Čtení na neděli

V posledních pěti letech zažívá obrovský boom maratónského závodění a to nejen ve světe ale i v Čechách. Taky Vás to chytlo, ale už Vás nebaví drtit svými pneumatikami naší rodnou hroudu? MTBS za Vás vyzkoušelo v roce 2004 prestižní seriál maratónů TOP SIX. Jedná se o šest závodů roztroušených po celém Rakousku.

 

Série začínala na konci dubna v malém městečku Maria Schmolln na sever od Salzburgu, poté byl měsíc pauza a sešli jsme se v ještě menší dědině Kleinlobmingu (50 km na západ od Grazu). Hned za čtrnáct dní následovalo klání ve Steyeru (blízko Linze), další tři neděle a byl tu Kirchberg neboli Kitzbühl! Série končila dvěma závody během týdne na začátku září a to v severorakouské náboženské vesnici Bärnkopf. Poslední závod se uskutečnil ve Stubaitalu (10 km na jih od Insbrucku).

Na nápad jet tuto sérii mně nahlodal bývalý profesionál Pavel Camrda, který má velké zkušenosti se závoděním u jižních sousedů a jeho (i můj) kamarád Roman Pavlík. Plánovali jsme objet celou sérii. Vždy existují dvě délky tratí (Extreme a Medium), na některých závodech je i trať Light. V kategoriích Extreme a Medium je vedeno i celkové pořadí do kterého se počítali 4 nejlepší výsledky. Délky tratí jsou velice různé, Extreme je tak 4-6 hodin, Medium 2:30-3 hodiny a Light 1-1:30 hodiny (časy vítězů!!!)! Před každým závodem je možno na internetových stránkách zjistit předpokládaný čas vítěze a i zbytku pole. Startovné je stanoveno na 36 Euro na jeden závod. Přihlášení probíhá přes dobře udělané internetové stránky a platba může proběhnout na místě (pro nás Čechy výhodnější). Závod probíhá vždy v neděli, zaprezentovat je možné v sobotu k večeru nebo v neděli od 6 ráno. Starty byly tak okolo deváté, někdy se startovalo dohromady, někdy se starty jednotlivých tratí lišily.

 

1. závod MARIA SCHMOLLN 25.dubna:

Já jsem se rozhodl že budu jezdit tratě Extreme a kluci měli trošku strach:o)) a tak zkusí Medium. Na první závod rozhodně nebylo hezky: teplota pod 10 stupnů, chvilku prší, chvilku leje!! Pořadatelé vytvořili jeden 52 km dlouhý okruh s převýšením 1000 metrů, Medium jezdci ho jedou jednou, my Extreme dvakrát. Nás na startu bylo asi 130 zmrzlých, na Medium trati kolem 350 lidí. Po startu zjišťuji že se skoro vůbec nejede. Není to jako u nás, když se hned po startu začínají jet „kule“ a kdo se zapomene vzadu nemá šanci na dobré umístění. Během prvních 10 kilometrů jsme neuvěřitelně mokří a od bahna. Na 12. kilometru přichází další specifikum tohoto seriálu: Bergsprint!! Na okruhu pořadatel udělá na nejprudším kopci měřený úsek a ten kdo ho zdolá nejrychleji vyhrává cenu v řádech desítek Euro. Nenechám se vybláznit a jedu v klidu. Můj Bergsprint čas (1:46 min) mně určil 50. místo, vítěz Roman Rametsteiner bere 70 Euro za 1:12 min.

Asi na 30. kilometru přichází další chuťovka: začíná to blátivým výjezdem na „důchodce“, ale po 500 metrech už jdeme všichni pěšky po dvou. Najednou se kopec prudce zvedá a už jdeme po čtyřech. Všichni nadávají co je to za pitomost, jen mně nikdo nerozumí – což je dobře!! Převážně jedeme po zpevněných cestách, ale občas přijdou ke slovu i výlety do lesa jako na 42 km, kdy začínáme kličkovat mezi stromy po mokrých kořenech a mezi loužemi. Louže jsou asi 30 cm hluboké a plné hooodně studené vody. Občas to někdo nepěkně neustojí a máchat se v deseti stupních ve vodě není zrovna super. Poté už na nás čeká jen pár rovinek, prudký sjezd, poslední výjezd a jsme u cíle. Před cílem zatáčím doprava a najíždím do druhého okruhu. Tak 5 kilometrů si říkám jestli nejsem debil, ale pak ve mně zvítězí touha dojet.

Druhý průjezd okruhem je již jen blátivý, louže zlikvidovali jezdci tratě Medium. Kteří již se už hřejí v cíli. Bergsprint mně opět nechává klidným, v prudkém výjezdu v půlce okruhu nesu kolo nějaký malý Rakušance, protože ta nemůže ani jít. Chudák holka: je na třicátém kilometru za 4:15 hod a vypadá že umře!! Blbý úsek s loužemi už neexistuje, neb všechna voda byla vyházena koly na okolní stromy. V posledním kopci předjíždím tři soupeře, kteří bojují s křečemi a vjíždím do cíle. Můj čas stačí na 30. místo což docela koukám, neb jsem trénoval jen měsíc. V jedné budce odevzdávám číslo s čipem a dostávám brýle od Brika v hodnotě 3000 Kč. Hned vedle si omyji kolo na wapce a hurá do suchého. Moje oblečení váží asi tak 7 kilo, ale rozhodně to stálo za to. Už se teším za měsíc do Kleilobmingu….

 

Text: Kuba Nepraš

Foto: www.top-six.at