Light & Simple - Single Speed

Nedávno mi v mailu přistála zpráva od Scotta, známého z Fort William. Byla to pozvánka na mistrovství světa singlspídů ve Skotsku. Ve Skotsku a týden před světovým šampionátem jejich vícerychlostních bratříčků. Nevím jak to Scott vycítil, ale celkem mě nahlodal, abych se do Aviemore podíval a nasál trochu té nostalgické atmosféry. Ovšem nostalgické možná tak pro mne, člověka, který toho o single speedech slyšel a četl hodně málo, tedy před příchodem Scottova emailu. Pozvánka na mistrovství světa jednorychlostních MTB mi otevřela vrata do tohoto světa, který nefunguje pouze v tom opravdovém, ale i v tom elektronickém - virtuálním světě.

Člověk ani netuší, jak je taková internetová komunita rozsáhlá, mezi kterou fungují nejrůznější diskusní fóra. Překvapilo mě to stejně, jako myšlenky na začátek osmdesátých let. Překvapilo mě totiž to, že jsem na ně málem zapomněl. Vždyť i já jsem tehdy řádil na singlspídech! Ať už to byla babiččina Eska nebo kamarádovo RMX. A co jsme si panečku užili taškařice. Dokonce si vzpomínám, jak jsem u sousedů v garáži rovnal rám babiččiny Esky, který se prohnul pod náporem pionýrských poletů. Zvláštní na tom všem je, že mě pálí nohy při jen představě, že bych dnes měl vyjet onen kopec u Jihlavy bez možnosti pohodlně si zařadit lehčí převod. Ale tehdy to šlo. Evidentně to jde i dnes.

Co však vede onu početnou skupinu lidí k libování si v této náročné jednoduchosti? Jistě to bude právě ta jednoduchost a dnes již také jakási sounáležitost k podobně smýšlejícím bikerům. Ale o tom všem se můžete dočíst v obsáhlém a čtivém článku Tomáše Taicha v časopise Velo 10/2006. Sám si single speed dle návodu postavil a se svými zážitky vylíčil na čtyřech stránkách. Pokud časopis nemáte, dovolím si alespoň citovat Sheldona Browna z Tomášových řádků: "Neuvědomujete si, kolik mentální energie je věnováno měnění převodů, dokud se nezbavíte měničů. Pak náhle objevíte, že celé zákoutí mozku, dříve zaměstanené změnou převodů, je nyní volné k vnímání okolí a prožitků."

O čem se však Tomáš nezmínil vůbec je závodění ne eingangradech, jak jim říkají Němci. Pátrání v SS on-line světě napovědělo, že největší Mekkou SS'ers jsou Spojené státy, Austrálie, Anglie, Německo a Švédsko. V těchto státech se také odehrála všechna mistrovství světa, jejichž historie sahá jen do roku 1995. Ale až v roce 1999 byl poprvé "oficiálně" vyhlášen mistr a mistryně světa, stali se jimi nám všem dobře známí Američané Travis Brown a Marla Streb. Marla vyhrála i před dvěma lety v Pennsylvánii, jehož mistři vzešli až z finálového závodu na motokárách! Z toho je jasně patrné, že singlspíďáci jsou nalazeni na úplně jinou notu. Šampionáty se většinou odehrávají jako víkendové festivaly se spoustou kulturních akcí a sportovních vyjížděk. Tak například jednou z tradičních cen pro vítěze je tatování! Tito mountainbikoví hippies nejsou sdruženi pod žádnou oficiální hlavičkou, a tak rozhodování o programech, pravidlech či místech konání dalších mistrovských závodů se většinou koná formou referenda na akcích předchozích.

Pokud snad plánujete cestu do Skotska na mistrovství světa do Fort William (6.-9. září) zvažte možnost prodloužení si vaší cesty o jeden víkend, dějiště setkání vyznavačů jednoho převodu se koná 1. a 2. září v 60km vzdáleném Aviemore. Neuvažujete-li však ani o jedné destinaci, zoufat samozřejmě nemusíte, MTBS crew vám obé přiblíží slovem, fotografií a videem. Více informací o MS na single speedech na www.sswc2007.com

Máte-li vlastní zkušenosti ze single speed MTB napiště nám svoje zážitky a připojte fotky. Nejlepší zveřejníme a odměníme.

Užitečné odkazy:
www.singlespeed.com
www.singlespeed.net
www.singlespeed.nl
en.wikipedia.org/wiki/Single_Speed_World_Championship

Foto: Wikipedia.org