Premiérový Snow Epic za dveřmi, startuje 5 Čechů!

Stejný organizační tým, který pořádá světoznámý Cape Epic v Africe, se odhodlal k nevšednímu kroku; jako protiváhu k závodu v horku a písečných pustinách uspořádal na oplátku v evropských zimních podmínkách třídenní závod obsahující pět různorodých etap. Maratonem počínaje, nočním paralelním slalomem konče, a to na snowbikách. Česká republika nebude mít sice zastoupení některým z elitních závodníků, nicméně pět jmen s označením CZE ve zhruba stohlavém startovním poli naleznete - Tomáš Přibyl, Luboš Jedlička, Otta Matoušek, Radek Fuksa a Richard Novák.

Těsně před odjezdem jsme si popovídali s Tomášem Přibylem, který zná docela důvěrně africké etapy, ale na snowbiku je nováčkem, ostatně jako většina z nás. Zajímaly nás jeho postřehy z přípravy, podrobnosti o švýcarské misi a vůbec všechno, co načerpal v tréninku na fatbiku.

Tomáši, za pár hodin odjíždíš, jak se momentálně cítíš a kolik jsi toho v přípravě najezdil?
Zrovna teď se moc dobře necítím. Podivné počasí posledních dní na mně zanechalo stopy, potýkám se s nějakým zánětem průdušek, ale snad to bude dobrý. V přípravě jsem toho najezdil docela dost, něco přes tři tisíce kilometrů.

Kde jsi převážně jezdil, kolik z toho bylo na fatbiku?
Všichni to vidíme, letos to se sněhem není zrovna moc dobrý. Kdybych se připravoval na Afriku, tak bych to uvítal, ale takhle jsem musel za sněhem jezdit. Na snowbiku jsem celkem absolvoval nějakých 600 km, z toho 400 na bílé pokrývce. Měl jsem štěstí, dvakrát jsem byl pozvaný do Malé Úpy, ta je naštěstí dost vysoko a sníh tam byl. Jeden víkend se dalo ve sněhu jezdit i na Brdech, takže nakonec celkem spokojenost. Ostatní kilometry jsem strávil jako obvykle na standardním biku částečně na silnici a v terénu.

Součástí Snow Epic bude i dual slalom, jak jsi trénoval pro tebe novou disciplínu? 
Pokud jde o sjezd, tak tam jsem pár rychlých sešupů dal, slalom se nepodařil. Měl jsem to dohodnuté na jedné sjezdovce s majiteli, ale pak přišla přes noc obleva a už jsem se tam nedostal, protože bych jim to rozryl. Ale v Engelbergu jsou organizovány dva tréninky slalomu, nejspíš jsou na tom ostatní úplně stejně, takže nebudu panikařit.

Ke svým pětapadesátinám dostal Tomáš stylový dort...

Takže se na závody těšíš?
To si piš, že se těším! Taková zkušenost je neocenitelná. Už teď to vypadá, že v rámci Stopy pro život (Kolo pro život) budou letos nějaké menší snowbikové závody, chtěl bych domů přivézt zkušenosti z jejich organizování. No a také potkám lidi z Cape Epic, organizační tým a nějaké závoďáky, které znám z Afriky. Jsem na ně zvědavý, co převedou ve sněhu. A vypadá to, že po večerech bude velmi intenzivní družba v hotelovém baru, protože každý den je připravená nějaká společenská akce spojená s vyhlašováním výsledků dne. Kromě toho Engelberg je krásné místo a zajezdit si na kole v zimních Alpách, to už samo o sobě je něco mimořádného!

No a jaké jsou tvé dojmy z fatbiku? Pozitivní a negativní stránka věci?
Postupně jsem hodně změnil názor. Vyhlašoval jsem, že je to zase další pitomost a marketingová záležitost, ale realita je fakt jiná. Mám spešla bez odpružení, to jsem chtěl, protože na upravených tratích nebude odpružená vidle potřeba. První jízdy jsem absolvoval s kamarádem, který jel na normálním biku, na asfaltu. Nebyl to žádný problém, jeli jsme třeba 70 km a necítil jsem se nějak marně. Jen ten zvuk od opravdu vysokého vzorku širokých pneumatik je jako když jedeš v traktoru. Když jsem vlezl na sníh, byl jsem úplně nadšenej. Obvykle v zimě jezdím celé roky na sněhu, baví mě to, ale normální bike je proti snowbiku jako noc a den. Nejdřív jsem měl respekt a do zatáček a při brzdění se choval hodně decentně. Ale to kolo tak strašně drží! Stabilita je obrovská, a pokud jsi na ujeté sněhové podložce, můžeš přední brzdu použít neuvěřitelně brutálně. Pneumatika se drží jak pijavice, neujede to. Postupně jsem gumy upouštěl, pokud si dobře pamatuji, snad pětkrát a nikdy nedofukoval nazpátek. Jsem hluboko pod jednou atmosférou a teď je to ten správný požitek. A jestli mám říct něco negativního? Vážně nevím… Asi že kolo budu muset vrátit. Ne, vážně; abych tady říkal, že podhuštěné kolo nejede pořádně na asfaltu, tak to je sice pravda, ale rozumí se to samo sebou.

Tomáš má k dispozici kolo Specialized Fatboy Expert

Co bys doporučil někomu, kdo chce na fatbiku začít jezdit?
Ať to rozhodně každý, kdo má tu možnost, zkusí! Na zimní tréninky, když napadne, je to ideální. No a pokud někdo bydlí v horách nebo blízko nich, tam je to úplně ideální nářadí. Cítím to tak, že zatím na rozdíl od klasických biků, kde řada z nás gramaří, řeší osazení a různé typy rámů, neřku-li průměry výpletů, u snowbiků je to celkem jednoduché. Pevný jednoduchý rám, nejspíš pevná vidlice a na osazení tolik nezáleží, gramy bych neřešil. Když se člověk hrabe sněhem, nějaký ten dekagram navíc je celkem lhostejný. Takže se dá pořídit relativně levné sněžné kolo a člověk se nemusím cítit nějak podřadně. A údržba tím pádem není nijak komplikovaná a drahá.

Reakce lidí na snowbiky byly úžasné. Takřka bez výjimky jsou všichni nadšení. Jako cyklista jsem měl pocit, že to není žádná novinka a lidi to znají, ale opak je pravdou. Devět z deseti neví, která bije. Jeden pán na běžkách se mě ptal, kolik stojí výplety, že by si je koupil na své kolo. Dalšímu vypadla igelitka z ruky a řval, že to monstrum musí vážit třicet kilo. Zastavil jsem, dal jsem mu kolo do rukou a on vůbec nechápal, jak je lehké. Plno lidí se ptalo, kde se to dá sehnat, že když je málo sněhu, šli by radši jezdit na kole než na běžky. Vesměs to byly pozitivní reakce, to mě potěšilo. A na mnoha horských chatách už mají nějaké snowbiky objednané nebo uvažují o jejich koupi do půjčovny.

Tak ať se daří a hlavně se ve zdraví vrať!
Díky moc, budu se snažit a ostatní kluci z Česka taky, abychom neudělali ostudu. Po návratu se rád podělím o všechny zážitky i se čtenáři MTBS.

Foto: archiv autora a www.Snow-epic.com