Napoleon řídí Malevil Cup

Rozhovor s jedním z nejúspěšnějších českých organizátorů velkých maratonů Radkem Patrákem. Dozvíte se perličky ze zákulisí, jestli se dá organizací uživit nebo novinky a plány....

Autor: Jan Němec

Znáte to, přijedete na maratón a.... když konečně najdete místo na zaparkování, dojdete se přihlásit, cestou potkáváte své známé, kteří vás možná přemluví na jedno či dvě pivka večer před závodem. Ráno vstanete, dáte si sladkou rejži, chvátáte na start vybojovat slušnej flek. Odstartujete, závodíte, trápíte se. V cíli odevzdáte čip a sám pro sebe si říkáte, proč to k.... jenom dělám. Okamžitě se začnete schánět po výsledcích, abyste zjistili, jestli Pepa Novák jel líp nebo ještě není v cíli. Pak se svými kamarády se zamaštěnejma pusama od guláše hodnotíte občerstvovačky, značení a vůbec celý závod. Večer se pobavíte u nějakýho doprovodnýho programu nebo rovnou hodíte kolo na auto a hurá domu.... Ano, za své prachy očekáváte, že dostanete pořádnou hromadu vyžití. Vzpomenete si ale někdy na lidi, kteří tu hromadu tvoří?

Malý velký muž - Radek Patrák z Lužických Hor je nadšený biker a organizátor, na svém bitevním poli - na ranči Malevil letos chystá již devátý ročník Malevil Cupu. Nejen vzezřením připomínající Napoleona, se svým maratonem snaží dobýt Evropu. Jako první v Česku se odhodlal zapsat svůj závod do kalendáře UCI a jako jeden z mála se snaží prosadit svůj závod i za našimi hranicemi začleněním do mezinárodní série.... jaký je tedy pohled z té druhé strany? Zde je rozhovor s jedním z nejzkušenějších a nejúspěšnějších organizátorů v Česku - Radkem Patrákem....

Radek Patrák se Sabine Spitz

Devátý ročník Malevil Cupu je před námi, je to již rutina?
Spousta věcí je určitě jednodušší. Vím, na které úřady se obrátit se žádostí o povolení k závodu, máme celkem stabilní tým organizátorů, znají nás případní partneři závodu. Vždycky se ale najde něco, co tě postaví do pozoru a nutí tě reagovat na nové okolnosti. Jednou hrozí epidemie nemoci šílených krav a nutnost připravovat náhradní varianty trasy Malevil Cupu, jindy si zase já vůl zlomím nohu čtrnáct dní před závodem. Všechno jsem pak organizoval z chirurgie pomocí telefonu. To se pak najednou objeví nové rezervy i možnosti. Případně se ukáže, „kdo je kdo“. Podstatný ale je, že se pořádáním závodu stále ještě bavíme a máme tak důvod se s kamarády potkávat při přípravě závodu, na akcích nebo třeba v Brně na Sport Life. Nejsme také žádná profesionální agentura. Takže rutina určitě ne.

Jaké jsou největší letošní novinky?
Úplné novum je, že se poprvé od války otevřel hraniční přechod Petrovice — Lückendorf pro autodopravu. Musíme trochu upravit trasu závodu. Ale hlavně otevření hranic chceme využít k přiblížení Malevil Cupu divákům a fanouškům. A aby lidi mohli povzbuzovat i tam, kde to bylo dříve technicky nedostupné nebo obtížné, ale kde stojí za to si stoupnout a fandit. Třeba pod vrcholovou prémii nebo do německého Oybina. Celkově se ale snažíme posunout kvalitativně standard závodu výš. Spustili jsme nový registrační systém přihlášek spolu s firmou Sportsoft. Snažíme se vyřešit parkování, mytí lidí a kol, což je při té účasti, která k nám každoročně jezdí, značný problém. Změnou je třeba i to, že na Malevilu budou točit Gambrinus nebo nealko Radegast. O tom všem, ale i o programu, který připravujeme tradičně od pátečního podvečera před závodem, budeme informovat na našem webu..

Co vás vedlo k zařazení maratonu do kalendáře UCI?
Za prvé někdo se k tomuhle kroku odhodlat musel. Taky musíš začít od nejnižší kategorie. Za další v Čechách jsme na nejvyšším možném stupni. Závod je spolu s několika dalšími brán jako TOP. To jsem si nevymyslel, to se mezi lidmi říká. Dělali jsme závod pro KPŽ, teď pořádáme Český pohár v XCM, který snad konečně získává svoji prestiž i mezi lidmi. Když se podíváš do kalendáře, kdo letos pohár pořádá, najdeš tam Sudety, Beskydy, Brdy, jsou to samé bikové skvosty. Taky jsme se byli podívat na maratony v cizině a vím, že se nemáme za co stydět, spíše naopak. Takže proč to nezkusit.

Jaké máte se závodem ambice? Přeci jen Světový pohár nebo třeba mistrovství Evropy by si Česko zasloužilo. Uvažujete o něčem takovém?
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem o tom nepřemýšlel. Je to ale složitější. Musíš splňovat pořadatelský manuál UCI, kde jsou popsány třeba požadavky na ubytovací kapacity. Jak mají být daleko od centra závodu, jakou musí mít hotely kategorii. Pak to záleží na financích. Za pořadatelství se musí zaplatit, musíš vyplácet startovné, činovníky atd. Na Liberecku jsou teď taky všichni úředníci k pořádání čehokoliv hoooodně zdrženlivý. Mistrovství v lyžování spolklo veškeré krajské finance na sport za roky minulé a i na letos a za rok. Bez podpory regionu by to nešlo. Ale uvidíme, nech se překvapit.

Přináší zařazení do seriálu MarathonMan-Europe své ovoce?
My si od toho slibovali větší publicitu, získání nových pořadatelských zkušeností z jiných zemí a taky ať se lidi z Čech podívají na závody do zahraničí. Můžou srovnávat. Taky vidí, že Malevil Cup snese srovnání třeba se závodem, kde pořádali mistrovství světa, tedy Salzkammergutem. Nemáme Alpy, ale organizačně jsme na tom, myslím, docela stejně. O maratonskou sérii letos projevil dokonce zájem partner až ze Španělska. My na tom máme zásadní podíl. MarathonMan-Europe nabírá na významu a je o ní zájem. Jsme jejími spoluorganizátory, máme na tom, jak funguje, hodně velký podíl a od kolegů uznání. Nemůžu neříci, že za to hodně může Martin Bali-Jenčík. Velký fanda cyklistiky a hlavně cyklokrosu. Martin píše reportáže, propagační texty, překládá a má na starosti komunikaci s cizinou.

Vzpomenete si ještě na první ročník Malevil Cupu?
Tak to určitě, vůbec mě nenapadlo do čeho jsem se to pustil. Jediná moje zkušenost s maratony byla z Nova Cupu, který jsem jel na crossovém kole a pak hned na jaře z Krále Šumavy. Pak skončil můj kluk v léčebně na vozíku, kde byl 20 měsíců. Hrozně rád jezdil na kole. No a nám v tom srabu, do kterého se dostal, najednou nezbylo nic jiného, než tam závodit na stole s figurkama od Člověče nezlob se. No a pak už to šlo ráz na ráz. Chtěl jsem klukovi udělat radost. Díky kamarádům i velkému kusu štěstí se to povedlo. Vyšlo počasí, přijeli skvělí lidi, napoprvé 510 závodníků, který byli uchvácený z Lužických hor, které neznali. První Malevil měl neskutečný úspěch.

Pamatujete si, kdo závod vyhrál a na jakém jel kole?
Vyhrál Petr Kordík z Jičína, který porazil Honzu Kopku, ten jel na Hevíku (Heavy Tools). Jela se tenkrát poprvé a naposledy jen jedna 50 km dlouhá trasa. Ale i ta vedla přes Německo. To mělo svůj důvod, neměli jsme žádného sponzora a mě napadlo, že by šlo sehnat pár korun z PHARE  fondu EU, což se povedlo.

Co se za těch osm ročníků změnilo nejvíce?
Určitě technika, nikdo nejezdí v plátěnkách a na kole se sedmikolečkem. Taky nároky na pořadatele. To že jsme lidem hlídali kola a zajistili na trase servis, už se dávno bere jako norma a ne služba navíc. Třeba výsledky musí být na webu nejpozději hned, ty z prvního Malevilu snad ani nemám v elektronické podobě. Hodně se změnilo chování lidí. Někteří mají pocit, že když si zaplatili, mohou si dovolit všechno. Není možné, aby třeba holkám na občerstvovačce sprostě nadávali do pí..., že jim podali špatně bidon nebo rohlík. Závod a jeho organizace je postaven na  startovném, sponzoringu, ale taky na dobrovolné práci nadšenců. Chci tím říci, že se pomalu vytrácí taková ta pohodová atmosféra. Závodění je zbytečně vyhecované, ač jde třeba o místa z konce výsledkové listiny.

Na startu v Jablonném v Podještědí

Změnily se za ta léta  postoje např. ochranářů, lesníků, starostů atd.?
Tak to je téma na samostatný rozhovor. My máme jednu výhodu v tom, že Lužické hory mají v podstatě jednoho správce pozemků a tím je stát. Ať to jsou Lesy ČR, obce nebo pozemkový fond. Svoje si k tomu řekne CHKO. Co málo kdo ví je, že všechny ty povolovací obštrukce musí zastřešit Vláda České republiky, která musí udělit výjimku ze zákona o pořádání sportovních akcí ve zvláště chráněných územích. Mám ji i pro letošek podepsánu ještě od pana Paroubka. Je to ale taky hodně o domluvě a lidech. S pořádáním závodu jsme začali relativně brzo, úředníci nebyli tak radikální. My jsme se vždy snažili po závodě uklidit a dodržet podmínky, na kterých jsme se domluvili  a za kterých nám bylo povoleno závod pořádat. Děláme taky každoročně tzv. předzávodní úklid Lužických hor, kdy se snažíme místním kopečkům pomoci od bordelu, který tam lidi navozí. Nechceme závodem přírodě škodit. Jinak ale přes kopec v Německu je celé  jednání s úřady daleko jednoduší. Hlavní slovo tam má místní správa, která závody a všechny aktivity, nejen sportovní, podporuje.  Nesou obci reklamu a tím i turisty a peníze. Správu jejich části Lužiček  (Zittauer Gebirge) o konání závodu informují a tím to končí. Tady je to jinak

Kdy vám bylo nejhůře, že jste si říkal, tak a toto byl poslední ročník, končím?
Že se na to vykašlu říkám po každým Malevilu, ale vážně.  Nejhorší to bylo asi po druhém ročníku. Sešlo se hodně věcí dohromady. Blbé počasí, únava z uklízení po závodu, někdo ti něco slíbí a nedodrží slovo. Pak mi asi před čtyřmi roky dva dny po závodu rozbili a vykradli v obchodě výlohu a v noci volali blbý telefonáty. Dodnes nevím, jestli to mělo souvislost se závodem. Nic příjemného to rozhodně nebylo.

Jak jste to překonal?
Máme celkem dobrou partu lidí. Takže pomohli kamarádi. Sám takovouhle „monstr“ akci pořádat nemůžeš. Pozůstatky vichřicePatří jim za to dík a jak říká kamarád: „I průsery utužují kolektiv“.

Na jaký ročník naopak vzpomínáte úplně nejraději?
Jak jsem říkal. Určitě první rok, byl fajn a asi to jen tak něco nepřekoná a třeba vloni. To se na nás vyřádilo počasí. V pátek ve chvíli, kdy jsme měli všechno na maraton připraveno, nám vichřice totálně zdevastovala podium za 750.000,- a popadalo spousta stromů. V den závodu se prudce ochladilo a lilo, odpoledne se vše otočilo a další den bylo nádherné počasí a my si mohli v klidu vychutnat pozávodní „pocity vítězů“.

Existuje nějaká perlička ze zákulisí, kterou jste nikde nikdy neventiloval?
Většina není asi publikovatelná veřejně, ale přesto. Asi před třemi roky mi přišla záchranka udělat výčet zraněných a ošetřených při závodě. A povídají:  „Jo a ošetřovali jsme taky uklizečku.“ Já na to: „Jakou? A proč?“ No že prý zkolabovala a museli jí dát kapačku. Já jím povídám: „To se asi pletete, my tu žádnou uklizečku neměli.“ V tom k nám běží DJ Roura, pusu rozchechtanou a povídá: „Viděl jsem záchranku, jak nesli zdejší hajzlbábu nataženou jak prkno, měla roztažený ruce, jak jí z nich zrovna vypadl smeták a kýbl.“ Málem se chuděra uklízela k smrti.

Kolik času strávíte přípravou Malevil Cupu?
Vlastně celý rok. Po Malevilu se sejdeme, trochu si vynadáme za to, co bylo špatně nebo mělo být jinak a líp. No a kdo se u nás zastavil ve stánku na Salzkammergutu ví, že jsme tam už měli propagační letáky na rok 2008. Intenzivněji se na přípravě dělalo před Sport Lifem a teď od ledna. No a víc než týden před závodem to pár lidí dělá takzvaně na plný úvazek.

Jak velká armáda lidí na závodě pracuje?
Tak já, pak Iva, Hana a Hanka, Helena, Kamila, Martinové, Jirka, Pavel, Honzové, Milan, Zdeněk, Tomášové, Lukáš. Snad mi nevynadají ti, které jsem nezmínil. V den závodu je pak na nohou od rána skoro tři sta lidí. Do toho počítám teda i horskou službu, záchranku, policii atd.

Pracují zdarma nebo je platíte?
Někoho musíš zaplatit, třeba doktora a záchranáře. Třeba občerstvovačů je přes osmdesát a všichni jdou pomoc za stravu, triko a kvůli večerní párty nebo proto, že je to baví. Mají už léta svojí partu a zajišťují svůj úsek závodu.

Dá se pořadatelstvím maratonu uživit?
To nevím, my to pro peníze neděláme. Asi ale ne pořádáním jednoho nebo dvou závodů v roce. Pokud ořežeš výdaje na minimum a tak dále. Na kvalitě a zajištění závodu by  to ale bylo určitě znát. Nebo bys musel sehnat sponzora s velkým S. Jak jsem už říkal, nejsme profesionální agentura, která si dala za cíl produkovat zisk. Každý z nás má své zaměstnání, kterým se líp nebo hůř živí. V momentě, kdy budeš muset všechny dobrovolníky vyplácet penězi a platit jim regulérní mzdu, budeš v hodně velkém mínusu. Určitě jsem ale pořádáním Malevil Cupu zbohatl o spoustu zážitků, zkušeností a hlavně kamarádů.

Vím, že je ještě hodně brzy, ale dokázal byste si tipnout vítěze letošního ročníku?
Hodně záleží na tom, jestli přijedou specialisti na cross country, ať už Pavel Boudný nebo Jirka Novák (vítěze všech kategorií tradičně zveme k obhajobě prvenství z předchozího roku) a jestli budou moci přijet kandidáti na repre dres pro olympiádu. To samé platí i o zahraniční konkurenci. Šanci může mít Lehmann, Nicke nebo třeba Staudtherr, pokud přijedou. Uvidíme. Už se ale na ten květnový  souboj docela těším. Vítězem bude určitě každý, kdo Malevil dojede do cíle.

Foto: Martin Buk & Martin Bali-Jenčík (na titulní fotografii je Radek Patrák s organizátory závodů MarathonMan Europe - Martin Huber (Salzkammergut Trophy), Grzegorz Golonko (Gluszyca) a Albrecht Dietze (Ergebirgs Bike)

Přečteno - 5276x Tagy: rozhovory maratony 2008 radek patrák
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. OstatníJiří Fikejz: Enduro není uzavřená kapitola, ale plánů je víc
    Jiří Fikejz: Enduro není uzavřená kapitola, ale plánů je víc
  2. Týmy a klubyJan Nesvadba o životním závodě, cyklokrosu a plánech
    Jan Nesvadba o životním závodě, cyklokrosu a plánech
  3. Mistrovství světaČeská krosová jednička Michael Boroš doufá v top ten
    Česká krosová jednička Michael Boroš doufá v top ten
  4. OstatníPrůdková má po Dauhá nabídky na silnici. Chce ale zůstat na biku
    Průdková má po Dauhá nabídky na silnici. Chce ale zůstat na biku
  5. Týmy a klubyKulhavý oceněn půlmilionem od ČSC. Teď řeší 6 kg nadváhy a smlouvu
    Kulhavý oceněn půlmilionem od ČSC. Teď řeší 6 kg nadváhy a smlouvu
  6. Světový pohárDruhý a třetí. Ondřeji Cinkovi chybí z Vallnordu zlato
    Druhý a třetí. Ondřeji Cinkovi chybí z Vallnordu zlato

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744