Brno "peťanovým" pohledem

Je čtvrtek ráno a já si ještě před oficiálním otevřením bran letošního Sport Life rychle procházím pavilóny V a F na brněnském výstavišti abych si udělal první představu o tom, co je na něm k vidění zajímavého. Čtyři dny uplynou jako voda, je tu neděle, konec výstavy, a já si opět procházím, tentokráte už po zavíračce, oba zmiňované pavilóny, abych se s pár lidmi rozloučil a abych tak nějak vnitřně zkontroloval, jestli je vše zdokumentováno a na něco jsme náhodou nezapomněli. Přemýšlím, co se vlastně během těch čtyř dní všechno událo, mělo-li to vůbec smysl a pokud ano, tak jaký.

Ale konec úvahám a rozjímáním. Veletrh Sport Life je bezesporu svátkem všech fandů cyklistiky a běžný český smrtelník nikde jinde na jednom místě neuvidí takovou squadru firem zabývajících se tímto oborem. To je fakt. Z mého pohledu, ale přeci jen není Sport Life tak ohromující přehlídkou novinek, jak by se na první pohled zdálo. Většinu novinek renomovaných firem známe v MTBS již dávno, ať už z tiskových zpráv, prezentací, či německého Eurobiku a tak zajímavosti, které hledám a které mě osobně utkvějí v paměti nejsou vždy totožné s těmi, které jsou a budou masivně mediálně propírány.

Proto jsem se rozhodnul, že vám nabídnu i takový můj interní "sportlajfí" topten zážitků z Brniska 2008. Tady je.

Začneme hned od podlahy tiskového střediska. V něm si jde už několik let půjčit na rychlejší dopravu po areálu skládačky od Dahonu. Doposud jsem se ostýchal, ale letos jsem poprvé řekl, že to zkusím. Přesvědčilo mě jednak to, že na nich jezdil už i loni můj kolega Germáno a jednak to, že byla možnost si vyzkoušet i jeden z modelů s elektrickým (do)pohonem. Když si odmyslím, že se na mě většina známých dívala přes prsty, téměř s opovržením, musím konstatovat, že jak skládačka, kterou jsem sedlal v sobotu a neděli, tak elektrobike, který jsem měl v pátek, mě hodně mile překvapily. A to jednak svou pohodlností, a v případě elektrického dopingu svou účinností. Podrobněji popisovat nebudu, ale rozhodně doporučuji vyzkoušet jako dopravní prostředek pro seniory a nemohoucí zkrachovalé závodníky, jako jsem já a mnozí další :-)

Druhou věcí, která ve mně zanechala nesmazatelný dojem, byl stánek Max Cursoru. Ačkoliv Intense biky už jsem viděl v Německu, Martin Šíma a jeho crew zaslouží vyseknout pochvalu za prezentaci této značky u nás. Vtipně koncipovaná představení zejména trojice modelů Tracer, Socom a M6, kdy ve všech případech byly vždy na stojanu dva stejné, jen jinak barevné modely, zaslouží nejen pochvalu, ale i veliký respekt, protože si troufám tvrdit, že ani tovární stánek na Eurobiku nebyl tak hezký a nenabídl tak dobře kola na podrobné prozkoumání jako ten v Brně.

Třetí věcí, která ve mě zanechala nesmazatelné stopy, nebyla ani zdaleka tak "mega" jako ta předchozí, ovšem účel světí prostředky a když chcete lidem ukázat něco, co ještě opravdu nikdy neviděli, tak je potřeba trochu zaimprovizovat. Zdeněk Dokoupil z Rebelbiku to udělal, na poslední chvíli přivezl pár kol, domluvil se s Petrem Kubou a na světě byla první miniprezentace značky Singular v Čechách. Za sebe můžu říct, že možná jedna z nej věcí, které jsem v Brně viděl poprvé. Mimochodem, hned jsem nelenil a domluvil jsem si test Singularu s Rohlof převodovkou, takže se máte brzy na co těšit.

Srdeční záležitostí by se asi dala nazvat návštěva stánku se santoušema (čti Santa Cruz poznámka redakce). Věděl jsem dopředu, že nový Blur LT prostě k vidění nebude, ačkoliv je to určitě jeden z mých budoucích biků, protože je prostě momentálně nemají ani v Americe a další budou až začátkem roku, nicméně nový Nomad druhé generace s karbonovým vahadlem v zelené barvě mě také nenechával zcela klidným.

Na stánku Koloshopu v nové hale F jsem se kromě jiného musel zastavit kvůli české značce Coowa. Ačkoliv v takto velkém rozsahu na výstavě nikdy nebyla, nejde o úplnou novinku. Tři roky se kluci od Teplic snaží vyvíjet a svařovat co je baví a letos poprvé svá díla ukázali i široké veřejnosti. Pevňáky i celopéra, plno barev a originální názvy. Z mého pohledu určitě stálo za to se alespoň na chvíli zastavit.

Zajímavé, leč pouhým okem nepostřehnutelné. Toť byla miniprezentace produktů amerického LizardSkins. Gripy, neopreny a spousta dalších potřebností na vašeho miláčka, jsou poměrně známé, nicméně fakt, že vám tahle firma dokáže na své produkty vygravírovat, či natisknout logo vaší firmy již od několika desítek kusů, mě opravdu mile překvapila a nelze vyloučit, že pro vás MTBS nějakou podobnou custom sérku v budoucnosti nepřipraví.

Jednou ze značek a bylo jich opravdu minimum, jejíž novinky jsem na Sport Life měl možnost vidět poprvé, bylo eRBéčko. O novém IQ jsme vám již poreferovali, ale mě tak trochu překvapila i druhá novinka v podobě předělaného Monstera. Pravda, nejde o žádnou zásadní změnu, nicméně náznak zohýbání spodní rámové trubky a příklon ke strmějšímu úhlu hlavové trubky dává jasně najevo, že RB vidí svou budoucnost a prosperitu spojenou s větším objemem prodejů v jezdivějších modelech a těžkopádné lesotraktory dělají pouze jako image tvořící doplněk.

Co mne dál zaujalo byl karbonový prototyp celoodpruženého kola na stánku Pells. Troufalá studie využívající technologie, které tahle brněnská firma používá u svých hardtailů, mne zaujala jednak svou neotřelou barvou, jednak originálním designem. Jestli nic jiného, tak touto studií zákonitě Pells zavřel pusu všem pochybovačům tvrdícím, že jejich produkce pochází z Dálného východu.

Ať pátrám v paměti jak pátrám, tak to je z věcí, které jsem si po letošním veletrhu Sport Life zapamatoval a o kterých jsme ještě na MTBS nepsali, vše. Ano, ještě pár dalších zajímavých věcí, jako Transition, Duncan, či Lapiere by za zmínku stálo, ale tak nějak já si čím dál tím víc odnáším ze Sport Life spíš zážitky ze schůzek se známými lidmi a kamarády, než nové informace o kolech. Tak to prostě je. A jestli je to tak dobře, to nevím. A co vy ? Jak se vám líbil Sport Life ? Našli jste na něm co jste čekali ? Podělte se s námi o vaše zážitky v debatě pod článkem.