezdy, od Super D až po Kamikadze. A také mountaincross nebo chcete-li fourcross. Tak jsme se mohli těšit na zajímavou podívanou, a tak tomu také bylo.

 

Hned dopoledne se postaral o jedno velké překvapení John Tomac, žijící legenda tohoto sportu. A porazil všechny, ať ty mladé, starší či profíky. Na trati nazvané Kamikadze downhill se dosahuje rychlosti až 90 km/h. Nic technického, ale pekelná rychlost se nabere už od začátku. Sám Johny T řekl: “Když závodil  Ned Overend v x-country, tak jsem si řekl, že to dokážu i já ve sjezdu“ a ještě dodal: „po včerejším tréninku jsem se cítil, jako bych nikdy neodešel ze scény MTB!“. Jako jediný se dostal pod pět minut a porazil střelce typu Colin Bailey nebo Kirt Voreis. Jen pro zajímavost, na start Kamikdze DH se postavilo přes sto jezdců.

 

Krátce po poledni začal závod ve sjezdu kategorie expert. Bylo to velice vzrušující sledovat jezdce v sekci nazvané “waterfall” neboli vodopád. Sám jsem shlédnul možná 30 závodníků v té pasáži a hrůzostrašných pádů jsem viděl asi pět. Pár z nich jsem zachytil na svůj fotoaparát a tak máte možnost vidět, jak se tak dá dobře vystrašit přítomné diváky. Ale jinak jsem spolu s nadšenci této skvělé podívané viděl pěkné průjedzy, v lepším případě i polety. Nikdo se vážně nezranil. A když někdo spadl, zvednul se a opět pokračoval, tak sklidil od všech přitomných ovace a ohromný potlesk.

 

NA hodinu třetí byl naplánovaný start perly toho dne - 4X. Sešli se snad všichni favorité, jak v mužské, tak i v ženské elitní kategorii. Nechyběli medailsté z nedávného MS v Les Gets – Eric Carter, Tara Llanes a Jill Kitner. A tak nás čekaly zajímavé souboje a někdy i pěkné loktovačky, které k tomuto sportu neodmyslitelně patří. Nejdříve bylo finále v ženské kategorii. Tam měly svést souboj o vítězství Tara Llanes a Jill Kitner. V letošní sezoně se podařilo Taře porazit Jill jen  jednou a jinak byla věčně druhá a nebo třetí na MS, kde obě Američanky porazila naše Jana Horáková. O horké favoritce tedy nebylo pochyb. Až do půlky tratě to vypadalo, že Jill opět vyhraje, ale pak za to Tara pořádně vzala a Jill konečně porazila. Ve finále mužů si to rozdávali loket na loket po celou dobu Lopes a Carter. Brian trochu víc zabral v závěru a tak těsně porazil Erica Cartera. Ale radost měli oba a kupodivu štastněji vypadal druhý Eric.

 

Posledním závodem v sobotu odpoledne byl Super D sjezd. Je to závod kde se jede převážně dolů a sem tam i do kopce. Jeho délka je zhruba 15 km a tak se v něm dá pořádně vyšťavit. Zmíním se jen o závodu žen, kdy si to mezi sebou rozdaly dvě „Luny“, Alison Dunlop a Marla Streb. Obě daleko za sebou nechaly zbytek závodnic. Vyhrála o pár sekund Marla Streb a to jela zhruba půlku trati na prázném zadním kole. Dokázala, že to je prostě paní sjezdařka. Potom k nim přišla s gratulací kolegyně Kathy Pruitt. Udělali jsme společnou fotku všech s hlavním manažerem a pak Marla ukázala jak je “praštěná”. Alison ji navedla, aby něco ukázala, něco přede mnou, fotografem. Tak se otočila zády a začala kroutit “zadkem”, ale v té chvíli mě zrovna došla pamět ve foťáku. A tak jsem říkal, že to nemůžu vyfotit. A tak to ještě pro mě zopakovala, ale byl jsem z toho všeho tak překvapený, že jsem fotku prostě nebyl schopný udělat.

 

To bylo z programu závodů ten den všechno a pak už cěkalo na ty nejlepší vyhlášení vítězů v centru města. To jsem si nemohl nechat ujít, už kvůli Johnymu T, ale také jsem byl zvědavý co opět předvede šílená Marla Streb. Opět nezklamala, místo aby postříkala kolegyně šampaňským na stupních vítězů, tak do sebe kopla celou flašku. Sice trochu rozlila po sobě, ale zbytek vypila až do dna.

 

Po vyhlášení vítězů byla párty s živou hudbou a pak další párty v nočním klubu. Ta byla o mnoho lepší, hlavně pro mě a tak jsem si to hodně užil.

 

Noční párty mě dala trochu zabrat a tak jsem se z postele vyklubal až později. Ale vůbec to nevadilo, protože byly v plánu už jen dvě odpolední disciplíny, shortrack a downhill. Vše za účasti elitních profesionálů. Nebylo tak pochyb, že uvidíme jen to nejlepší.

 

Krátce po krásně zazpívané americké hymně místní fobalistkou se na trať vydaly ženy v shortracku a tam jasně od začátku figurovala vepředu Alison Dunlop. Tři závodnice se jí držely zhruba třetinu závodu, ale pak už Alison jela sólo a za každé kolo v čele vydělala sto dolarů. Tak si přilepšila o několik stovek za půl hodinu. Co se týká mužů, tak také vydělávali dolary, ale tam to tak jednoznačné nebylo. Nakonec se z vítězství zaslouženě radoval vítěz pátečního x-country, Jeremy Horgan-Kobelski.

 

Bohužel jsem cíl tohoto závodu neviděl, protože jsem spěchal směrem nahoru zachytit sjezd v elitní kategorii. Nic jsem nezmeškal a čekal jsem co předvedou ženy na velkém skoku. Musím říci, že většinou to velmi elegantně sjely. Až na dvě, které to prostě skočily jako málokdo z mužů. Měly v tom prsty opět “Luny” Marla Streb a Kathy Pruitt. Mezi nimi jela April Layer, ta svůj skok neustála a ustlala si, ale rychle se zvedla a pokračovala. Stálo jí to pár sekund a skončila až sedmá. Marla Streb vyhrála s velkým náskokem 17 sekund na druhou Lisu Sher! Kathy Pruitt byla až čtvrtá.

 

To nejlepší na konec, jak se říká. A tak tomu také bylo u mužů sjezdařů. Skoro všichni předvedli, že jsou opravdovými profesionáli a brzděním v nejtěžším úseku si nelámali hlavu a naopak někteří ještě šlapali. To opravdu vyráželo dech i mě. Všichni úsek nazvaný vodopád projeli, popřípadě skočili velmi čistě. O náznaku pádu se nedá vůbec u nikoho hovořit. Vyhráli mladí a neznámí jezdci. Vždyť dva z prvních třech jsou jěště junioři! A vítěz? Průměrný záodník z Colorada, který vždy jezdil kolem patnáctého místa v Norba sérii. A jméno? Chris Del Bosco, určitě bude dobré si jeho jméno do budoucna zapamatovat. Ještě o sobě dá vedět. Pro úplnost, druhý byl Duncan Riffle a třetí skončil Henry O’Donnell. Všechno to jsou neznámá jména, ale to je budoucnost amerického sjezdu, který v poslední době byl hodně dlužen své pověsti.

 

Na stupních vítězů měli všichni radost ze svých výsledků, hlavně ti mladí. A tím skončilo americké mistrovství MTB. Jaké bylo? Myslím si, že bylo hodně vydařené a vyděli jsme vynikající výkony a také návrat starých “koňů” Johna Tomaca a Neda Overenda. Závěrem bych chtěl poděkovat všem kdo se o to všechno postarali. Závodníkům, pořadatelům, stovkám dobrovolníků a také středisku Mammoth lakes za krásné prostředí a pohodu, kterou vyzařovalo do okolí.

 

 

 

Text a foto: Pavel (MTBS.cz, Los Angeles)

Přečteno - 6286x Tagy: downhill bike cestovani fr freeride
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. OstatníZ Valašska do JAR. Čeští traséři odjeli mapovat bikové traily v Africe
    Z Valašska do JAR. Čeští traséři odjeli mapovat bikové traily v Africe
  2. Týmy a klubyHugo Robenek jde do Kellysu
    Hugo Robenek jde do Kellysu
  3. OstatníNa bikový zájezd s Kudrnou
    Na bikový zájezd s Kudrnou
  4. OstatníBike Tour: Jedovnice - Singltrail Moravský Kras
    Bike Tour: Jedovnice - Singltrail Moravský Kras
  5. OstatníPřed čtyřiceti lety se v Kalifornii začalo závodit na horských kolech
    Před čtyřiceti lety se v Kalifornii začalo závodit na horských kolech
  6. OstatníPodpořme stavbu Trutnov Trails na Hithitu
    Podpořme stavbu Trutnov Trails na Hithitu

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744