P50 z Prahy na Okoř a zpět

Pražská padesátka patří v Čechách mezi známé a dalo by se říci tradiční marathónské podniky. Ačkoliv nejde rozhodně o super těžký závod typu Sudet, nebo Drásala, dokázala i letos, na svém devátém ročníku, přilákat na start bezmála 600 závodníků.

Start i cíl Pražské padesátky je situován kousek za ČVUT v Dejvicích nedaleko kulaťáku, kde je dostatek klidu a místa pro zaparkování aut i zázemí. Už od časných ranních hodin to zde vřelo. Lidé, kteří přijeli na závod, hodnotili teplotu, volili správné oblečení, přihlašovali se, rozjížděli, no prostě dělali všechno, co patří k předzávodní atmosféře. Do toho se dozvídali od spíkra akce a organizátorů postupně jobovky typu, že na jednom místě vyrostl přes noc na trati výkop, do kterého se dá spadnout, nebo že se bude objíždět traktor v jedné z vesnic, který měl začít pracovat o den později. Do poslední chvíle se také nevědělo, jestli se nebude muset posunout start kvůli čerstvé ranní nehodě, která se na trati udála a u které asistovali hasiči, kteří odstraňovali únik paliva na asfaltu. Mám takový dojem, že za celý rok se toho na tomto místě souvisejícím s tratí P50 nestane tolik, co v sobotu 15. září. Naštěstí se nakonec podařilo, jak řekl šéf závodu pan doktor Pavel Landa všechny jobovky zdárně vyřešit a minutu po desáté závod odstartovat.

Průběh závodu byl celkem pohodový.

Když pominu, závodní pojetí špičky pelotonu, která si padesátikilometrovou trať střihla hodně pod dvě hodiny a na obrátce u Okoře se ani nezastavila a celkem svěží vítr, který celou první polovinu trati foukal proti a kdo neměl před sebou rozrážeče a nemohl jet v háku, hodně se nadřel, byla to pohoda :-) Už ani přesně nevím, kdy jsem se P50 účastnil naposled, ale letos se mi jelo rozhodně nejlíp. Z části to možná bylo i tím, že jsem si k tomu účelu pújčil novinku - odpruženýho twentyninera, z části se na tom podepsalo, aspoň si to myslím, zkruba 400 najetých kiláků v srpnu a na začátku září.

Když jsem po závodě studoval výsledkovku, a spekuloval nad tím, jaký bych měl čas, kdybych nemusel zastavovat na focení a nekochal se pohledem na hrad u občerstvovačky, došel jsem k názoru, že člověk nemusí až tak moc dřít, aby se nepohyboval na chvostu, ale zhruba někde ve středu startovního pole. (toto je narážka na umístění na MX Trans Brdy, letos v květnu.)

Sečteno a podtrženo, v závěrečném stoupání v Šárce jsem nemusel řadit kašpara a předjížděl jsem o sto šest několik pěších tlačičů. V cíli mi naměřili čas 2:30. Tachometr ukázal 2:14 čistého času jízdy. Viděl jsem desítky defektů, sám jsem ho řešit naštěstí nemusel. Vypil jsem 5 kelímků červený vody z občerstvovačky (2 na místě, 3 cestou) a snědl 2 banány. V cíli jsme si pokecali se Spacemanem, který měl na akci před vyhlášením svou tradiční trialovou exhibici, Dal jsem piváka s klobajsou a razil dom.

Poté co jsem dorazil domů, odkud jsem na start jel po vlastní ose, jsem měl natočeno 59km. Dobře strávenej den, alespoň z mýho pohledu.

Kompletní info o akci na www.mohila.cz