Andrzej Kuchmistrz vítězem liberecké čtyřiadvacítky

Polský čtyřiadvacetiletý biker ujel 391 km a dokonale tak využil neúčasti dvojnásobného obhájce vítězství Zdeňka Kříže ke svému prvnímu triumfu pod Ještědem ...

Autor: Petr Bureš

Ještě v pátek se zdálo, že déšť doprovázený silnými poryvy větru a občas proložený sprškou krup, totálně znechutí závodníkům dva dny v sedle biku. V areálu lyžařského mistrovství světa ve Vesci padaly zábrany, létaly reklamní panely a všude se tvořily louže s bahenní kaší. Hromady černých mraků nad jizerskohorským hřebenem nevěstily nic dobrého. První závodníci patnáctého ročníku čtyřiadvacetihodivého maratonu na horských kolech Endura 24hours MTB začali stavět stany a obsazovat svoje pit stopy.

Ovšem ráno jako mávnutím kouzelného proutku, když zbývaly do startu poslední hodiny, svítilo slunce a nebe bylo čisté bez jediného mráčku. Jan Hataš, ředitel závodu, a s ním i celý ASA tým, zmateně pobíhal po trati a dolaďoval poslední detaily této, dnes už monstrakce. Vždyť na startu stálo 440 více či méně nadupaných cyklistů — masochistů. A ti všichni čekali těžkou pohodu. Tuny jídla, hektolitry pití, dobrou muziku a hlavně nikde nekončící trať, vinoucí se na třináctikilometrovém okruhu po asfaltových silničkách, kvetoucích loukách vonících kopretinami a zvonky, lesními úseky s kořeny a kamením i vodou, která letos příjemně chladila.

Mezi přihlížejícími se nenápadně pohyboval šampion mezi šampiony Zdeněk Kříž. Jenže letos v keckách a bez kola. „Dávám si rok pauzu. Austrálie mě zničila. Zatracení krokodýli. Hlavně ale ta jejich čtyřiadváca, to byl masakr. To víš, když vidím jak se to tady roztáčí, nohy mi cukají a hned bych jel. Ale mám tady dnes svého skoro syna Andrzeje a budu mu pomáhat se servisem i nějakou tou radou. A taktika, kterou jsem mu poradil? Jet od začátku naplno. Drtit soupeře, zvyšovat tempo. Pak si s nima můžeš dělat co chceš. Máš je pod kontrolou. Nějaké šetření se a ježdění podle časů, to je pro slečinky. Když chceš vyhrát, musíš na to mít najeto“ dodal Zdeněk a naklopil do sebe další rohozecké ředidlo.

Start přesně ve dvanáct a barevný had se žene do stráně a pak ke svým bikům. Zdeněk Hendrich, jede dvojice s parťákem Roubínkem, chce vyhrát běh a sklidit potlesk přihlížejících sličných divaček. Běží jak o život. Jenže chlapče, chci tě vidět za pár hodin a po deseti okruzích! Druhá runda se jede většinou na čas, vždyť je vypsána prémie za nejrychlejší kolo závodu. Sólo muži nemají šanci, byla by to sebevražda a tak úřadují nejlepší z dvojic a čtyřek. Mário Nebesář z BigShock teamu to kolem druhé hodiny odpolední dává za 28:22 min. a už jej nikdo v dalších dvaceti hodinách zbývajících do cíle nepřekoná. Jednotlivci, největší hrdinové s kamennou tváří, roztáčejí svá kola pod žhnoucím sluncem a s pravidelným rytmem parního stroje ukrajují nekonečné kilometry. Je mezi nimi i pět železných žen. Lucie Zrnová z RockCafé Praha jede strojové tempo. Od začátku o tři minuty rychlejší kolo než její největší soupeřka a obhájkyně vítězství Daniela Chlíbková. Vůbec nestaví. Vůbec neodpočívá. První pauzu si dá na pár chvil až v osm večer kvůli světlům! Stejně tak jedou i „dědci“. Neprášek od startu drží těsný náskok před Průšou a je jasné, že se mezi nimi rozhodne v noci. Dvojice a čtyřky jedou kudlu a rvou se o každou minutu. Nejvyrovnanější je souboj na čele mezi Vokolkem (Svoboda, Němec) a KedCyklomaxem (Šťastný, Zelenka). Po šestnácti kolech rozdíl jediné vteřiny!

Aby se diváci a doprovod moc nenudili, zatímco jezdci krouží po okruhu, běží v areálu doprovodný program Biketek. Tradičního Pivobikera po roční pauze zase vyhrává značně společensky unavený Dědas a s vypětím všech sil v sobě zadržuje litry milovaného Rohozce. Děti si to rozdávají ve vložených závodech na místních cestičkách a starší v podvečerním cross-country. Jen slopestyle-session se nepodaří uskutečnit, kvůli silnému větru.

Pomalu se blíží večer a v lesních úsecích je značné šero už před jednadvacátou hodinou. Nastává hemžení jak v mraveništi, připravuje se převlékání do dlouhých dresů a začínají se montovat lampy na řidítka a na přilby. Kdo chce vidět a neskončit třeba v krmelci nebo namotán kolem tvrdě stojících a nikam neuhýbajících stromů, potřebuje pořádné lampy. Tradiční Blackburny převládají, ale asi ruší čipy. Několik podaných protestů u časoměřičů je toho důkazem. Průša nemá započítány čtyři kola. Je psychicky na dně. Chce vzdát. Ale ještě se nechal přemluvit a jede dál. Pracuje se na tom, daří se vyřešit i další protesty. A už se setmělo a je zima. Kam se podíváš po kraji, samé bludičky. Noční jezdci.

Andrzej Kuchmistrz suverénním způsobem hlídá první místo mezi muži a před Honzou Bulínem drží jednookruhový náskok. Jede to co musí, není pod tlakem jako v minulých letech, kdy honil Zdendu Kříže. Polyká kilometry bez viditelné krize a je v pohodě. V občerstvovacím stanu se popíjí zelená a podobné žaludeční likéry. Nálada je výborná. Někdo na pár minut spí, Roubínek s Hendrichem na několik hodin. To máte tu startovní euforii. Teprve teď je to ta správná čtyřiadvacetihodinová šichta. Oči se ti zavírají, neviditelné kořeny ti likvidují ruce a zápěstí, bledý kužel světla ozařuje rozmazanou čáru před přední gumou a ty si pořád opakuješ ... musím jet dál.

Vysvobození přichází až s prvními slunečními paprsky. Tohle už nějak zvládnu. Ještě šest hodin! A znovu na trať. Tváře jsou poznamenány viditelnou křečí. Už ani ty úsměvy na divačky nejsou úsměvy, ale jen škleby. Nacpat do sebe banán, vypít ionťák a ještě se zmáčknout!

Ti, kdož jedou o vítězství, honí kilometry. Ostatní si užívají jen ten pocit, že dokázali překonat sami sebe. A když konečně v dálce vidí cíl, když udeří dvanáctá nedělní hodina, přichází neskutečná úleva a uvolnění. Je to tam. Dokázal jsem to! Jsem železný muž, jsem železná žena! Kdo z nás si tohle může říct?

Andrzej Kuchmistrz poráží o kolo Honzu Bulína, Lucie Zrnová Danielu Chlíbkovou o tři kola, Vokolek KedCyklomax o jeden okruh, Stadtherr, Nebesář, Nouzák, Šafránek nadělili Černému, Vitvarovi, Zimovi a Mikovcovi dva okruhy a dědek Neprášek dědkovi Průšovi tři kola. Výsledky všech kategorií jsou pak na webu 24hours-mtb.com. Nashledanou za rok!

Text a foto: Jiří Synek www.gigapixel.cz

Přečteno - 6239x Tagy: marathon mx 24
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. PozvánkyPřijeďte na závodní víkend do Berouna
    Přijeďte na závodní víkend do Berouna
  2. PozvánkyBeroun láká na tradiční 24 hodinový MTB závod
    Beroun láká na tradiční 24 hodinový MTB závod
  3. PozvánkyJasná zpráva o 19. ročníku Těžké pohody 2013
    Jasná zpráva o 19. ročníku Těžké pohody 2013

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #3 Petr - vloženo: 21.06.2009 v 00:38:29

    Video z helmy - zde: http://vimeo.com/5249695

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #2 dedas - vloženo: 20.06.2009 v 21:47:25

    Dik Jirko! - Male osobni podekovani za celej nas ASA team Jirkovy Synkovi a nekolika dalsim jemu podobnym dobrym dusim v pozadi naseho zavodu. Vono se to nezda, ale kdyz je clovek na place s takovejma dobrejma skutecne pohodovejma lidma, tak se ten "masakr" organizuje hned tak nejak lip. Takze i kdyz je to desna drina jak pro nas tak pro vas, stejne se uz ted na Vas na vsechny na obou stranach barikady za rok tesime. Cus bambus. ASA Team

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #1 petryk - vloženo: 17.06.2009 v 14:55:40

    Dobře napsáno! - Díky za hezký článek, četlo se to nějak samo;)

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744