Hill vítězem SP DH v Mariboru 08

Nedělní den byl v Mariboru vyčleněn pro zahajovací závod světového poháru v downhillu. Do dějiště, situovaného do zimního střediska Pohorje, dorazila všechna velká jména a nové i zavedené týmy. S napětím a velkým očekávaním se zraky diváků upíraly na svah, který měl rozhodnout o tom, jak se letos vyvine sjezdová sezóna.

Na start se dalo dostat dvěma způsoby. Kabinkou, od které se ale muselo na start sjet zhruba kilometr nebo sedačkou, která to měla ke startu sice blíž, ale zato byla o dost pomalejší. Hned po startu následoval sprint, jumpík pěkných pár metrů do dálky, dopad do klopenky, esíčko a první lesní pasáž. Za ní sjezdovka, big speed klopenice a nájezd do lesa s rocky sections, ve které se sešlo asi nejvíc diváků a jezdci v ní předváděli to nej ze svého umu. Po absolvování nejtechničtější pasáže na trati následovala krátká šlapavá rovinka po cestě a za ní pak poměrně dlouhá, místy nezáživná lesní pasáž, kterou jsme pracovně nazvali Hostýn II. Závěr sjezdu obsahoval lesní vyskakovák, který ale mnozí objížděli aniž by byli pomalejší a cílový sprint do zatáčky.

Celou neděli panovalo prakticky tropické počasí, a tak nebyla nouze o prach. Ranní kvalifikace proběhla vcelku dle očekávání. Hlavní favorité si hlídali špičku, ale přeci jenom v některých případech bylo vidět, že nejedou úplnou hranu a šetří síly na odpolední finále. Obrovské číslo startujících, které se blížilo třem stovkám naznačovalo, že to s postupem do odpoledního finále nebude pro naše barvy nijak jednoduché. Že se ale do top 80-ky probojuje pouze Adam Vágner a nikdo jiný, se nečekalo. Kamil Tatarkovič se letos specializuje na světovém poháru pouze na fourcross a do sjezdu tedy ani nenastoupil. Michal Maroši sice do Mariboru dorazil, ale s problémy s vyhozenou ploténkou, kvůli kterým nenastoupil do sobotního fourcrossu. Zákrok fyzioterapeuta od Commencalu mu sice podle jeho slov pomohl víc než čeští lékaři, ale přišel pozdě a Michalovo 146. místo v semi toho bylo smutným důkazem.

Za očekávaním zaostal i Matěj Charvát, kterého dělilo 17 míst od postupu do finále. Ten si sice posteskl, že kdyby měl nový bike, a nemusel jet na geometricky né zcela ideálním stávajícím Banshee, byla by situace jiná, ale znáte to - na ona "kdyby" se ve světovém poháru hrát nedá. Kubu Fišera zastavili kvůli pádu a ošetřování jednoho z jezdců, takže musel svou jízdu opakovat. V té opravné ale sám upadl a i jeho finálové ambice tak zůstaly nenaplněny. A mohl bych pokračovat dál. Štencl, Hejník ve druhé, resp. třetí stovce, to je smutná realita, a to jsme se shodli na tom, že mariborská trať nebyl rozhodně žádný super extrém.

Odpolední finále pak mělo zcela odhalit karty. Od začátku bylo vidět, že jestliže někteří jeli dopoledne jak se říká na půl plynu, tak do finále dávali vše. Časy se zkracovaly a jak se blížila poslední dvacítka závodníků, napětí rostlo. Ve slušném kotli proťal cílovou čáru i Adam Vágner, v tu chvíli s nejrychlejším časem a mohl tak usednout do hotseatu na přistavený pickup Nissan. Za ním čekalo na startu 28 závodníků. Sesadit Adama z trůnu se povedlo ale až desátému z nich, Jihoafričanovi Andrew Neethlingovi. Adam tak odcházel z cílového prostoru nejhůř 20.

"Do Mariboru jsem se těšil. Dráha se mi líbí i když to není žádnej extrém. Kvalifikaci jsem odjel na jistotu tak, abych se v pohodě kvalifikoval" řekl nám Adam po závodě ve kterém dosáhl nakonec na skvělé 12. místo. "Není to vůbec špatný, dvanáctka dobrá, ale první trojka by byla lepší" odpověděl Adam s úsměvem na otázku, jak je spokojený se svým výsledkem. Kolem Adama Vágnera pak kroužilo hned několik otázek.Tou hlavní bylo, na čem bude letos Adam jezdit, protože trénuje a závodí na různých kolech a také co jeho nový team CykloMax - BRS Technology - 4EVER. Na to vám odpovíme někdy příště v samostatném článku který s Adamem připravujeme.

Že se hrálo o desetiny byla pravda. Šest lidí v jedné sekundě v první desítce toho bylo zářným důkazem. Pravdou je, že pozorovat ty nejlepší, zejména v těžké kamenité pasáži, kterou dávali jakoby nic, byl téměř gurmánský zážitek. Třešínkou na dortu byl výkon malého-velkého Hilla Sama (Monster Energy). Ač z kvalifikace postoupil "až" jako třetí, nenechal ve finále nikoho na pochybách. Do té doby vedoucímu Fabienu Barelovi (Subaru Mountainbike Pro) nadělil 4,5 sekundy a pak čekal, jestli jeho hozenou rukavici zvedne někdo z dvojice Peat (Santa Cruz Syndicate) - Camellini (Chain Reaction Cycle). Nestalo se tak. Oba sice také porazili Barela a zaslouženě tak vystoupili na stupně vítězů, ale vítězného Hilla se jim pokořit nepodařilo. Druhému Francouzovi Camellinimu chyběly sekundy tři, třetímu Peatovi pak bezmála 4,5.

Ženám kralovala po zásluze Hillova bejvalka Sabrina Jonnier (Monster Energy) v dresu úřadující mistryně světa před druhou Rachel Atherton (Animal Commencal) a třetí Emmeline Ragot (Suspension center).

Česko mělo v Mariboru jen jedno želízko v podobě Katky Tóthové. Ta se s opuchlou rukou ale do postupující finálové top 20-ky nedostala.

Další závod Světového poháru ve sjezdu se uskuteční za 14 dní v Andoře, kde proběhne kompletní triple event, to jest XC/DH/4X.