Chuť mi malinko spravily výkony našich reprezentantů a vůbec účast českých závodníků, kteří o sobě dávali hodně vědět. Kruhový stan, který zakryl polovinu náměstí v Bad Goisernu i s kašnou a dvěma stánkama s novinama mi dělal s kávou, sladkostma a špagátama v deštivém počasí taky radost.....ale stále všechno překazil pocit bezmocnosti nad počasím, které v Rakousku panuje snad už od svěťáku ve Schladmingu. Chvíle, kdy neprší jsou pro mě opravdu vzácnou příležitostí k pořízení několika fotografií nového fulla od Superioru a pár záběrů Katky Hanušové k připravovanému rozhovoru. Mám i pocit hořkosti nad totálním selháním "shuttle busů", které měly dopravovat novináře a fotografy na různá místa po trati. Škoda, že řidiči uměli jen hornorakouskou hatlamatilku a jinou řečí se člověk neměl šanci dorozumět, takže ani nevěděl kam ho vezou.

Taky to tak dopadlo, první stanoviště = totální propadák z pohledu fotografa. Ok, zkouším druhé = nejvyšší místo na trati. Se svojí vynikající němčinou se dozvídám, že dál řidič nepojede, že je to už jen 200m! Po čtvrthodině ostré chůze do strmého kopce, jsem si začal říkat, že se začnu učit německy, že bych mu špatně rozuměl? Z dvouset metrů se vyklubal celkem slušnej, hodinovej, trek.

Zřejmě jsem byl prvním a zřejmě i posledním zástupcem "pressu", který se tam ten den ukázal, zástupkyně pořadatelů se o mě totiž začala neobyčejně laskavě starat. Fajn, vybírám nejlepší místa pro záběry. Už vidím první, druhou a třetí motorku a za ní funící Gunn Ritu Dahle. Řidič třetí motorky se už asi dost nudil a zajel do kaluže plné bahna metr ode mě a dokonale mě ohodil. Nejsem z cukru, ale co je moc, to je příliš. Bahno jsem měl na obličeji, ve vlasech, v bundě, na bundě, na kalhotech a co je nejhorší, na foťáku.....Grrrrrr, alespoň jsem náramně, až k popukání, pobavil hrstku diváků. Škoda, mohl jsem mít pár záběrů prvních závodníků, místo toho jsem čistil foťák a vymýval oči.

Tou dobou jsem už také zjistil, že nemám šanci stihnout první závodníky v cíli. Naštěstí jsem měl spolehlivou spojku v německém kolegovi Arminovi, takže všechno v cíli zachránil. Také se proklubalo sluníčko, takže jsem nikam nespěchal. Projížděli poslední závodníci, v cíli bylo už dávno po vyhlášení a já zjistil, že nepojede už žádný shuttle.

Uff, naštěstí přistává vrtulník, běžím k němu: "Grüs Gott, nemáte místo pro českýho žurnalistu? Cože?" ptám se. "Ja, jasně, dej mi 40 EUR a za dvě minuty seš v cíli." No nic, ani se nedivím, já bych si do svý helikoptéry takhle zasr..... člověka taky zadarmo neposadil! Vydal jsem se na zpáteční tůru do Bad Goisernu, cestou míjím pasoucí se stádo kraviček. "Ještě si udělám poslední obrázek s krávou a cyklistou" říkám si. V červené bundě si to mastím ke krávě v černém kožíšku. Jako bych zdálky slyšel "Tak to bych nedělal!"  CO? Černá kráva se rozbíhá, prohýbám se v bocích, kráva zasahuje fotobrašnu, chytám ji ve vzduchu, kráva mi dupe na nohu, auuu do prd........sklízím větší potlesk než Rita Gunn Dahle (jak hlásil místní spíkr s tyrolským klóbrcem na hlavě)! Ale stejně jsem si je vyfotil!
 

Konec dobrý, všechno dobré. Fotky jsem nějaké udělal, v tiskáči vyhandloval cílové za fotky s krávama!

Fotoreport ze závodu bude následovat....