Tablety, mlíko a méně píchání - 8 let změn na Cape Epic

Co nového pod africkým sluncem? To se dozvíte z našeho článku o tom, že Cape Epic udává směr. Každoročně je plný novinek a změn...

Autor: Tomáš Přibyl
Tablety, mlíko a méně píchání - 8 let změn na Cape Epic

Minulou neděli skončil devátý ročník Cape Epic; ne nebojte se, o výsledcích ani popisu tratě se v tomto článku nedočtete. Připravili jsem pro vás jen krátký souhrn všeho, co by mohlo být zajímavé a podnětné a co ukazuje, že "Show must go on..."
 

Bez spojení není velení
Na tuhle okřídlenou frázi z vojny jsem si vzpomněl, když jsem přijel poprvé do letošního kempu Cape Epic. Zatímco před šesti lety jsem v ruce mačkal svou umolousanou nokii a snažil se vychytat nějakou tu čárku signálu, abych poslal domů zprávu, že žiju, letos už bylo vše jinak. Ačkoliv většinu z nás trápí při cestě do takové dálky váhový limit a díky bicyklu jsme vůči němu mnohdy dost bezbranní, na množství elektronických zařízení v kempu se to neprojevuje. Skoro mi to připadá, že biker si raději vezme o jedny tretry méně, než aby oželel svůj milovaný tablet, computer nebo chytrý telefon. A tomu se přizpůsobil už i organizátor etapáku. Jedním z hlavních sponzorů se stal africký Telkom a ten umožnil být on-line všem díky putovnímu hotspotu po celou dobu závodu. No jo, řeknete si, ale kde budu v divočině nabíjet své zařízení, které pohříchu vydrží "naživu" tak den, maximálně dva? I na to měl Telkom řešení, a to pojízdnou nabíjecí stanici. Byl to takový přívěs za auto ve tvaru velké krabice s padesáti dvířky, za kterými se skrývalo padesát zásuvek. Přijdeš, obsluha ti zamkne telefon do kurníku a za hodinu si zase přijdeš. Ovšem poptávka převyšovala nabídku; lidi hledali spásné zdroje elektřiny i jinde. Ve stanech sponzorů, v občerstvovací zóně apod. Elektronika začala vládnout i tady, což je možná trochu škoda. Kdo je romantik, určitě to tak cítí.

Věčné téma – 26" versus 29" (a možná 27,5")
Nebojte se, nebudu vám vnucovat svůj názor, co je lepší. Během toho osmidenního švihu jsem se ale maličko zaměřil na to, jak si marketingoví specialisté, sponzoři, ale třeba i "zkušenosti odvedle" pohráli s naším vědomím a jaká kola jsme si pořídili na takové závody. Určitě je třeba brát v úvahu i jakousi setrvačnost; dnešní enormně drahý bike není něco, co bychom si, aspoň většina z nás, kupovali každý rok. Přesto jsou výsledky poměrně jednoznačné.
Šel jsem si stoupnout na startovní rampu při úvodní časovce, abych se v klidu podíval na to, jaké rozměry vládnou u nejlepších mužů a žen. V TOP 15 elite mužských týmů, tj. ve třicítce závodníků, s jednou výjimkou vládly velké obruče. U žen to nebylo jednoznačné, dopracoval jsem se tak nějak k nerozhodnému výsledku s mírným náskokem 29". Když jsem pak procházel ztichlým bikeparkem, u amatérského národa bych to odhadl na šedesáti až sedmdesátiprocentní vítězství velkého rozměru.
 Měl jsem možnost poměrně dlouho mluvit s jedním z top bikerů, absolutní světovou špičkou, a podotýkám, že žádnou "starou školou". Nechci uvádět jeho jméno, protože zaujal celkem jednoznačný názor, pravděpodobně proti proudu současného trendu. Mluvil o tom, že při testování biků všech čtyř provedení (hardtail a full v obou rozměrech) dospěli k názoru, že na technickém okruhu je nejrychlejší hardtail 26". Svěřil se i s názorem, že devětadvacítka je pro něj nudným kolem. Možná dobrým pro některé druhy závodů, ale pokud se pojede projet do lesa pro radost, vezme si šestadvácu. Přesto však ukončil náš rozhovor zajímavou prognózou. Doslova řekl: "Až přijdou 27.5", bude šestadvacítka mrtvá..."

A jako bonus snad ještě jednoznačné vítězství fullů nad pevnými rámy - myslím, že při obtížnosti etapáku je to logický výsledek. A co značky? I tady vládne "specializace", ale dál už si nedovolím tipovat pořadí. Je to všehochuť značek, mnohdy exotických, ale asi jako všude jinde ve světě se na dalších místech vyhřívají Giant, nějaká ta Merida, Cannondale, Trek. To asi nikoho nepřekvapí, ale své zástupce tu měl třeba i vysokozdvihový Ibis HD. Pevnou přední vidlici jsem neviděl, ale to je spíš pokus o špatný vtip.

Nemáte nějaký mlíko?
Ne, to jsme se nedostali do místního konzumu, ale do míst, kde se přezouvaly pláště. V téhle oblasti nastal za ty roky, co do Afriky jezdím, obrovský pokrok. Určitě si dokážete vybavit podobný obrázek; sjedete pod kopec s kamenitým sjezdem a tam už stojí početný hlouček bikerů a vyměňují duše, protože zkrátka byli na šutrech moc rychlí. Před šesti lety to byl i v Africe kolorit etap; garantuji vám, že šutry jsou tady všude. Ale nejen pod kopci. Díky enormnímu množství trnů se opravovalo všude. V současnosti se už něčeho takového nedočkáte. Kvalita obutí, ale i systémů proti úniku vzduchu se tak vylepšily, že když to přeženu, defekty prostě nejsou. Je to neuvěřitelné. Mám pocit, že někteří ani nevozí náhradní duše. I my jsme se po celou dobu závodu vyhnuli zlověstnému syčení; vlastně jednou to začalo a za deset vteřin bylo po všem.
 Byl jsem svědkem situací, kdy mechanik týmu kontroloval po etapě obutí biku. Pomalu točil výpletem a tahal z běhounu pláště trny. Syčelo to na jednom, dvou, třech místech a fontánky mlíka stříkaly do vzduchu. Ani trochu ho to nezneklidnilo. Ještě chvilku točil. zvuky ustávaly, a pak jen otřel rám od bílého povlaku, dofouknul gumu a bylo po všem.

Vlastně vám nikdo není schopen říct, jestli nějaké defekty měl, protože to ani neví. Jasně, viděli jsme pár lidí měnit, ale to byly případy většího poškození gumy nebo také špatné předzávodní přípravy.

A když už jsem u té gumařiny, tak vám ještě musím povědět, které firmy momentálně vládnou trhu. Asi nikoho nepřekvapí, že hodně používanou gumou je Racing Ralf od Schwalbe nebo jiné jejich dezény. Méně, než jsem si původně myslel, se vyskytují gumy Continental (africký trh asi není pro tuto značku prioritní). Najdete hodně Maxxis, Kendy, pak samozřejmě pláště, které si nechávají vyrábět sami výrobci kol. Konalo se ale překvapení. V nabídce shopů a na kolech obou rozměrů se relativně často objevovaly pláště Rubena! Kdo by to řekl, že? Naopak, dřívějšího vládce trhu z devadesátých let, Michelin, byste hledali hodně těžko... Jo, časy se mění.
 

Ještě něco nového?
Kdybych hledal pro nějaký jiný etapák jako jeho organizátor inspiraci, pak bych ji našel také v místní prádelně. Každý se potýká s tím, že má neustále špinavé hadry, a my chlapi, přiznejme si to, na to praní tak nějak nejsme. Vyřešil to další partner závodu, kterým byla africká pobočka firmy Miele. Společně to vymysleli následovně. Při registraci dostal každý závodník síťku s vyšitým startovním číslem a logem závodu, dva vouchery a rozpis prádelny. V průběhu týdne pak mohl, v případě zájmu, donést svůj pytlík se špínou k pojízdné prádelně a ve stejné síťce se mu druhý den oblečení vrátilo vyprané. Tak to je docela luxus, ne?

Amabubesi Finisher Club
Vychytávka, která potěší srdce každého bikera, který si zakládá na tradici. Duchovní otcové etapáku se rozhodli ocenit ty, kteří jsou závodu věrní a kteří ho i přes jeho obtížnost absolvovali minimálně třikrát v jeho historii. Založili Amabubesi Finisher Club, který tyto šílence sdružuje (amabubesi znamená v Afrikánštině "smečka lvů"). Každý obdržel slavnostní plaketu s vyrytým počtem absolvovaných ročníků, papírový certifikát a může se těšit na dosud blíže nespecifikované výhody, mezi které bude patřit i čest nosit v průběhu závodu klubový, speciálně designovaný dres. Mám rád tradice; třeba to může být inspirace pro nějaký náš maraton. Také se máme čím pochlubit, o nějakých bych věděl...

Tomáš Přibyl

A co závěrem?
Svět se mění, my se měníme, Cape Epic se mění. My, co lpíme na tradicích, bychom se v příštím, již desátém ročníku mohli dočkat návratu trasy do starých lokalit v blízkosti Indického oceánu. Je to zatím jen spekulace a možná se nadějeme v brzké době přesnějšího vyjádření od managementu závodu, s jehož ředitelkou připravujeme krátký rozhovor. Pokud by se tak stalo a spekulace se potvrdily, byl by to sice jakýsi krok zpátky, ale v tomto případě plně ospravedlnitelný a tím nejlepším směrem. Byla by to óda na bikeřinu, to vám garantuji. Jestli uvažujete vyzkoušet si příští rok tohle luxusní dobrodružství nejvyšší kvality a kategorie, pak vězte, že jedna z mála věcí, která se opravdu nemění, je nutnost uspět se svou žádostí v loterii, která startuje už zanedlouho.


Foto: Michal Červený, archiv Tomáše Přibyla

%pagebreak(Cape Epic obrazem 1/2)%

první český smíšený tým se registruje na Cape Epic
Tomáš Přibyl s Markusem Dahmenem
prolog
prolog - první svítání
prolog na dohled od Stolové hory
prolog
Tomáš Přibyl a Markus Dahmen
Ze začátku se mává, později tlačí
prolog
prolog
prolog - Jana Martinková
prolog - Start Emila Lindgrena a Adama Craiga
Kohei Jamamoto a Max Knox
prolog - Looser a Huber vyrážejí
prolog
mohutně povzbuzovaní Kevin Evans a David George
prolog - Multivan Merida v singletracích
prolog - povzbuzovaný Christoph Sauser
Christoph Sauser
1. etapa
1. etapa
1. etapa
1. etapa a první defekty
1. etapa - solový unik Sausera a Standera
1. etapa - Christoph Sasuer a Burry Stander
1. etapa
1. etapa - Sauser a Stander vítězí
1. etapa - Urs Huber a Koony Looser
1. etapa - Andreas Kugler
1. etapa - Adam Craig
1. etapa: Ariane Kleinhans
1. etapa - Cyklotrenink.com dojíždí do cíle v Robertsonu
1. etapa - vysílená Jana Martinková
1. etapa - Tomáš Přibyl
1. etapa - Tomáš Přibyl a Markus Dahmen
Jeden z osmi trnů v předním kole Christopha Sausera
2.etapa - Kevin Evans v rukou svého otce
2.etapa - přejezd řeky
2. etapa
2. etapa
2. etapa - Christoph Sauser
2. etapa
2. etapa - Bart Brentjens
2. etapa
2. etapa - Adam Craig
2. etapa - odpadky na občerstvovací stanici
2. etapa - Jana Martinková
2. etapa - toustík
2. etapa - full service
2. etapa
2. etapa - nejlepší ženy Esther Suss a Sally Bigham
2.etapa
2.etapa
2.etapa
2.etapa - Esther Suss a Sally Bigham
2. etapa - téměř 80km/h
2. etapa - Stefan Sahm a Karl Platt vítězí
2. etapa - Jirka Beneš
3. etapa - rušné ráno v Robertsonu
3.etapa - zabaleno
3.etapa - opouštíme Robertson
3.etapa
3.etapa
3.etapa - první ranní únik
3.etapa
3.etapa
3.etapa
3.etapa - Burry Stander na občerstvovačce
3.etapa
3.etapa
3.etapa
3.etapa - Songo a 360Life na čele
3.etapa - Songo a 360Life na čele
Christoph Sauser
3.etapa - Kevin van Hoovels
3.etapa - Christoph Sauser
3.etapa
3.etapa a 20 kilometrů do cíle
3.etapa - hadice v brodu...
3.etapa
3.etapa

Přečteno - 12683x Tagy: cape epic tomáš přibyl
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. ZávodyFotogalerie: Cape Epic 2024
    Fotogalerie: Cape Epic 2024
  2. PreviewVítězný Cape Epic Bikecheck: Ghost Anne Terpstry & Specialized Howie Grottse
    Vítězný Cape Epic Bikecheck: Ghost Anne Terpstry & Specialized Howie Grottse
  3. Ostatní závodyZávěrečnou etapu Cape Epic ovládl tým Bulls Mavericks, celkovými vítězi Beers s Grottsem
    Závěrečnou etapu Cape Epic ovládl tým Bulls Mavericks, celkovými vítězi Beers s Grottsem
  4. Ostatní závodyCape Epic 2024: vyhraná 6. etapa je pojistka "žluťáku" Beerse s Grottsem
    Cape Epic 2024: vyhraná 6. etapa je pojistka "žluťáku" Beerse s Grottsem
  5. Ostatní závodyBeers s Grottsem se rozjíždí, v 5. etapě Cape Epic navýšili náskok
    Beers s Grottsem se rozjíždí, v 5. etapě Cape Epic navýšili náskok
  6. Ostatní závodyNejdřív skolený dikobraz a pak zlomená klička. Kulhavého den blbec na Cape Epic, kde končí
    Nejdřív skolený dikobraz a pak zlomená klička. Kulhavého den blbec na Cape Epic, kde končí

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #9 McBlacky - vloženo: 12.04.2012 v 14:01:51

    odpověď na Jozka — #6 palce nahoru proto, že usilovnou prací se dostávají mezi světovou špičku v MTB obutí.

    Na jednom kole je sám vozím a musím říct, že ušli kus cesty od Acrisu, Trilobita a Saurusu.

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #8 Jana M. - vloženo: 12.04.2012 v 00:01:53

    Já to tedy naopak přivítala - spíš mě mrzelo, že jsem si tablet nevzala:). A i surfování ve stanu na chytrém telefonu mělo své kouzlo, celej tábor pokrytej wifi, fakt pecka. V normálních případech to není příliš socializační, taky bych radši pokecala s lidma z celýho světa, ale když všichni chodili spát v půl devátý...:)?

    Ad Rubena - ve vší tichosti podporuje chudý černochy z dolů - Exxaro MTB Academy - a nikde se tim nechlubí. Nevim, kdo ještě tohle dělá. http://www.exxaro.com/content/specialinterests/academy_profile.asp

    Dávám deset palců nahoru.

    odpověz na tento komentář
  3. avatar
    #7 čumil - vloženo: 11.04.2012 v 22:50:25

    Mě se to líbí, nezaujatej pohled inteligentního hobíka kterej jezdí na dobré úrovni každého z nás.

    Nikde nepsal že je Rubena dobrá, píše, že se tam dá sehnat....

    Taky v Penny mohu sehnat "jogurt" za 4,50 ale nepíšu, že si ho koupím :-)

    odpověz na tento komentář
  4. avatar
    #6 Jozka - vloženo: 11.04.2012 v 19:15:09

    odpověď na MTBmtb — #1 Suhlasím s tebou ..... a proč McBlacky dává palec Rubeně nechápu ?? kvuli jedný komerční fotce ???

    1. na tento komentář reaguje McBlacky — #9
    odpověz na tento komentář
  5. avatar
    #5 capo - vloženo: 11.04.2012 v 11:12:09

    A nádherný fotky.

    Jak ta příroda a situace, tak technické provedení.

    odpověz na tento komentář
  6. avatar
    #4 capo - vloženo: 11.04.2012 v 10:59:35

    Velmi zajímavé srovnání. Díky za něj. A palec nahoru pro Rubenu ;)

    odpověz na tento komentář
  7. avatar
    #3 McBlacky - vloženo: 11.04.2012 v 10:50:54

    Palce nahoru pro Rubenu. Při současné cenové politice schwalbe mají rozhodně co nabídnout.

    odpověz na tento komentář
  8. avatar
    #2 lalin - vloženo: 11.04.2012 v 09:36:56

    odpověď na MTBmtb — #1 Zato Tvůj koment je genialita sama :-) když se Ti to nelíbí tak to nečti...

    odpověz na tento komentář
  9. avatar
    #1 MTBmtb - vloženo: 11.04.2012 v 09:00:12

    Strašný kecy ....

    1. na tento komentář reaguje lalin — #2
    2. na tento komentář reaguje Jozka — #6
    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744