Maverick Durance TEST

Durance v praxi

První, co na Mavericku potěšilo, je vzhled. Je to sice velmi subjektivní kapitola testu, ale nám se prostě jednoduchý černý design rámu s modrými aplikacemi v kombinaci s křiklavými koly a zelenými doplňky líbil. V dnešní době, kdy se grafici velkých firem předháněji v kombinaci barev, linek a co největším počtu log a rychlých nápisů je vzhled Durance jednoduchý a přesto poutavý.



Podíváme-li se na geometrii, musíme konstatovat, že je poměrně specifická. Může za to více položená sedlová trubka, konkrétně pod úhlem 72 stupňů. V praxi to znamená, že čím výše máte vysunutou sedlovku, tím více se vám zvětšuje vzdálenost mezi sedlem a řidítky a je třeba ji korigovat posunutím sedla více dopředu. Pokud nepreferujete hodně krátký a vzpřímený posed, neměli byste v tomto směru mít problém.
Na 186 cm vysokého testridera jsme zvolili větší ze dvou možností, tedy XL. Znamenalo to lehce sportovnější posed, který ovšem výborně vyhovoval a seděl ke stylu kola.

Durance je svým určením trailbike se závodním nádechem. Konstrukce rámu je navržena tak, že se tlumič při šlapání tahem řetězu zavírá. Nejvíce to můžeme pozorovat při jízdě ze sedla, kdy se tlumič a zadní stavba skoro nehne.
Do výjezdu je možné si pomoct snížením zdvihu vidlice kolečkem na pravé noze. Zdvih se sníží asi o třetinu na přibližně 10 centimetrů, ale vidlice dál zůstává aktivní. Nejde tedy o klasický lockout, stejně tak nezavřeme ani zadní tlumič, který nabízí jen nastavení odskoku.
Že se stoupáním nemá Maverick žádný problém se ukázalo nejen při tříhodinových výjezdech v okolí Lago di Garda, kde došlo na všechny povrchy i sklony. V testované velikosti zůstával klidný a ve stoupavosti v prudkých úsecích si nezadal ani s xc speciály.

Bike si ale užijete především ve sjezdech. Tady zdvihy dovolí hodně a zejména více než 15 centimetrů nad předním kolem je hodně komfortní hodnota, jejíž důkladné využití vám pustí dost adrenalinu žilou.
Chod zadní stavby a tlumiče je více progresivní, malé nerovnosti mu i při lehce vyšším než doporučeném tlaku neuniknou. Svou roli tu hraje také poměrně velká páka na tlumič při jízdě v sedle.
I při zmíněné větší velikosti s kolem nebyl žádný problém s ovladatelností v technických pasážích. Podíl na tom měla i příjemně tvarovaná karbonová řidítka Truvativ Noir se šířkou 64 centimetrů a velmi příjemné silikonové gripy, které ale vyžadují minimálně bezprstové rukacice..
Pokud jste zvyklí na protažené x-upy a barspiny na svých oblíbených trailech či z obrubníku před cukrárnou, tady trochu narazíte...

Duc32 kromě hladkého a dlouhého chodu nabídl také dva subjektivní pocity. První příjemný a to proto, že svou mohutností vám dodává pocit jakési jistoty do těžkých technických sjezdů. Na druhou stranu při jízdě v takovémto terénu podvědomě neregistrujete pohyb kluzáků vidlice jako u vidlic klasických konstrukcí a tudíž nemáte oční přehled o využívaném zdvihu. Nezbývá než doufat, že to Duc požere. A že mu to jde.

Komponentem, od kterého jsem osobně čekal určitě více, byly brzdy Hope Mono Mini. Krásné zpracování ale špatně čitelné dávkování brzdné síly a ani ne zrovna přesvědčivý brzdný výkon, z hlavy nevyhnalo. Na předním kole by jistě pomohl kotouč o větším průměru.

- prostupnost terénem	- brzdy
- vyrovnanost výjezd / sjezd