Všenory Downhil 2004

Čau Peťane, jak se vede ? .. Zdar draku ... Zdar fotografe ... tak tohle mi hučí v hlavě ještě v neděli ráno a to už je co říct, protože se považuju za celkem vyrovnanou osobnost bez nějakých abnormálně velkých psychologických fóbií.

Několik posledních let mám totiž pocit, že se do Všenor na tamní závod v downhillu jezdím spíš pozdravit a uvidět se strašně moc lidma, než že bych tam jel "pracovat", čímž se rozumí především focení a zjišťování nových skutečností souvisejících s bikery kteří dorážejí rok co rok na Červenou hlínu.

Po té, co jsem dorazil, těsně po jedenácté dopoledne, na prostranství k Hotelu Zdeňka a zjistil skutečnost, že se na devátých "Všenorech sešel opět rekordní počet tentokráte 255 !!! startujících, což je mimochodem oproti roku 2003 nepřehlédnutelný nárůst o tři desítky, začalo mne přepadat lehké mrazení z toho, aby se poněkud zlehčené téma omezení počtu účastníků, které jsme navodili v pozvánce na tento závod, nestalo krutou realitou. Pokuste si provézt jednoduchou kalkulaci. 255 lidí pokud bude startovat za sebou ve 30-ti sekundových intervalech třikrát po sobě s půlhodinovou pauzou, mezi jednotlivými koly, což je nesmyslné teoretické minimum potřebné k odbavení hordy sjezduchtivých jedinců, tak dostaneme bezmála 7,5 hodiny. Ofiko program byl nastavený tak, že se mělo měřákem zahájit v jedenáct dopoledne, a zbytek už si můžete spočítat sami. "Budeme tu do osmi, večer se budou fasovat čelovky" vtipkovali jsme před startem prvního kola, které mělo odpálit v jednu a místo toho začalo o víc jak hodinu později. "To tu ještě nebylo" zněly další hlasy, ale Pepa Hanousek se s Jirkou Řežábkem prej dohodli, že když už si ty lidi zaplatili 250,- na startovným tak je chtěj pustit všechny i do druhýho kola aby si mohli zajezdit.

Korunu všemu nasadilo počasí. Zatímco začátek týdne vypadal na letní teploty a slunečnou opalovačku, na víkend slibovali meteorologové výrazné zhoršení, což se jim kupodivu splnilo a tak se rtuť teploměru nevyšplhala výš než na osmičku a během dne pršelo s přestávkami asi tak pětkrát. Konečně to bude maso, libovali si nekteří. "Za sucha je to tu nuda, teď to konečně dostane grády". bylo slyšet z hloučků v cíli. Paradoxně vítali změnu počasí k horšímu závodníci spíše kladně a tak se bylo opravdu na co těšit.

Všenory jsou známé tím, že se sem sjíždějí dost často týpci z okolí a trénuje se tady po celý rok. Ani letos tomu nebylo jinak. V posledních dnech to tady vřelo po odpolednách lidmi a všichni najížděli trať seč jim síly stačili. Jen otrlí pamětníci vzpomínají na doby, kdy se naposled jelo na Red Soilu za mokra. V poslední pětiletce se odraceovalo vesměs za sucha a pravidelné bouřky z vedra přicházeli až na vyhlášení, nebo na konec finálových jízd. Letos se poprvé po opravdu dlouhé době Všenory jeli na mokru, blátě a mejdlíčku. Především spodní část trati byla díky mokru skutečně crazy především pro některé jedince, ale důkladně všechny prověřil až double v cílové rovince. Nebýt možnosti objížďky asi by si vyžádal mnoho obětí. Letos zde totiž opět zapracoval Fračézo Hnída zvaný Mrázek. Kopal, kopal kopnu až jí tak nakopal, že ho samotnýho v závodě skoro nakopla.

Vůbec, sledovat důkladné testování strojů lidmi elitní kategorie, kteří se jako jediní oproti předchozím rokům pouštěli do veleskoku, bylo někdy nad síly některých slabších povah. Ono sladovat jak machři typu Matuš, Hejník, nebo Joch nechávají zadní kolo před dopadem doublu a jak se z jejich kol ozývají zlověstné zvuky kovových dorazů nebývá v našich končinách moc zvykem, ale bahno ve spodní části značně zpomalilo už tak krátký nájezd na leteckou pasáž, že měli problémy i sami velcí eliťáci. Jediný vcelku slušně provedený přelet provedl Kamil Tatarkovič, následovaný dalším lehkým střízlíkem Krabem. Kdo měl víc jak 63 kilo neměl šanci.

První kolo moc nepřálo favoritům. Pavel čep (vítěz měřáku v juniorech) prorazil přední kolo a dolů musel po svých, Ričrd Gasperotti přejel slováka, což ho zastavilo a podobných stórek by se našel nespočet. Nebylo snad člověka, který by ve Všenorech neviděl ani jeden pád. Všechno pohotově ale někdy až s moc velkým nadhledem komentoval ředitel agentury POLIS Production, výkonný prezident českého čtveralu (zkráceně 4x, čti čtyřikros) Zdeněk Pól. Jen z křesla pozorovatele letos musel sledovat závod MRSN, který sic vypadal zdráv, ale rendgenní přístroje prý odhalily defektní část na jeho těle, díky které nemohl své nové šrouby v klíční kosti prověřit naostro v závodě. Zlý jazykové sice tvrdí, že Michal nenastoupil proto aby si nezašpinil svou novou Salebru, ale pravda je pravděpodobně někde jinde.

Velký závod byly letošní Všenory. Konec se totiž posunul řekněme do hodně pozdního odpoledne, ale zjevně to žádná výraznější negativa na nikom nezanechalo. Snad jen větší únava z velkého počtu startujících, ale i tak to bylo po zimě setkání příjemné. První velké sjezdové klání je letos tedy za námi. A kdo toho neměl dost, může si rovnou zarezervovat neděli, příští týden a do kalendáře si k ní napsat Memoriál Tondy Hrubanta - Beroun. Vy ostatní pokud vás zajímalo jak probíhali vlastní závody, kdo komu nadělil kolik sekund a kdo nedojel, podívejte se buď na výsledky, nebo na Freeride.cz, třeba se dočkáte nějaký zajímavý informace o kterou jsem vás v tomto reportu ochudil. Ale musel jsem ujet pryč hodně brzo (už před šestou), abych zvládnul spustit v neděli naše nové milované a všemi v poslední době zatracované MTBS...