Merida One Twenty HFS 3000D - TEST

Praxe na trailech

První seznámení s kolem bych charakterizoval asi takto: "Jako hrnec na pr...." A nebo obráceně? Každopádně má stodvacítka velmi příjemný posed, na který jsem si nemusel vůbec zvykat. Prostě sednout a jet. Pro mou postavu (177 cm/80 kg) perfektní kompromis pohodlného a sportovního posedu.

Trochu laborování probíhalo v nastavení ideálního stavu pružících jednotek, což by měl ale dělat každý, kdo chce z kola dostat maximum. Je to otázkou jízdních preferencí každého jezdce, někdo preferuje měkčí - třeba právě já - a někdo tvrdší charakteristiku. Je proto dobré během několika prvních jízd na vidlicí a tlumiči experimentovat s tlakem a najít si nejvhodnější nastavení pro vaše osobní požadavky.

Na Rychlebských stezkách dostala stodvacítka pěkně zabrat. Nejdříve jsem na řadu ovšem přišel já sám. Prvotní stoupání na nejvyšší bod trailu uběhlo až podezřele pohodlně. Bylo cítit mírné propružování, ale nebylo nijak nepříjemné. Páčka v pozici "off" na tlumiči a vidlici pak těchto pocitů dokonale zbavila. Merida překvapila i v nejprudším úseku plném kamení. Díky poměrně dlouhé zadní stavbě bylo kolo stabilní. Přední kolo drželo na zemi, aniž bych musel líbat představec. Stoupání nevadila ani váha 12,7 kg (velikost M, 18"), což je na druhou stranu na allmountainovou kategorii kol s podobnou cenovkou velmi slušné.

Jízda v rychlebském trailu byla díky měkkému nastavení pružení úchvatná. Tlumič i vidle zobaly s přehledem vše co jim do cesty přišlo. K tomu také výrazně pomohly široké pláště Rocket Ron 2,25. Rušivým elementem byly jen zvuky linoucí se od řetězu zběsile mlátícího do zadní stavby a cinkání lanka od přesmykače, které je jako jediné vedeno pod spodní rámovou trubkou. Merida není ovšem žádný trialový přeborník, v prudkých a pomalých točkách se člověk musí trochu více soustředit. Tuto slabinu alespoň trochu eliminují široká řídítka.

Se slečnou Louisou od Magury jsem měl jeden jediný problém. Kromě toho, že bych si osobně posunul brzdové páky dále od gripu, tak mě do běla vytáčelo občasné zvonění předního kotouče. To je ovšem otázka servisu a nastavení. Brzdy jinak pracovaly spolehlivě.

Na širokých a rozbitých cestách jede stodvacítka velmi svižně. Kolo slušně reagovalo na podněty a směle vyráželo vpřed. Sprint ze sedla v režimu tlumení "off" byl rozhodně příjemným překvapením. Na allmountain kategorii kol nečekané. Rozhodně bych se s ní nebál vyrazit na Sudety nebo do Mostu (to kdybych se nebál jiných věcí).

Zmíněné Rocket Rony mají ideální vzorek pro svižnou jízdu, ve své šíři i dostatek komfortu a neztratily ani ve stoupání na měkkém podkladu. Kolo jako celek působilo vyrovnaně