Příští sezona bude poslední, říká Václav Ježek

Venco, jak se cítíš?
Úměrně ke svému věku. Chystám se na další sezonu i přesto, že jsem myslel, že už to zapíchnu.

To je dobře, proč jsi to tedy nezapíchnul?
V minulým roce se mi poměrně dařilo, tedy vzhledem k domácím závodům, že jsem se rozhodl ještě jednu sezonu pokračovat. S největší pravděpodobností to bude úplně ta poslední.

A pak do práce?
Nikomu z nás cyklistů se do práce nechce :-) Kolo mě ale strašně baví, baví mě závodění a baví mě i trénování. Navíc máme velký tým dětí, se kterýma objíždíme závody a snažíme se z nich něco vychovat. Máme tam 25 dětí a já doufám, že jsem pro ně trochu vzor a mají tak o něco vyšší motivaci.

Kdy jsi vlastně začal na kole závodit ty?
Začínal jsem, když byly biky ještě v plenkách. Závodím od roku 1990, začínal jsem na silnici a v cyklokrosu. To byl u nás základ. Myslím, že svůj první bikovej závod jsem jel v roce 1993. Pamatuju si, že v Berouně jsem tam jel za juniory už pro nějaký výsledek. Tehdy vyhrál Pavel Štícha. Pak jsem byl už v reprezentaci.

Zažil jsi největší rozmach MTB v Česku jako juniorský reprezentant...
Přesně tak. Horský kola jsme hltali. V roce 1994 na mistrovství Evropy v Métabief jsem byl pátej a o rok později ve Špindlu jsem to totálně pohnojil, blbě jsem odstartoval a skončil nakonec osmej. Nemám ale žádnou medaili z velkých závodů, byl jsem pověstnej tím, že jsem se na velkých závodech vždycky po….

Mrzí to?
To mě minulo, trochu to mrzí samozřejmě, ale dneska se na to člověk dívá už jinou optikou.

Jakou?
Z pohledu celé kariéry. Nemám sice žádný hvězdný výsledek, ale mám čistý štít a jsem spokojenej.

A co medaile domácí?
Mám placky z MČR v juniorech, ve třiadvacítkách, jak z biků, tak z cyklokrosu, elita mě ale minula. Stejný případ jako světový a evropský mistráky. Jestli to mrzí? Dres mistra republiky jsem vozil, takže jsem asi spíš spokojenej. Rozhodně to není tak, že bych se tím trápil, to vůbec. Teď se upírám na děti, kterým předáváme zkušenosti.

Prozraď tedy něco více o týmu, máte tam nějaký talent?
Máme tam děti od 7 do 14 let. Máme strašně šikovný holky, dost převyšujou zapálením kluky. Nevím, jestli se v tomhle věku už dá odhalit nějaký super talent, ale já to těm dětem ani moc do hlavy necpu. Myslím, že na to mají ještě čas. Velká cyklistika začne až v juniorech. Pokud chce být člověk velkej cyklista, musí bejt profík už v juniorech. Dneska rozhodujou detaily. Dřív jsme si mohli jet v rámci tréninku vykoupat a ležet u vody, to si myslím, že dneska už moc nejde.

Jaké jsou podle tebe ty detaily?
Začíná to jídlem, pokračuje to tréninkem a končí regenerací. Na každým detailu hodně záleží a já se jim to nenásilnou formou snažím říkat. Začínáme tím, že je učím pěknému vztahu ke kolu a ke sportu. Chci, aby jezdily na čistých kolech, aby si ho uměly umýt, aby měly čistý boty na závody a tak dále. Výsledky v závodech, ne že by byly pro mě úplně nepodstatný, ale je pro mě v tuto chvíli důležitější, aby se dobře chovaly na tréninku, aby se dobře chovaly k sobě navzájem a v neposlední řadě ke kolu. Chci, aby si navzájem přály úspěch, nezáviděly si a tak podobně…

Říkal jsi, že máte 25 dětí, bude jich víc?
Dali jsme vloni stop stav. Nezvládali jsme to. Zájem je tedy opravdu velký. Máme dalších 10 dětí v přípravce, to jsou děti hodně malý.

Byl to přirozený vývoj nebo co byl ten impuls k tomu začít s dětmi a týmem?
Původně to byl cyklistický kroužek, chtěli jsme děti naučit jezdit na kole. K tomu mě dovedl můj syn Tomík, když jsem s jeho třídou jel na cyklistický výlet. Zhrozil jsem se, jak děti kola nezvládají. Zmatkovaly před malým kořenem, neuměly řadit, brzdit a slézat z kola…. Takže původní myšlenka byla naučit děti bezpečně jezdit a ovládat kolo.

A pak to přešlo v tým...
To už bylo přirozený. Děti jsou od přírody ale strašně soutěživý. Jsou nadržený na závodění, a tak se kroužek přehoupnul v tým a jezdíme celý léto po závodech. Teď první rok i cyklokros. Těší mě to jejich nadšení.

Nebojíš se, že to nadšení skončí?
Spousta lidí mi to říká: Neblázni, na to mají ještě čas, vždyť je sedřete, na cyklistiku je ještě čas. Ale my je nedřem, závodit chtějí samy, nechceme jim to upírat. Dneska se dostává na úroveň sportů, jako je tenis, hokej, fotbal. Když nezačneš v pěti letech, tak je pozdě. Vidíš to sám, co se teď na svěťákách jezdí, rozhoduje jednak výkon, tak technika a spoustu malých detailů. A právě ty detaily si můžou děti vštípit jedině takhle, když začnou brzy.

Těší tě, když vidíš jejich rozvoj a pokroky?
Nechápu to, děti v našem týmu to kolo ovládají naprosto dokonale, to mi dělá obrovskou radost. To, co umí v deseti letech, já uměl v sedmnácti. Doufám, že potom budou jako třeba Kulhec nebo Bínič, který si můžou dovolit v technice nebo zatáčce odpočívat, vydechnout a pak to rozbalí jinde. Já jsem v technice nebyl dokonalej a dával jsem si tam daleko víc než ostatní.

Sleduješ světovou cyklistiku?
Sleduju, jasně že jo. Zvlášť u vás jsem pořád nalezlej :-) Skvělý bylo, že začaly streamy ze svěťáků. Co letos předváděl Cimbál, bylo jedinečný. Ale nejsou to jen biky, sleduju celou cyklistiku, nikdy nebyla česká cyklistika tak dobrá, jako je teď.
Myslím, že je to výjimečnost těch lidí. Kulhece, Křižáka, Štybyho a dalších. Ostatním ukázali, že to jde. Proč by to nemohlo jít více lidem, když to jde jednomu? Najednou to jde i dalším. Škarnovi, Cimbálovi. Je důležitý bejt profík ve všech směrech. Jídlo, trénink a regenerace. To musí být jako celek.

Co říkáš dnešním trendům bikových okruhů?
Mně se to moc nelíbí, že se to staví umělý. Oni na tom jezdí v podstatě nahatý, bez jakýchkoliv ochran. Líbilo se mi to třeba v Bedřichově, přírodní trať i s kamenama. Ale valit do trati tuny kamenů mi přijde nesmysl. Pády v tom jsou nebezpečný. Pro diváky super, atraktivní. Je to výkonnostní sport, některý věci mi přišly nebezpečný a těžší než sjezdaři. Lidi jen čekaj na pády a komu se co stane. Osobně bych to tam moc nedával.

Čeká tě tedy zřejmě poslední sezona, jaké máš v ní sportovní cíle?
Vyhrát mistrák republiky :-))) Ale pro mě bude vrchol vyhrát kultovku jako Šela, Malevil nebo Drásal. Je pro mě zadostiučinění, že jsem letos vydržel konkurovat klukům, jako je Bouda, Džobr nebo Matouch. Extra cíle sportovní nemám. Zkusím i pohár v cross country, dobrej trénink a láká mě to zase zkusit. Pojedu tam se staršíma dětma, se kterýma tam už musím, protože na Kole pro život z nich žádný velký závodníci nevyrostou.

Poslední dotaz, kterého jsme se už dotkli. Jakého výsledku si ve své kariéře ceníš nejvíce?
Hodnotím kariéru jako takovou, jako celek. Dlouhodobě byla moje výkonnost, na té české úrovni, celkem vysoká. Takže já jsem opravdu spokojený Václav Ježek :-))) Potěšil mě teď ČT Author Cup. Z toho vítězství jsem nadšenej, jinak vypíchnout jeden výsledek v kariéře neumím, žádný největší jsem neměl.

Foto: Miloš Lubas, Jan Němec