Specialized MTB Trilogy 2012 - jaký byl první český etapák?

Den druhý

1. Etapa – Jestřebí hory 72 km / 2400 m

Výhodou červencového termínu je, že nesněží. Jinak je horko, dusno a mokro po dešti. Neřeším co si vzít na sebe, protože ponožky krátké kalhoty a dres jsou až moc na to, co nás dnes podle rosniček čeká. Léto pokračuje v plné síle, stále se točí kolem třicítky a hrozí bouřkami. Ráno na snídani potkávám staré známé, mechaniky, značkaře, traséra Vénu, zdravotnice a masérky. Taky již první skalní bikeři jsou v jídelně. Véna mi dává nějakou pásku na značení a vyrážím na trať asi hodinku před startem.

První stoupání vede asfaltovými serpentinami na Bišík. Kopec po ránu krásně táhne a tak hlavně na pohodu. Start etapáku se nesmí přepálit. Kroužím kolem zámečku Bischofstein a vychutnávám si první kontakt s pískem a pískovcem. Na loukách trochu větší kaluže, ale stále se to dá jet. Myslel jsem si, že bude více bláta, ale zdejší písek rychle saje. Sjezd do České Metuje měl být plný ostrého kamení a mechanici si měli vzít gumy, že se zde bude hodně píchat. No já si nezapíchal, byl jsem tu sám. Frčím si to dál kolem řeky Metuje, když za posledními domy se náhle propadám do tekutého písku a bláta. Udělalo to mlask a byl jsem tam po náby. Sápu se z naplavené hlíny a písku ven a bořím se do půlky lýtek. Co teď? Je teplo, a tak i s kolem skáču do řeky a dělám očistu kola i sebe od bahna. Na dalších místech si dávám větší pozor a raději podezřele vypadající kaluže a bláto přenáším bokem.

Pak následují přejezdy tří dřevěných lávek, naštěstí nejsou mokré a slizké, jak sliboval Véna, a tak se je snažím projet. Čekají tady již první držkopáduchtiví diváci z nedalekých pionýrských táborů. Něco sjedu něco raději přenesu. Opravuji poškozené značení v okolí Stárkova a dojíždím k prvnímu bufetu. Za chvíli přijíždí motorka a za ní skupinka prvních jezdců. Vydávám se dál po trati, kde i zbytky značení potvrzují, že se zde jezdí závody největšího seriálu na světě. Jenže to by nebyl Véna, aby za prvním řopíkem prvorepublikového opevnění trasu neopustil. Dojíždím ke značce zubícího se vysmátého bikera a stačím si přečíst jen začátek textu "FOR …". Asi nějaký vtípek Vény. Až dole pod nějakou strmou strání haldy nebo okraje lomu si uvědomuji, že to nebyl vysmátý biker, ale značka FOR BIKERS ONLY s lebkou a zkříženými hnáty. No já se učil rusky a moje první kolo, ještě před vynálezem Garyho byla Ukrajina. Sjel jsem to se zadkem na zadním kole, ale jelo to jako "Stalinovy saně". Ještě že jsem jako malý kluk jezdil na skibobu, a dole jsem elegantně zahranil dle vyznačené šipky.

Znovu zpátky na trať KPŽ. Kochačka opevněním různé velikosti a další sjezdík, tentokrát jen s vykřičníky. Zde se přejížděl příkop u silnice a číhali tady fotografové. Pak se konečně vyjelo na hřeben Jestřebích hor a byl to parádní hřebínek, sem tam i výhled do krajiny a skalka a kámen pro zpestření. Z idylky mne probírá nenápadný sjezdík v úbočí, kde se zapíchnu do vymleté díry po deštích a zakončuji to úspěšně parakotoulem. Na okolojedoucí borce volám, že jsem "ready", že si jen něco vyfotím. Fakt pěkné výhledy. Předjíždějí mě první děvčata a na bufetu se na ně vymlouvám, že jsou to pěkné dračice. Mám totiž roztržené kraťasy a mechoši by se mi smáli, tak posměškům předcházím osvědčenou taktikou, nejlepší obrana je útok. Plním si dva bidony a jedu dál, těším se na Čížkovy kameny, kde je nachystaná další Vénova "Proba speciale", jak by řekli Italové. Jede se super okrajovka a pak je kamenitá, hodně technická pasáž. Blbě do ní najíždím, až později vidím značení a lepší stopu více vlevo. Objektivně hodnotím situaci a kousek snáším. Budou ještě lepší věci. Tak proč se zrakvit první den.

Následuje návrat na bufet pod Žaltman. Horké počasí dělá své a oboustranný bufet je téměř vypitý. Pořadatelé operativně naváží další balenou vodu Toma Natura, Birell už není. Do cíle je to z kopce. Pár stoupáků tam teda ještě bylo, také nějaká pasáž, která se jezdila asi před povodní. Pak ještě pěkný brod a za ním poslední čtvrtý bufet. Díky za něj. Přes osadu Studnice nahoru na Skály a od zámečku po trati prologu dolů, aby se využily wapky. Zase blátem, loužemi a hnojůvkou vonící podmáčenou loukou. Já teda parfém Chanel 50 nemusím a tak to po okrajích přenáším. Kolem projíždí závodníci a ti se v tom rochní.

Dnes taková zahřívací etapa, vítěz Honza Hruška v čase 3:36:52, vítězka Anna Krejčová za 5:00:06 a poslední klasifikovaný Dalibor Gut ( Masters 3) vydržel na trati 8:31:49. Všichni jsou borci.