Ovesné vločky – nenáviděné i milované

Ovesné vločky nekompromisně rozdělují naši domácnost na dva nesmiřitelné tábory. První „tábor“, který je nemůže ani vidět, natož cítit, jimi byl systematicky vykrmován celé dětství na vodáckých akcích (sladké či slané cosi, hrdě nazývané „poryč“, připálené na dně očouzeného táborového megakotle), druhý „tábor“ má k jídlu velmi kladný a velmi neohrožený vztah a konzumace či ochutnávání většiny potravin je pro něj radostí, ovesné i další obilné vločky nevyjímaje. A jelikož nejsou lehoučké ovesné vločky jen těžkým kamenem našich rodinných „úrazů“, ale také základní ingrediencí mnoha „fittyčinek“, zdravých snídaní, apod., pokusím se ovsu kouknout pod obilku, zda nám má opravdu co nabídnout.

Jak se vyrábějí?
Oloupané a očištěné obilky ovsa se napařují, následně lisují do typických vloček a suší. Celý proces má pak za následek nejen ono jemně ořechové, typicky vločkové aroma, ale také prodloužení trvanlivosti konečného výrobku. Vysoké teploty během výrobního procesu totiž inaktivují látky (enzymy) štěpící tuky. Při výrobě drobných, jemných ovesných vloček (např. Country Life, Emco, Bioharmonie apod.), které v tekutině změknou velmi rychle, se zrna před válcováním řežou na kousky (na tzv. ovesnou krupici). Nicméně se prodávají i extra jemné instantní vločky, jež se vyrábějí z ovesné mouky.

„Boží“ vločky
Světlo světa spatřily obilné vločky jedné noci na lisovacím válci bratrů Kalloggů, ti pracovali ve velmi úspěšném, avšak lehce podivínském legendárním adventistickém sanatoriu v Battle Creek v Michiganu. Pánové si lámali hlavy nad jednoduchou a zdravou krmí pro pacienty sanatoria a toto „lámání“ se jim nejen povedlo, ale později také bohatě vyplatilo. Vločky lisované z celého ovesného zrna (ano, vločky patří mezi celozrnné obilniny) obsahují zhruba následující poměr makroživin: 67 % sacharidů, 14,5 % bílkovin a na obiloviny vcelku vysoké množství tuku – 7%. Dále v sobě ukrývají cenné nenasycené mastné kyseliny (kyselinu linolovou a olejovou), vitamíny řady B, vitamín E, železo, lecitin, zinek, draslík, hořčík, mangan, vápník a v menším množství ještě některé další minerály.

Významný je obsah rozpustné a nerozpustné vlákniny, zejména pak beta-glukanů. Ty jsou poslední dobou stále populárnější díky svým imunomodulačním vlastnostem, svou roli mohou sehrát i při snižování hladiny cholesterolu a udržování optimální hladiny cukru v krvi. Ovesné beta-glukany v tenkém střevu absorbují tekutiny a zvyšují viskozitu tráveniny, a tak prodlužují dobu trávení, což umožňuje pomalejší vzestup hladiny cukru v krvi a pozvolnější inzulinovou odezvu. Polysacharidy beta-glukany jsou též výborným prebiotikem – živnou půdou pro růst mediálně proslavených přátelských bakterií – probiotik, majících velmi pozitivní vliv na imunitní systém.

Zajímavé jsou účinky beta-glukanů u pacientů po operacích, kde jejich podávání pravděpodobně zlepšuje celkový stav a předchází sepsi. Tyto skutečnosti podivuhodně korespondují s tradičním užíváním ovesných odvarů (popř. polévek) v alternativní medicíně, kde jsou doporučovány jako posilující prostředek v rekonvalescenci.

Všeho moc škodí
Lidí, kteří si přivodili zdravotní problémy pojídáním ovesných vloček, asi moc nebude. Nicméně je férové říct, že nezřízená a jednostranná konzumace této potraviny (což si neumím představit) by mohla mít i jistá rizika. Vločky totiž obsahují, podobně jako např. špenát či rebarbora, kyselinu šťavelovou. Ta spolu s vápníkem vytváří v našem organismu nerozpustné látky - šťavelany, které mohou stát v pozadí tvorby ledvinových kamenů a některých dalších onemocnění. A jelikož se kyselina šťavelová váže s vápníkem, logicky dochází i k jeho nadměrnému odčerpávání z organismu. I proto se špenát tradičně připravuje se smetanou, rebarborový koláč s tvarohem a vločky, ve kterých je obsah kyseliny šťavelové o mnoho menší, se obvykle pojídají s mlékem, jogurtem apod.

Tipy pro konzumenty
Vločky nemusíte konzumovat jen v podobě kaší, sladkých „müsli“ nebo je přidávat do palačinek a lívanců, apod. Bez větších chuťových změn je možné dávat vločky do polévek (např. zeleninové – zavářka, bramboračky – zahuštění), kynutých i bramborových knedlíků a nočků, sekané či karbanátků (několik lžic do směsi). Nicméně vzhledem k zachování mnohých cenných látek je výhodnější vločky nevařit, což ale neskýtá mnoho možností pro příjemné degustační zážitky.

Osobně mi nevadí několik malých lžiček přidaných do jogurtu (nutné nechat změknout), dobrý je třeba i ovocný koktejl se lžící chvíli namočených vloček (složení: banán či jiné ovoce, vločky, mléko popř. bílý jogurt či tvaroh, cukr nebo med). Neoddiskutovatelné je, že po takové snídani nebývá až do oběda hlad.
Nicméně vcelku chutné je i tzv. ovesné mléko (již běžně prodávané v instantní podobě), které se používá coby alternativa ke kravskému mléku.

V případě, že u vás balení vloček nezmizí během několika dnů, je dobré jej skladovat v suchu, temnu, chladu a bezvadně uzavřené. Ovesné vločky mají totiž vzhledem k vyššímu obsahu tuku sklony ke žluknutí (zhořknou), což je vzhledem k obrovským výživovým benefitům a nízké ceně, dle mého, jejich největší nevýhodou.

Foto: Country Life, Hříšně dobrý blog

Jste spokojeni se zpravodajstvím MTBS.cz? Nominujte nás!