Merida 2017 - nejen odpružení závodních hardtailů

První jízdní dojmy z nového Big Nine

Během novinářské prezentace jsme měli možnost si kolo krátce otestovat na hřebenu Švábského Alba s nádhernými výhledy na romantický hrad Hohenzollern a pak také v 46 kilometrovém závodě Gonso Albstadt MTB Classic.

Ještě než jsem na kolo nasedl, bylo jasné, že půjde o raketu. Lehounký bike s moderní geometrií. Naše testovací kolo velikosti M mělo bez pedálů a s košíkem na bidon pouhých 8,25 kg (XX1, SID)!!!

První dojem po nasednutí ale nebyl příjemný. Na "emko" možná až příliš dlouhé, drncalo to a chrastilo. Po krátkém doladění posedu to bylo o poznání lepší, ale i když hlavní inženýr Meridy Jürgen Falke sliboval, že vnitřní vedení lanek je konstruováno tak, že nebude nic slyšet, typické chrastění z útrob rámu se občas přeci jen ozvalo. A ještě jedna věc. Lynčování by zasloužil ten, kdo nejvyšší model kola opatřil příšernými gripy a levnými záslepkami řidítek. Gripy jako z polystyrenu a záslepky řezaly z boku do rukou. Snad to byla pouze daň za rychlou přípravu desítek testovacích modelů a na sériových kolech bude všechno pinktlich.

Ale toliko špatností, pojďme se podívat na skutečné přednosti kola. Tuhost rámu byla znát od prvního šlápnutí, reakce na nohy byla velmi rychlá, kolo hned vyrazilo kupředu. Pochopitelně u takového stroje je předpoklad, že dominantou budou výjezdy. A byla to radost s kolem stoupat, a to jak v sedle, tak vestoje. Krátká zadní stavba perfektně zajišťuje trakci a kolo si bravurně poradilo s uklouzanými kameny a kořeny, kterých je kolem Albstadtu požehnaně. Ve sjezdu se kolo chovalo možná trochu nervózně, ale je to kolo určené k závodění pro zkušené bikery, kteří s tímto dokáží poradit.

Šestačtyřicet kilometrů maratonu zvládla Merida Big.Nine za krásné 2 hodiny a 5 minut. Většinou po lesních, zpevněných cestách, nahoru a dolů. Nepříjemné dojmy z prvního sedlání vzaly za své a s kolem jsem si vyloženě tykal, dokonce jsem přestal vnímat i drnčení kabeláže. Slibovaný komfort kola, díky zadním Flex Stays a zúžené sedlovce, člověk nepochytí hned, po krátkém svezení. Ale po dvouhodinové jízdě už může s čistým svědomím říci, že to funguje. Zadek jsem rozhodně na kaši neměl a záda jsem ani po dvouhodinovém zápřahu necítil. Obavy ze čtyř dlouhých stoupání byly ty tam. Já si to snad i užíval :-) To kolo do kopce letí!