Ibiškův sloupek

Moab je zážitek. Neuvěřitelný!

Cesta
Praha, New York, Las Vegas a zpět letadlem (čím jiným). Jeden přestup, ale stejně se to člověku zdá dlouhé. Zbytek autem. Pokud bychom nechtěli navštívit několik národních parků, tak je asi lepší letět do Salt Lake City, odkud je to do Moabu blíže. Z Vegas je to přeci jen do Moabu ještě celý den autem. My jsme si to rozložili a zpříjemnili několika národními parky, které rozhodně stojí za vidění. Do parků lze většinou přijet autem, vysednout, podívat se z vyhlídky, dát si velkou coca colu a zase jet. Nebo můžete udělat výlet různého stupně obtížnosti. Největší „makačku“ jsme zvolili na cestě zpět v Grand Canyonu, kde jsme se rozhodli sejít na dno kaňonu k řece a zpět za jediný den. Zvolili jsme sestup a výstup jinou cestou, takže dohromady jsme dali téměř 30 kilometrů a převýšení 1500 metrů. Od sedmi od rána do tří do odpoledne jsme měli o zábavu postaráno. Fotky těch trosek po návratu radši ukazovat nebudu.



Překvapilo mne, jak hladce fungují některé věci, aniž by k tomu bylo potřeba potkat člověka. Příklad první je půjčení auta. Přes internet si ho rezervujete, kartou zaplatíte, na letišti na terminálu potvrdíte objednávku, jdete na parkoviště, kde stojí několik otevřených aut objednaného typu s klíčky, jedno si vyberete, nastartujete, odjedete k východu, tady sedí jediný člověk, abyste udělali nějaký rychlý podpis, dostanete navigaci a frčíte. Vrácení je ještě jednodušší.

Las Vegas
Ve Vegas jsme strávili hned první noc po příletu. Ubytování jsme začali shánět až relativně pozdě večer, protože jsme nečekali, že s tím může být nějaký problém. Vždy jsem měl Vegas za město s nevyčerpatelnou ubytovací kapacitou za pár doláčů. Omyl! Sobota a pár větších akcí může vše změnit. Po třech hodinách ježdění a telefonování jsme našli hotel za rozumné peníze, ale bohužel cca 2 km od Stripu. Dost utahaní po cestě a hledání volné postele jsme se mobilizovali a vyrazili do kasina. Nic hazardního jsme hrát neuměli, tak jsme sedli k ruletě, která vypadala triviálně. Krupiér se na nás díval jak na největší burany a s povýšeným výrazem opravoval všechny naše chyby. Ten pak čučel. Vyměnil jsem si žetony za 20 dolarů a odcházel se třemi stovkami.

Ve Vegas jsme strávili i ještě poslední dvě noci a den. Možná by bylo lepší napsat noc, den a kousek. Poučeni složitým hledáním ubytování na začátku výletu, jsme si ubytování rezervovali dopředu. Takže jsme za pár kaček přes internet rezervovali hotel přímo na Stripu. Slušnej luxus. Skutečně se vyplatí prohledat výhodné nabídky hotelů dopředu. Jediným překvapením byla cedule u vstupu do hotelu: „Piercing conference“. Říkal jsem si, že piercing bude mít jistě ještě nějaký jiný význam, ale ne. Tolik čertů jsem fakt ještě neviděl. Největší borci s kilem železa v těle mě za tmy straší doteď. Prostě Vegas.

Přes den ve Vegas se jí, nakupuje a pár nejzažranějších hraje. My jsme nakupovali a jedli. S blížícím se večerem jsme k tomu přidali pití. Punkově jsme dali každý lahev vína, corronu, heineken, vodku, tequillu, nějaký místní víno … víc si nepamatuji, ale myslím, že některé věci byli vícekrát. No a k tomu horskou dráhu New York New York. Křičel jsem, ale přežil jsem to. Pak dvě hodinky spánku a hurá na letiště. Let z Vegas do New Yorku jsem spal, část na toaletě. Asi.

Moab městečko
Moab je nevelké městečko, typicky americky se vše podstatné odehrává na hlavní silnici. Centrum je dlouhé tak tři kilometry. Spousta hospod, krámků se suvenýry, bike shopy, adventure agentury, lokální pivovar, Starbucks, prostě parádní promenáda na procházky po celodenním ježdění. Má to celé moc příjemnou atmosféru. Je úžasné, jak se za pár let z neznámého městečka stalo středisko mountain bikingu.

Druhým příkladem, jak vše může jednoduše fungovat bez lidí, bylo převzetí domu, který jsme měli v Moabu pronajatý. Vybráno a rezervováno přes internet. Zaplaceno kartou a potvrzeno emailem. Dostali jsme adresu a kód od skříňky s klíčem. Otevřeli si dům a bydleli. Po týdnu jsme vrátili klíček do skříňky a odjeli. Neviděli jsme nikoho. Prostě důvěra ze všech stran, tedy pokud mají Vaší platební kartu :-) Jinak domeček byl super. Nový, vybavený, k dispozici společný bazén a výřivka, na terase gril, uvnitř krb. Prostě pohoda po návratu dokonalá. Cena za týden cca 25.000,- Kč.



Traily
Na traily lze vyrazit přímo z města (např. legendární Slick Rock začíná jen kousek po silnici za městem), ale k většině je nutné se dopravit kousek autem. Buď máte vlastní, nebo si objednáte shuttle tj. auto z nějakého bike shopu, které vás za 20 dolarů na osobu odveze, kam chcete, samozřejmě i s kolem.

Nakonec jsme díky občasným dešťům stihli 6 trailů. V okolí Moabu jsou jich desítky. Většina z nich je dobře značená tabulkami, čárami na skalách nebo kamennými mužíky. Je možné koupit i různé mapy a průvodce, takže si člověk dobře zajezdí i bez lokálního průvodce. Kromě toho v každém bike shopu člověku ochotně poradí kam vyrazit a co třeba vynechat.

Jednotlivé traily jsou relativně rozdílné. Jak povrchem, tak profilem. Některé jsou po věhlasném skalnatém povrchu, některé mají písečné vložky nebo krásné singletrailové pasáže po hlíně. Většina okruhů má vzdálenost cca 30 kilometrů a zažíná a končí v jednom bodě, což je fajn především kvůli návratu k autu. Těch 30 kilometrů ale dokáže pěkně vyšťavit. Do kopce se většinou jede velmi technickým terénem na nejlehčí převody, pak následuje ostrý sjezd po skále a zase do kopce. Takhle se to střídá, až je člověk utahaný, že sotva točí pedály. Ale dost skuhrání, je to opravdu nádhera. Neuvěřitelné, technické, all mountain ježdění s výhledy na krajinu, kterou v Evropě nenajdete. Nabídka cest je nepřeberná. Pokud chcete projet podstatnou část, tak je to na měsíc. Z čehož pramení, že návrat do Moabu možný je :-)))

Nejhezčí trail? Jednoznačně Porcupine Rim Trail!

Bike shopy
Moab je jich plný. Každý má nějaký originální název a snaží se o svou značku náležitě pečovat. Takže v nabídce jsou dresy, ponožky, trička, čepice, prostě vše, kam lze vyšít název bike shopu. Já přivezl krásné holčičí kalhotky z bike shopu Poison Spider. V bike shopech je možné koupit vše možné na kolo a jezdce. Nabídka světoznámých značek velká. Ceny o cca 30% nižší než v Čechách. Všude mají velký servis, půjčovnu, organizují výlety nebo Vás jen hodí na začátek trailu. Je to celé taková banda lidí od kola, které to evidentně baví a kromě úsměvu Vám nabídnou třeba i kafe.



Kola
Kola jsme si nakonec půjčili až v Moabu. Původní záměr vzít si je z Prahy se ukázal jako drahý (Delta Airlines, s kterými jsme letěli, si za kolo účtují asi 300 dolarů), rizikový (přiletí kola?) a složitý (museli bychom půjčit hodně velké auto). V Maobu je kol opravu dostatek. Takže bylo správné rozhodnutí si je půjčit na místě. Cena cca 350 dolarů za týden, pokud chcete to nejlepší, co půjčují. Nejvhodnější jsou kola s 140-160mm zdvihu, která něco vydrží. Já si vybral Ellsworth Moment.

Terén je náročný technicky i profilem. Je nutné být připraven, že se skáče po skalách, šlape třeba hodinu do kopce, jede dlouhý sjezd do kaňonu Colorada, prostě pestrý terén s častými změnami. Viděl jsem tam i borce na vyloženě cross country strojích, ale myslím, že zážitek musel být poloviční. Naopak táhnout se celý den se sjezďákem by byl rovněž horor.

Takže o výletě na západ USA jenom sní, měl by rychle přemýšlet o tom, jak sny změnit v realitu. Stojí to za to.

Pavel

13.05.2010 - Ibiškův sloupek - autor: Pavlik - 5662x
Zapojte se do diskuze

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #1 dupeto - vloženo: 19.05.2010 v 22:42:21

    bomba článek, taky jsme chtěli letos jet, ale už je pozdě, třeba na podzim. nicméně díky za přiblížení jak to chodí, aspoň vím, že kolo tahat tam je nesmysl. To jste byli s Gaspim?

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744