Superior XP 949 TEST

Pohodlný dostavník

Po nasednutí a prvních šlápnutích mne pomalu a jistě prostupuje pocit neohroženosti a sebejistoty za širokými řídítky. Rocket Rony se perfektně odlepují od asfaltu, řazení pracuje ve skvělé vzájemné souhře a posed na devětadvacítce mám perfektní. Nerozpakuji se proto začít prudkým sjezdem po skoro neznatelné pěšině mezi kameny a ostrými hranami loupavé skály, po které se v protisměru leze po čtyřech. Odjišťuji vidlici a pouštím se dolů tímto nelehkým úsekem. Kotouče zarezonují, rámem se nese ozvěna od nárazů odlétnutých kamenů a přehazovačka zabouchá do patky. Sice se musím soustředit na sjezd a držet pevně řídítka a pečlivě volit stopu, přesto však během zlomku vteřiny všechny tyto zvuky analyzuji a žádný z nich mě nepřekvapí.

Usmívám se a je mi jasné, že kolo prostě dostává „na prdel“, o čemž se mu ještě před pár týdny v klidu a suchu klimatizované montážní haly ani nesnilo. Takhle to ale odteď bude pořád, ubezpečuji neživou věc pod sebou, a po najetí na polní cestu pořádně zkouším akceleraci a tempovou jízdu. Pláště jsem nafoukal téměř na doporučený tlak pro rychlejší a svižnější přesun, a protože je sucho, asi je už tak nechám.

Kolo se rozjíždí snadno do rychlosti jistě hodně nad pětatřicet kilometrů za hodinu, práší se za mnou a předjíždím několik cyklistů, dva jezdce na koni a jednoho psa bez pána. Tlumení probíhá v mantinelech toho, co poberou vidlice, kola a sedlo – jinak je rám nekompromisně tuhý a bez známky úhybu kamkoli. Po zamknutí vidlice je to pak čistokrevný dostavník, který se nepohorší ani nad jemnou šotolinou nebo asfaltem. Do kopce se stoupá snadno a hmotnost s pedály a plnou lahví hodně přes dvanáct kilogramů bych do kola ani neřekl.

Během prvních kilometrů také registruji jemné cinkání až zvonění kdesi na rámu. Snažím se různě přikládat ruku na kabeláž a pořád neúspěšně, tak nakonec zastavuji a obracím kolo vzhůru nohama. Zjišťuji, že šroub na plastovém smyku pod středem je příliš krátký a nejde více utáhnout, a tak mu cinká pod hlavou volná podložka! Tu snadno demontuji, šroub vrátím na místo a cinkání přestane.V opravdu prudkém výjezdu, kde je potřeba laborovat s těžištěm a rovnováhou a objíždět kořeny nebo se přenést o schod výše, mám náhle pocit převodové nedostatečnosti. Dvoupřevodník je krásná a pohodlná věc a nestěžuju si, jen se domnívám, že v extrému nemusí 28x36 na velkých kolech a s průměrnou hmotností stroje stačit. Částečně byl tento pocit daný také tím, že jsem o den dříve na stejném úseku projížděl na 26 palcovém biku s trojpřevodníkem, navíc se strojem o cca dva kilogramy lehčím.

Brzdy Magura potřebují nějaký čas na zajetí doprovázené občasnou zvukovou kulisou. Tato značka brzd začíná mít stále větší podíl na sériových kolech i u globálních výrobců a rok 2013 toho bude důkazem. Jestli je to dobrá, nebo špatná zpráva (nebo jaká je to vlastně zpráva...), ukáže teprve čas.

- dobrý poměr cena/výkon	- pozvolné zajíždění brzd a zvuková kulisa při brždění
- svižnost a zrychlení na úrovni stroje s nižší hmotností	- bouchání přehazovačky do rámu
- kvalitní osazení a kompletní sada	- nejlehčí převod příliš „dotěžka“