Prokop número uno ve Vigu

Západní pobřeží Španělska byl letošní první cíl české 4x/DH repre. Podruhé se tu konal světový pohár, takže jsme narozdíl od loňska tentokráte alespoň částečně věděli do čeho jdeme. Prokop, Horáková, Tamme, Vágner, Tatarkovič a já jsme ve středu dopoledne vyrazili z Prahy přes Madrid až do místa určení. Michal Maroši cestoval přes Londýn se svým týmem. Zbytek výpravy razil již v úterý aby ve dvou vozech dopravil zbytek závodníků Hynčicu a Fišera ale především kola a další materiál.

Přesně 72 hodin po finálových jízdách SEAT 4x Masters ve Stodůlkách se tak skupina vyvolených pustila do dalších fourcrossových tréninků. Trať s pouhými čtyřmi zatáčkami ale několika technickými pasážemi, kterým vévodila druhá, driftovací odkloněná zatáčka s množstvím volných kamenů a závěrečný, oproti loňsku navýšený, drop s doskokem do cílového prostoru důkladně prověřila schopnosti všech 16ti žen a 79 mužů na startu.

Evidentně né ve své kůži byl jindy v trénincích bavič Cedric Gracia. Důvod, proč nepřijel do Prahy, byla smrt jeho matky a ani ve Vigu to proto nebyl "ten Gracia" jak ho známe. ani Brian Lopes nebyl v tréninku jaksi úplně ve své kůži. Na letišti totiž marně čekal na svou tašku s oblečením a krabice s kolama mu Španělé na letišti trochu probrali. Kolo se mu postavit nakonec podařilo, ale trénink musel odlítat v džínách a tričku, ve kterém přiletěl.

Nám se podobné problémy naštěstí vyhnuly, takže od prvního dne vládla v českém táboře pohoda. Na druhý den byla odpoledne vypsána kvalifikace. Trénink, který jí předcházel se stal bohužel osudným Brianu Lopesovi, který si dal hned v horní části tratě takovýho hlavana že mu několik minut trvalo, než se sebral a s šokem a obrovskou boulí na koleni odbelhal mimo trať. Tím pro něj závod skončil. Obsazení startovní listiny bylo ale i tak stále nabité. Po roční pauze ve světovém poháru dorazil do Španěl veterán Eric Carter, nechyběli ani rok od roku silnější Australané Rennie, Hill, Graves, Kovarik, či Atkinson.

V kvalifikaci podle očekávání zvítězil ze Stodůlek našlápnutý Michal Prokop před týmovým kolegou Lukášem Tammem, který tu obhájil druhý flek v kvalifikaci z loňska a třetím Jaredem Gravesem. Holky se musely sklonit před rychlostí Američanky Jill Kintner, která nadělila naší Janě Horákové šest desetin sekundy a třetí Anneke Beerten bezmála sekundu a půl. Nicméně to nehrálo zásadní roli, jelikož všech 16 přihlášených žen postupovalo do finálového pavouka a výsledky z kvaldy měly jen rozházet jména do postupového klíče.

Sobotní dopoledne bylo ve znamení relaxu. Sjezdaři měli sice vypsán trénink a následné kvalifikační semifinále, ale fourcrosařům specialistům začínal program až odpoledním tréninkem který předcházel prvnímu letošnímu finále. V něm pohřbila své naděje jedna z adeptek na čelní místa, Australanka Katrina Miller, která dorazila do Viga se svou novou přítelkyní, a shodou okolností se usídlila se svým vanem hned vedle české výpravy.

V prvním kole finálových klání se nekonalo prakticky žádné velké překvapení. Vypadl ze známých jmen jen Chris Kovarik a spolu s ním i halda místních riderů. První jízda, osmifinále proti sobě svedla kamarády a bývalé kolegy z týmu B1 Michala Prokopa a Base De Bevera. Oba dva také postupují do čtvrtfinále, kde ovšem o pár minut později Basova pouť končí. V osmifinále končí bohužel i pouť Michala Marošiho a dál nepostupuje ani Filip Polc, Naopak zuby nehty se stále drží Kamil Tatarkovič. Ten nejprve vítězí v první jízdě před Nathanem Renniem, ve druhé postupuje z druhého místa společně s Jaredem Gravesem a ta samá postupující dvojice se opakuje i ve čtvrtfinále. Překvapivě hladce se daří postupovat i Tamákovi. Tři jízdy a tři vítězství mu zajišťují postup do semifinále. Stejně tak jsou na tom i Roger Rinderknecht, Michal Prokop a Jared Graves.

Semifinálové jízdy už rozhodují o všem. První start, Prokop jde do čela, rozhoduje druhá zatáčka. Druhé místo jistí Roger Rinderknecht za ním se vnitřkem dostává Chris Powell a až poslední vyjíždí ze zatáčky Gracia. Po zbytek prvního semi se už nic nemění, vláček končí v cíli ve stejném složení. Druhé semi je o poznání dramatičtější. Tamme se hákuje na startovní rovince s Gravesem a toho využívá druhá dvojice Joost Wichman s Kamilem Tatarkovičem. Tamákovo semifinálové prokletí tak pokračuje a jeho pouť končí opět pouze v malém finále. Kamil si ale svým druhým místem postup do finále vybojoval a tak velké finále bude ve znamení Česko - Švýcarsko - Holandském.

Jared Graves se ujímá vedení hned po startu malého finále, za ním najíždí do první zatáčky vnitřkem Lukáš Tamme, ale z vnějšku ho přešlapává Chris Powel. Druhá zatáčka tradičně rozhoduje. Gracia je moc rychlý, a zůstává na čtvrtém místě. Tamme se snaží, ale líp než třetí, celkově tedy 7. místo z toho nakonec bohužel není. Vítězí Graves před Powelem.

Poslední jízda dne. Velké finále. Po čtvrthodinové pauze, která byla způsobena podivnou funkcí starťáku a dohady po finále žen se nakonec vše daří spustit. Prokop nepřekvapuje a vyráží jako první. Za ním se řadí Rinderknecht v těsném závěsu za ním Tatarkovič a poslední místo jistí Wichman. Michal Prokop tu tak obhajuje své loňské prvenství a vítězí v prvním závodě světového poháru. Stupně vítězů jsou tak opět po delší době ve znamení českých barev, protože bronz si odváží další člen naší výpravy Kamil Tatarkovič.

Ženy si letošní fourcrossovou premiéru odbyly relativně rychle. Nešťastná třináctka, v počtu finalistek, jakoby se podepsala na závěru závodu. Při poslední finálové jízdě totiž startovací rampa nespadla až na zem. Holky v čele s Jill Kintner za to ale přesto vzaly a dojely jízdu až do cíle, kde se pak chvíli debatovalo jestli se bude start opakovat, či nikoliv. Nakonec se čtveřice aktérek dohodla, že bude respektovat pořadí v cíli a start se opakovat nebude. Vítězskou se tak po třech vyhraných jízdách stala Jill Kintner před Sabrinou Jonnier, Anneke Beerten a Joey Gough. Smolná třináctka postihla bohužel i naší Janu Horákovou. Osudnou se ji totiž stala, mimochodem stejně jako loni, druhá zatáčka, v jejímž závěru se jí smeklo přední kolo po kamenu a Jana šla z prvního místa k zemi tak nešťastně, že ji do té chvíle druhá Sabrina Jonnier přejela ruce i řídítka. Janě se sice nic vážnějšího nestalo, nakonec dokončila jízdu jako třetí, ale sen o španělském finále se jí rozplynul. "Zítra půjdu a vlastnoručně tu zatáčku překopu" komentovala s úsměvem po závodě Jana. "Doufám, že se příští rok historie potřetí opakovat nebude" dodala a odjeli jsme na jídlo do Pizzerie.